Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zákonnými platidly na celém státním území jsou bankovky vydávané Národní bankou Československou a drobná platidla vydávaná státem. Drobnými platidly jsou mince a drobné peníze papírové (§ 3).

(2) Platidla znějí na československé koruny (Kčs).

(3) Koruna se dělí na 100 haléřů.

(1) Znění bankovek jest české nebo slovenské a obsahuje mimo údaje částky datum vydání, vytištěný podpis banky a trestní pohrůžku, že se padělání trestá podle zákona.

(2) Vydání a stažení jednotlivých druhů bankovek vyhlásí podle oznámení Národní banky Československé ministr financí ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Bankovky, jejichž stažení bylo vyhlášeno podle předešlého odstavce, vyměňuje Národní banka Československá ještě po dobu dvou roků ode dne, kdy přestaly býti zákonným platidlem.

(1) Mince znějí na 50, 20, 10, 5, 2 a 1 Kčs a na 50, 20 a 10 haléřů. Na minci jest státní znak s nápisem "Republika Československá", označení hodnoty a letopočet ražby. Místo mincí znějících na československé koruny mohou býti vydány na účet státu drobné peníze papírové ve znění českém nebo slovenském.

(2) Vydání a stažení drobných platidel (odstavec 1) vyhlásí ministr financí ve Sbírce zákonů a nařízení.

Drobných platidel smí býti vydáno nejvíce za 400 Kčs na hlavu. Do úhrnu vydaných drobných platidel počítají se i drobná platidla, která vykazuje Národní banka Československá jako hotovost.

Na paměť událostí významu celostátního možno raziti jednotlivé druhy mincí též jako mince pamětní, v každém jednotlivém případě však nejvíce dva miliony kusů, Mince tyto jakož i dosud vydané pamětní mince se nevčítají do úhrnné přípustné hodnoty drobných platidel.

Nashromáždí-li se u Národní banky Československé taková zásoba téhož druhu mincí, že po dobu nejméně šest měsíců dosahuje aspoň 10% takových mincí pro oběh vůbec přijatých, jest státní správa finanční povinna vyměniti Národní bance Československé na její žádost tuto pro oběh nepotřebnou 10% část mincí podle své volby a možnosti buď za jiný druh jejich nebo za bankovky.

(1) Bankovky jest každý povinen přijímati jako platidlo bez obmezení.

(2) Drobná platidla přijímají státní a jiné veřejné pokladny a peněžní ústavy bez obmezení. Jiné osoby nejsou povinny přijímati více než 50 kusů téhož druhu mincí a více než 100 kusů téhož druhu drobných peněz papírových.

Haléřové platy, ať se konají hotově nebo jinak, se zaokrouhlují tak, že se zbytku 1 až 5 haléřů nedbá a za 6 až 9 haléřů se platí celých 10 haléřů.

(1) Národní banka Československá jest povinna vyměňovati podle svých zásob platidla neopotřebovaná za platidla jiných hodnot a platidla oběhem opotřebovaná za platidla téže nebo jiné hodnoty.

(2) Poštovní úřady jsou povinny, pokud tím vážně netrpí jejich služba, v mezích hospodářské potřeby vyměňovati drobná platidla neopotřebovaná nebo oběhem opotřebovaná za jiné hodnoty.

(3) Státní a jiné veřejné pokladny přijímají platidla oběhem opotřebovaná jako zákonné platidlo, avšak nevydávají je dále do oběhu.

Národní banka Československá jest povinna nahrazovati platidla oběhem opotřebovaná, znečištěná nebo neúmyslně poškozená platidly neopotřebovanými. Za necelé bankovky vyplácí náhradu podle plošné výměry předloženého zbytku, při čemž neposkytuje náhradu za zbytek bankovky nedosahující 1/10 její plochy. Za necelé drobné peníze papírové poskytuje náhradu jen, pokud předložená část činí aspoň polovinu plošné výměry platidla, a to tak, že za část nedosahující tří čtvrtin jeho plošné výměry poskytne polovinu jmenovité hodnoty a za větší část plnou náhradu. Má právo vybírati za výměnu celých platidel poškozených jinak než oběhem poplatek rovnající se přibližně výrobnímu nákladu.

(1) Národní banka Československá a státní i jiné veřejné pokladny jsou oprávněny odebírati padělaná nebo porušená platidla na stvrzenku bez náhrady.

