Energický boj proti tuberkulose a jejímu neblahému vlivu na zdravotní a sociální úroveň širokých vrstev lidových patří ve všech kulturních státech mezi přední úkoly veřejné správy zdravotní a všech činitelů, kterým přísluší péče o zdraví obyvatelstva.

Již od vzniku samostatné republiky Československé byla boji proti tuberkulose věnována značná pozornost a při cílevědomé práci veřejné správy zdravotní, nositelů sociálního pojištění, zemské správy a dobrovolných korporací byla tuberkulosa na území ČSR v letech 1919 - 1938 na stálém sestupu. Úmrtnost na. tuberkulosu klesla v době od roku 1919 do roku 1937 o plných 58% (z okrouhle 40.000 případů v r. 1919 na 17.000 v r. 1937) přes to, že v r. 1918 nebyla vybudována ani potřebná zařízení léčebná (sanatoria) ani ochranná (protituberkulosní poradny). Boj proti tuberkulose v ČSR v letech 1919 - 1938 jest proto charakterisován zejména výstavbou moderních léčebných ústavů a budováním sítě poraden na celém území státu. Z uskutečněných projektů je nutno především uvésti:

Státní ústav Šrobárův v Dolním Smokovci, zemské plicní ústavy v Košumberku, Cvikově, Kostelci n. Č. lesy, v Jevíčku, Pasece a Šumperku,

ústavy nositelů sociálního pojištění ve Vyšných Hágách, Horním Smokovci, Květnici u Popradu, jakož i

spolková sanatoria v Prosečnici, Bukově u Ústí n. Labem, Žamberku (v Praze - Motole ústav pro luposní), v Žárech a v Jablunkově.

Tento úspěšný vývoj byl násilně přerván událostmi podzimu roku 1938. Od té doby počíná počet onemocnění a úmrtí na tuberkulosu opět prudce stoupati jako důsledek špatných vyživovacích a ubytovacích poměrů, zhoršených pracovních podmínek, fysického a duševního strádání, tudíž vesměs skutečností, způsobených německou okupací. Proti celkové úmrtnosti na okleštěném území Čech a Moravy v r. 1938 v počtu celkem 8.271 případů, jeví se v r. 1942 vzestup na 11.754 a v r. 1944 na 13.900 případů. Přesná statistická data za léta 1944 - 1945 nejsou dosud známa, avšak podle údajů získaných nositeli nemocenského pojištění a poradnami možno předpokládati, že počet onemocnění a úmrtí na tuberkulosu stoupl přibližně o 80%.

Rok 1946 poskytuje již poněkud lepší přehled, pokud přihlížíme k poměrně nejspolehlivěji vedeným statistikám, t. j. k údajům poraden protituberkulosních Masarykovy ligy proti tuberkulose a Ústředního zdravotního úřadu hl. města Prahy.

Počet případů onemocnění tuberkulosou udávaný těmito institucemi, zahrnující případy z Čech, Moravy a Slezska, je tento:

aktivní tuberkulosy celkem 113.402 (z toho 33.627 dětí),

inaktivní tuberkulosy celkem 176.556 (z toho 90.952 dětí).

Na Slovensku odhadují počet tuberkulosou nemocných asi na 38.000.

Vzestup tuberkulosy v době okupace byl kromě příčin shora uvedených způsoben též katastrofálním nedostatkem lůžek pro léčení osob tuberkulosních, protože řada sanatorií umístěných v pohraničním území odpadla vůbec, a ostatní byla buď plně (Prosečnice) nebo částečně zabrána okupanty pro jejich potřebu. Poměry se zhoršily zejména ve dvou posledních letech druhé světové války, kdy v důsledku válečných událostí stále stoupal počet německých přistěhovalců z území válkou ohrožených a jejich nároky na umístění v léčebných ústavech býv. protektorátu byly energicky uplatňovány.

