Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Poplatníkům všeobecné daně
výdělkové se poskytne sleva na této
dani, předepsané podle § 57, odst. 1 až
6, 8 a 9 zákona ze dne 15. června 1927, č.
76 Sb., o přímých daních, ve znění
předpisů jej měnících a doplňujících
(dále pouze "zákona o přímých
daních"), se všemi přirážkami.
(2) Tato sleva činí při dani podrobeném
výtěžku:
a) do 15.000 Kčs | 100%, |
b) nad 15.000 Kčs do 90.000 Kčs | 75%, |
c) nad 90.000 Kčs do 150.000 Kčs | 50%, |
d) nad 150.000 Kčs do 240.000 Kčs | 25%. |
(3) Z dani podrobeného výtěžku nesmí
zbýti po odečtení daně se všemi
přirážkami, snížené podle
odstavce 2, méně, než zbývá po
odečtení snížené daně
se všemi přirážkami z nejvyššího
dani podrobeného výtěžku, na který
připadá nejblíže vyšší
sleva.
(4) Při dani podrobeném výtěžku
nad 240.000 Kčs sníží se všeobecná
daň výdělková se všemi přirážkami
tak, aby z výtěžku dani podrobeného
nezbylo po odečtení daně se všemi přirážkami
méně, než zbývá z výtěžku
240.000 Kčs po odečtení naň připadající
daně, snížené podle odstavce 2.
(5) Sleva podle odstavců 1 až 4 nemá vlivu
na přiměřenost reservy pro všeobecnou
daň výdělkovou na berní rok 1947.
(1) Částky, odvedené nebo uložené
do institucí a fondů, uvedených v §
17, č. 5, větě druhé a v § 78,
písm. e), odst. 2 zákona o přímých
daních, jsou odčitatelné jen do výše
15% dani podrobeného příjmu (výtěžku)
z podniku.
(2) Bilanční změny ve stavu nesamostatných
pensijních nebo podpůrných fondů,
souvisící s přeměnami těchto
fondů na samostatné pensijní nebo podpůrné
fondy, nemají vlivu na základ daně důchodové,
všeobecné daně výdělkové
a zvláštní daně výdělkové
bez rozdílu, zda jde o bilanční zůstatky
fondů, které byly v dřívějších
berních letech započítány do základu
uvedených daní či nikoliv.
Částka 30.000 Kčs, uvedená v §
78, písm. i), č. 5, větě druhé
zákona o přímých daních se
zvyšuje na 90.000 Kčs.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení, postupuje se však podle
něho již při vyměření
přímých daní na berní rok 1947;
byla-li již daň vyměřena před
vyhlášením tohoto zákona odchylně
od ustanovení článků 2 nebo 3, opraví
se vyměření daně z moci úřední.
(2) Tento zákon provede ministr financí.
Všeobecná daň výdělková,
vyměřená sazbami uvedenými v §
57, odst, 1 až 6 a 8 a 9 zákona o přímých
daních ukázala se příliš tíživou.
Tyto sazby odpovídaly příjmovým poměrům
předválečným. Jakmile však došlo
v prosinci 1945 k všeobecnému zvýšení
cenové hladiny, stala se tato daň ve spojení
s daní důchodovou neúnosnou. To je patrno
zejména z tohoto srovnaní:
Dřívější zatížení:
15.000 | |||
30.000 | |||
50.000 | |||
80.000 | |||
90.000 |
Při zvýšení celkové hladiny na
trojnásobek a při tomu odpovídajícím
zvýšení daňového základu
vyplývá daňové zatížení:
45.000 | |||
90.000 | |||
150.000 | |||
240.000 |
Z tohoto srovnání je patrno, že daňové
zatížení stouplo neúměrně
a to při nižších stupních až
na pětinásobek dřívějšího
zatížení.
Sleva 100% daně pro poplatníky se zdaněným
výtěžkem do 15.000 Kčs doporučuje
se z důvodů sociálních. Výtěžek
15.000 Kčs odpovídá totiž předválečnému
výtěžku asi 5.000 Kčs. Jde tedy zřejmě
o poplatníky sociálně slabé, u nichž
jest jen spravedlivé daň zcela prominouti.
Při navrhované další slevě poplatníkům
s daňovým základem převyšujícím
15.000 Kčs vychází ministerstvo financí
ze stejných zásad, na nichž byly vybudovány
sazby, uvedené v § 57 zák. o př. d.
Byl totiž výtěžek podniku až do 30.000
Kčs považován za příjem převážně
pracovní, další výtěžek
až do 110.000 Kčs za příjem smíšený,
t. j. z části příjem pracovní
a z části výnos investovaného kapitálu,
a výtěžek přesahující
celkovou částku 140.000 Kčs za výnos
kapitálu. Proto také byl výtěžek
až do 30.000 Kčs zatížen sazbou daně
0.5%, další výtěžek 110.000 Kčs
sazbou 2.5% a výtěžek přesahující
140.000 Kčs sazbou 4%. Vzhledem k celkovému zvýšení
cenové hladiny byla navrhovaná sleva propočtena
tak, že 0.5% sazba se počítá až
do výše 90.000 Kčs dani podrobeného
výtěžku, t. j. trojnásobku dřívějších
30.000 Kčs, který se pokládá za výtěžek
převážně z práce poplatníkovy,
tedy za příjem pracovní. Další
sazby zůstávají nezměněny.