(2) O tom, jde-li o opotřebování oběhem nebo o jiné poškození nebo o padělek, rozhoduje u bankovek a u drobných peněz papírových Národní banka Československá, u mincí státní mincovna.

(1) Zakázáno jest:

a) shromažďovati bez hospodářské potřeby nebo nad její míru drobná platidla nezbytná pro obchod, zvláště mince,

b) poškozovati zákonná platidla,

c) odmítati bez zákonného důvodu zákonná platidla vůbec nebo vázati jejich přijetí na určité podmínky,

d) jakýmkoliv způsobem rozšiřovati nepravdivé zprávy, jež mohou rušiti oběh zákonných platidel.

(2) Kdo jedná úmyslně proti zákazům uvedeným v předcházejícím odstavci, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem pro přestupek peněžitým trestem od 50 Kčs do 20.000 Kčs nebo vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce.

(1) Zakázáno jest vydávati náhražky zákonných platidel, leč by k tomu dalo ve výjimečných případech nezbytné potřeby souhlas ministerstvo financí v dohodě s Národní bankou Československou. Bez souhlasu k vydání jest zakázáno náhražky zákonných platidel jakýmkoliv způsobem vyráběti.

(2) Náhražkami zákonných platidel jsou jakékoliv známky, které mají místo zákonných platidel plniti trvale nebo dočasně některý jejich hospodářský nebo právní účel.

(3) Kdo neprávem vyrobí nebo dá vyrobiti náhražky zákonných platidel, kdo vědomě vydá taková neprávem vyrobená náhradní platidla pro oběh, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jimi platí nebo je za platidlo přijímá, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem za přestupek peněžitým trestem od 100 Kčs do 50.000 Kčs nebo vězením od tří dnů do šesti měsíců.

(4) Kdo se dopustí přestupku podle předešlého odstavce nebo podle § 12, odst. 1, ač již pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců a peněžitým trestem od 1.000 Kčs do 100.000 Kčs.

(5) V rozsudcích vysloví soud, že náhradní platidla, veškerá razidla, štočky nebo jiné pomůcky k jejich rozmnožování, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, není-li odsouzený jejich vlastníkem a bez ohledu na vězící na nich práva osob třetích nebo nároky osob třetích k nim.

(6) Kdo náhradní platidla neprávem vydá, je povinen hodnotu za ně přijatou odvésti státní pokladně.

(7) O nároku na vydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla rozhodne soud na návrh finanční prokuratury v trestním řízení proti vydavateli, a nelze-li tohoto před soud postaviti, v trestním řízení proti kterékoliv jiné osobě podle odstavce 3 trestně odpovědné. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těmto příslušejí práva obžalovaného. Rozhodnutí se stane nálezem, vydaným zároveň s rozsudkem. Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu; jest ji podati do osmi dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

(1) Kdo bez předchozího svolení ministerstva financí vyrobí nebo dá vyrobiti k jakémukoliv účelu předměty napodobující úpravou zákonná platidla, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem pro přestupek peněžitým trestem od 50 Kčs do 10.000 Kčs nebo vězením od dvaceti čtyř hodin do čtrnácti dnů.

(2) Ustanovení § 13, odst. 5 platí obdobně.

(1) Pokus trestných činů uvedených v §§ 12 až 14 jest trestný.

(2) Přestupky uvedené v §§ 12 až 14 se promlčují uplynutím jednoho roku od spáchání trestného činu.

(3) Peněžité tresty uložené podle tohoto zákona plynou do státní pokladny.

Ministr financí může v případech, kdy shromažďování drobných platidel nabylo takového rozsahu, že se tím ohrožuje řádný obchod, stanoviti po slyšení Národní banky Československé vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení odchylku od ustanovení § 7, odst. 2, snížiti jmenovitou hodnotu takových platidel a vzíti je z oběhu za náhradu pod jejich jmenovitou hodnotou nebo i bez náhrady,

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost zákona ze dne 18. května 1938, č. 101 Sb., o soustavě drobných peněz, vládního nařízení ze dne 29. srpna 1924, č. 189 Sb., o ochraně oběhu zákonných platidel, kterým provádí se §§ 4 a 6 zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb, z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel a vládního nařízení ze dne 22. října 1942, č372 Sb., o zaokrouhlování haléřových platů.

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení; provede jej ministr financi v dohodě se zúčastněnými ministry.

