Železniční správa přijala od
ledna 1944 do svých služeb chlapce ve věku
14 - 17 let, pocházející většinou
ze sociálně středně nebo slaběji
situovaných rodin, zvláště z rodin železničářských
a dala jim a jejich rodičům slib, že z nich
budou vychováni zdatní odborní pracovníci.
Přijímáni byli jednak mladiství pro
nižší službu, jednak dorostenci pro službu
vyšší, u nichž předpokladem bylo
absolvování IV. tř. měšť.
školy a kteří po ukončení výcviku
měli se stát provozními oficiály-čekateli.
Všichni chlapci, kteří v dohodě se svými
rodiči se pro toto povolání rozhodli, činili
tak ve vůli státi se pečlivou tříletou
přípravou dobrými a nadšenými
a odborně vzdělanými pracovníky v
oboru, v němž hledali svůj životní
úkol.
Většina těchto chlapců v dobách
špičkových výkonů, v kampaních
a pod. pracovali a osvědčili se na místech
zkušených železničních zaměstnanců
a právem jistě očekávali, že
sliby, jichž se jim dostalo, budou uskutečněny.
Místo toho však došlo dva roky po osvobození
v březnu t. r. k vydání výnosu ministerstva
dopravy, jímž se přikazuje přerušení
výcviku a zařadění dorostenců
k manuelním pracím.
A tak chlapci, kteří dnes mohli býti hotovými
lidmi vyučenými některému řemeslu,
stojí po letech učení před údělem
státi se, byť i snad jen dočasně, nekvalifikovanými
dělníky. Mělo-li by toto tvrdé opatření
zůstat v platnosti, znamenalo by těžkou křivdu
na lidech, kteří z lásky a nadšení
se rozhodli pro povolání u ČSD.
Podepsaní poslanci se ptají pana ministra dopravy:
1. je panu ministrovi známa situace provozních učňů
u ČSD?
2. uznává pan ministr tvrdost opatření,
jež by 17 a 18leté chlapce dnes nutilo začít
se znovu učit jinému řemeslu?
3. je pan ministr ochoten dát znovu přešetřit
stav těchto nejmladších zaměstnanců
ČSD?
4. je pan ministr ochoten učinit taková opatření,
která by napravila způsobené křivdy
mladým začínajícím jinochům
a jež by naopak uspokojila jejich spravedlivé lidské
nároky?
5. je pan ministr ochoten novelisovat citované nařízení,
aby uvedení chlapci a jejich rodiče byli zbaveni
tíživé starosti?

