Sociálně - zdravotnický výbor projednal
vládní návrh zákona (tisk 912) o některých
ochranných opatřeních proti tuberkulose ve
schůzích dne 17. a 18. března 1948 a
rozpočtový výbor ve schůzích
dne 12. a 18. března 1948.
Ve schůzích jmenovaných výborů
byly provedeny ve vládním návrhu změny
a doplňky, o nichž bylo dosaženo plné
shody.
Oba jmenované výbory předkládají
ústavodárnému Národnímu shromáždění
upravený návrh zákona ke schválení
tak, jak je zřejmý z připojeného celkového
znění, které je nerozdílnou součástí
této zprávy.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Ústavu národního zdraví po případě
ústavu pověřenému jeho úkoly
zřízeným podle §§ 3 a 7 zákona
ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb., o poradenské
zdravotní péči (dále jen "ústav
národního zdraví"), jest hlásiti:
a) každé onemocnění aktivní tuberkulosou
nebo podezření z takového onemocnění,
b) každé úmrtí na tuberkulosu nebo úmrtí
osoby léčené na tuberkulosu.
(2) Hlášení jest učiniti do 3 dnů
od zjištění některé ze skutečností
uvedených v odstavci 1 ústavu národního
zdraví příslušnému podle bydliště
hlášené osoby, který je neprodleně
odevzdá příslušné protituberkulosní
poradně (dále jen "poradně").
(1) Hlášením jest povinen:
a) v léčebných a ošetřovacích
ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí
lékař nebo lékař, který ho
zastupuje,
b) ve výchovných, kárných, vězeňských
a jim podobných ústavech ústavní lékař;
není-li ho, ošetřující lékař,
c) jinak každý lékař, který onemocnění,
podezření z onemocnění nebo úmrtí
na tuberkulosu zjistil.
(2) Nebyla-li osoba zemřelá na tuberkulosu před
smrtí v lékařském ošetření,
hlásí její úmrtí státní
obvodní (obecní, městský) lékař
(úřední ohledač mrtvol).
(3) Hlášení podle § 1, odst. 1 jest povinen
učiniti též každý veterinář
a lékárník, který při výkonu
svého povolání nabyl podezření
o zdroji nákazy tuberkulosou u lidí a veterinář,
který zjistil tuberkulosu u domácích zvířat.
(4) Způsob hlášení a údaje, jež
má hlášení obsahovati, stanoví
ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním
listě republiky Československé.
(1) Tuberkulosní nemocný (dále jen nemocný),
po případě, není-li schopen tak učiniti,
osoba, která o něho pečuje, jsou povinni
hlásiti ústavu národního zdraví
příslušnému podle dosavadního
bydliště nemocného nejdéle do 15 dnů
každou trvalou změnu bydliště (bytu).
(2) Okresní národní výbor může
na návrh ústavu národního zdraví
uložiti osobě onemocnělé nakažlivou
tuberkulosou, aby hlásila ústavu národního
zdraví i přechodné změny pobytu, trvající
déle než 1 měsíc.
(3) Vedoucí lékař léčebného
nebo ošetřovacího ústavu nebo lékař,
který ho zastupuje, je povinen hlásiti každé
přijetí a propuštění nemocného
tuberkulosou ústavu národního zdraví
příslušnému podle dosavadního
bydliště nemocného.
(4) Přednostové ústavů výchovných,
kárných, vězeňských nebo jim
podobných jsou rovněž povinni hlásiti
každé propuštění nemocného
tuberkulosou ústavu národního zdraví
příslušnému podle bydliště
nemocného. U osob bez stálého bydliště
budiž hlášení učiněno včas
před propuštěním ústavu národního
zdraví příslušnému podle místa
propouštějícího ústavu.
Úkolem poradny (§ 1, odst. 3 zákona č.
49/1947 Sb.) je zejména:
a) vésti v patrnosti hlášené nemocné,
b) vyšetřiti a sledovati zdravotní stav nemocných
tuberkulosou a jimi ohrožených osob, zejména
spolubydlících, usměrňovati jejich
řádnou životosprávu, zprostředkovati
jejich řádné léčení,
zařizovati případnou isolaci a dozírati
na její dodržování, pátrati po
zdroji nákazy a činiti veškerá opatření
pro zvýšení zdravotní a sociální
úrovně nemocného a jeho rodiny,
c) pátrati po nezjištěných případech
tuberkulosy,
d) působiti k tomu, aby bylo zamezeno šíření
tuberkulosy, a to zejména poučováním
jednotlivců i hromadnou výchovou.
