Ústavodárné Národní shromáždění
rač se usnésti na tomto zákoně:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:
Zřizuje se Slezský studijní ústav
(dále jen ústav) se sídlem v Opavě.
Ústav je podřízen ministerstvu školství
a osvěty.
Úkolem ústavu jest plánování,
provádění a sjednocování vědeckého
průzkumu Slezska.
Ústav provádí své úkoly ve
spolupráci s vědeckými institucemi, korporacemi
domácími i zahraničními, jmenovitě
s vysokými školami, vědeckými ústavy
a společnostmi.
Organisační statut ústavu vydá ministr
školství a osvěty.
Zřizuje se Slezská studijní knihovna z bývalé
knihovny gymnasijního musea v Opavě. Jest přičleněna
k ústavu a podřízena ministerstvu školství
a osvěty.
Bližší předpisy vydá vláda
nařízením; knihovní řád
vydá ministr školství a osvěty.
Ustanovení § 4, odst. 2, věta první
zákona ze dne 29. ledna 1947, čís. 20/1947
Sb., o povinných výtiscích, se doplňuje
a bude zníti takto: "Po jednom povinném výtisku
tiskovin uvedených v § 1, písm. a) a b) k účelům
studijním jest odevzdati Zemské a universitní
knihovně v Brně, Universitní knihovně
v Olomouci, Slovenskej národnej knižnici v Turčanském
Sv. Martině a Slezské studijní knihovně
v Opavě.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a provede jej ministr školství
a osvěty v dohodě s ministrem financí.
Potřeba ústavu nebo zařízení
k vědeckému výzkumu Slezska, zejména
po stránce vlastivědné, byla pociťována
brzy po rozvinutí obrozeného národního
života ve Slezsku koncem 19. století. Psal o ní
hlavně vynikající badatel slezský
Vincenc Prasek, který svým dílem sám
vykonal velký kus práce k objasnění
slezské minulosti. Tato potřeba stala se naléhavější,
když německé bádání soustředěné
ve Vratislavi, opírající se o drobnější
činnost v řadě jiných měst,
pokročilo tak, že se stalo téměř
jediným a výhradním mluvčím,
jakož i vykladatelem slezské minulosti, interpretované
přirozeně v německém duchu, a stala
se přímo palčivou, když po prvé
světové válce vyrostla německé
vědě silná a důstojná protiváha
v činnosti vlastivědných badatelů
polských. I oni vykonali brzy úctyhodný kus
práce, jíž paralysovali účinně
činnost německou, usvědčujíce
ji z mnoha omylů, zkreslení skutečností
a tendenčních výkladů. Jejich práce
vyvěrala po třiceti letech z činnosti a působení
Slezského ústavu (Slonski Instytut) v Katovicích
a dosáhla velmi úspěšných výsledků,
neboť ústav soustředil badatele z různých
oborů a různých oblastí Polska a byly
veřejných prostředků bohatě
dotován.
Vědecká činnost polská byla brzy po
osvobození v Katovicích obnovena a rozšířena
do Vratislavě, kde bylo již v září
1945 zřízeno samostatné oddělení
Instytutu a později v Krakově "Komise místních
názvů pro nově osídlené kraje".
Proti tomu nedálo se na české straně
nic, co by vědeckou činnost ve Slezsku zorganisovalo
a podporovalo. Pokud byla vyvíjena nějaká
činnost, vycházela z obětavé snahy
jednotlivců, kteří musili přemáhat
těžké překážky jak po stránce
studijní, tak i publikační a hmotné.
Jediným vědeckým časopisem pro studium
slezských problémů byl Věstník
Matice Opavské, změněný později
na Slezský sborník, vydávaný obětavostí
tohoto národně obranného spolku, Matice Opavská
jest přesvědčena, že chystaný
Slezský studijní ústav stane se institucí,
která bude vlastivědný průzkum - koordinovat.
Vědecké ústavy ve Slezsku, jako Zemské
museum a Zemský archiv v Opavě zmáhaly pro
nedostatek personálního a finančního
vybavení sotva nejužší problémy
vnitřní organisace, a po zrušení Zemské
správy slezské musely zápasit i o holou existenci,
aby nedošlo k jejich zrušení. A přece
je tu tolik úkolů, které českou vědu
čekají. Přihlédneme-li jen k souboru
věd historické povahy (praehistorie, dějepis,
národopis, jazykozpyt a j.), vidíme, že oblast
Slezska jakož i praehistorie i ranná historie se vyvíjela
v úzké spojitosti s nejstarší minulostí
Čech a Moravy a bádání v tomto směru
bylo předmětem zájmu jen vědy německé
a polské. Totéž platí až na několik
malých výjimek o minulosti Slezska v době
rozvoje politického a kulturního života dnešních
evropských národů ve středověku
a počátku novověku, kdy Slezsko a jeho lid
byly přímo součástí českého
politického, kulturního a hospodářského
života našeho státu. I v době národního
obrození hlásily se tu k životu silné
proudy, navazující na starší kořeny,
jež odumíraly jen pro nezájem v centru českého
kulturního a vědeckého tvoření.