Československé měnové právo postrádá dosud normy, která by jednotně řešila právní úpravu všech druhů platidel. Toho času platné předpisy o československých platidlech jsou obsaženy v několika normách. Předpisy o bankovkách tvoří dosud součást zákona č. 347/ 1920 Sb. o akciové bance cedulové resp. vládního nařízení č. 44/1939 Sb. z. o Slovenské národní bance. Vydávání státovek a mincí přenechává § 2. odst. 4 dekretu č. 91/1945 Sb. o obnovení československé měny ministru financí, jehož zároveň zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení určil rozsah povinností přijímati nová platidla u státních a jiných veřejných pokladen a ve styku soukromém. Vedle toho platí ještě některá ustanovení zákona č. 101/1938 Sb. o soustavě drobných peněz; většina předpisů tohoto zákona není již praktickou. Trestních ustanovení na ochranu oběhu zákonných platidel toho času není; vládní nařízení č. 157/1939 Sb., které bylo vydáno v době nesvobody a do něhož byly obsahově recipovány příslušné předpisy zákona č. 7/1924 Sb. o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel ve znění novel, bylo se zřetelem k čl. 2, odst. 1 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku ve znění zákona č. 12/1946 Sb. vyloučeno z používání jakožto předpis z oboru soudního práva trestního.

Dnešní zákonná úprava platidel je tedy jednak neúplná, neboť vedle nedostatku trestní ochrany nerušeného oběhu platidel má i jiné mezery, jednak je nejednotná a pro svou roztříštěnost ztěžuje spolehlivou orientaci v této právní látce. Předkládaná osnova zákona o platidlech československé měny shrnuje platné předpisy o veškerých druzích platidel a přizpůsobuje je novým poměrům. Osnova tato souvisí těsně se zároveň předkládanou osnovou zákona o Národní bance Československé a jest jejím nezbytným doplňkem, neboť do posléze zmíněné osnovy nebyly - na rozdíl

od dosavadního zákona o akciové bance cedulové - pojaty předpisy o bankovkách.

Pojem platidel zahrnuje kromě drobných platidel, vydávaných státem, také bankovky, vydávané Národní bankou Československou, tudíž všechny druhy peněz, znějících na československou měnu. Veškeré tyto peníze jsou zákonnými platidly, t. j. propůjčuje se jim právní normou soluční moc, která jim zjednává oběživost a je oporou jejich hodnoty. Trestní ochrana zákona č. 269/1919 Sb. se vztahuje i na bankovky; výslovného zákonného konstatování, že padělání nebo porušení bankovek se trestá podle cit. zákona č. 269/ 1919 Sb., jak je obsahoval § 19 zákona č. 347/ 1920 Sb., není zapotřebí.

Forma vyhlášení vydání a stažení jednotlivých druhů bankovek se proti dosavadnímu právu (§ 23 zákona č. 347/1920 Sb.) zjednodušuje.

Ze soustavy drobných mincí, stanovené zákonem č. 101/1938 Sb., vypouští se v osnově mince pětihaléřová, dnes již zcela nepraktická. Určiti složení kovu, z něhož se mají raziti jednotlivé druhy mincí, jakož i určiti zevní úpravu mincí se ponechává ministru financí; úprava těchto otázek přímo v zákonu se neosvědčila, ježto nedopouštěla pružné přizpůsobování daným poměrům.

Vydávání drobných peněz papírových je omezeno pouze na papírové drobné, zastupující mince. Tím se jasně vymezují dvě oblasti oběživa: drobného, nepružného, na účet státu vydávaného bez rozdílu, zda jde o kov či papír, proti papírovému oběživu, representovanému bankovkami Národní banky Československé. Pokračuje se tu na cestě, nastoupené již vyhláškou ministra financí č. 92/1945 Sb., o nových platidlech československé měny, podle níž nová korunová platidla po 1000, 500 a 100 Kčs, označená v textu platidel jako státovky, se považují za bankovky Národní banky Československé a jsou bankou jako takové vykazovány.

Drobné peníze, nepostradatelné pro drobné platy a při větších platech jako peníze doplňkové, musí býti svým úhrnným množstvím přiměřeny potřebě oběhu. Prostředkem, který má zajistiti přiměřenost zásobení hospodářství drobnými platidly a tím i jejich neutrálnost vůči hodnotě peněžní jednotky, je stanovení kontingentu různých forem. Osnova setrvává při vžitém již způsobu kontingentu relativního, t. j, stanovení nejvyššího oběhu drobných připadajícího na hlavu obyvatelstva. Tento nejvýše přípustný oběh drobných platidel činil podle § 13, odst. 1 zákona č. 101/ 1938 Sb, 160 Kč na hlavu obyvatelstva a byl v § 1 vládního nařízení č. 202/1938 Sb. zvýšen na 300 Kč; v osnově se určuje částkou 400 Kčs se zřetelem na zvýšenou hladinu hospodářských čísel.