Po navrhované slevě by tedy vyplývalo daňové
zatížení takto:
15.000 | ||||
90.000 | ||||
150.000 | ||||
240.000 |
Odpovídá tedy přibližně percentuální
zatížení výtěžku 90.000
Kčs dřívějšímu zatížení
30.000 Kčs, nynější zatížení
výtěžku 150.000 Kčs dřívějšímu
zatížení výtěžku 50.000
Kčs a nynější zatížení
výtěžku 240.000 Kčs jest jen o 5% vyšší
než dřívější zatížení
výtěžku 80.000 Kčs. Pro vyšší
výtěžky než 240.000 Kčs se sleva
daně nenavrhuje, poněvadž u těchto výtěžků
nedochází již k podstatné tvrdosti a
mimo to jde o výtěžky s převahou výnosu
kapitálového, u nichž není snížení
odůvodněno a to ani důvody sociálními
ani hospodářskými.
Tímto ustanovením má býti zabráněno
tvrdostem, k nimž by jinak docházelo v důsledku
číselných hranic pro jednotlivé slevy
daně. Zavádějí se jím mezisazby,
jimiž má býti docíleno toho, aby z výtěžku,
na který připadá menší sleva,
nezbylo po odečtení snížené daně
méně, než-li zbývá po odečtení
snížené daně z nejvyššího
výtěžku, na který připadá
sleva nejblíže vyšší, a aby z výtěžku
nad 240.000 Kčs, na nějž nepřísluší
žádná sleva daně, nezbylo po odečtení
daně s přirážkami méně,
než-li zbývá po odečtení snížené
daně z výtěžku 240.000 Kčs. Prakticky
to znamená částečné rozšíření
slevy.
Z výtěžku 15.100 Kčs činila by
na př. slevená daň s přirážkami
169.90 Kčs. Sníží se tudíž
daňová povinnost na 100 Kčs, t. j. na částku,
o kterou výtěžek přesahuje 15.000 Kčs.
Při výtěžku 15.200 Kčs zůstane
již plná daň s přirážkami
(po slevě podle odst. 2) 171 Kčs.
Při výtěžku nad 90.000 Kčs až
do 94.900 Kčs sníží se celková
daňová povinnost na částku připadající
po slevě na výtěžek 90.000 Kčs,
zvětšenou o částku, o kterou výtěžek
přesahuje 90.000 Kčs.
Při výtěžku nad 150.000 Kčs až
do 163.500 Kčs sníží se daňová
povinnost na částku připadající
po slevě na výtěžek 150.000 Kčs,
zvětšenou o částku, o kterou výtěžek
přesahuje 150.000 Kčs.
Při výtěžku nad 240.000 Kčs až
do 273.800 Kčs sníží se daňová
povinnost na částku připadající
po slevě na výtěžek 240.000 Kčs,
zvětšenou o částku, o kterou výtěžek
přesahuje 240.000 Kčs.
Navrhovaná sleva daně nemá míti za
následek opravu vyměřovacích základů
na berní rok 1947 a proto se stanoví, že tato
sleva nemá vlivu ani na přiměřenost
reservy pro tuto daň.
Dosavadní ustanovení § 17, č. 5, věty
druhé ve spojení s § 55, odst. 1 a § 78,
písm. e), odst. 2 připouštějí
úplnou odčitatelnost částek, které
poplatníci daně důchodové a všeobecné
daně výdělkové jakož i poplatníci
zvláštní daně výdělkové
věnují samostatným pensijním nebo
podpůrným institucím (fondům) ve prospěch
svých zaměstnanců. Odčitatelnost těchto
věnování není zákonem omezena,
takže stává nebezpečí, že
tímto způsobem mohou býti podstatně
snižovány základy uvedených daní
a že tyto částky budou věnovány
nejen za tím účelem, aby se zaměstnancům
dostalo přilepšení v pensijním a sociálním
pojištění nebo podpory včas nouze, nýbrž
v prvé řadě pro to, aby byl neoprávněně
rozdělen zisk, který by jinak podléhal uvedeným
daním. Ministerstvo financí navrhuje proto omeziti
odčitatelnost zmíněných věnování
určitým procentem, při čemž pokládá
za nejsprávnější vztah k dani podrobenému
příjmu (výtěžku) z podniku a
za přiměřené takové věnování,
které nečiní více než-li 15%
tohoto dani podrobeného příjmu (výtěžku).
V důsledku ustanovení odd. II., odst. 13 dekretu
č. 97/1945 Sb. a vyhlášky ministra financí
ze dne 25. dubna 1946, č. 1466 (Úř. I. ze
dne 28. června 1946, částka 113) a v důsledku
ustanovení § 15, odst. 1, č. 7 zák.