Vidíme tady, že i v oblasti téměř
výhradně českého politického
a kulturního života v době od 14. - 17. stol.
pojednávají o Slezsku podrobné práce
vědců německých a polských,
zatím co česká věda si všímala
těchto otázek jen spíše náhodně
a nesoustavně v souhrnných pojednáních
o dějinách Čech a Moravy. Je přirozené,
že tento úsek českých národních
dějin je v cizím pohledu neúplný a
zkreslený. Jest nutno zdůrazniti, že jde o
úsek českých národních dějin
a ne o regionální záležitost jedné,
byť významné části českého
státu, který byl zpracován v prvé
řadě vědci polskými a německými,
a jen málo českými. Podobná je však
situace i v jiných oborech vědních, jejichž
význam leží ponejvíce v oblasti hospodářského
zajmu (geologický, vodní, zemědělský,
průmyslový a pod.). To vše nutí k závěru,
že je třeba přikročiti k nápravě
jak v zájmu české vědy, tak také
v zájmu životních potřeb celého
národa a státu.
Prvním a hlavním prostředkem nápravy
by bylo zřízení Slezského studijního
ústavu v Opavě, který by koordinoval, plánoval
a po postupném dobudování i prováděl
vědecký výzkum všech otázek slezských
v souvislosti s širšími potřebami a zájmy
českého národního života. Ústav
by se opíral ve své práci o Slezskou studijní
knihovnu v Opavě, kterou nutno organisačně
i obsahově dobudovat ve středisko, kde by byla shromážděna
literatura nejen o Slezsku, nýbrž i všechna literatura
ostatní, potřebná pro rozvinutí vědecké
práce, dále o Zemské museum a Zemský
archiv v Opavě, jejichž rozvoji je dlužno věnovati
také patřičnou péči. Slezská
studijní knihovna v Opavě jako pomocný ústav
Slezského studijního ústavu by se stala sukcesivně
zároveň pokračovatelkou knihovny gymnasijního
musea v Opavě, zřízené r. 1818, která
patřila i po r. 1918 mezi státní vědecké
knihovny studijní a podle výnosu pres. ministerstva
vnitra ze dne 5. III. 1919, č. 611 bylo jí přiznáno
právo povinných výtisků z bývalého
vévodství slezského.
Podrobnosti organisace Slezského studijního ústavu,
jeho statut, vybavení personální i věcné
a pracovní program by vypracovalo ministerstvo školství
a osvěty po poradě s vědeckými činiteli
z vysokých škol i místními tak, aby
to odpovídalo československým poměrům
i potřebám s přihlédnutím ke
skutečnostem podobných institucí cizích
a připravilo jmenování kuratoria, jako iniciativního
a poradního sboru. V zásadě je nutno dbáti,
aby středisko tohoto vědeckého výzkumu
bylo umístěno v oblasti Slezské, a to v Opavě,
kde jsou pro ně nejlepší podmínky; jest
však nutné, aby do něho byli zapojeni badatelé
o Slezsku z celé republiky, po případě
i badatelé cizí. Zejména je dlužno míti
na zřeteli vybudování úzké
spolupráce s československými vysokými
školami a vědeckými institucemi, když
prozatím není možno počítati
se zřízením university ve Slezsku. Tento
požadavek nelze ovšem pustiti se zřetele pro
dobu, kdy to jen bude možné. Zatím je třeba
veškeré úsilí soustřediti na
řádné vybudování Slezského
studijního ústavu. Zřízení
Slezského studijního ústavu v Opavě
jest považovati za eminentně důležité
také v zájmu státně-politickém,
neboť tento ústav by mohl při řádné
koordinaci své činnosti se Slezským institutem
v Katovicích vytvořiti velmi dobré předpoklady
pro kulturní sblížení česko-polské.
V souvislosti s navrhovanou osnovou usnesla se rada Moravskoslezského
zemského národního výboru, expositura
v Ostravě na své schůzi dne 3. října
1947 požádati ministerstvo školství a
osvěty, aby zařídilo vše potřebné
k tomu, aby Slezský studijní ústav a Slezská
studijní knihovna v Opavě byly co nejdříve
postátněny.
K postátnění Slezského studijního
ústavu se vyslovila kladně také Vysoká
škola báňská v Ostravě a Ústřední
svaz československého průmyslu, skupina v
Ostravě.
Právo povinných výtisků pro Slezskou
studijní knihovnu v Opavě může býti
přiznáno pouze změnou textu zákona
ze dne 29. ledna 1947, č. 20/47 Sb., a to změnou
§ 4, odst. (2) cit. zákona, neboť podle tohoto
paragrafu nebylo knihovně toto právo přiznáno
a nemůže tak učiniti ani vláda podle
§ 4, odst. (3), protože počet knihoven, jimž
se podle cit. paragrafu mohlo toto právo přiznati,
jest plně vyčerpán.
Obdobně jako Slezský institut v Katovicích
počítá Slezský studijní ústav
i přičleněná knihovna s účinnou
podporou slezského průmyslu, obchodu a živností
jakož i celé československé veřejnosti.
Celkový náklad na ústav bude činiti
okrouhle 1 mil. Kčs ročně a jeho úhrada
jest zajištěna u tit. 11, kap. 10, příp.
i úsporami v rámci celé kapitoly. Počínajíc
rokem 1949 budou náklady na ústav i knihovnu zařazovány
do státního rozpočtu ministerstva školství
a osvěty.
V důsledku postátnění těchto
institucí odpadnou dosavadní subvence poskytované
z prostředků státních a zemských.