Veřejná správa zdravotní, zemské národní výbory a nositelé nemocenského pojištění snažili se proto ihned po revoluci zvýšiti počet lůžek pro léčbu počínající i pokročilé tuberkulosy a odstraniti tak mnohoměsíční čekání nemocných na ústavní léčbu. K dosažení tohoto účelu byly především převzaty a uvedeny v činnost ústavy ztracené v.r. 1938 nebo v době okupace. Kromě toho zřizují zemské národní výbory v Praze a v Brně moderně vybavené a odborně na výši sanatorií stojící plicní oddělení při všeobecných veřejných nemocnicích. Ministerstvo zdravotnictví doplňuje též síť poraden v pohraničí tak, aby se dostalo potřebné preventivní (ochranné) péče všem tuberkulosním osobám a jejich ohroženým rodinám, které se přestěhovaly do pohraničí v rámci osidlovací akce. Pro děti ohrožené tuberkulosou zřizuje ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím Masarykovy ligy proti tuberkulose, která jest výkonným orgánem ministerstva zdravotnictví při provádění ochranné péče o tuberkulosní, speciální dětské ozdravovny. Ministerstvo zdravotnictví hodlá rovněž zříditi v nejbližší době ústav pro počáteční léčbu tuberkulosy mladistvých. Tyto osoby ve věku od 14 do 18 let musí býti umísťovány mezi dospělé, poněvadž naše republika nemá pro ně zvláštního ústavu. Nejen důvody léčebné, nýbrž i otázka mravní a povahové výchovy v závažné době puberty nutí ministerstvo zdravotnictví vybudovat speciální léčebnu pro mladistvé. Zatím jedná ministerstvo zdravotnictví o adaptaci nevyužité budovy zámecké, aby byl rychle zajištěn potřebný počet lůžek, jehož naléhavou potřebu pociťujeme hlavně nyní po válce.

Dnešní stav naší protituberkulosní výzbroje jest:

1. Pro léčení zhojitelné plicní tuberkulosy a pro isolaci případů nezhojitelných je k disposici (včetně s ústavy nositelů nemocenského pojištění) podle zjištění k 1. IV. 1947

a) v Čechách:

2014 sanatorních lůžek pro dospělé,

2373 nemocničních lůžek pro dospělé,

1190 lůžek pro tuberkulosní děti,

270 lůžek pro děti ohrožené tuberkulosou,

5847 celkem

b) na Moravě a ve Slezsku:

1487 sanatorních lůžek pro dospělé,

1004 nemocničních lůžek pro dospělé,

305 lůžek pro tuberkulosní děti,

80 lůžek pro děti ohrožené tuberkulosou,

2876 celkem

c) na Slovensku:

1011 sanatorních lůžek pro dospělé,

871 nemocničních lůžek pro dospělé,

510 lůžek pro tuberkulosní děti,

240 lůžek pro děti ohrožené tuberkulosou.

2632 celkem

Kromě toho mají Čechy 292 lůžek v plicních preventoriích pro dospělé.

2. Pro léčení kostní a kožní tuberkulosy:

V Čechách - 264 lůžek

na Moravě a ve Slezsku - 260 lůžek

na Slovensku - 467 lůžek

celkem - 991 lůžek.

3. Počet protituberkulosních poraden:

V Čechách - 144

na Moravě a ve Slezsku - 46

na Slovensku - 71

celkem - 261.

Další rozmnožení lůžek pro nemocné a dobudování sítě poraden bude provedeno v rámci dvouletého plánu.

Úspěšný boj proti tuberkulose však vyžaduje, aby vedle těchto zařízení, která mají za účel umožniti řádné léčení a včasné zachycení nemocných osob, byla též prováděna řada dílčích opatření směřujících k zabránění šíření nákazy tuberkulosou a k sociálnímu podchycení osob tuberkulosních a tuberkulosou ohrožených. Pro tato opatření rázu ochranného (sociálně zdravotního) není dosud zákonného podkladu, takže jejich provádění je možno v zemích českých opříti pouze o vlád. nařízení č. 254/1941 Sb., o potírání přenosných nemocí, ve znění vládního nařízení č. 290/1944 Sb. Uvedená vládní nařízení týkají se všech infekčních chorob a jsou pro boj proti tuberkulose příliš povšechná a velmi neúplná. Při tom jejich předpisy nevztahují se na Slovensko, kde v důsledku toho není žádného zákonného podkladu pro rozvinutí ochranných (isolačních) opatření.

