(¹) Nebylo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne splatnosti, je plátce povinen od tohoto dne platiti úrok z prodlení.

(²) Výše úroku z prodlení činí 5%; může býti měněna Ústřední národní pojišťovnou se souhlasem ministerstev sociální péče a financí vyhláškou v Úředním listě.

(³) Upomene-li pojišťovna plátce pojistného, který nezaplatil pojistné do patnácti dnů ode dne splatnosti, jest oprávněna vyměřiti mu za upomínku poplatek, jehož výši stanoví Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče vyhláškou v Úředním listě.

Spolupodnikatel ručí společně a nerozdílně za pojistné i s příslušenstvím, které dluží plátce pojistného.

Manželka (manžel), bydlící s plátcem pojistného ve společné domácnosti, ručí společně a nerozdílně za pojistné s příslušenstvím, jež se stalo splatným v době trvání společné domácnosti.

Společně a nerozdílně ručí:

a) majitel, po případě nájemce podniku restauračního, kavárenského, divadelního, lázeňského nebo zábavního za pojistné s příslušenstvím za pojištěnce činné v hudebních a zábavních podnicích, provozovaných v jeho podniku, a to za dobu, po kterou v jeho podniku byly provozovány;

b) vlastník divadelní budovy za pojistné s příslušenstvím, které dluží divadelní podnikatel, a to za dobu, po kterou bylo divadlo provozováno v jeho budově;

c) nositel úředního oprávnění k provozování jakéhokoliv podniku za pojistné s příslušenstvím, které dluží plátce pojistného, jenž na podkladě jeho oprávnění provozuje podnik na svůj účet;

d) vlastník lomu (jámy) za pojistné s příslušenstvím, dluhované podnikatelem lomu (jámy).

(¹) Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím, jež má platiti předchůdce, za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Kdo nabyl části závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím poměrnou částí, odpovídající nabyté části závodu (hospodářství).

(²) Pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného.

(³) Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

Vládním nařízením může býti stanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že pronajímatel (propachtovatel) ručí za pojistné s příslušenstvím nezaplacené nájemcem (pachtýřem), podle obdoby § 126.

Veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a komanditní společnost na akcie ručí za pojistné svých veřejných společníků (osobně ručících společníků) a společnost s ručením obmezeným za pojistné svých jednatelů.

(¹) Úřad udělující povolení k provedení stavby, je povinen uvědomiti zároveň pojišťovnu o uděleném povolení, jakož i o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné, uloží úřad na žádost pojišťovny stavebníkovi, aby u pojišťovny složil přiměřenou jistotu za pojistné s příslušenstvím. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá soudní exekucí.

(²) Zůstane-li stavební podnikatel dlužen pojistné za celý rok a nemá-li ani vymáhání pojistného kladného výsledku, nařídí okresní národní výbor na návrh pojišťovny, že stavebník ručí po dobu tří let po uplynutí příspěvkového období za pojistné za zaměstnance na stavbě, pokud se stane splatným po vydání příkazu. Odvolání do tohoto opatření nemá odkladného účinku.

(³) Příkaz podle odstavce 2 musí obsahovati jméno podnikatelovo, jeho stálé bydliště, název a sídlo podniku. Příkaz musí býti dán na vědomí obci podnikatelova bydliště a sídla jeho podniku. Obec je povinna příkaz vyhlásiti způsobem v místě obvyklým.

(⁴) Změní-li podnikatel bydliště nebo sídlo podniku, sdělí obec tento příkaz oné obci, v níž je nové bydliště podnikatelovo nebo sídlo podniku.

(⁵) Obec a pojišťovna jsou povinny sděliti na žádost každému zájemci, zda byl vydán proti stavebnímu podnikateli příkaz podle odstavce 1 a zda dosud trvá.

(⁶) Podnikatel, proti němuž byl vydán příkaz, má o tom ihned písemně uvědomiti stavebníka. Převezme-li podnikatel novou stavbu, má předem uvědomiti stavebníka o příkazu.

(⁷) Okresní národní výbor zruší příkaz, jakmile mu pojišťovna oznámí, že jí podnikatel již nic nedluží.

U podniků provozovaných cizozemci, u podniků provozovaných přechodně a ambulantně, jakož i u podniků společností s ručením obmezeným a zapsaných společenstev s ručením obmezeným je pojišťovna oprávněna předepsati složení zálohy na pojistné za přiměřenou dobu. Tato záloha je splatná v patnácti dnech po doručení výměru. Odvolání proti výměru nemá odkladného účinku.