č. 134/1946 Sb. a vyhlášky ministra financí
ze dne 8. listopadu 1946, č. 1984 (Úř. I.
ze dne 15. listopadu 1946, částka 202) došlo
k četným přeměnám dosud nesamostatných
sociálních zařízení (pensijních
a podpůrných fondů). Opatření
navrhované v odstavci 2 se činí proto, aby
ustanovení odstavce 1 nebylo uplatňováno
i na tyto přeměny a aby tak nedocházelo k
dodatečnému zdanění nezdaněných
úložek nesamostatných pensijních a podpůrných
fondů a naopak k oddanění jejich částek
zdaněných.
Novela zákona o př. d. č. 226/1936 Sb. zpřísněla
posuzování odčitatelnosti platů společenských
orgánů subjektů podrobených zvláštní
dani výdělkové. V úvodní větě
§ 78 prohlásil zákon tyto platy zásadně
za neodčitatelné a připustil jejich částečnou
odčitatelnost speciálním ustanovením
§ 78, písm. i) za podmínek a v rozsahu uvedených
v bodě 1 až 5 tohoto ustanovení. Toto ustanovení
vztahuje se také na služební požitky společenských
orgánů pracovních a výrobních
společenstev. Jejich služební požitky
uznává zákon za odčitatelné
při vyměření zvláštní
daně výdělkové společenstvu
v plném rozsahu jen potud, pokud nečiní ročně
více než 30.000 Kčs za jednotlivou osobu. Přesahují-li
služební požitky společenských
orgánů zmíněných společenstev
ročních Kčs 30.000 za jednotlivou osobu,
jsou částky převyšující
Kčs 30.000 odčitatelný jen potud, pokud úhrnem
nečiní více než 15% ryzího výtěžku.
Již během válečných let, avšak
zejména po mzdové úpravě na sklonku
roku 1945 došlo k podstatnému zvýšení
služebních požitků zaměstnanců
družstev obdobně jako v námezdném pracovním
poměru vůbec. Služební požitky
zaměstnanců pracovních a výrobních
družstev převyšují přirozeně
značně roční částky
30.000 Kčs. Naproti tomu správné uskutečňování
družstevní myšlenky vyžaduje, aby členy
představenstva byli právě jeho osvědčení
zaměstnanci. Ministerstvo financí uznalo proto odůvodněnost
požadavku, aby částka 30.000 Kčs byla
úměrně zvýšena a pokusilo se
vyhověti tomuto požadavku návrhem vládního
usnesení ze dne 30. června 1947, č. 33.335/47-V/2.
Ústřední úřady, pokud se k
návrhu vyslovily, zaujaly vesměs po věcné
stránce k návrhu kladné stanovisko, namítaly
však, že změna se může státi
toliko novelisací zákona a nikoliv pouhým
vládním usnesením. Ministerstvo financí
vyhovuje těmto námitkám a navrhuje proto
uzákonění tohoto článku.
Podle pomůcek, které jsou k disposici, bylo na berní
rok 1946, t. j. kalendářní 1945 předepsáno
na všeobecné dani výdělkové se
všemi přirážkami celkem cca 2.140 mil.
Kčs. Následkem všeobecného zvýšení
cen k indexu cca 170 na 300 a tím způsobeného
zvýšení základů všeobecné
daně výdělkové lze odhadnouti očekávaný
předpis této daně s přirážkami
na berní rok 1947 na asi dvojnásobek předpisu
na berní rok 1946, t. j. přibližně na
4.300 mil. Kčs. Slevu vyplývající
z navrhovaného zákona nelze přesně
stanoviti. Snad lze použíti jen nepřesného
odhadu podle počtu poplatníků větších
a malých a stanoviti tak zkusmo výši slevy
z navrhovaného zákona na 40% vyměřené
daně s přirážkami, takže by zůstalo
předepsáno na této dani se všemi přirážkami
asi 2.580 mil. Kčs. Poněvadž výnos této
daně podle rozpočtu na rok 1947 byl odhadován
na 2.100 mil. Kčs, bude zbylý předpis ještě
převyšovati v rozpočtu odhadovanou částku.
Podle výkazu NÚKÚ k 30. 6. 1947 bylo vykázáno
na všeob. dani s přirážkami Kčs
1.650,689.000 a podle prozatímních údajů
za dobu do 31. 10. 1947 Kčs 2.365,139.000.-. Lze tedy předpokládati,
že nebude z důvodu této slevy žádný
rozpočtový úbytek na výnosu této
daně.
Provedení čl. 2 neznamená vzhledem k povaze
tohoto ustanovení žádný úbytek
na výnosu obou výdělkových daní
a daně důchodové. Provedení čl.
3 vzhledem k nepatrnému počtu poplatníků,
na něž se toto ustanovení vztahuje, nemůže
míti podstatnějšího vlivu na výnos
daně. Provedení celého zákona nevyžádá
si zvýšení osobních ani věcných
nákladů.