Ministerstvo zdravotnictví předkládá proto osnovu tohoto zákona, aby byl získán zákonný podklad pro provádění všech potřebných ochranných opatření. Ke všeobecnému odůvodnění svého návrhu uvádí ministerstvo zdravotnictví zejména:

Má-li moderní a účelný boj proti tuberkulose vésti ke zdárným výsledkům, musí vycházeti z těchto zásadních hledisek:

1. Tuberkulosa je především choroba infekční a proto každý nemocný člověk, který vyměšuje tuberkulosní zárodky, je stálým nebezpečím pro své okolí,

2. včasné rozpoznání choroby v jejím počátku dává nejvíce naděje na skutečné vyléčení,

3. dlouhotrvající průběh tuberkulosního onemocnění má téměř vždy za následek těžké hospodářské poškození nemocného (nemožnost výdělečné práce, předčasná invalidita, vysoké léčebné náklady u osob nemocensky nepojištěných a pod.) a jeho rodiny,

4. proto jest tuberkulosa též významnou chorobou sociální, a vedle potřebných opatření zdravotnických je nutno prováděti souběžně též potřebná opatření sociální.

Snížiti počet onemocnění a úmrtí tuberkulosou na úroveň hodnou kulturního národa (v Anglii, Dánsku, Norsku, Švédsku a Holandsku činila úmrtnost před druhou světovou válkou 70 - 80 případů na 100.000 obyvatel, v ČSR v r. 1937 112 případů na 100.000 obyvatel), bude možno pouze tehdy,

a) budou-li zjištěni pokud možno všichni nositelé nákazy,

b) zabrání-li se přenášení nákazy na zdravé osoby, které žijí s nemocnými v úzkém styku,

c) bude-li onemocnění zachyceno v samém počátku a bude-li zajištěna vhodná léčba,

d) bude-li současně zajištěno zlepšení sociálních poměrů postižené rodiny.

Navrhovaná osnova vychází z těchto zásadních předpokladů a snaží se

ad a) povinným hlášením (§§ 1 až 3) a systematickými prohlídkami některých skupin obyvatelstva [§ 7, písm. a) až c)] zjistiti jednak nositele nákazy, jednak počáteční formy tuberkulosy, a převedením zjištěných osob do péče poraden (§§ 1 a 4) zajistiti včasné provedení potřebných ochranných opatření,

ad b) předpisy o ochranném očkování [§ 7, písm. d) ], o isolaci (§§ 9 a 10) a zákazu povolání (§ 11) u nebezpečných nositelů nákazy znemožniti její přenášení na ohrožené osoby,

ad c) převzetím nákladů na léčení nemocných osob a ošetřovacích nákladů při nucené nebo dobrovolné isolaci (§ 18, odst. 1 a 2) státem umožniti těmto nemocným dostatečně dlouhou ústavní léčbu, aniž by úhradou léčebných nákladů byla ohrožena sociální úroveň rodiny,

ad d) náhradou ušlého výdělku (§ 19) a podpůrnou péčí (§ 16) zajistiti nemocnému a jeho ohrožené rodině úhradu nezbytných životních potřeb.

