Sociálně-zdravotnický výbor projednal
ve své schůzi, konané dne 1. dubna 1948,
vládní návrh zákona (tisk 1115) a
přijal jej ve znění vládou navrženém.
V osnově provedl tiskovou opravu v § 2, odst. 2, v
poslední větě ve slově "bydleli".
Dále v § 15, odst. 1 a) ve čtvrté řádce
nahrazuje se slovo "uzavřené" slovem "uzavřeného".
Takto upravenou osnovu vládního návrhu doporučuje
sociálně-zdravotnický výbor ústavodárnému
Národnímu shromáždění
ke schválení i s připojenou resolucí.
Rozpočtový výbor projednal ve své
schůzi, konané dne 1. dubna 1948, vládní
návrh zákona (tisk 1115) a přijal jej ve
znění, jak se o něm usnesl výbor sociálně-zdravotnický.
Rovněž přijal rozpočtový výbor
shora uvedenou resoluci.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Pensijní pojištění zaměstnanců,
kteří jsou příslušni k náhradním
ústavům podle § 103 zákona ze dne 21.
února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících
(dále jen "pensijní zákon"), nebo
k nositelům pojištění podle vládního
nařízení ze dne 9. února 1933, č.
33 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců
soukromých drah, jakož i všech osob, které
jsou u těchto ústavů (nositelů pojištění)
pojištěny podle jejich stanov nebo skutečně,
provádí v zemích České a Moravskoslezské,
pokud v dalším není stanoveno jinak, od 1.
ledna 1948 Všeobecný pensijní ústav
v Praze, a pokud jde o zaměstnance ve vyšších
službách v hornictví (§ 1 zákona
ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém
pensijním pojištění), Ústřední
bratrská pokladna v Praze. Pro rozsah pojistné povinnosti
pensijního pojištění zaměstnanců
soukromých drah platí nadále dosavadní
právní předpisy.
(2) Pensijní ústav soukromých drah v Brně
se zrušuje dnem 31. prosince 1947. Týmž dnem
pozbývají náhradní vlastnosti náhradní
ústavy (§ 103 pensijního zákona) a Pensijní
ústav výs. Studénko-Stramberské místní
dráhy (§ 7 vlád. nař. č. 33/1933
Sb.). Pensijní fond elektrických drah hlavního
města Prahy ztrácí náhradní
vlastnost již dnem 31. prosince 1945. Den v předcházejících
ustanoveních uvedený se považuje za den likvidace
podle dalších ustanovení tohoto zákona.
Ministr sociální péče může
však na návrh zúčastněných
ústavů a Všeobecného pensijního
ústavu stanoviti vyhláškou v Úředním
listě v případech hodných zvláštního
zřetele dřívější den likvidace.
Den skončení likvidace vyhlásí ministr
sociální péče v Úředním
listě, pokud zákon nestanoví jinak.
(1) Pro likvidaci ústavů (nositelů pojištění)
uvedených v § 1, odst. 2 platí, pokud v dalším
není stanoveno jinak, tato ustanovení:
1. Za pojištěnce, kteří v den likvidace
byli pojištěni, a za důchodce, kteří
v tento den požívali důchodu, vydá se
Všeobecnému pensijnímu ústavu úhrada
odpovídající nárokům, které
by tito pojištěnci a důchodci byli získali,
kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného
pensijního ústavu po celou dobu započitatelnou
podle §§ 12 až 14 pensijního zákona;
zbytek jmění se odevzdá k zabezpečení
zbývajících nároků podle stanov
likvidujícího ústavu (nositele pojištění)
příplatkovému ústavu, u něhož
jsou splněny podmínky §§ 13 až 28
tohoto zákona, po případě několika
takovým příplatkovým ústavům.
Pro vydání úhrady Všeobecnému
pensijnímu ústavu se za pojištěnce podle
předcházející věty považují
i soukromí zaměstnanci ve vyšších
službách, kteří byli 31 prosince 1946
pojištěním příslušni k náhradním
ústavům a dnem 1. ledna 1947 se stali povinnými
pojištěním podle zákona č. 44/1947
Sb. V pochybných případech určí
příplatkový ústav, na nějž
se převede zbytek jmění, ministerstvo sociální
péče.
