Sociálně-zdravotnický výbor schválil
vládní návrh zákona (tisk 1083) podle
návrhu beze změn ve své schůzi dne
21. března 1948.
Rozpočtový výbor projednal ve své
schůzi konané dne 23. března 1948 vládní
návrh zákona (tisk 1083) o zálohování
výživného dětem a usnesl se doporučiti
ústavodárnému Národnímu shromáždění
jeho přijetí beze změn.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují
na děti mladší 18 let věku, které
jsou československými státními občany,
jejichž nárok na výživné vůči
osobám povinným poskytovati jim výživu
byl stanoven pravoplatným soudním rozhodnutím,
soudním smírem nebo vykonatelným notářským
(veřejnonotářským) spisem, je-li vymáhání
nároku na výživné obtížné
(dále jen "oprávněné osoby").
(2) Vymáhání nároku na
výživné jest obtížné, lze-li
důvodně míti za to, že by exekuce v
dohledné době nevedla k cíli, zejména
nebylo-li možno exekucí, vedenou pro splatnou dávku
výživného, dosíci uspokojení
nároku v době 3 měsíců od povolení
exekuce.
(3) Ministerstvo sociální péče
může v dohodě s ministerstvem zahraničních
věcí prominouti podmínku československého
státního občanství v jednotlivých
případech hodných zvláštního
zřetele.
Jsou-li jinak splněny podmínky uvedené v
§ 1, lze ustanovení tohoto zákona vztáhnouti
i na děti starší 18 let věku, nikoliv
však starší 24 let věku,
a) pokud se připravují vědecky nebo odborně
pro své budoucí povolání (jako studující
na řádném učilišti, učni,
praktikanti a pod.), nebo
b) pokud jsou pro duševní nebo tělesnou vadu
nezpůsobilé k výdělku, nepřevýšil-li
v předchozím kalendářním čtvrtletí
jejich vlastní příjem včetně
výživného částku 1.800 Kčs.
(1) Stát poskytuje za předpokladů
uvedených v §§ 1 a 2 prostřednictvím
komisí "okresní péče o mládež",
zřízených podle § 1 zákona ze
dne 19. března 1947, č. 48 Sb., o organisaci péče
o mládež (dále jen "komise"), oprávněným
osobám na jejich žádost zálohy na výživné,
a to ve výši nejblíže splatné měsíční
dávky výživného (§ 6, odst. 4),
vždy k pátému dni každého měsíce,
po dobu, dokud trvají předpoklady podle §§
1 nebo 2.
(2) Oprávněné osoby nesmějí
si ponechati bez souhlasu komise nijaké plnění
od dlužníka nebo poddlužníka, placené
na úhradu dávek výživného splatných
po dni, kdy byla poskytnuta první záloha. Ponechá-li
komise toto plnění oprávněné
osobě, zastavuje se výplata zálohy na výživné
na dobu, které odpovídá výše
plnění dávek dlužníkem nebo poddlužníkem.
(1) Poskytnutím zálohy podle § 3
přechází nárok oprávněné
osoby na výživné na stát, a to do výše
poskytnuté zálohy (§ 3, odst. 1, § 6,
odst. 4).
(2) Pro vymáhání nároku
uvedeného v odstavci 1 státem platí předpisy
o vymáhání nároku na výživné
oprávněnou osobou.
(3) Dlužník je povinen platiti komisi vedle
dlužné dávky výživného zvláštní
příspěvek ve výši 10% této
dávky, který připadá státu.
Vede-li oprávněná osoba exekuci k zajištění
nároku na výživné, vstupuje stát
do tohoto řízení na místo vymáhajícího
věřitele, jakmile komise oznámí exekučnímu
soudu, že stát převzal placení záloh
na výživné podle § 3 (§ 6, odst.
3). Vůči poddlužníku jest změna
vymáhajícího věřitele účinná
až ode dne, kdy byl soudem o tom zpraven.
(1) Žádost o poskytnutí zálohy
na výživné podá oprávněná
osoba na úředním tiskopise, vydaném
ministerstvem sociální péče, u komise,
v jejímž obvodu má své bydliště.
(2) Výměr, jímž povolí
poskytování záloh, doručí komise
též dlužníkovi s výzvou, aby jí
platil dávky výživného splatné
od té doby, od kdy byla záloha povolena, jakož
i zvláštní příspěvek podle
§ 4, odst. 3.
(3) Komise vyrozumí o poskytnutí zálohy
poručenský (opatrovnický) soud a, je-li vedena
proti dlužníkovi exekuce k zajištění
nároku na výživné, též exekuční
soud.
(4) Má-li komise za to, že některou
z veřejných listin uvedených v § 1,
odst. 1 bylo výživné určeno vyšší
částkou, než která odpovídá
majetkovým a výdělkovým poměrům
povinné osoby, navrhne poručenskému (opatrovnickému)
soudu, aby výši výživného z tohoto
hlediska přezkoušel. Zjistí-li soud, že
je výživné stanoveno příliš
vysokou částkou, stanoví je pro obor tohoto
zákona tak, aby bylo přiměřené;
komise poskytne zálohu pouze ve výši takto
stanovené. Nárok oprávněné
osoby na rozdíl mezi poskytnutou zálohou a výživným
stanoveným veřejnou listinou uvedenou v § 1,
odst. 1 vůči povinné osobě není
tímto ustanovením dotčen.
Oprávněné osoby jsou povinny bez průtahu
oznámiti komisi všechny okolnosti rozhodné
pro další poskytování záloh a
závažné pro vymáhání záloh
na dlužníkovi.
Jednání a opominutí příčící
se ustanovení § 3, odst. 2 nebo § 7, trestá,
nejde-li o čin přísněji trestný,
okresní národní výbor pokutou do 10.000
Kčs nebo vězením (uzamčením)
do 1 měsíce. Pro případ nedobytnosti
pokuty vyměří se náhradní trest
na svobodě podle míry zavinění do
1 měsíce.
Při provádění tohoto zákona
jsou povinny spolupůsobiti soudy a veřejné
úřady a orgány.
Podání, vysvědčení a úřední
úkony, jichž je třeba k řízení
podle tohoto zákona, s výjimkou řízení
soudního, jsou osvobozeny od poplatků a dávek
za úřední úkony ve věcech správních.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. července 1948; provede jej ministr sociální
péče v dohodě s ministry financí,
vnitra a spravedlnosti.