Ministerstvo zdravotnictví je si plně vědomo toho, že navrženou osnovou neřeší všechny problémy boje proti tuberkulose, a mluví proto v názvu zákona pouze "o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose" a ponechává řešení zejména otázek sociálních dalším zákonným úpravám. V úvahu přichází zejména řešení otázky přeškolování osob tuberkulosních a jejich znovuzařazení do výrobního procesu, která je u nás i v cizině teprve ve stadiu pokusných studií, dále řešení bytové otázky u tuberkulosních rodin, k němuž bude možno přikročiti teprve až pomine dnešní všeobecná bytová tíseň, a konečně některá nadlepšení pro tuberkulosní nemocné v rámci národního pojištění, nutná vzhledem k dlouhotrvajícímu průběhu choroby a nutnosti podchytiti úspěch léčby též úpravou životních podmínek nemocného a ohrožených členů jeho rodiny. Teprve po vyřešení všech těchto otázek bude možno považovati boj proti tuberkulose v ČSR za plně vyhovující. Schválení předmětné osnovy bude však znamenati podstatné zlepšení a umožní rozvinutí boje proti tuberkulose na pevných právních základech.

Přesto, že některá ustanovení tohoto zákona znamenají určité zásahy do osobní svobody jednotlivých občanů, považuje je ministerstvo zdravotnictví za nezbytně nutné, poněvadž mají především za účel zachrániti zdraví osob ohrožených nemocným a zameziti další šíření tuberkulosy. Tato nepříznivá opatření jsou však plně vyvážena výhodami, které tato osnova zákona tuberkulosním osobám přináší. Až dosud provádění isolace a často i vlastní léčení nakažlivých nemocných naráželo mnohdy na odpor pacientů a jejich rodin hlavně z obavy nebo vědomí, že jejich vlastní finanční prostředky buď nestačí na celou dobu potřebného léčení nebo, stačí-li, že bude poškozena celá rodina, která se pak musí ve všem uskrovňovati až nad možnou míru. Tímto způsobem trpěli nejvíce lidé nemocensky a sociálně nepojištění, hlavně drobní živnostníci a zemědělci, kteří při obvykle dlouhém průběhu choroby byli zpravidla značně finančně vyčerpáni. Jest tedy třeba jak z důvodů veřejně zdravotních, tak i z důvodů sociálních, aby nařízení, jimž se nakažlivý nemocný bude musit podřídit, byla vyvážena možností poskytnouti mu potřebné sociální a hospodářské zabezpečení. Snahou státní správy zdravotní bude, aby účelu tohoto zákona bylo vždy dosaženo především cestou smírnou, a to opětovaným poučováním a přesvědčováním postižených osob i výchovou širší veřejnosti. Donucovací prostředky budou použity pouze u osob naprosto renitentních nebo při prokázané zlé vůli. Zárukou mírného postupu je zejména ta okolnost, že veškerá šetření a ochranná opatření budou navrhovati a prováděti poradny, jejichž odborně školený personál je si plně vědom svého sociálně výchovného poslání.

Náklady, spojené s prováděním tohoto zákona lze pro nejbližší dobu odhadnouti na částku asi 160 milionů Kčs ročně, z níž částka 104 mil. Kčs připadá na Čechy a zemi Moravskoslezskou, částka 56 mil. Kčs na Slovensko. Částka tato bude se však postupně snižovati zejména očekávaným poklesem onemocnění a úmrtí tuberkulosou. Tento pokles vznikne jednak včasným zachycováním a léčením počátečních forem tuberkulosy, jež podle tohoto zákona rovněž podléhají hlášení, jednak systematicky prováděnou isolací zdrojů nákazy a ohrožených dětí, jíž se bude zabraňovati vzniku nových tuberkulosních onemocnění. Kromě toho ministerstvo zdravotnictví počítá (prozatím pokusmo) s ochranným protituberkulosním očkováním podle osvědčených metod, které byly propracovány během posledních 10 let zejména v Americe, Anglii, Dánsku, Norsku a Švédsku, kde toto očkování nejen zabránilo během války zvýšení nemocnosti a úmrtnosti tuberkulosou, ba dokonce (v Dánsku) ji podstatně snížilo. Rovněž rozvoj kolapsové a operativní léčby plicní tuberkulosy, která dnes zaujímá přední místo v léčbě tuberkulosy vůbec, zaručuje podstatný pokles nemocnosti a úmrtnosti touto chorobou.

