Po násilném mnichovském diktátu mnozí českoslovenští veřejní a státní zaměstnanci zůstali v obsazeném území, hlavně na Těšínsku, Opavsku a Hlučínsku. Zůstali tam buď z rodinných nebo z majetkových důvodů, zejména však proto, že uposlechli výzvy tehdejších úředních činitelů, aby neodcházeli a posílili český živel v obsazeném území. Šlo o zaměstnance české národnosti, kteří působili ponejvíce v nejnižších zaměstnaneckých kategoriích (na příklad zřízenci, ošetřovatelé, cestáři, listonoši a pod).

Okupační správa některé z těchto lidí po krátké době propustila, jiné ponechala ve službách v individuelním smluvním poměru a některé převzala v poměru pragmatikálním. Neschopným nebo pozůstalým po zemřelých přiznala okupační správa odpočivné nebo zaopatřovací platy.

Mnozí z těchto zaměstnanců odolali všemu nátlaku okupantů, aby změnili svou českou národnost za národnost okupantů.

Po zániku okupace nebyli tito zaměstnanci převzati do služeb čs. státu a ani pozůstalým nebyla obnovena výplata pensijních požitků prý proto, že jsou německé národnosti. Osobni čs. úřady odmítají přijmouti tyto osoby do svých služeb, protože prý okupační správa by je nepřevzala, kdyby se nepřihlásili k její národnosti.

Tento závěr je nesprávný. Jmenovaným osobám bylo přiznáno většinou již ministerstvem vnitra osvědčení o národní spolehlivosti podle ustanovení § 1, odst. 4 ústavního dekretu presidenta republiky čís. 33/45 Sb. Vydáním tohoto osvědčení posuzují se tito zaměstnanci tak, jako by zůstali během okupace české národnosti. U těch pak, kteří vytrvali a nepřihlásili se k jiné národnosti vůbec, posuzuje se jejich státní občanství podle ústavního zákona č. 236/1920 Sb.

Služební poměry veřejných zaměstnanců, resp. poživatelů pensijních požitků z okupovaného území nejsou ještě vyřešeny, čímž se cítí obojí velmi poškozeni. Tyto okolnosti jistě pak nevytvářejí klidné ovzduší a dobré předpoklady pro budovatelskou a spokojenou práci. Tito lidé jsou spolehliví, po revoluci se ihned přihlásili do práce, ale je třeba, aby jejich služební poměry byly konečně rozřešeny.

Naléhavost této interpelace je odůvodněna tím, že existence četných rodin na Opavsku, Těšínsku a Hlučínsku, které se za okupace chovaly národnostně bezvadně, což bylo uznáno přiznáním státního občanství, je vážně ohrožena.

Podepsaní se proto táží pana ministra vnitra a pana ministra financí:

1. Zda jsou ochotni vysloviti, že trvá kontinuita služebního poměru shora uvedených osob?

2. Zda jsou ochotni zaříditi, aby doba ztrávená u okupační správy, byla těmto zaměstnancům počítána stejně jako doba u býv. protektorátu Čechy a Morava?

3. Zda jsou ochotni zaříditi, aby uvedeným osobám byly vyplaceny jejich služební požitky i za dobu minulou?

4. Zda jsou ochotni zaříditi, aby byla obnovena výplata jejich služebních, resp. pensijních požitků?