Ustanovení nařízení Slovenské
národní rady ze dne 8. února 1946, č.
24 Sb. n. SNR, o státní záruce za rolnický
úvěr, a prováděcího nařízení
sboru pověřenců ze dne 18. března
1946, č. 39 Sb. n. SNR, kterým se vyhlašují
podrobnosti k provedení nařízení č.
24/1946 Sb. n. SNR o státní záruce za zemědělský
úvěr, se zrušují, pokud upravují
povolování zápůjček na podkladě
státní záruky.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej ministři
zemědělství, financí, vnitra a spravedlnosti
v dohodě se zúčastněnými členy
vlády.
Zkušenosti z minulých dob, zejména z doby zemědělské
krise, ukázaly, že organisace zemědělského
úvěru, jeho poskytování a používání
nevyhovovaly dostatečně potřebám zemědělským.
Svědectvím toho jsou četné exekuční
prodeje zemědělských usedlostí, zvláště
od poslední krise v r. 1929. Československé
zemědělství utrpělo též
velké ztráty v době okupace, kdy nebylo možno
prováděti opravy budov, obytných ani hospodářských,
a kdy nebylo možno prováděti potřebné
podnikové investice. Kromě nutnosti od.straniti
tyto nepříznivé následky musí
naše zemědělství, má-li se státi
rentabilním, odstraniti roztříštěnost
zemědělské držby a provésti scelování
pozemků, čímž bude umožněno
využití mechanisačních prostředků,
které usnadní práci rolníka. Tím
bude čeleno i nedostatku pracovních sil v zemědělství.
Též provádění meliorací
je úkolem, který čeká naše zemědělství.
Je možno též učiniti opatření,
kterými bude čeleno i jiným důvodům
nežádoucího odlivu obyvatelstva z vesnic. Sem
spadá nutnost řádného budování
vesnic, odstranění závad v bydlení
jejich obyvatelstva, splnění nutných hygienických
požadavků bydlení, vybudování
zařízení, které umožní
kulturní vyžití vesnice a pod.
Nedostatky, nashromážděné z minulých
dob, jsou v porevoluční době odstraňovány
cílevědomou zemědělskou politikou.
Hospodaření drobného a středního
zemědělce bylo již postaveno na spolehlivější
základy stanovením výrobního plánu
a pevných výkupních cen zemědělských
výrobků. K tomu má přistoupit zrušení
trhových svazů a vytvoření takových
výkupních organisací, které by měly
povinnost vykoupiti veškeré zemědělské
produkty vy robené podle plánu za stanovené
ceny. Dosavadními zásahy do pozemkové držby
usiluje nová zemědělská politika o
posílení drobných a středních
zemědělců, zejména umožňováním
doplnění zemědělských usedlostí
na míru soběstačnosti. Je však nutno
jíti po této cestě dále, aby mohly
býti vyřešeny všechny shora uvedené
potřeby a problémy. Je jisto, že novou výstavbu
zemědělství nemohou prováděti
zemědělci jen svými vlastními prostředky
a jen svojí námahou, a to tím spíše,
že se jedná o otázky rázu všeobecného
a zásadního. Je proto třeba organisovati
vhodné prostředky, z nichž jedním je
levný, snadno přístupný a pro řádného
pracujícího zemědělce bezpečný
úvěr, a stejný úvěr i pro budování
těch nutných hospodářských
a kulturních zařízení, která
nejsou již záležitostí jednotlivých
zemědělců, nýbrž celého
zemědělství. Zároveň je třeba
pamatovati i na to, aby zemědělec v případě
neúrody, živelních pohrom, úrazu a pod,
nebyl stavěn před skutečnost, že pro
okamžitou a přechodnou neschopnost zaplatiti věřiteli
bude nadále vydáván nebezpečí
bezohledného vymáhání věřitelských
nároků. Z toho důvodu je nutno se postarati
o zprostředkujícího činitele, který
by převzal v takových případech zaplacení
dospělých dlužnických závazků,
jak činí osnova zřízením Zemědělského
zajišťovacího fondu. To, čeho se v minulých
dobách dosáhlo organisováním zemědělského
peněžnictví, byla jen pomoc z nouze, nikdy
však řešení, kterého bylo třeba.