Značný význam pro pokles nákladů s prováděním tohoto zákona spojených bude míti i uzákonění národního pojištění nemocenského, invalidního a starobního, které rozšířením pojištění na vrstvy dosud nepojištěné převezme značnou část nákladů na léčení nakažlivých forem tuberkulosy (§ 18, odst. 2) a zvýšením invalidních důchodů odstraní značnou část nákladů, které prozatím bude nutno věnovati na sociální podchycení práce neschopných osob tuberkulosních a jejich rodin (§ 16). Jako trvalý náklad zatěžující státní pokladnu zůstane po čase pouze náklad na nucenou isolaci nakažlivých nemocných (§ 18, odst. 1) a dětí jimi ohrožených (§ 10), náklad na úhradu ušlého výdělku při zákazu zaměstnání (§ 19), náklady na ochranné očkování a prohlídky ohrožených vrstev obyvatelstva (§ 7) a částečné podpory sociální podle § 16. Náklad na toto příští trvalé zatížení státní pokladny lze odhadnouti částkou asi 50 - 60 milionů Kčs ročně.

Z částky 160 mil. Kčs ročně, kterou si pravděpodobně provádění tohoto zákona během nejbližších 2 - 3 let vyžádá, připadá přibližně:

a) na nucenou isolaci dospělých podle § 18, odst. 1,

částka - 24,000.000 Kčs

b) na nucenou isolaci dětí podle § 10,

částka - 6,000.000 Kčs

c) na úhradu léčebných nákladů ve v. v. nemocnicích a jiných léčebných ústavech (§ 18, odst. 2),

částka - 60,000.000 Kčs

d) na podpůrné akce podle § 16,

částka - 50,000.000 Kčs

e) na náklady ušlého výdělku podle § 19,

částka - 10,000.000 Kčs

f) na přeškolování tuberkulosních (§ 15),

částka - 5,000.000 Kčs

g) na hromadné vyšetřování ohrožených vrstev obyvatelstva [§ 7, odst. 1,. písm. a) až c)],

částka - 3,000.000 Kčs

h) na ochranné očkování proti tuberkulose [§ 7, odst. 1, písm. d)],

částka - 2,000.000 Kčs.

K plnění těchto úkolů byla již v rozpočtu pro rok 1947 zařazena částečná úhrada, a to:

1..v kap. 22, tit. 1, § 6 b, pol. 101, částka - 16,000.000 Kčs

2. v kap. 22, tit. 1, § 6 b, pol. 193, částka - 20,000.000 Kčs

3. v kap. 28 UNRRA, tit. 22, § 2, pol. 428, částka - 68,000.000 Kčs

4. v kap. 28 UNRRA, tit. 22, § 2, pol. 428, kvota pro Slovensko, částka - 40,000 000 Kčs

celkem - 144,000.000 Kčs.

Kromě toho z rozpočtů zemských národních výborů v Praze a v Brně byla z titulu nedobytného léčebného za tuberkulosní osoby uhražována částka ročně asi 20,000.000 Kčs.

Provádění tohoto zákona vyžádá si tudíž pouze takových výdajů, které fakticky byly pro rok 1947 rozpočtově zajištěny buď v řádném rozpočtu ministerstva zdravotnictví a v rozpočtu země České a Moravskoslezské (nepřihlížeje k výdajům, které k tomu účelu vynakládá Slovensko) nebo v mimořádném úvěru akce UNRRA. Ježto pro rok 1948 se nepočítá ještě s plným prováděním tohoto zákona, lze potřebu pro tento rok odhadnout částkou 110,000.000 Kčs. Do rozpočtu pro rok 1948 zařazeny byly již v kap. 22, tit. 1, § 6 b pol. 101, tyto částky:

a) pro Čechy a zemi Moravskoslezskou, částka - 40,000.000 Kčs

b) pro Slovensko, částka - 26,000.000 Kčs.

