834.

Naléhavá interpelace

poslanců dr. Hobzy, Uhlířové a druhů

vládě republiky Československé

ve věci zastřelení našich vojáků partyzány při pronásledování banderovců

v okrese dačickém.

Koncem září t. r. byla celá široká veřejnost na západní Moravě krajně rozrušena zdánlivě neuvěřitelnou zprávou, že v okolí obce Stará Říše (pol. okres Dačice), při pronásledování banderovců zastřelili partyzáni 2 naše vojáky z posádky v Jemnici a pět dalších vojáků poranili.

Veřejnost se právem ptá, proč mají být naši vojáci stříleni od svých spoluobčanů z řad partyzánů, když tito nejsou pro daný úkol - pronásledování banderovců - dostatečně vycvičeni, nebo si počínají nerozvážně a nezodpovědně, nebo konečně velení při pronásledovacích akcích není na výši a není jednotné. Co tomu mají říkat nešťastné rodiny zastřelených vojáků, když jim jejich syny při výkonu branné povinnosti v době míru, mimo válečné běsnění, zastřelí nikoliv nepřátelští vojáci, ani banderovci, ale naši vlastní partyzáni? Veřejnost si ve svém pochopitelném rozčilení na tyto a podobné otázky odpovídá tím způsobem, že bychom těchto trapných úkazů a bolestných ran v rodinách byli ušetřeni, kdybychom svěřili úkol pronásledování banderovců výhradně našim bezpečnostním orgánům (SNB) a naší armádě, jimž plně důvěřujeme a kteří by také na 100 až 200 banderovců v celé naší republice plně stačili a stačit museli. Tím, že zbytečně do celé akce zapojujeme civilní obyvatelstvo - třeba jsou to bývalí partyzáni - které není na konkretně daný úkol plně vycvičeno, a není také v náležitém souladu a pod dokonale jednotným velením s armádou a SNB, dochází k tragickým případům, jako na Dačicku, který není prvým svého druhu.

Naléhavost interpelace se odůvodňuje tím, že společné akce armády, SNB a partyzánů proti banderovcům jsou stále dále prováděny a kdyby se nedostalo veřejnosti ohledně případu dačického co nejrychleji jasné a uklidňující odpovědi, vedlo by to ve veřejnosti k vzrůstajícímu rozčilení z obavy před opakováním podobných neštěstí.

Podepsaní poslanci se proto táží přímo vlády republiky Československé:

1. Zda je jí výše uvedený případ v okrese dačickém znám,

2. zda jej hodlá přísně vyšetřiti a vinníky potrestati,

3. zda je ochotna výsledek vyšetřování a jeho důsledky sděliti veřejnosti,

4. zda je ochotna pozůstalé rodiny po zastřelených vojínech, i raněné vojíny plně odškodniti,

5. co hodlá okamžitě zaříditi, aby podobné případy se nemohly už více opakovati?

V Praze dne 10. října 1947.

Dr. Hobza, Uhlířová,

Langr, Mikuláš, Ing. dr. Ješ, Děd, Přeučil, Josef Ševčík, Stanislav Novák, Ing. dr. Kameníček, Slíva, dr. Novotný, Alois Jaroš, Ing. dr. Kácl, Kobylka, Rychtera, Šmejcová, Bolen, Zeminová, Parez, Tichý, Křepela, Urbánek, Jirásek, dr. Burian, Kleinerová, Šulík, Hora, dr. Krajina, dr. Horáková, dr. Neuman, Lesák, Nedoma, Žáčková-Batková.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP