Ústavodárné Národní shromáždění
rač se usnésti na tomto zákoně:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 2. října 1946, č. 195
Sb., o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody
se doplňuje takto:
Příloha k § 2, odst. 1 zákona č.
195/46 Sb. doplňuje se sub B, I. dalším výpočtem:
"142. Vládní nařízení
ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu
zboží."
Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
Podle ústavního dekretu presidenta republiky ze
dne 3. srpna 1944, čís, 11 Úř. věst.
čsl., o obnovení právního pořádku,
ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945,
č. 12 Sb. z r. 1946, jímž se schvalují,
doplňují a mění předpisy o
obnovení právního pořádku,
nestaly se předpisy vydané v době nesvobody,
součástí československého právního
řádu, lze jich však z vůle československé
zákonodárné moci po přechodnou dobu
nadále používati, pokud se svým obsahem
nepříčí znění nebo demokratickým
zásadám československé ústavy
a pokud nespadají do oborů soudního práva
trestního, soudního řízení
trestního, práva osobního a práva
rodinného.
Podle zákona ze dne 2. října 1946, č.
195 Sb., o použivatelnosti předpisů jsou zrušeny
předpisy uvedené v příloze k tomuto
zákonu, v níž však není uveden
předpis vládního nařízení
ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu
zboží. Tento předpis příčí
se však svým obsahem znění a demokratickým
zásadám československé ústavy,
neboť je v rozporu se stěžejní zásadou
ústavní listiny, že lid je zdrojem veškeré
státní moci, když zakládá výlučnou
kompetenci jediného ministerstva hospodářství
a práce, jež byla přenesena na ministerstvo
vnitřního obchodu. Tímto způsobem
ministerstvo, jako úřad veskrze byrokratický,
rozhoduje na základě zmocnění z doby
okupace o veškerém hospodářském
životě, založeném na oběhu zboží,
to jest o nabývání, rozdílení,
skladování, odbytu, spotřebě a výrobě,
aniž by bylo nuceno vyžádati si předchozí
souhlas kolegiálního sboru vlády. Tento předpis
příčí se dále ustanovením
§§ 108 a 109 ústavní listiny, podle nichž
svobodné vykonávání výdělečné
činnosti lze omeziti v zájmu veřejném
jen na základě zákona stejně, jako
soukromé vlastnictví.
Podle vyhlášky ministra vnitra ze dne 13. listopadu
1946, č. 1983, Úř. 1. I, částka
202, o některých předpisech z doby nesvobody,
které se svým obsahem příčí
znění nebo demokratickým zásadám
československé ústavy, byly za neústavní
prohlášeny předpisy o vyloučení
určitých věcí z příslušnosti
Nejvyššího správního soudu a předpisy,
jimiž se materielně nebo formálně mění
československá ústava.
Podle všech shora citovaných předpisů
nutno také posuzovati vl. nař. ze dne 26. června
1943, č. 175 Sb., o oběhu zboží, které
vylučuje ručení za škodu, vzniklou opatřením
za účelem provedení tohoto nařízení
nebo předpisů jej provádějících
a podle všech těchto předpisů nutno
přijíti k závěru, že citované
vládní nařízení je v rozporu
se zněním a stěžejními demokratickými
zásadami československé ústavy.
Vyhláškou ministra vnitřního obchodu
a ministryně průmyslu ze dne 7, ledna 1948, č.
21, částka 3 Úř. 1. I. z r. 1948,
byla zavedena přechodná opatření v
distribuci textilního zboží na základě
zmocnění uvedeného v § 1 až 3 protiústavního
vládního nařízení č.
175/1943 Sb., a to způsobem, který je rovněž
v rozporu se stěžejními zásadami §§
108 a 109 ústavní listiny o vykonávání
výdělkové činnosti a o ochraně
soukromého vlastnictví.
Vláda má možnost předložiti v zájmu
nerušeného oběhu zboží návrh
zákona, který by byl postaven na demokratickou základnu
a v souhlasu s ústavní listinou.
Podle § 41, odst, 2 ústavní listiny netřeba
přikládati rozpočet o finančním
dosahu osnovy, neboť tato nemá za následek
zatížení státní pokladny. Návrh
zákona budiž předložen k projednání
výboru iniciativnímu, živnostensko-obchodnímu
a právnímu.