Zemědělec dodnes může dostati dlouhodobý
úvěr jen do výše vyjádřené
částí hodnoty jeho majetku (do t. zv. pupilární,
zákonné jistoty), bez ohledu na to, jaké
výnosy může poskytovati jeho hospodaření
a jak sám svými osobními kvalitami a odbornou
schopností zaručuje, že věřiteli
splatí, co je dlužen. Již tím je omezován
v možnostech podnikání a v rozvoji svého
úsilí a je tu v nevýhodě u porovnání
s ostatními obory podnikání. Krátkodobý
úvěr směnečný je prakticky
vázán také na moment hodnoty majetku dlužníka
i ručitelů; totéž lze říci
i o jiných formách úvěru, jako je
zástava budoucí sklizně (t. zv. zelená
hypoteka) a o zálohách na příští
dodávky zemědělských výrobků
(na př. cukrovky a j.). Takový způsob poskytování
úvěru nikdy nedostačoval a nedostačuje
zejména dnes, již také proto, že dnešní
úvěrové formy berou ohled jen na bezpečnost
věřitele, nikdy však na měnivé
situace, v kterých se zemědělec rok od roku
ocitá vlivem přirozeného kolísání
jeho výroby a jejích výtěžků.
Zemědělec, který byl nucen se zadlužiti,
aby mohl provésti účelnou investici, prostě
stojí bez jakékoli pomoci před skutečností
zaplatiti věřiteli ve stanovenou dobu, a nemůže-li
tak učiniti, musí nésti následky neplacení
(žaloby, útraty knihovního zajišťování)
a vlivem toho trpěti neustálé odčerpávání
finančních prostředků, které
by, vloženy jsouce do výroby, přinesly užitek
jemu a možnost splacení dluhu o něco později.
Je proto třeba postarati se o nápravu hlavně
ve dvojím směru, a to předně odpoutati
otázku zatěžitelnosti zemědělského
podniku od jeho hodnoty vyjádřené jen cenou
(§ 6, odst. 1, č. 3) a umožniti vyšší
zatížení a úvěruschopnost zemědělského
podniku součtem jistot, které poskytuje nejenom
hmotná jeho podstata, nýbrž i výnosovost
při spolehlivém uvážení charakterových
a odborných vlastností a schopností jednotlivého
zemědělského podnikatele se zřetelem
na jeho účast v zemědělském
výrobním plánu; to dále umožní
promítnutí prospěchu, který zamýšlená
investice přinese, do úvahy o tom, v jaké
výši může býti zápůjčka
a státní záruka poskytnuta. Není ovšem
možno, jak je tomu dosud, ponechati toto posouzení
jedině příštímu věřiteli
zemědělce, a je proto nutno ustaviti pro to zvláštní
orgán, jak činí osnova v § 15, který
se po případě i sám postará
o nalezení věřitele, z těch ústavů
zemědělského peněžnictví,
které k tomu budou určeny (§ 6, odst. 1, č.
1 osnovy), který by pak jako jediný poskytoval i
příští úvěr témuž
dlužníku, jehož výrobní situaci
a osobní kvality bude přesně znáti.
Bude jen důsledkem činnosti takového orgánu,
aby dohlédl na to, aby sjednaného jím úvěru
bylo také správně a podle plánu použito
a aby upozorněním a poradou povzbudil k účelnému
sjednávání úvěru i ty zemědělce,
kteří jsou úvěru schopni - ve smyslu
výše uvedeném - nejsou však dosti podnikaví
nebo informovaní, aby zemědělský úvěr
vyhledávali za účelem zvelebení své
hospodářské činnosti (§ 17).
I tato kontrola a činnost je pronikavou reformou dnešní
úvěrové techniky a umožní poskytnutí
značně vyšších úvěrů.