Zbývající částka 44.000.000 Kčs bude hražena z prostředků UNRRA (kap. 28 UNRRA, tit. 22, § 2, pol. 428 - překročení povolené vládním usnesením ze dne 3. června 1947).

Provádění navrhovaného zákona nebude míti za následek zvýšení pracovního výkonu veřejné správy, ježto zákon bude prováděn prostřednictvím ústavů národního zdraví (zákon č. 49/ 1947 Sb.).

Vzhledem k tomu, že jde o dalekosáhlou nápravu škod, které okupace na zdraví našeho lidu způsobila, a vzhledem k tomu, že jde o náklady, které se postupně budou snižovati, nelze tuto částku považovati za neúnosnou, a to tím spíše, že náklad tento uchrání zdraví i životy desetitisícům ohrožených dětí a tím umožní jejich příští platné začlenění do výrobního procesu.

Vzhledem k předpokládanému dlouholetému nedostatku pracovních sil, jest okolnost tato zvlášť významná.

Hlášení podle tohoto zákona jsou podrobeny všechny formy aktivní tuberkulosy, t. j. takové, která vykazuje zřejmé známky, že onemocnění trvá, je na postupu, nebo naopak na ústupu. Hlášení nepodléhají formy zhojené. Prováděcími předpisy budou přesně vymezeny klinické nálezy podléhající hlášení.

Povinnost hlášení se ukládá pouze ošetřujícímu nebo ústavnímu lékaři, protože prozrazení choroby nepovolaným činitelům by mohlo případně míti pro nemocného těžké sociální důsledky. Lhůta pro hlášení se stanoví na 7 dní, protože tu není zpravidla nebezpečí z prodlení jako u jiných přenosných nemocí a ježto během této doby je již možno posouditi, zda jde o tuberkulosu vůbec a především o tuberkulosu nakažlivou. Pokud se týče odstavce 3, zamýšlí toto ustanovení zabránit přenášení nákazy i ve styku se zvířaty. Je totiž možno, že i veterinář ve své praxi může náhodně objevit zdroj infekce u člověka, který má tuberkulosu aniž o ní ví, nebo ji léčí, který však je ve styku se zvířaty a mohl by tak způsobiti infekci u zvířete nebo u jeho produktu (mléko, maso a pod.). Naopak, ovšem v míře daleko menší, může být přenesena nákaza z tuberkulosního zvířete i na člověka. V zájmu ochrany zdraví před tuberkulosou musí zákon pamatovati i na tyto možnosti a toto ustanovení umožní i veterináři, jako osobě zdravotnické s kvalifikací obdobnou kvalifikaci lékařské, aby hlášením případu upozornil na event. zdroj nákazy.

Ustanovení § 3 umožní poradně evidenční a kontrolní činnost. Při trvalém přesídlení nemocného do obvodu jiné poradny budou veškeré záznamy, které má poradna o nemocném a jeho rodině, odevzdány touto poradnou, v jejímž obvodu dosud nemocný bydlil, poradně příslušné podle nového bydliště. Ustanovení odstavce 2 umožní nutnou kontrolu nakažlivého nemocného i při přechodné změně místa pobytu, pokud trvá delší dobu (1 nebo více měsíců). V takovém případě bude na přechodné bydliště nemocného upozorněna příslušná poradna, která se přesvědčí, zda nemocný dodržuje dané pokyny. Toto opatření je nutné v zájmu ochrany osob, hlavně dětí, k nimž se nemocný přechodně přestěhoval.

Poradny byly i v době, kdy byly budovány a spravovány Masarykovou ligou proti tuberkulose, výkonnými orgány veřejné správy zdravotní při provádění ochranné péče o osoby tuberkulosní a tuberkulosou ohrožené. Úkoly, jimiž je zákon pověřuje, již po řadu let úspěšně konají. Síť poraden má býti v době nejbližších dvou let rozšířena o dalších asi 65 ze svého dnešního počtu 261. Ustanovení § 6 zajišťují zákonný podklad pro opatření, která poradny již nyní fakticky provádějí.