(1) Okresní národní výbor učiní
prostřednictvím poradny opatření,
aby byla provedena veškerá vyšetření,
nutná pro zjištění přesné
diagnosy a zdroje nákazy.
(2) Veřejné ústavy léčebné
a ošetřovací, jakož i zdravotní
ústavy výzkumné a bádací, které
patří veřejnoprávním korporacím
nebo veřejným fondům, jsou povinny provésti
vyžádaná šetření a sděliti
výsledek příslušné poradně.
(1) Osoby hlášené jako nemocné nebo
z nemoci podezřelé (§ 1, odst. 2), jakož
i všechny osoby, které byly nebo jsou s nimi v trvalém
styku, jsou povinny oznámiti poradně na její
dotaz všechny okolnosti důležité pro zjištění
zdravotního stavu nemocného a zdroje nákazy,
a dále se podrobiti všem opatřením,
nutným k lékařským vyšetřením,
jakož i dozoru poradny [§. 4, písm. b)].
(2) Orgány poradny jsou oprávněny vstupovati
za účelem pátrání po zdroji
nákazy na místa, kde se zdržovaly nebo zdržují
osoby hlášené jako nemocné nebo z nemoci
podezřelé (§ 1, odst. 2), zejména do
bytů a na pracovní místa. Při tom
musí býti šetřeno zákonných
předpisů o ochraně svobody osobní,
domovní a tajemství poštovního a listovního,
jakož i dbáno toho, aby provoz na pracovním
místě nebyl rušen.
(3) Osoby, které byly v trvalém styku se zemřelou
osobou tuberkulosní, jsou povinny se podrobiti po dobu
nejméně pěti let od její smrti, pokud
jde o osoby mladší osmnácti let a po dobu dvou
let, pokud jde o osoby starší, setřením
a kontrolním opatřením poradny prováděným
podle odstavce 1.
(1) V zájmu ochrany zdraví před tuberkulosou
může ministerstvo zdravotnictví učiniti
všechna potřebná a vhodná opatření.
Zejména může naříditi:
a) povinné tuberkulinové zkoušky,
b) povinné roentgenologické prohlídky na
tuberkulosu, a to jak hromadné, tak u jednotlivých
osob,
c) povinné ochranné očkování
proti tuberkulose.
(2) Hromadné prohlídky osob podléhajících
veřejnoprávnímu sociálnímu
pojištění provádějí ústavy
národního zdraví (poradny) v dohodě
s nositeli veřejnoprávního nemocenského
pojištění.
(3) Ve smyslu opatření podle odstavce 1 může
ministerstvo zdravotnictví naříditi, aby
tuberkulosní zvířata byla usmrcována
nebo jinak odstraňována. Za usmrcená nebo
jinak odstraněná zvířata poskytuje
státní pokladna odškodnění nebo
podporu podle všeobecných předpisů o
odškodném, podporách a některých
dalších opatřeních při nákazách
a jiných nemocech zvířat. Podrobnosti stanoví
ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy
vnitra, zemědělství a financí a vyhlásí
je v Úředním listě republiky Československé.
Osoby a orgány, kterým přísluší
péče o školy, veřejné budovy,
dopravní prostředky, potravinářské
a stravovací závody a zařízení,
komunikace, hřiště, lázně a vůbec
o místa, kde se zpravidla shromažďuje větší
množství osob, jsou povinny se postarati o to, aby
nevzniklo nebezpečí šíření
tuberkulosní nákazy. Podrobnosti určí
ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými
ministry vyhláškou v Úředním
listě republiky Československé.
(1) Osoba onemocnělá nakažlivou nebo z nakažlivosti
podezřelou tuberkulosou jest povinna se podrobiti isolaci
v bytě nebo ústavu pro léčení
tuberkulosy nebo jiným nutným omezením ve
způsobu života a ve volbě místa pobytu.
(2) Isolace v bytě se provádí podle pokynů
poradny. Není-li dbáno těchto pokynů,
nařídí okresní národní
výbor jejich provedení, neuzná-li za nutné
učiniti opatření podle odstavce 3.
(3) Není-li možno provésti isolaci v bytě
nebo nezachovává-li nemocný, jemuž byla
nařízena isolace v bytě, pokynů poradny,
může okresní národní výbor
na návrh příslušné poradny nebo
úředního lékaře naříditi,
aby byl nemocný umístěn v nemocnici, především
na odborném plicním oddělení.