Poskytnutí úvěru podle tohoto zákona
ovšem nevylučuje možnost, aby zemědělec
použil výhod i jiných předpisů
o úvěru, na př. dekretu č. 78/1945
Sb. o přechodném finančním zabezpečení
hospodářských podniků, zákona
č. 41/1947 Sb. o státní podpoře na
obytné stavby a č. 115/47 Sb. o stavební
obnově (§ 22a cit. zák.), je však v zájmu
zemědělce samého, aby všecky jeho úvěry
byly řádně evidenčně postihnuty
(§ 17, odst. 3). Bude věcí praxe a příštího
vývoje, aby všechny tyto úvěry, k nimž
je přiřaditi na př. i zákon úvěrový
č. 166/1920 Sb. ve znění novel, zákon
č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové
reformy, dekret č. 12/1945 Sb. s vládním
nařízením č. 70/ 1945 Sb. (statut
Národního pozemkového fondu při ministerstvu
zemědělství) a osnovu scelovacího
zákona, byly sjednoceny a jednotně upraveny tak,
aby zájmy jimi sledované neutrpěly.
V druhé řadě je nutno zajistiti zemědělce
i věřitele pro případ, že zemědělec
jako dlužník nebude moci vlivem nepředvídaných
okolností, na př. sucha a jiné živelní
pohromy a z jiných podobných důvodů,
beze své viny zaplatiti v termínu, který
byl smluven. Od věřitele nebude moci býti
žádáno delší posečkání,
a proto je nutno, aby mezi zemědělce-dlužníka
a mezi jeho věřitele byl postaven subjekt jiný
s úkolem pomocným, jak činí osnova
v §§ 11 až 14, jehož finanční
prostředky částečně opatří
stát, částečně zemědělci-dlužníci
sami, způsobem uvedeným v § 13, písm.
c), tedy organisovanou svépomocí.
Osnova pamatuje i na celkové oddlužení těch
zemědělců, kteří se nezaviněně
zadlužili; může jim býti nahrazena celá
anuitní služba konsolidovaných starých
dluhů [§ 5, odst. 1, písm. c) - § 14].
Má býti dále umožněno, aby zemědělci
postižení válečnými škodami
nebo nezaviněným zadlužením byli postaveni
na roveň svým šťastnějším
druhům, kteří tak postiženi nebyli,
t. j. že u postižených se může určiti
nejvyšší zatěžitelnost (§ 6,
odst. 3, § 17) bez ohledu na jejich dluhy z válečných
škod a nezaviněného zadlužení,
jelikož o tyto dluhy bude postaráno - budou-li dány
předpoklady (§ 14, odst. 1) - službou Fondu.
Pro případ, že by dlužník proti
očekávání upadl vlastní vinou
do nových dluhů, bude možno odepřením
převzetí placení jeho dluhů ponechati
průběh realisaci věřitelovy pohledávky
a jejímu uspokojení v nucené dražbě,
v kterémžto případě teprve by
mohla přijíti podle okolností k uplatnění
státní záruka s účinkem uvedeným
v § 9 osnovy. Nutno zdůrazniti, že neschopnost
placení podle § 14 není míněna
jako insolvence ve smyslu konkursního řádu,
ale jako dočasná neschopnost životaschopného
podniku, kterému právě podpůrné
platy podle § 14 přispějí k ozdravění.
Z uvedeného plyne, že lze poměrně snadno
dospěti k takové organisaci zemědělského
úvěru, který bude zemědělci
a ve prospěch zemědělství ve zvýšené
míře vyhledáván a používán
a určenými peněžními ústavy
ochotně poskytován, protože bude pro obě
strany spolehlivý a bezpečný a pro stát
jako ručitele nikoli tíživý. Z tohoto
momentu se vyvozuje pak další výhoda a možnost,
že takovýto úvěr může a
musí býti levný, jak zajišťuje
osnova v § 7.