Nejvýše přípustná emise pamětních mincí se v osnově určuje počtem kusů a nikoli jako dosud v § 6 zákona č. 101/1938 Sb. jmenovitou hodnotou. Tato hodnota zůstává pro oběh drobných mincí vzhledem k povaze pamětních mincí prakticky bez významu; proto se také nevčítá do kontingentu drobných.

Toto ustanovení obmezuje vydávání mincí i v rámci kontingentu na výši skutečně potřebnou.

Novým stanovením rozsahu povinnosti přijímati bankovky a drobná platidla mění se dosud platné předpisy § 2, odst. 4 dekretu č. 91/1945 Sb. a oddílu II vyhlášky ministra financí č. 92/1945 Sb.

Zaokrouhlování haléřových platů se upravuje jednotně s ohledem na to, že ze soustavy drobných mincí byla vypuštěna mince pětihaléřová. Zaokrouhlování na 10 haléřů bylo zavedeno za doby nesvobody vládním nařízením č. 372/1942 Sb.; na Slovensku zůstalo v platnosti ustanovení § 10 zákona č. 101/1938 Sb., upravující zaokrouhlování na 5 haléřů.

Předpisy o samočinné regulaci drobných mincí poskytnutím možnosti výměny jedněch druhů za jiné a předpisy o péči o čistotu oběhu odpovídají s některými modifikacemi dosavadním ustanovením §§ 8 a 9 zákona č. 101/ 1938 Sb, a pokud jde o bankovky, § 22 zákona č. 347/1920 Sb.

Oddíl III osnovy recipuje v podstatě předpisy o ochraně oběhu zákonných platidel, jak byly formulovány v hlavě druhé a částečně třetí zákona č. 7/1924 Sb. o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel. Za okupace byl tento zákon i se svými novelami, pokud šlo o jeho část, týkající se devisového hospodářství, nahrazen devisovým řádem č. 155/1939 Sb.; ježto však mnohá ustanovení tohoto zákona byla společná jak pro věci devisové, tak pro věci ochrany oběhu platidel, a nebylo možno je odděliti, byl zákon č. 7/1924 Sb, s novelami formálně zrušen cit. okupační normou celý. Předpisy, týkající se oběhu platidel, byly pak převzaty beze změny do vládního nařízení č. 157/1939 Sb., do něhož zahrnuta byla i recepce prováděcího nařízení č. 189/1924 Sb.

Jak bylo již zmíněno ve všeobecné části této zprávy, je vládní nařízení č. 157/1939 Sb, nepouživatelné; avšak i zákon č. 7/1924 Sb, s novelami (který dotud byl základem devisového práva na Slovensku) byl výslovně zrušen ustanovením § 49 nového československého devisového zákona č. 92/1946 Sb.

Osnova oživuje tedy ve svém oddílu III předpisy, které již od roku 1924 byly trvalou součástí československého měnového práva. Osnova přidržuje se svého vzoru s menšími změnami, sledujícími přesnější vystižení původní zákonodárcovy intence; významnějším je doplněk dřívějších předpisů, vysvětlující dříve neupravenou otázku, za jakých okolností jsou náhražky zákonných platidel vyráběny a vydávány do oběhu "neprávem" (§ 13, odst. 1 osnovy). Obdobně doplněn byl dosavadní předpis o vyrábění předmětů napodobujících úpravou zákonná platidla (§ 14 osnovy).

Tímto ustanovením se má čeliti thesauraci drobných, jak ji vidíme na př. dnes, kdy drobné mince nejsou téměř v oběhu, přes to, že se stále razí mince nové. Nelze žádati, aby se mince razily tak dlouho, až se budou hromadně vraceti na trvalo z oběhu; brání tomu jak kontingent, tak i důvody hospodářské, poněvadž ražební výdaje nadpočetných mincí zatěžují trvale státní pokladnu. Finanční správa se musí brániti sama tomu, aby bylo dáváno do oběhu více platidel, než kolik hospodářský život potřebuje. Očekává se, že obava z možné ztráty náhlým stažením thesaurovaných platidel přece jen odstraní nešvar, kterému jiným způsobem těžko lze čeliti.