(4) Tuberkulosní osoby uvedené v odstavci 1, léčené
nebo isolované v ústavu, mohou býti propuštěny
do domácího ošetření pouze se
souhlasem okresního národního výboru
příslušného podle bydliště
nemocného, který jej udělí jen tehdy,
zjistí-li příslušná poradna,
že lze nemocného isolovati v bytě. Osoby, u
nichž léčením (isolací) pominuly
podmínky uvedené v odstavci 1, mohou býti
propuštěny do domácího ošetření
bez tohoto souhlasu.
Provádí-li se isolace v bytě (§ 9, odst.
2 a 4), může okresní národní
výbor naříditi na návrh příslušné
poradny odloučení dětí od matky nebo
od jiného rodinného příslušníka,
jsou-li tyto osoby stiženy nakažlivou nebo z nakažlivosti
podezřelou tuberkulosou, jakož i přemístění
dětí do vhodné rodinné nebo ústavní
péče na dobu nezbytné potřeby.
(1) Okresní národní výbor může
na návrh poradny naříditi zaměstnavateli,
aby osoby nemocné nakažlivou nebo z nakažlivosti
podezřelou tuberkulosou byly zaměstnány na
odděleném pracovním místě podle
pokynů lékaře pověřeného
hygienickou kontrolou pracovního místa.
(2) Okresní národní výbor zakáže
na návrh příslušné poradny osobě
nemocné nakažlivou tuberkulosou zcela nebo částečně
výkon povolání nebo činnosti, při
níž by mohla šířiti nákazu.
(3) Okresní úřady ochrany práce jsou
povinny se starati osobám postiženým zákazem
podle odstavce 2 o vhodné náhradní zaměstnání.
(4) Okresní národní výbor zruší
svůj zákaz vydaný podle odstavce 2 na návrh
příslušné poradny.
(5) Podrobnosti k provedení odstavců 1 až 4
určí ministr zdravotnictví v dohodě
s ministry sociální péče a průmyslu
vyhláškou v Úředním listě
republiky Československé.
Vláda může nařízením stanoviti,
zda a pokud se pro nastoupení některých zaměstnání
nebo zahájení některých činností
vyžaduje předložení potvrzení poradny,
že uchazeč není nemocen nakažlivou nebo
z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou.
Osoby nemocné aktivní tuberkulosou jsou povinny
dáti se léčiti v ústavu nebo mimo
ústav za podmínek, které stanoví vláda
nařízením.
Po dobu domácího ošetřování
jsou nemocný a osoby, které o něho pečují,
povinni prováděti běžnou desinfekci
podle pokynů příslušné poradny.
Při změně bytu a v případě
úmrtí provede se závěrečná
desinfekce podle všeobecných předpisů
o potírání přenosných nemocí.
(1) Ministerstvo zdravotnictví se postará o vybudování
pavilonů a oddělení pro léčení
a isolaci tuberkulosních osob při všeobecných
veřejných nemocnicích, léčebných
sanatorií, specialisovaných léčeben
pro doléčení a přeškolování
tuberkulosních, preventorií pro osoby ohrožené
tuberkulosou a zvláštních osad pro osoby tuberkulosní,
pokud o to není jinak postaráno.
(2) Přeškolování tuberkulosních
osob se provádí podle směrnic, které
vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě
s ministerstvem sociální péče a s
ostatními zúčastněnými ministerstvy
a vyhlásí v Úředním listě
republiky Československé.
Vláda určí nařízením,
za jakých podmínek a jakým způsobem
poskytne stát (zdravotní správa) peněžité
i věcné podpory v případech, kde nepříznivé
poměry osob tuberkulosních a osob povinných
podle zákona, je živiti brání úspěšnému
provádění ochranných opatření
podle tohoto zákona nebo znemožňují
řádnou výživu nemocného a osob
odkázaných na něho svou výživou.
(1) Náklady a škody, které vznikly prováděním
opatření podle tohoto zákona nebo předpisů
vydaných podle něho, hradí stát (zdravotní
správa), pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak.
(2) Stát (zdravotní správa) nehradí:
1. náklady isolace prováděné v bytě
(§ 9, odst. 2 a 4),
2. náklady, které vzniknou zaměstnavateli
provedením ochranného opatření podle
§ 11, odst. 1,
3. náklady běžné desinfekce (§
14),
4. náklady ústavní isolace (§ 9, odst.