2. Ustanovení pod č. 1 platí též
pro osoby, které vystoupily z pojištění
přede dnem likvidace, nebyla-li za ně vydána
převodní částka podle §§
113 až 115 pensijního zákona nebo částka
podle vládního nařízení ze
dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech
v sociálním pojištění (zaopatření),
a nebyly-li jejich nároky odbyty ani jiným způsobem.
Likvidující ústav (nositel pojištění)
odevzdá však Všeobecnému pensijnímu
ústavu úhradu jen, jestliže tyto osoby vystoupily
z pojištění po 31. prosinci 1928 a v den likvidace
byly na živu, bydlely v Československé republice
a nepožívaly důchodu.
3. Výši a způsob poskytnutí úhrad,
jež budou vydány podle ustanovení č.
1 a 2 Všeobecnému pensijnímu ústavu,
určí ministr sociální péče.
Při výpočtu se postupuje podle početních
podkladů obsazených ve vládním nařízení
ze dne 16. ledna 1931, č. 10 Sb., o převodních
částkách a početních podkladech
Všeobecného pensijního ústavu a ústavů
náhradních, ve znění vládního
nařízení ze dne 10. dubna 1939, č.
3 Sb. Výše úhrady se určí z úhrnné
částky vypočtené podle předpisů
uvedených v předchozí větě
jednotným procentem, které stanoví ministr
sociální péče po slyšení
Všeobecného pensijního ústavu a Svazu
pensijních ústavů. Toto procento bude stanoveno
podle úhrady nároků ze zákonného
pensijního pojištění jměním
Všeobecného pensijního ústavu v den
likvidace. Úhrada u osob uvedených v č. 2
se přiměřeně sníží
vzhledem k pravděpodobnosti jejich opětného
vstupu do pojištění podle směrnic, jež
vydá ministr sociální péče.
Celková úhrada však nesmí činiti
méně, než činí úhrn úhradových
jistin za zákonnou část důchodů
likvidujícího ústavu (nositele pojištění).
4. Od úhrady uvedené pod č. 3 se odečtou
částky, které byly podle příslušných
předpisů vyplaceny na účet státu,
pokud je stát ještě neuhradil, zejména
platby podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č.
156 Sb., o přídavcích k důchodům
z veřejnoprávního sociálního
pojištění, zákona ze dne 13. prosince
1945, č. 157 Sb., o jednorázových přídavcích
k důchodům z veřejnoprávního
sociálního pojištění, zákona
ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění
křivd a o některých ochranných opatřeních
v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění, nebo zákona ze dne 30. ledna
1947, č. 17 Sb., o uznání nároků
získaných u cizozemských nositelů
sociálního pojištění; v těchto
případech je stát povinen zaplatiti příslušné
částky Všeobecnému pensijnímu
ústavu. Úhrady se provedou podle možnosti poměrnými
díly všech majetkových součástí
likvidujícího ústavu (nositele pojištění),
oceněných podle směrnic, jež vydá
ministerstvo sociální péče. Nemovitosti
se ocení podle obecné hodnoty v den likvidace.
(2) Celkové vypořádání podle
odstavce 1 podléhá schválení ministerstva
sociální péče.
(3) Osoby uvedené v odstavci 1, č. 1 a 2 mají
vůči Všeobecnému pensijnímu ústavu
nároky, které by byly získaly, kdyby byly
bývaly pojištěny u Všeobecného
pensijního ústavu po celou dobu započitatelnou
podle §§ 12 až 14 pensijního zákona
nebo podle jiných předpisů.
(4) Odevzdá-li se při likvidaci podle ustanovení
odstavce 1, č. 1 a 2 zbytek jmění několika
příplatkovým ústavům, rozhodne
ministerstvo sociální péče o rozvržení
úhrady za nároky pojištěnců a
důchodců mezi jednotlivé ústavy.
(1) Zaměstnavatelé pojištěnců,
kteří v den likvidace byli pojištěním
příslušni k ústavům (nositelům
pojištění) uvedeným v § 1, jsou
povinni takovéto zaměstnance přihlásiti
též k pojištění u příplatkového
ústavu. Jsou dále povinni zabezpečiti těmto
zaměstnancům u příplatkového
ústavu nároky, převyšující
nároky ze zákonného pensijního pojištění
alespoň v takové míře, jako tomu bylo
u likvidujícího ústavu (nositele pojištění);
při tom zatížení zaměstnanců
nesmí býti zhoršeno ve srovnání
se zatížením, které jim ukládají
stanovy likvidujícího ústavu (nositele pojištění)
a zatížení zaměstnavatelů se
musí rovnati nejméně dosavadním finančním
závazkům sníženým o zaměstnavatelský
podíl pojistného Všeobecného pensijního
ústavu. Jde-li o více příplatkových
ústavů, platí obdobně ustanovení
§ 2, odst. 4. V pochybných případech
rozhodne ministerstvo sociální péče.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro zaměstnance
uvedené v § 4.