Zvláštní a jednotné úpravy bude
vyžadovati splácení zemědělských
zaručených dluhů. Dobu splatnosti bude nutno
přizpůsobiti době, kdy zemědělec
prodává nejvíce svých výrobků,
t. j. době po zpeněžení výtěžku
žní a kromě toho ještě snad středu
hospodářského roku, k němuž bude
moci zemědělec soustřediti výnos zejména
z živočišné výroby. Budou ovšem
ve splácení rozdíly u úvěru
krátkodobého (§ 4) oproti úvěru
dlouhodobému (§ 5), jak to povaha tohoto úvěru
vyžaduje. V obou případech však bude nutno
stanoviti jednotné zásady pro splatnost, její
dobu a výši plateb. Stanovením jednotné
doby splatnosti bude zjednodušena a zlevněna manipulace
v peněžních ústavech. Z téhož
důvodu je nutno i zevní formou zmíněných
právních listin postarati se o rozlišení
zemědělského úvěru od úvěrových
forem jiných (§ 5, odst3 a § 6, odst. 2).
Je v povaze věci, že na výhody, které
osnova poskytuje, nemůže míti nikdo právního
nároku (§ 20). Přesto však je nutno zemědělci,
který se bude dožadovati u orgánů k
tomu povolaných (§ 15) pomoci, zajistiti ochranu pro
případ neodůvodněného zamítnutí
jeho žádosti v řízení podle §
18, odst. 1. Bude úkolem ústavu nebo podniku uvedeného
v § 6, odst. 1, č. 2, aby pečoval o pohotovost
peněžních ústavů a podniků,
pokud jde o obstarávání peněžitých
prostředků, a aby byl po této stránce
regulačním činitelem.
Zatížení státní pokladny, které
z ustanovení osnovy vyplývá, nelze přesně
napřed vyčísliti, neboť jde o akci,
která dosud v hospodářství Československé
republiky neměla obdoby a mnohé složky kalkulací
nelze ani přibližně odhadovati. Nicméně
jest možno provésti úvahu s ohledem na zemědělský
výrobní plán nejbližších
let a dále za předpokladu, že katastrofální
neúroda postihuje naše zemědělství
průměrně jednou za deset let.
Dnešní zatížení zemědělských
podniků odhaduje se na 6.000,000.000 Kčs, z čehož
asi polovina jsou dluhy krátkodobé a druhá
polovina dluhy dlouhodobé. Odhaduje se, že přechodné
zatížení v krátkodobém úvěru
stoupne v důsledku plánovaného zvýšení
zemědělské produkce asi o jednu miliardu
Kčs a dlouhodobé zápůjčky v
důsledku nutných investic o 7.800,000.000 Kčs
do konce roku 1950, takže finanční odhady mohou
se pohybovati v milionech Kčs takto:
celkové úrokové zatížení se odhaduje | |||
Z toho může se přibližně vyčísliti jako ohrožení v důsledku kalamit uvedených v § 14 osnovy a dále jako náhrada úroků konsolidovaných zápůjček těch, kteří nezaviněně upadli do zadlužení | |||
jako risiko z úvěru provozního na kapitále počítá se | |||
součet risik | |||
naproti tomu předpokládané příjmy Fondu z příspěvků podle § 13, písm. c) | |||
zbývá nekryto jako risiko Fondu a státní záruky |
kterážto risika u Fondu bude nutno krýti z
jiných pramenů, zejména též podle
§ 13, písm. b) ročním státním
příspěvkem. Z těchto částek
je považovati za risiko státní pokladny zbytek,
který nebude uhrazen Fondem.
Fond (§ 11 osnovy) bude částečně
obstarávati i podpůrnou službu, kterou nyní
obstarává výlučně ministerstvo
zemědělství na účet příslušných
rozpočtových položek. To znamená, že
službou Fondu budou postupně úměrně
redukovány určité rozpočtové
položky ministerstva zemědělství, takže
příspěvek podle § 13, písm. b)
nepovede nutně k zvýšení rozpočtu
ministerstva zemědělství.
