Bezpečnostní výbor projednal uvedenou osnovu
a přijal ji se změnami v této zprávě
uvedenými. Paragraf 3, odst. 2, přijat v tomto znění:
(2) Stejně bude potrestán, kdo ubytuje
(poskytne přístřeší) nebo zaměstná
vystěhovaného Němce nebo Maďara nevyžádav
si průkazu, že nejde o takovou osobu, ačli
předem neoznámil správnímu úřadu
národní bezpečnosti (okresnímu národnímu
výboru, ředitelství národní
bezpečnosti) nebo na nejbližším velitelství
stanice sboru národní bezpečnosti, že
mu osoba, kterou chce ubytovati (poskytnouti přístřeší)
nebo zaměstnati, neprokázala, že není
vystěhovaným Němcem nebo Maďarem.
Motivem této nové stylisace je vyloučiti,
aby nebyly podle tohoto zákona trestány osoby, které
ubytují (poskytnou přístřeší),
nebo zaměstnají osoby sice bez průkazu totožnosti,
ale u nichž se objektivně zjistí, že nejsou
vystěhovanými Němci nebo Maďary.
V § 3, odst. 3, byly provedeny některé změny,
takže nyní zní:
(3) Kdo v den, kdy tento zákon nabývá
účinnosti, poskytuje ubytování (přístřeší)
nebo zaměstnává
a) vystěhovaného Němce nebo Maďara,
b) osobu, která nemůže prokázati, že
není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem,
bude potrestán podle odstavce 1, neoznámí-li
to v případě a) do 3 dnů, v případě
b) do 15 dnů, správnímu úřadu
národní bezpečnosti (okresnímu národnímu
výboru, ředitelství národní
bezpečnosti) nebo nejbližšímu velitelství
stanice sboru národní bezpečnosti.
Důvodem pro tuto změnu byl požadavek, aby pro
potřeby evidence byly podchyceny všechny případy
pobytů nehlášených, zejména vystěhovaných
Němců a Maďarů a pak cizinců
a také jiných osob nemajících řádných
průkazů. Při tom však bylo třeba
v ohlašovacích lhůtách, které
budou míti vliv na trestnost, činiti rozdíl
přechovává-li někdo vědomě
vystěhovaného Němce nebo Maďara, či
jiné osoby bez průkazů, které mohou
případně dodatečně prokázati,
že nejsou vystěhovanými Němci nebo Maďary.
Jako odstavec 4, §u 3 byl přijat tento text:
(4) Vedle trestu uvedeného v odstavci 1 může
okresní národní výbor u osoby, která
se opětovně dopustila činu v tomto odstavci
uvedeného, vysloviti, že se vyhošťuje z
pohraničního území na čas nebo
navždy. Pohraničním územím se
rozumí československé území
obsazené v r. 1938 Německem a Maďarskem, v
r. 1939 Maďarskem, nejméně však celní
pohraniční pásmo.
Toto doplňující trestní ustanovení
bylo přijato na základě přesvědčení
bezpečnostního výboru, že nedovolené
přechody by nebyly možné, kdyby na našem
území nebylo vědomě a opětovně
poskytováno přístřeší,
pobyt nebo zaměstnání vystěhovaným
Němcům a Maďarům, zejména jejich
příbuznými a dřívějšími
známými. Tyto nedovolené přechody
budou v podstatě znemožněny, když přechovávači
si budou vědomi nebezpečí, že při
opětovném potrestání pro přechovávání
takovýchto osob mohou býti z pohraničí
vypovězeni do vnitřních oblastí státu.
Odstavec 4 bude nyní přečíslován
na odstavec 5 a přijata textová změna pozůstávající
v tom, že slova "na Slovensku po vyjádření
pověřence vnitra" budou oddělena pomlčkou
od ostatního textu a nikoliv jako v osnově závorkou.
Bezpečnostní výbor uvažoval při
projednávání § 5 o tom, zda by ustanovení,
že tento zákon pozbude účinnosti dnem,
který stanoví vláda nařízením,
není protiústavním. Proto vzhledem k této
úvaze a také vzhledem k tomu, že zákon
má platiti jen na dobu časově omezenou přijal
změnu v tom směru, že zákon pozbývá
účinnosti dnem 31. prosince 1950.
Vzhledem k obsahu § 3, odst. 2, 3 a 5 a jejich vzájemného
vztahu usnesl se bezpečnostní výbor na připojené
resoluci.
Návrh osnovy zákona (tisk 498) byl projednán
v právním výboru dne 22. května 1947
a schválen se změnami, na kterých se usnesl
bezpečnostní výbor dne 14. května
1947. Současně se připojil právní
výbor k resoluci, přijaté výborem
bezpečnostním.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Cizinec, který neoprávněně vstoupí
na území Československé republiky,
bude potrestán - nejde-li o čin přísněji
trestný - okresním národním výborem
pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením)
do 6 měsíců nebo oběma těmito
tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ
její nedobytnosti zároveň vyměřen
náhradní trest vězení (uzamčení)
podle míry zavinění do 6 měsíců.
Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí
trest na svobodě spolu s náhradním trestem
vězení (uzamčení) činiti více
než 6 měsíců.
(1) Vstoupí-li na území Československé
republiky neoprávněně osoba národnosti
německé nebo maďarské, která
pozbyla československého státního
občanství podle ústavního dekretu
presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o
úpravě československého státního
občanství osob národnosti německé
a maďarské, a která byla z Československé
republiky odsunuta nebo přestěhována anebo
se z ní dobrovolně vystěhovala, po případě
uprchla (v dalším jen "vystěhovaný
Němec nebo Maďar"), bude potrestána -
nejde-li o čin přísněji trestný
- okresním národním výborem vězením
(uzamčením) do 6 měsíců a pokutou
do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty
buď zároveň vyměřen náhradní
trest vězení (uzamčení) podle míry
zavinění do 6 měsíců. Trest
na svobodě spolu s náhradním trestem vězení
(uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti
více než 6 měsíců. V trestním
nálezu může býti vysloveno, že
potrestaný odpyká trest na svobodě zcela
nebo zčásti v donucovací pracovně.
(2) Potrestání podle odstavce 1 je důvodem
pro vyhoštění z území Československé
republiky.
(1) Kdo ubytuje (poskytne přístřeší)
nebo zaměstná vystěhovaného Němce
nebo Maďara nebo mu jakýmkoliv jiným způsobem
umožní nebo usnadní pobyt na území
Československé republiky nebo mu poskytne pomoc
při neoprávněném přechodu státních
hranic, ač ví, že jde o takovou osobu, bude
potrestán - nejde-li o čin přísněji
trestný - okresním národním výborem
vězením (uzamčením) do 6 měsíců
a pokutou do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti
pokuty buď zároveň vyměřen náhradní
trest vězení (uzamčení) podle míry
zavinění do 6 měsíců. Trest
na svobodě spolu s náhradním trestem vězení
(uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti
více než 6 měsíců.
(2) Stejně bude potrestán, kdo ubytuje
(poskytne přístřeší) nebo zaměstná
vystěhovaného Němce nebo Maďara nevyžádav
si průkazu, že nejde o takovou osobu, ačli
předem neoznámil správnímu úřadu
národní bezpečnosti (okresnímu národnímu
výboru, ředitelství národní
bezpečnosti) nebo na nejbližším velitelství
stanice sboru národní bezpečnosti, že
mu osoba, kterou chce ubytovati (poskytnouti přístřeší)
nebo zaměstnati, neprokázala, že není
vystěhovaným Němcem nebo Maďarem.
(3) Kdo v den, kdy tento zákon nabývá
účinnosti, poskytuje ubytování (přístřeší)
nebo zaměstnává
a) vystěhovaného Němce nebo Maďara,
b) osobu, která nemůže prokázati, že
není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem,
bude potrestán podle odstavce 1, neoznámí-li
to v případě a) do 3 dnů, v případě
b) do 15 dnů, správnímu úřadu
národní bezpečnosti (okresnímu národnímu
výboru, ředitelství národní
bezpečnosti) nebo nejbližšímu velitelství
stanice sboru národní bezpečnosti.
(4) Vedle trestu uvedeného v odstavci 1 může
okresní národní výbor u osoby, která
se opětovně dopustila činu v tomto odstavci
uvedeného, vysloviti, že se vyhošťuje z
pohraničního území na čas nebo
navždy. Pohraničním územím se
rozumí československé území
obsazené v roce 1938 Německem a Maďarskem,
v roce 1939 Maďarskem, nejméně však celní
pohraniční pásmo.
(5) Ministr vnitra - na Slovensku po vyjádření
pověřence vnitra - stanoví vyhláškou
v Úředním listě, jaké doklady
postačují k podání průkazu
podle odstavců 2 a 3.
Všeobecné předpisy o hlášení
pobytu, jakož i předpisy o pobytu cizinců a
předpisy o jejich zaměstnávání
zůstávají nedotčeny.
Tento zákon nabývá účinnosti
osmého dne po vyhlášení a pozbude jí
dnem 31. prosince 1950; provede jej ministr vnitra v dohodě
se zúčastněnými členy vlády.
Ministerstvo vnitra se žádá, aby vyhlášku
uvedenou v § 3, odst. 5 vydalo současně s vyhlášením
tohoto zákona. Včasným vydáním
této vyhlášky se zamezí tomu, aby nebyla
nesprávně aplikována ustanovení §
3, odst. 2 a 3, což by se mohlo státi, když nebude
určeno včas, které doklady postačují
k podání průkazu podle odstavce 2 a 3.