(1) Pensijní fond Elektrických drah hlavního
města Prahy (dále jen "fond") pozbývá
náhradní vlastnosti dnem 31. prosince 1945. Pojistnou
podstatu se všemi nároky pojištěnců
a důchodců, jakož i veškeré jmění
přejímá ke dni likvidace hlavní město
Praha.
(2) Zaměstnanci, kteří byli pojištěni
u fondu do dne jeho likvidace, jsou vyňati od 1. ledna
1946 z pojistné povinnosti důchodového pojištění.
Totéž platí pro
a) smluvní zaměstnance a zaměstnance v regulovaném
služebním poměru, kteří vstoupili
do zaměstnání u hlavního města
Prahy před účinností tohoto zákona,
jestliže a pokud by svým zaměstnáním
podléhali pojištění u fondu podle jeho
stanov platných v den likvidace,
b) zaměstnance, kteří vstoupí do zaměstnání
u hlavního města Prahy za účinnosti
tohoto zákona, jestliže a pokud svým zaměstnáním
by jinak podléhali pensijnímu pojištění
zaměstnanců soukromých drah.
(3) Hlavní město Praha je povinno, pokud tento zákon
nestanoví jinak, zaručiti zaměstnancům
uvedeným v odstavci 2 tytéž normální
pensijní nároky, jako svým zaměstnancům
týchž nebo obdobných služebních
a platových skupin, vyňatým z pojistné
povinnosti důchodového pojištění.
(4) Pensijní zaopatření zaměstnanců
uvedených v odstavci 2 se provádí ve zvláštním
Pensijním fondu zaměstnanců Dopravních
podniků hlavního města Prahy. Nároky
těchto zaměstnanců upraví stanovy,
které vydá Ústřední národní
výbor hlavního města Prahy, přihlížeje
při tom k ustanovením tohoto zákona.
(5) Příspěvková doba, kterou zaměstnanci
uvedení v odstavci 2 získali u fondu, se plně
započítává v pensijním zaopatření
hlavního města Prahy. Mimo to se jim započte
služební, vojenská, válečná,
soukromá i jiná doba, započitatelná
pro nárok a výměru odpočivných
(zaopatřovacích) platů podle předpisů
platných pro pensijní zaopatření zaměstnanců
hlavního města Prahy, pokud již není
započtena podle věty první.
(6) Stanovy Pensijního fondu zaměstnanců
Dopravních podniků hlavního města
Prahy musí zabezpečiti účastníkům
veškerá práva a nároky zaručované
stanovami Pensijního fondu zaměstnanců Elektrických
drah hlavního města Prahy, platnými v den
jeho likvidace, a nesmějí míti o době,
potřebné pro vznik nároků, ustanovení
nepříznivější, než je tomu
ve veřejnoprávním důchodovém
pojištění.
(7) Dávka, vyměřená podle stanov Pensijního
fondu zaměstnanců Dopravních podniků
hlavního města Prahy s příslušnými
přídavky, nesmí býti v žádném
případě nižší než dávka,
na niž by zaměstnanec měl nárok podle
stanov Pensijního fondu zaměstnanců Elektrických
drah hlavního města Prahy platných v den
likvidace, s příslušnými přídavky.
(8) Zaměstnanci hlavního města Prahy, jejichž
členství ve fondu zaniklo přede dnem likvidace
a u nichž nebylo povinnosti vydati převodní
částku podle předpisů o přestupech
ve veřejnoprávním sociálním
pojištění (zaopatření), mohou
se, pokud mají zachovány nároky, přihlásiti
k dobrovolnému pokračování v pojištění
u Všeobecného pensijního ústavu za podmínek
stanovených v § 28 vládního nařízení
č. 96/1941 Sb. nejpozději do 3 měsíců
od vyhlášení tohoto zákona. V takovém
případě se vydá z likvidační
podstaty fondu příslušná převodní
částka ve výši snížené
podle výsledků pojistně matematické
bilance, nejméně však úhradový
podíl Všeobecného pensijního ústavu.