Vzhledem na výklad, který byl již shora podán
k některým ustanovením osnovy, uvádí
se ještě jen toto:
Pojem "jiné osoby", uváděný
pod písm. b), je v tomto ustanovení omezen účelovým
určením, které při jejich volbě
bude rozhodným. Půjde zpravidla o obce a o účelová
družstva nebo jiná sdružení osob.
Omezení na výměru půdy, uvedenou pod
písm. a) a b), je v souladu se zásadou, vytčenou
v osnově zákona o trvalé úpravě
vlastnictví k zemědělské a lesní
půdě.
Krátkodobý úvěr bude poskytován
na opatření základních zemědělských
provozních potřeb (§ 4); mezi ně je
nutno počítati též mzdy placené
sjednaným pracovním silám. K odstavci 2 se
poznamenává, že s ohledem na ustanovení
§ 21 osnovy nebude obtížno prolongací
směnečného úvěru prodloužiti
splatnost směnečné zápůjčky,
kdyby pro toto ustanovení musela být původně
stanovena splatnost na dobu kratší 3 měsíců.
Pojem "nabytí zemědělského podniku"
v odstavci 1, písm. b) znamená jednak nabytí
jednáním mezi živými, jednak dědictvím.
Ustanovení odstavce 1, č. 1 je odůvodněno
současnými poměry v tvořící
se organisaci československého peněžnictví.
Ustanovení č. 2 umožní za těchže
poměrů vytvoření odborného
střediska, které se bude zabývati zemědělským
úvěrem ve smyslu zákona. Půjde tu
o pověření některého již
stávajícího ústavu nebo podniku, nikoli
o vytvoření organu nového.
Rozsah státních záruk bude určován
jednak potřebou plánované zemědělské
výroby, jednak rozpočtovými prostředky,
které ke krytí výdajů, spojených
se závazky vznikajícími z povinnosti, kterou
převezme stát v mezích ustanovení
§ 9 osnovy, budou moci býti zařazovány
do rozpočtu ministerstva zemědělství
se zřetelem na poměry úvěrového
trhu a přiměřenost přejímaného
risika pro státní pokladnu.
Platnými předpisy a zvyklostmi, uvedenými
v odstavci 3, písm. b), jest rozuměti všechny
předpisy, po případě statutární
ustanovení, jimiž je ten který peněžní
ústav nebo podnik při provozování
své činnosti vázán. Spadá sem
i povinnost zachovávati péči řádného
obchodníka podle obchodního práva.
Pokud jde o účast rozpočtových prostředků
ministerstva zemědělství, přichází
v úvahu částka 20,000.000 Kčs (po
povinné úspoře: 18,000.000 Kčs), zařazená
v kap. 12, tit. 2, § 5, pol. 191/3 (státní
příspěvek ve výši 1% na úroky
z úvěru, jenž bude poskytnut zemědělcům
na doplnění stavu chovného dobytka). Zbývajících
82 milionů Kčs bude uhrazeno Národním
pozemkovým fondem při ministerstvu zemědělství.
Jelikož jde o úpravu celostátní, která
zahrnuje i případy, na které se vztahují
slovenské předpisy, uvedené v § 23,
bylo nutno tyto předpisy zrušiti, avšak jen pokud
jde o ustanovení o poskytování zaručených
zápůjček. Ostatní ustanovení
(jde tu zejména o ustanovení §§ 3 a 9
prov. nař. č. 39/1946 Sb. n. SNR) zůstávají
ve své platnosti nedotčena, ježto je jich třeba
pro kontrolování a likvidaci dosud poskytnutého
úvěru.
Při výpočtu nákladů uvedených
na straně 15 vychází osnova z následujících
předpokladů:
1. Výměra zemědělské půdy:
5,013.000 ha Čechy a Morava,
2,758.000 ha Slovensko,
7,771.000 ha ČSR
Výměra orné půdy:
3,846.000 ha Čechy a Morava,
1,762.000 ha Slovensko,
5,608.000 ha ČSR.