Prohlídky uvedené pod písm. a) a b) jsou již prováděny ve spolupráci se školními úřady jako prohlídky dobrovolné. Jest však nutno míti v zákoně oporu pro jejich povinné provádění tam, kde se ukáže potřeba. Účelem těchto prohlídek je zachytiti u dětí a mladistvých všechna počínající onemocnění. Prohlídky jsou současně důležitým činitelem při pátrání po dosud nezjištěných zdrojích nákazy, které způsobily čerstvá onemocnění. Z prohlídek uvedených pod písm. c) jsou již dnes prováděny v dohodě s ministerstvem školství prohlídky učitelů. Dále jsou již prováděny prohlídky zaměstnanců v dětských ústavech a zaměstnanců některých potravinářských závodů (mlékáren). Ustanovení § 7, písm. c) dává možnost rozšířiti prohlídky i na jiné skupiny obyvatelstva (na př. holiče, číšníky a pod.), kde toho bude potřeba vyžadovati. Účelem prohlídek je opět jednak včasné zachycení počátečních forem, jednak zjištění dosud nehlášených forem nakažlivých. Ochranné očkování [písm. d)] jest u nás prováděno dosud v malém rozsahu, ale v řadě jiných států je již zcela obvyklé. Ve Francii jsou kromě dětí z tuberkulosních rodin povinně očkováni na př. všichni studující lékařství, ve Švédsku všichni branci, v Dánsku dospělé osoby bez rozdílu věku, které dosud neprodělaly tuberkulosní nákazy. Také v Norsku, Španělsku, Portugalsku a ve státech Severní a jižní Ameriky je prováděno ochranné očkování proti tuberkulose i u dospělých ve značné míře a s velkým úspěchem.

Aby bylo zamezeno event. šíření tuberkulosy ze zvířat, nemocných tuberkulosou, vydal odbor veterinární ministerstva zdravotnictví zvláštní směrnice, v nichž je tato otázka řešena (směrnice pro ozdravění chovů skotu ze 4. VI. 1947, č. j. Vet-3819/47-V/6).

Není třeba zvláštního vysvětlení.

Nařízená isolační opatření mají za účel brániti přenášení nákazy z nemocného na zdravé příslušníky jeho rodiny. Poradna se snaží vždy především zaříditi isolaci nemocného v domácnosti. Protože většina tuberkulosních osob žije ve špatných bytových poměrech, je isolace v bytě v četných případech neproveditelná. Podle šetření, které provedly poradny v Čechách v roce 1945, bydlí téměř 50% nemocných nakažlivou tuberkulosou se svými zpravidla vícečlennými rodinami v jedné místnosti, dalších 30% má k disposici 2 místnosti a toliko 20% má byt o větším počtu místností. Jedinou ochranou pro dosud neinfikované členy rodiny je tedy ve značném počtu případů buď ústavní isolace nemocného nebo náhradní přemístění dětí. Rovněž při provádění ochranného očkování bude nutné dočasné přemístění dětí na přechodnou dobu asi 2 měsíců, neboť v této době je očkované dítě zvláště náchylné k onemocnění tuberkulosou a proto je v každém případě nutno zameziti jakýkoliv jejich styk s osobou onemocnělou na tuberkulosu.

Zákaz zaměstnání bude nutno vysloviti u těch nemocných, kteří při výkonu svého zaměstnání přicházejí do styku s velkým počtem osob (na př. lékaři, zvláště zubní, duchovní, holiči, číšníci, zaměstnanci v prodejnách a pod.). Dále bude zakázán výkon povolání osobám nemocným nakažlivou tuberkulosou zaměstnaným při zpracování a distribuci potravin, jakož i porodním asistentkám, učitelům, profesorům, zaměstnancům dětských ústavů a pod., ježto jsou ve styku s osobami zvláště náchylnými k nemoci. Jmenované osoby bude nutno převésti do jiného zaměstnání, ve kterém nebudou svému okolí nebezpečny. Jejich přemístění a případné přeškolení bude prováděno v součinnosti s úřady ochrany práce. Po dobu nezaměstnanosti nebo přeškolování bude těmto osobám poskytnuta náhrada ušlého výdělku (§ 19).