Totéž platí pro osoby, které v den likvidace
dobrovolně pokračovaly v pojištění
u fondu.
(9) Důchody, které napadly před vyhlášením
tohoto zákona, přepočte hlavní město
Praha s účinností ode dne nápadu důchodu,
nejdříve však ode dne likvidace fondu, podle
předpisů platných pro pensijní zaopatření
zaměstnanců hlavního města Prahy.
Vyplacené částky důchodů včetně
všech přídavků se zúčtují
na nově přiznané odpočivné
(zaopatřovací) platy se všemi přídavky.
Nedosahoval-li by úhrn přepočtených
odpočivných (zaopatřovacích) platů
včetně všech přídavků
výše dřívějšího důchodu
s příslušnými přídavky,
doplní se odpočivné (zaopatřovací)
platy na tuto výši. Dnem likvidace se zastavuje výplata
veškerých přídavků poskytovaných
v důchodovém pojištění.
(10) Poživatelé důchodů uvedených
v odstavci 9 mají též nárok na započtení
služební, vojenské, válečné,
soukromé a jiné doby, započitatelné
pro nárok a výměru odpočivných
(zaopatřovacích) platů podle předpisů
platných pro pensijní zaopatření zaměstnanců
hlavního města Prahy, pokud nejde o příspěvkovou
dobu započtenou jim již ve fondu. Zvýšení
plynoucí z tohoto započtení se poskytne nejdříve
ode dne likvidace. Pokud k napadlým důchodům
byl přiznán státní příspěvek
za dobu vojenské služby za války podle ustanovení
pensijního zákona, zúčtuje se takto
přiznaný státní příspěvek
se zvýšením plynoucím z provedeného
započtení vojenské a válečné
služby. Bylo-li by po přepočtení již
napadlých důchodů zvýšení,
vyplývající ze započtení vojenské
a válečné služby, nižší
než státní příspěvek vyplácený
podle ustanovení pensijního zákona, zůstane
v platnosti původní zhodnocení této
vojenské služby za války.
(11) Byl-li důchod přiznán před vyhlášením
tohoto zákona podle vládního nařízení
č. 96/1941 Sb., obdrží dosavadní hlavní
nositel pojištění úhradní jistinu
za ony části důchodu, které byl povinen
podle uvedených předpisů uhrazovati dosavadní
zúčastněný nositel pojištění,
stanovenou ke dni vyhlášení tohoto zákona.
(12) Až do příští zákonné
úpravy celkového majetkového vypořádání,
vyplývajícího z ustanovení tohoto
paragrafu, uhrazuje zálohově příslušný
národní podnik energetický hlavnímu
městu Praze:
a) odpočivné (zaopatřovací) platy
vyplácené podle předcházejících
ustanovení po dni likvidace důchodcům, kteří
v aktivní službě převážně
pracovali ve znárodněné části
bývalých Elektrických podniků hlavního
města Prahy, nebo pozůstalým po těchto
důchodcích,
b) odpočivné (zaopatřovací) a po případě
i jiné platy přiznané podle stanov Pensijního
fondu zaměstnanců Dopravních podniků
hlavního města Prahy zaměstnancům
bývalých Elektrických podniků hlavního
města Prahy, kteří vykonávali práce
v uvedeném národním podniku energetickém
a jejich pozůstalým,
c) částky, vydané hlavním městem
Prahou podle předpisů o přestupech ve veřejnoprávním
sociálním pojištění (zaopatření)
za osoby uvedené pod písmenem a) a b), jakož
i za osoby uvedené pod písm. a) v případech
podle odstavce 11.
(13) Zaměstnanci uvedení v odstavci 2, kteří
by jinak podléhali pro případ nemoci nemocenskému
pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách, zůstávají
až na další pojištěni pro případ
nemoci u Nemocenské pojišťovny soukromých
zaměstnanců. Totéž platí pro
dosavadní důchodce fondu a pro poživatele odpočivných
(zaopatřovacích) platů z Pensijního
fondu zaměstnanců Dopravních podniků
hlavního města Prahy.