2. Zadlužení zemědělských podniků
k 30. 6. 1947 podle státního úřadu
statistického:
kampeličky | ||
úvěr krátkodobý | ||
běžné účty | ||
směnky | ||
úvěr dlouhodobý | ||
zadlužení celkem | ||
Celý stát |
V položce běžné účty a směnky
jsou zahrnuty též položky dlouhodobého
úvěru. Jestliže odhadujeme celkové zadlužení
zemědělských podniků koncem roku 1947
na 6 millard Kčs, mohli bychom odhadnouti rozdělení
tak, že jedna polovina celkového zadlužení
připadá na zápůjčky dlouhodobé
a jedna polovina, t. j. 3 miliardy Kčs, na zápůjčky
krátkodobé. Vzestupem zemědělské
produkce během příštích dvou
let stoupne potřeba provozního krátkodobého
úvěru asi o 30%, t. j. na 4 miliardy Kčs.
Další vývoj dlouhodobých zápůjček
dá se odhadovati jedině podle zemědělských
výrobních plánů, a to dvouletého
a připravovaného pětiletého plánu.
3. Konsolidace bude se vztahovati jen na poměrně
málo zemědělských dluhů, jelikož
mnohá předlužení se za poslední
války podstatně zlepšila; z části
byla zaviněna dlužníky. Pohraničí
zde nepřichází prakticky v úvahu,
takže odhad dnešního stavu 250 milionů
Kčs v Čechách a na Moravě a 200 milionů
Kčs na Slovensku jest postačující.
4. Obnova: Při obnově využije se převážně
výhodnějšího zákona č.
115/1947 Sb., takže částka Kčs 350 milionů
počítaná pro obnovu je postačitelná.
5. Komasace jest proponována během pětiletého
plánu v 3.500 obcích. Náklady na komasaci
odhadujeme takto:
průměrná výměra jedné
obce 300 ha, tedy výměra 3.500 obcí = 1,050.000
ha. Náklady na 1 ha asi Kčs 3.000.-, t. j. celkové
náklady na komasaci Kčs 3.150,000.000.-. Uvažuje
se, že tyto náklady budou kryty z jedné poloviny
z běžných prostředků, takže
pro úvěrovou službu bude nutno, bráti
v úvahu jednu a půl miliardy Kčs, při
čemž uvažujeme na takovéto postupné
roční zadlužení:
r. 1948 - 500 milionů Kčs,
r. 1949 - 1 miliarda Kčs,
r. 1950 - 1 miliarda 500 milionů Kčs.
Sem jsou počítány též
vodní stavby, které se budou týkati
přímo zemědělské výroby
a nebudou prováděny z veřejných prostředků.
6. Veškeré stavby zemědělské
jsou počítány v pětiletém
plánu na 16,7 miliard Kčs (celkem počítá
pětiletý plán s 35 miliardami Kčs
zemědělských investic). Část
staveb nebude přicházeti v úvahu pro tento
úvěr vůbec (na př. stáje pro
pastevní družstva bude financovat Národní
pozemkový fond) a, pokud by stavby nebyly prováděny
z vlastních prostředků, odhaduje se jejich
rozsah takto:
pro r. 1948 2 miliardy Kčs,
pro r. 1949 3 a půl miliardy Kčs,
pro r. 1950 5 miliard Kčs.
7. Stroje a zařízení počítají
se v pětiletém plánu v rozsahu 18,2 miliard
Kčs, v čemž je pojata též mechanisace
lesní výroby. Úvěr by se vztahoval
především na 30 tisíc traktorů,
dále na roční dodávky hospodářských
strojů v rozsahu asi 1,1 miliardy Kčs a asi půl
miliardy dalších mechanisačních a jiných
zařízení (mezi jinými též
elektrisace, telefonisace, vodovody atd.), na kteréžto
položky odhadujeme úvěrovou potřebu
takto:
r. 1948 1 miliarda Kčs,
r. 1949 2 miliardy Kčs,
r. 1950 3 miliardy Kčs.