3) a náklady spojené s léčením
a ošetřením tuberkulosních osob, pokud
nejsou splněny podmínky § 18, odst. 1,
5. ušlý výdělek přesahující
hranici stanovenou v § 19, odst. 2,
6. náklady spojené.s výplatou přídavků
a náhrad podle ustanovení § 21, odst. 1 až
3, pokud nejde o zaměstnance státní.
(1) Ošetřovací výlohy za osobu isolovanou
z úředního příkazu, po případě
dobrovolně na návrh příslušné
poradny v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu
(§ 9, odst. 3), hradí stát (zdravotní
správa) pokud není povinen nositel veřejnoprávního
sociálního pojištění podle příslušných
předpisů poskytovati nemocenské ošetřování
nebo úhradu nákladů jím vzešlých.
(2) Stát (zdravotní správa) hradí
též náklady povinného léčení
a ošetření osob nemocných tuberkulosou
(§ 13), pokud jsou splněny podmínky odstavce
1.
(1) Stát (zdravotní správa) poskytne náhradu
za pracovní výdělek ušlý následkem
ochranných opatření nařízených
a provedených podle ustanovení tohoto zákona
nebo předpisů vydaných podle něho
osobám, u kterých součet ročního
důchodu, spolu s důchodem osob povinných
je živiti nepřesahuje částku 72.000
Kčs. Tato částka se zvyšuje o 3.600
Kčs na každého dalšího rodinného
příslušníka, který má
nárok na výživu.
(2) Ušlý pracovní výdělek se
uhradí v celé výši, pokud náhrada
takto poskytnutá nepřesahuje spolu s případným
ostatním příjmem poškozeného
částku 36.000 Kčs ročně. Tato
částka se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého
dalšího rodinného příslušníka,
který má nárok na výživu.
(3) Přísluší-li oprávněné
osobě podle jiných předpisů nárok
na náhradu ušlého výdělku proti
třetí osobě, poskytne jí stát
(zdravotní správa) pouze případný
doplněk na míru uvedenou v odstavci 2.
(4) Poskytnutí náhrady za ušlý výdělek
podle odstavce 1 může býti při opatřeních
podle § 11 vázáno na podmínky, zejména
na povinnost přijmouti vhodné náhradní
zaměstnání (§ 11, odst. 3).
(5) Nárok na náhradu ušlého výdělku
je třeba uplatniti do 60 dnů po provedení
výměrem nařízeného ochranného
opatření u okresního národního
výboru, jinak zanikne. Výměr okresního
národního výboru o nařízeném
opatření musí obsahovati poučení
o propadné lhůtě a následcích
jejího nedodržení.
(6) Podrobnosti o poskytování náhrady za
ušlý pracovní výdělek, zejména
se zřetelem na sociální poměry postiženého,
určí vláda nařízením.
O náhradě za předměty poškozené
nebo zničené při desinfekci platí
obdobně ustanovení §§ 26 a 27 zákona
ze dne........ 1947, č...... Sb., o potírání
nemocí přenosných na lidi.
(1) Osobám zaměstnaným v poradnách,
léčebných a ošetřovacích
ústavech a ambulatoriích pro osoby nemocné
tuberkulosou, přísluší po dobu jejich
zaměstnání v takovém ústavu
nebo zařízení infekční přídavek.
Výši infekčního přídavku
určí vláda nařízením.
(2) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1
při výkonu svého povolání dočasně
neschopným práce pro onemocnění tuberkulosou
nebo pro poruchu na zdraví způsobenou roentgenovými
paprsky, poskytne mu zaměstnavatel po dobu takové
neschopnosti jako náhradu pracovního výdělku
doplněk k dávkám sociálního
pojištění, a to nejvýše do částky
jeho posledního pracovního důchodu, pokud
mu podle jiných předpisů nepřísluší
nárok na plný služební plat (mzdu).
Po dobu takové neschopnosti nesmí býti zaměstnanec
propuštěn z důvodů uvedených
v § 21 zákona ze dne 11. července 1934, č.
154 Sb., o soukromých zaměstnancích.
(3) Zaměstnanci uvedenému v odstavci 1, který
při výkonu svého povolání onemocněl
tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými
paprsky a jest proto, ač byl uznán schopným
práce, nucen přejíti do jiného zaměstnání,
poskytne zaměstnavatel jednorázovou náhradu
za škodu utrpěnou na zdraví, a to i tehdy,
když se jeho pracovní důchod přechodem
do jiného zaměstnání nesníží.
Pro výši jednorázové náhrady
jsou rozhodné stupeň invalidity a výše
posledního pracovního důchodu poškozeného
zaměstnance. Podrobnosti o poskytnutí náhrady
a její výši určí vláda
nařízením.