Nebylo-li za pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 zaplaceno pojistné, snižuje se důchod plátce pojistného a spolupracujících členů jeho rodiny až na 8.400 Kčs ročně, dokud se tímto snížením neuhradí dlužné pojistné s příslušenstvím.

(¹) Dlužné pojistné s příslušenstvím se vymáhá soudní exekucí na podkladě vykonatelného výkazu nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný, uplynulo-li od jeho doručení patnáct dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí pojišťovna. Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.

(²) Pojistné s příslušenstvím požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím přednostního práva nedoplatku daní a veřejných dávek.

(¹) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne splatnosti. Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné hlášení nebo nepodal-li je vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se právo pojišťovny vyměřiti pojistné v 10 letech.

(²) Právo pojišťovny vymáhati pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne splatnosti; bylo-li vyměřeno pojistné, promlčuje se toto právo v pěti letech ode dne, kdy povinná osoba byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

(³) Promlčení se přerušuje každým úkonem, kterým se má zjistiti výše pojistného, vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděl-li se o tomto úkonu povinný; mimo to se přerušuje, po případě staví podle ustanovení konkursního a vyrovnacího řádu.

(¹) Pojistné zaplacené bez právního důvodu vrátí pojišťovna bez úroku, bude-li požadováno nazpět do dvou let po uplynutí kalendářního roku, v němž bylo zaplaceno. Pojišťovna jest však oprávněna sraziti si náklad za dávky po případě již poskytnuté.

(²) Doba, v níž trvá spor o pojistné nebo řízení o nárocích na dávky, se nezapočítává do lhůty uvedené v odstavci 1.

Plátci odpočivných a zaopatřovacích požitků osob uvedených v § 8, písm. b) a c) platí na úhradu nákladů jejich nemocenského pojištění úhrnkové částky, jejichž výši stanoví každoročně na návrh Ústřední národní pojišťovny ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a příslušnými ministerstvy, jakož i po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací. Tyto úhrnkové částky se poskytují zálohově předem.

Na úhradu nemocenského pojištění nezaměstnaných se poskytne z účelového jmění pro včleňování do práce úhrnková částka, jejíž výši určí každoročně ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.

(¹) Stát přispívá pojišťovně na důchodové pojištění každoročně takovou částku, aby jeho úhradová reserva postupně plynule vzrůstala tak, aby k 31. prosinci 1956 dosáhla trojnásobku vydání na dávkách v roce 1949. Po 31. prosinci 1956 přispívá stát takovými částkami, aby výše úhradové reservy zůstala neztenčena. Ministerstvo sociální péče určí v dohodě s ministerstvem financí podrobnosti.

(²) Stát uhrazuje Ústřední národní pojišťovně polovinu nákladů za ošetřování ve veřejných ústavech léčebných a ošetřovacích (§ 198, odst. 4 a § 199, odst. 1 a 2).

(³) Vláda stanoví nařízením výši dalšího příspěvku, který stát poskytne Ústřední národní pojišťovně k provádění úkolů stanovených tímto zákonem (§ 25, č. 1 a 3), zejména k provádění populační, preventivní a zábranné péče.

(¹) Za horníky podle tohoto zákona se pokládají osoby, které jsou na podkladě pracovního (služebního) nebo učňovského poměru zaměstnány pod zemí nebo na povrchu:

a) v hornictví (§ 131 obecného horního zákona),

b) v podnicích (závodech) na dobývání živic,

c) v podnicích (závodech) na dobývání kaolinu, žáruvzdorných jílů, lupku, živce, sádrovce a křemence, dále křemeny, pokud se dobývání děje po hornicku a je podrobeno horně-policejnímu dozoru.

(²) Dělničtí báňští inspekční asistenti se pokládají pro účely tohoto zákona za horníky podle odstavce 1, pokud se dále nestanoví jinak. Totéž platí o tajemnících svazu zaměstnanců v hornictví, kteří dříve pracovali alespoň 10 let v hornictví.

(³) Za horníky podle odstavců 1 a 2 se však nepovažují:

a) zaměstnanci zvláštních nehornických podniků, kteří vykonávají v hornických podnicích (závodech) nebo v podnicích (závodech) uvedených v odstavci 1, písm. b) a c) určitou práci, jež není časově předem vymezena a s báňským provozem jen nepřímo souvisí, na př. stavby domů, silnic, drah, mostů, vodní stavby;

b) osoby, které vykonávají služby za účelem rychlé pomoci při nehodách nebo přírodních pohromách nebo za účelem rychlého odstranění provozních nebo dopravních poruch, pokud se dá předvídati, že tyto služby podle své povahy nebudou trvati déle než měsíc;

c) zaměstnanci služby výhradně administrativní a zaměstnanci závodů sloužících výhradně obchodnímu odbytu těžby;

d) zaměstnanci závodů zemědělských a hostinských, ozdravoven, podniků zábavních a vzdělávacích, jakož i jiných závodů, které neslouží přímo těžbě nebo zušlechťování nerostů a živic.

