O přídělu konfiskovaného zemědělského majetku v osidlovacím území rozhoduje podle § 4, odst. 3 dekretu č. 28/1945 Sb, ministerstvo zemědělství v první a poslední stolici, při čemž přihlíží k objektivní potřebě přídělu a k návrhům rolnických komisí. O přídělu není tedy rozhodnuto usnesením rolnických komisí a je též lhostejno, který z uchazečů žádal dříve o příděl určitého objektu.

Žádost bratří Josefa a Bohuslava Jirkových o příděl domu čp. 1 ve Svinčicích k usedlosti čp. 14 byla projednána při dvou komisionelních šetřeních. První se konalo dne 3. 5. 1946 za účasti místní rolnické komise, dvou zástupců okresní rolnické komise a obou stran, t. j. Josefa Zdvíhala a bratří Jirkových. Druhé šetření se konalo dne 23. 7. 1946 rovněž za účasti okresní rolnické komise. Při šetření dospěli zástupci zúčastněných orgánů jednomyslně k tomu, že usedlost čp. 14 má obytnou budovu s dostatečným počtem obytných místností a že přičlenění domu čp. 1 k usedlosti čp, 14 není z hospodářských důvodů nutné. Jelikož místní rolnická komise i zástupci okresní rolnické komise navrhli při šetření dne 3. 5. 1946, aby budova čp. 1 byla přidělena Josefu Zdvíhalovi (sousedí s budovou čp. 23), zamítlo ministerstvo zemědělství výnosem z 24. 2. 1947, č. j. 12.743/47/IX/B-32 žádost bratří Jirkových a budovu přidělilo Josefu Zdvíhalovi.

Ministerstvu zemědělství nedošel dosud žádný jiný návrh nově zřízené místní rolnické komise o této věci.

Dekret o vlastnictví půdy na dům čp, 1 pro Bohuslava Jirků nebyl vyhotoven, neboť jmenovaný není uveden v seznamu oprávněných uchazečů pro obec Svinčice, vypracovaném osidlovací komisí ministerstva zemědělství a okresní rolnickou komisí v Bílině, na jehož základě byly vlastnické dekrety vydávány.

Josef Zdvíhal a Václav Šimecek byli odsouzeni trestním nálezem okresního národního výboru v Bílině z 16. 7. 1947 pro přestupek vyhlášky téhož národního výboru ze dne 21. 3. 1947, č. 6557/1947, vydané podle čl. 3, odst. 1 zák. č. 125/1947 sb., každý k trestu vězení 7 dnů a k pokutě 2.000 Kčs, Na základě tohoto odsouzení navrhla osidlovací komise ministerstva zemědělství v Bílině zrušení dekretů o vlastnictví půdy, vydaných Josefu Zdvíhalovi na usedlost na čp. 23 a Václavu Šimeckovi na usedlost čp, 5.

Ministerstvo zemědělství dekrety o vlastnictví půdy nezrušilo, vycházejíc z tohoto právního stavu:

Dekret o vlastnictví půdy jest správním aktem konstitutivním, kterým vznikají straně určitá práva. Ministerstvo zemědělství může dekret jednostranně odvolati, kdyby rozhodnutím jím učiněné bylo absolutně zmatečné, nebo za podmínek obnovy řízení.

Podmínkou přídělu podle § 2, odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb., jest příslušnost žadatele k českému, slovenskému nebo jinému slovanskému národu a státní a národní spolehlivost. Bylo by proto možno zrušiti dekret o vlastnictví půdy, kdyby jmenovaní nevyhovovali některým těmto podmínkám.

Ministerstvo zemědělství zkoumalo, jsou-li dány předpoklady obnovy řízení podle § 86, odst. 1, č. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., o správním řízení, t. j. vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly míti podstatný vliv na obsah výroku rozhodnutí, kdyby byly úřadu známy v době vydání dekretu.