(4) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1
trvale neschopným výdělku, poněvadž
při výkonu svého povolání onemocněl
tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými
paprsky, přísluší mu 50% přídavek
k odpočivnému platu (invalidnímu důchodu);
zemřel-li následkem těchto onemocnění,
přísluší jeho oprávněným
pozůstalým tento přídavek k zaopatřovacímu
platu (vdovskému nebo sirotčímu důchodu).
Všechny osoby účastné při provádění
tohoto zákona a předpisů vydaných
podle něho, jsou bez újmy ohlašovací
povinnosti podle.ustanovení §§ 1 až 3 povinny
zachovávati naprostou mlčenlivost o onemocnění
tuberkulosou. Porušením tajemství není,
upozorní-li orgány poradny na tuto okolnost osoby,
které jsou ve styku nebo přicházejí
do styku s osobami nemocnými nakažlivou nebo z nakažlivosti
podezřelou tuberkulosou. Úřední písemnosti,
které se pořizují při provádění
tohoto zákona, pokud obsahují údaje o tuberkulosních
osobách, jsou důvěrné.
Ustanovení §§ 21 a 22 se vztahují na zaměstnance
státu a svazků zájmové a územní
samosprávy, jejich ústavů, podniků
a fondů, jakož i ústavů, podniků
a fondů jimi spravovaných jen potud, pokud přiznání
výhod plynoucích z ustanovení § 21 a
povinnosti uložené v § 22 nejsou upraveny zvláštními
zákonnými předpisy nebo předpisy vydanými
na jejich podkladě nebo podle obdoby uvedených předpisů.
(1) Žádosti o poskytnutí peněžité
nebo věcné podpory podle § 16 a podání,
jimiž se uplatňují nároky podle §§
17 až 21, jsou osvobozeny od poplatků.
(2) Poskytnutí peněžité nebo věcné
podpory podle § 16 jest osvobozeno od daně darovací.
Ústav národního zdraví je povinen
upozorniti osoby hlášené jako nemocné
nebo z nemoci podezřelé na práva a povinnosti
plynoucí jim z ustanovení tohoto zákona nebo
předpisů vydaných podle něho.
(1) Okresní národní výbor potrestá
pro správní přestupek, pokud nejde o čin
přísněji trestný, pokutou do 10.000
Kčs nebo trestem na svobodě do 1 měsíce
toho, kdo
1. nesplní ohlašovací povinnost, uloženou
mu podle ustanovení §§ 1 až 3,
2. jedná proti ustanovením §§ 6 a 22 nebo
3. se nepodrobí ochranným opatřením
nařízeným podle ustanovení §§
7 až 14.
(2) Byla-li podle odstavce 1 uložena pokuta, vyměří
okresní národní výbor podle míry
zavinění pro případ nedobytnosti náhradní
trest na svobodě do 1 měsíce.
Vláda vydá nařízením podrobné
předpisy k provedení tohoto zákona, a to
zejména §§ 12, 13, 16, 19 a 21.
(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně
upraví podle předcházejících
ustanovení některou věc, učiní
tak pro Slovensko po vyjádření pověřence
(pověřenectva) zdravotnictví, který
se po případě dohodne se zúčastněnými
pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření
musí býti podáno v přiměřené
lhůtě podle povahy věci.
(2) Ministr (ministerstvo) zdravotnictví vykonává
svou působnost podle tohoto zákona na Slovensku
zásadně prostřednictvím příslušného
pověřence (pověřenectva), který
se při tom řídí směrnicemi
a rozhodnutími vydanými ministrem (ministerstvem)
zdravotnictví.
(3) Vyhlášky ministra (ministerstva) zdravotnictví
v Úředním listě republiky Československé
ve věcech upravených tímto zákonem
uveřejní pověřenec (pověřenectvo)
zdravotnictví též v Úradnom vestníku.
Činiti opatření podle tohoto zákona
v oboru vojenské správy náleží
orgánům státní zdravotní správy
za součinnosti vojenských zdravotních orgánů
podle směrnic, které vydá ministr zdravotnictví
v dohodě s ministrem národní obrany.
(1) Platnost (použivatelnost) předpisů odporujících
ustanovením tohoto zákona, se zrušuje.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení
§ 108, odst. 2 a § 124, odst. 2, písm. m) zákona
ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách
(železničního zákona).
Tento zákon nabývá účinnosti
třicátého dne po vyhlášení;
provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.