8. Nákup dobytka. Podle předběžných
zjištění přichází v zásadě
v úvahu dlouhodobý úvěr na nákup
dobytka u horských pastevních družstev. Nynější
stav dobytka u horských pastevních družstev
odhaduje se na 35.000 kusů (jedna dojnice připadá
na 5 ha). Na doplnění optimálního
stavu počítá se s přírůstkem
10.000 kusů ročně, t. j. roční
potřeba asi Kčs 120 milionů. Dále
se bere v úvahu reserva 5.000 kusů (na 1 rok) pro
soukromou potřebu. Odhadujeme tudíž celkový
přírůstek na dobu tří let (inclusive
reservy na založení stájí u jednotlivců)
na 15.000 kusů ročně, t. j. Kčs 180
milionů. Úvěrová potřeba Kčs
150 - 250 - 300 milionů.
9. Chmelnice a sady. Pro jejich založení anebo
obnovení je počítáno podle dat dvouletého
plánu takto (v úvěrové potřebě):
pro r. 1948 100 milionů Kčs,
pro r. 1949 150 milionů Kčs,
pro r. 1950 150 milionů Kčs.
Při dlouhodobých úvěrech na nákup
strojů, dobytka a na založení neb obnovu chmelnic
a sadů může se počítati s úvěrem
15tiletým, což odpovídá při zúročení
31/4% 9%ní anuitě.
Ostatní dlouhodobé anuity (konsolidace, obnova,
komasace a stavby) jsou počítány na úmor
během 35 let při úroku 31/4%,
anuita 5%.
Přehled zemědělského úvěru
a výpočet anuit (v milionech):
provozní | |||||||||
konsolidační | |||||||||
obnova | |||||||||
komasace | |||||||||
stavby | |||||||||
stroje | |||||||||
dobytek | |||||||||
chmel, ovoce | |||||||||
úvěry celkem | |||||||||
A. Příjem příspěvku podle § 7 (3): | |||
z úroků 3.75% | |||
z 5%ní anuity | |||
z 9%ní anuity | |||
dohromady | |||
příplatek přes 20 ha | |||
příjmy celkem | |||
B. odčetně risika | |||
úrokový náklad na konsolidaci | |||
risiko z úroků | |||
ztráta na úrocích | |||
risiko z provozního úvěru | |||
předpokládaná ztráta celkem |
Do risika je započítán celý úrokový
náklad na půjčky konsolidované [sub
a) a u dalších úroků počítáme
s tím, že osnovou předvídané
kalamity nastanou asi jednou za deset roků, při
čemž polovina dlužníků nebude s
to platiti, což znamená risiko jedné dvacetiny,
t. j. 5% z celého obnosu úroku, anuit sub b)]. K
tomu dále počítáme jako risiko 1%
z úvěru provozního [sub c) ].
Na risiko vyčíslené 36, 62 a 63 miliony Kčs
počítáno je s ročním státním
příspěvkem až do výše 75
milionů Kčs, jelikož ostatní příjmy,
mimo sub a) uvedené, se nedají odhadnouti. Každý
rok nepřijde ovšem celé risiko k realisaci,
proto bude zapotřebí prostředky shromažďovati
na roky předvídatelné pohromy, kdy přijdou
tyto prostředky k uplatnění, základní
částka je zajištění na mimořádné
výkyvy, kdy může být i tato dočasně
použita a potom zase doplněna.
Podotýká se, že risika výpočtů
uvedená v letech 1948-49-50 se mohou obraziti teprve v
rozpočtu let následujících, neboť,
mohou býti zjištěna teprve koncem každého
roku. (Tedy prvé risiko projeví se rozpočtově
teprve v r. 1949).
Výsledek ("předpokládaná ztráta
celkem") je součet risik Fondu a státní
pokladny. Část, která připadá
na státní pokladnu odhaduje se na 20% celkového
risika; zatížení z toho pro státní
pokladnu vyplývající není nepřiměřené.