Vzhledem k odsouzení jmenovaných osídlenců okresním národním výborem bylo zkoumati, byli-li státně a národně spolehliví v době vydání dekretu o vlastnictví půdy. Podle vyhlášky zemského národního výboru v Praze ze dne 17. 1. 1947, č. j, 183/2, jest vydati každé osobě české, slovenské nebo slovanské národnosti jiné, která nebyla odsouzena podle retribučního dekretu č. 16/1945 Sb. ve znění zákona č. 22/1946 Sb. nebo podle dekretů č. 17/1945 Sb., č. 138/1945 Sb. a č. 105/1945 Sb., osvědčení o státní a národní spolehlivosti. Josef Šimeček a Václav Zdvíhal byli však odsouzeni okresním národním výborem pro překročení vyhlášky okresního národního výboru vydané podle zákona č. 125/1927 Sb. Podle cit. vyhlášky zemského národního výboru nelze je tedy pokládati z tohoto důvodu za státně a národně nespolehlivé a nebyl proto dán podklad pro zrušení dekretu o vlastnictví půdy.

Kromě toho dopustili se jmenovaní těchto přestupků v době po vydání dekretu o vlastnictví půdy, takže nebyly dány podmínky pro obnovu řízení, neboť nejde o nové skutečnosti, které by existovaly již v době vydání dekretu, avšak úřadu nebyly známy. Jiné skutečnosti, odůvodňující zrušení dekretu o vlastnictví půdy výše jmenovaných osídlenců nejsou ministerstvu zemědělství známé.

Návrh na zrušení dekretů o vlastnictví půdy J. Růžičky nebyl ministerstvu zemědělství vůbec předložen, takže nemohlo býti proti jmenovanému zavedeno příslušné šetření.

Pokud jde o otázku odsunutí výše jmenovaných osob z pohraničí, podotýká ministerstvo vnitra toto:

Vypovídací právo přísluší soudům podle příslušných ustanovení trestního zákona, dále okresním národním výborům podle zákona ze dne 27. července 1871, č. 88 ř. z. o poslání postrkem a konečně též obcím podle § 11 českého a moravského a § 10 slezského obecního zřízení, ovšem za podmínek v těchto předpisech stanovených.

První dva případy nepřicházejí v úvahu, ježto jednak není zde takový soudní rozsudek, jednak osoby, o něž jde, nelze považovati za tuláky, lidi práce se štítící, osoby bez průkazů a určitého povolání atd., jak to předpokládá ustanovení § 1, cit. zák. č. 88/1871 ř. z. Podle § 11 českého obecního zřízení může místní národní výbor vyhostiti z obce společníky obce a přespolní, jestliže nemohou prokázati v některé obci domovské právo nebo připadají-li na obtíž veřejné dobročinnosti, a přespolní též, jestliže s lidmi svými domácími nevedou bezúhonný život. Obec však nemůže vypověděti své příslušníky, t. j. osoby, které v ní mají domovské právo. Společníkem obce je ten, kdo nemaje v obci domovského práva, jest v držení domu nebo pozemku v obci nebo kdo platí ze živnosti nebo z příjmů daň přímou a v obci řádně bydlí. Osoby, které nemají v obci domovského práva, ani nejsou společníky, jsou nazývány přespolními. Pokud tedy v interpelací zmíněné osoby mají postavení společníků obce, mohly by býti vypovězeny z obce jen tehdy, kdyby připadaly na obtíž veřejné dobročinnosti nebo nemohly prokázati domovské právo v jiné obci, Nehledě k tomu, záleží však při použití § 11 českého obecního zřízení na místním národním výboru samotném, aby ve vlastním oboru působnosti posoudil, zda jsou zde dány zákonné předpoklady. Takovému rozhodnutí nemůže však ministerstvo vnitra předcházeti, tím méně je nařizovati, neboť vypovídací právo vykonává zde místní národní výbor podle předpisů obecního zřízení v oboru samostatné působnosti obce.

Teprve ustanovení § 3, odst. 4 zák. ze dne 29. 5. 1947, č. 107 Sb., o opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic stanovilo, že okresní národní výbor může u osoby, jež se opětovně dopustila činu trestného, podle § 3, odst. 1 tohoto zák., vysloviti vedle trestu též, že se vyhošťuje z pohraničního území na čas nebo navždy. V interpelaci zmíněné osoby byly však potrestány pro činy spáchané před účinností cit. zákona a podle jiných právních ustanovení, takže předpisů zákona č. 107/47 Sb. nelze ve vytýkaném případě použíti.