(⁴) Ministr sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě s ministrem průmyslu a po slyšení jednotné odborové organisace stanoviti bližší směrnice pro posouzení, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí, přihlédna k předpisům dosud platným.

(⁵) Za práci pod zemí se považuje u zaměstnanců pracujících pod zemí také činnost, kterou konají na povrchu ve funkci člena závodní (podnikové) rady, nebo činnost, kterou konají z provozních důvodů přechodně na povrchu. U zaměstnanců, pracujících na povrchu, kteří jsou jen přechodně zaměstnáni z provozních důvodů také pracemi pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen k době, po kterou byly práce pod zemí skutečně vykonávány.

(¹) Horník má nárok na starobní důchod též, nepožívá-li starobního důchodu podle § 62 nebo invalidního důchodu a není již zaměstnán způsobem zakládajícím povinné pojištění, jestliže dosáhl:

a) 55 let věku a byl pojištěn alespoň 25 let při práci pod zemí, nebo

b) 55 let věku a byl pojištěn alespoň 35 let na podkladě zaměstnání v hornictví, z toho alespoň 10 let při práci pod zemí, nebo

c) 60 let věku a byl pojištěn alespoň 15 let na podkladě zaměstnání v hornictví.

(²) Nárok na starobní důchod podle odstavce 1 nepřísluší, dokoná-li pojištěnec 55. nebo 60. rok věku až po uplynutí dvou let od výstupu z hornického zaměstnání.

(³) Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity po dobu pěti let zaměstnán pod zemí nebo který alespoň z poloviny celkové doby od prvního vstupu do důchodového pojištění (pensijního zaopatření) do vzniku invalidity pracoval pod zemí, má nárok na důchod invalidní též, je-li nucen zanechati výkonu svého posledního povolání a nemůže vykonávati ani jiné zaměstnání pod zemi, přiměřeně jeho dosavadnímu povolání. Nastane-li invalidita při práci pod zemí pracovním úrazem, pokládá se uvedená podmínka trvání prací pod zemí vždy za splněnou.

(⁴) Nastala-li horníkova smrt pracovním úrazem (nemocí z povolání), pokládá se podmínka § 65, odst. 2, písm. a) za splněnou.

(¹) Za každý rok strávený v zaměstnání v hornictví činí zvyšovací částka, uvedená v § 71, odst. 3, větách prvé a druhé, 1,2%, za dobu zaměstnání pod zemí 2% průměrného ročního výdělku.

(²) Starobní (invalidní) důchod činí nejméně 14.400 Kčs ročně.

(³) Starobní (invalidní) důchod, vyměřený podle § 71, odst. 1 až 7 a podle odstavců 1 a 2, činí nejvýše 90% průměrného ročního výdělku.

Vláda může, je-li to nutné z hospodářských důvodů, stanoviti nařízením, že za dobu strávenou v zaměstnáních zvláště namáhavých, nebezpečných nebo při volbě povolání opomíjených náleží k důchodům další zvyšovací částky. Zároveň stanoví zvláštní úhradu za toto zvýšení důchodů.

Vláda upraví nařízením od 1. října 1948 předpisy o zvláštním pojištění redaktorů v soukromoprávním služebním poměru (zákon ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, a § 1, odst. 1 a § 2, odst. 2 zákona ze dne 28. května 1947, č. 101 Sb., o postavení redaktorů a o Svazech novinářů), prováděným až dosud podle § 124 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, na Slovensku podle nařízení ze dne 8. února 1946, č. 17 Sb. n. SNR, o pensijním pojištění některých soukromých zaměstnanců na vyšší dávky, a to po slyšení Ústřední národní pojišťovny a výboru Ústředního svazu československých novinářů. Nařízení musí obsahovati zejména ustanovení o podmínkách pro přiznání dávek a o jejich výměře, o úhradě, o odděleném účtování a správě jmění tohoto pojištění a o zřízení poradního sboru.

(¹) Ústřední národní pojišťovna může pojišťovati na podkladě individuálních nebo kolektivních smluv:

a) pojištěnce na dávky uvedené v § 60 nebo v § 26, odst. 3 ve vyšší výměře, nebo za jiných podmínek;

b) důchodce na zvýšení jejich důchodů a důchodů jejich pozůstalých;

c) osoby uvedené v § 4 na odškodnění za pracovní úrazy podle §§ 76 a násl., a to za podmínek § 117, odst. 3 a § 137.

(²) Ústřední národní pojišťovna vydá do 30. června 1949 podmínky a pojistné sazby pro toto pojištění.

Ústřední národní pojišťovna může uzavírati kolektivní připojišťovací smlouvy pro jednotlivé skupiny pojištěnců zastoupené příslušnými orgány jednotné odborové organisace nebo vrcholných zájmových stavovských organisací. Jsou-li takovéto smlouvy schváleny ministerstvem sociální péče a věcně příslušným ministerstvem, jsou závazné pro všechny členy organisace, pokud členství v ní není povinné.

(¹) Připojištění podle §§ 143 a 144 provádí Ústřední národní pojišťovna na podkladě vzájemnosti ve zvláštním oddělení se samostatným účtováním a hospodařením.

(²) V jednotlivých kolektivních připojišťovacích smlouvách může býti vyhrazeno, že též připojištění podle smlouvy bude prováděno se samostatným účtováním a hospodařením a odděleně od ostatního připojištění.

Ministerstvo sociální péče schvaluje podmínky pro připojištění, a to jednak pro jednotlivé pojištěnce (připojištění individuální), jednak pro skupiny pojištěnců (připojištění kolektivní), jakož i pojistné sazby a stanovy oddělení pro připojištění, které vydá Ústřední národní pojišťovna.

(¹) Kdo zanechal výdělečné činnosti zakládající povinné pojištění, může pokračovati dobrovolně v nemocenském pojištění, byl-li v posledních 18 měsících před zánikem povinného pojištění alespoň 180 dnů povinně pojištěn podle § 2, odst. 1 a odst. 2, písm. a) a zdržuje-li se nadále na území Československé republiky.

(²) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění před uplynutím ochranné lhůty (§§ 52 a 53).

(³) Není-li stanoveno jinak, platí ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i pro dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení § 52 o ochranné lhůtě a ustanovení § 40, věty druhé, jímž se vylučuje započítání předchozí podpůrčí doby.

(⁴) Přihlášením k dobrovolnému pokračování nemocenskému nemohou býti zkráceny nároky pojištěncovy z povinného pojištění.

(⁵) Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem následujícím po zániku předcházejícího povinného pojištění.

(⁶) Dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění zaniká:

a) vznikem povinného pojištění,

b) nebylo-li zaplaceno pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž je splatné (odstavec 7), a to posledním dnem tohoto měsíce,

c) dnem, kdy se pojištěnec vystěhuje z Československé republiky.

(⁷) Pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění platí pojistné z vyměřovacího základu zjištěného obdobně podle § 36, odst. 3 v období, které předcházelo dobrovolnému pokračování v pojištění nebo podle volby pojištěncovy z vyměřovacího základu polovičního, ne však nižšího, než činí horní hranice nejnižšího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Toto pojistné se platí ode dne zániku povinného pojištění měsíčně předem. První pojistné jest zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy pojišťovna oznámí pojištěnci výši pojistného.

(⁸) Nemocenské z dobrovolného pokračování v pojištění se stanoví podle vyměřovacího základu odpovídajícího pojistnému (odstavec 7).

(¹) Pojištěnec, jehož povinné pojištění zaniklo, může dobrovolně pokračovati v důchodovém pojištění, je-li v den, kdy se k tomuto pojištění přihlašuje, splněna podmínka podle § 61. Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro dobrovolné pokračování v pojištění předpisy o povinném pojištění.

(²) Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem, kdy přihláška k němu došla do pojišťovny, bylo-li první pojistné zaplaceno do měsíce po vyměření.

(³) Dobrovolné pokračování v důchodovém pojištění zaniká:

a) vznikem povinného pojištění,

b) dnem, kterým se pojištěnec stane veřejným zaměstnancem podle § 7,

c) vznikem dobrovolného pojištění podle § 150,

d) dnem, od něhož se pojištěnci přizná důchod,

e) nezaplatí-li pojištěnec pojistné do 12 měsíců ode dne splatnosti, posledním dnem, za který bylo ještě zaplaceno pojistné.

(⁴) Pojistné za dobrovolné pokračování v pojištění se vyměřuje z průměrného výdělku (§ 71, odst. 5), zjištěného ke dni zániku povinného pojištění, a platí je pojištěnec.