Je nutno, aby osoby, které hodlají nastoupiti zaměstnání nebo zahájiti činnost, při níž by mohly šířiti nákazu, prokázaly, že netrpí nakažlivou tuberkulosou. K tomu slouží potvrzení poradny vydané podle § 12.

Vysvětlení podává všeobecná část.

Úkony běžné desinfekce jsou taková opatření, která může snadno prováděti kterákoliv laická osoba. Potřebný desinfekční materiál dodá poradna. Závěrečnou desinfekci provede místní národní výbor obecním desinfektorem.

O vybudování potřebného množství plicních oddělení při v. v. nemocnicích pečují zemské národní výbory v Praze a v Brně za finanční účasti ministerstva zdravotnictví. Pro zřízení takových oddělení jsou používány jednak infekční pavilony, které nejsou plně obsazeny, jednak některé nemocnice s malou frekvencí a kromě toho se adaptují k tomu účelu některé okresní chorobince, po případě jiné vhodné ústavy a budovy.

Úspěšný boj proti tuberkulose je značně bržděn ve svých výsledcích neutěšenou sociální situací, ve které jest značný počet tuberkulosních rodin, v nichž živitel rodiny byl pro svou chorobu uznán invalidním. Vzhledem k tomu, že se zpravidla jedná o osoby poměrně mladé, které vykazují malý počet příspěvkových týdnů v sociálním pojištění, pohybují se jejich invalidní renty (spolu se státním příspěvkem podle zákona č. 156/1946 Sb.) na výši mezi 800 - 1.200 Kčs měsíčně. Při známé vysoké porodnosti v tuberkulosních rodinách žije z tohoto důchodu, který stačí stěží k existenčnímu zajištění jednotlivce, v celé řadě případů 4 i více osob. O rozsahu neutěšených hospodářských poměrů, které se vyskytují v tuberkulosních rodinách, svědčí jasně ta okolnost, že pouze v Čechách bylo nutno od 1. I. 1945 do 1. V. 1947 uděliti buď pravidelnou nebo jednorázovou podporu 9.550 rodinám. Finanční náklad, který si tyto podpory vyžádaly, činil během této doby 24,500.000 Kčs. Obdobné poměry jsou na Moravě, kde bylo na podporách během posledních dvou let vyplaceno téměř 18,000.000 Kčs. Tyto podpory jsou vypláceny z dotací, které ministerstvo zdravotnictví poskytuje od prosince 1944 Zemským sborům Masarykovy ligy proti tuberkulose v Praze a v Brně, které byly pověřeny prováděním této státní podpůrné akce nazvané "Pomoc tuberkulosním". V akci bude nutno pokračovati nadále alespoň do doby, než v rámci připravovaných zákonných úprav v oboru národního pojištění bude možno sociálně podchytiti tuberkulosní rodiny (případným připojištěním podle vzorů obdobných z ciziny), nebo než soustavným přeškolováním invalidních, avšak lehčí práce schopných tuberkulosních osob, bude možno získati pro ně nová zaměstnání a tím zvýšiti jejich sociální úroveň.

Tato ustanovení odpovídají v podstatě ustanovením §§ 19 až 31 (náhrada nákladů) zákona č. ..../1947 Sb., o potírání přenosných nemocí.

Zachování úřední mlčenlivosti při onemocnění tuberkulosou se ukládá z toho důvodu, že všeobecná známost onemocnění by mohla způsobiti postiženému nejrůznější nepříjemnosti při jeho styku s okolím.

Není třeba zvláštního vysvětlení.