(1) Pro zaměstnance zestátněných soukromých
drah, kteří byli dosud pojištěni u Pensijního
ústavu soukromých drah v Brně, platí,
pokud došlo k zestátnění v době
od 1. ledna do 31. prosince 1947, tato ustanovení:
1. Zaměstnanci převzatí do služeb Československých
státních drah jsou ode dne zestátnění
dráhy členy Pensijního fondu zaměstnanců
československých státních drah.
2. Státní správa železniční
zaručí těmto zaměstnancům tytéž
normální pensijní nároky, jaké
příslušejí jejím zaměstnancům,
vyňatým z pojistné povinnosti důchodového
pojištění. Příspěvková
doba, kterou tito zaměstnanci získali u Pensijního
ústavu soukromých drah v Brně, se plně
započítává v pensijním zaopatření
zaměstnanců československých státních
drah.
3. Státní správa železniční
použije ve prospěch zaměstnanců uvedených
pod č. 1 případného rozdílu
premiové reservy Pensijního ústavu soukromých
drah v Brně ke dni zestátnění a premiové
reservy k témuž dni, potřebné k započtení
doby podle ustanovení č. 2, věty druhé
a vypočtené podle tabulek uvedených ve vládním
nařízení ze dne 21. prosince 1937, č.
273 Sb., o použití převodních částek
veřejnoprávního pojištění
(zaopatření) ve službě vyňaté
z pojistné pensijní povinnosti.
4. K zabezpečení nároků osobám
uvedeným v č. 1 odevzdá Pensijní ústav
soukromých drah v Brně státní správě
železniční poměrnou část
svého jmění.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně,
došlo-li k zestátnění soukromé
dráhy po 31. prosinci 1947.
(3) Podrobné předpisy k provedení odstavců
1 a 2 vydá ministerstvo sociální péče
v dohodě s ministerstvy financí a dopravy.
Ministerstvo sociální péče zruší
Svaz pensijních ústavů (§ 112 pensijního
zákona) a vyhlásí jeho zrušení
v Úředním listě. Jmění,
práva a závazky Svazu přecházejí
dnem zrušení na Svaz příplatkových
ústavů (§ 31).
(1) V době ode dne likvidace až do dne, kterého
se zřídí příplatkový
ústav, na nějž přejde zbytek jmění,
(v dalším "doba likvidace"), vykonává
působnost Všeobecného pensijního ústavu
a příplatkového ústavu likvidující
ústav (nositel pojištění). Při
tom postupuje podle svých stanov platných v den
likvidace, přihlížeje zároveň
k obecným ustanovením pensijního zákona.
(2) Po dobu likvidace předepisuje likvidující
ústav (nositel pojištění) též
pojistné, jakož i všechny ostatní úhrady
podle svých stanov, platných v den likvidace, při
čemž ve prospěch Všeobecného pensijního
ústavu jde pojistné podle obecných ustanovení
pensijního zákona.
(3) Na vrub dávek příplatkového ústavu
připadá pouze rozdíl, který zbývá
po odečtení dávek, jež náležejí
podle obecných ustanovení pensijního zákona.
(4) Po dobu likvidace rozhoduje likvidující ústav
(nositel pojištění) i o všech poměrech,
které vznikly před 1. lednem 1948, a to podle předpisů
platných v době, kdy tyto poměry vznikly.
(5) Všechna opatření a rozhodnutí likvidujícího
ústavu (nositele pojištění) určená
zájemcům se jim doručí písemně
(výměry). O opravných prostředcích
proti takovýmto výměrům platí,
pokud tento zákon nestanoví jinak, obecná
ustanovení pensijního zákona.
(1) Likvidující ústav (nositel pojištění)
je povinen sděliti výměrem každému
pojištěnci do 18 měsíců ode dne
vyhlášení tohoto zákona počet
započitatelných příspěvkových
měsíců, získaných v jednotlivých
třídách podle pensijního zákona
do dne zániku ústavu (nositele pojištění),
jakož i všechny ostatní údaje rozhodné
pro výpočet pojistných dávek podle
zákona a stanov.
(2) Proti výměru podle odstavce 1 lze podati odvolání
u likvidujícího ústavu (nositele pojištění)
ve lhůtě jednoho měsíce v zemích
České a Moravskoslezské k zemskému
národnímu výboru, na Slovensku k pověřenectvu
vnitra. Z podnětu odvolání podaného
proti tomuto výměru nelze však znovu rozhodovati
o skutečnostech, o nichž bylo již pravoplatně
rozhodnuto.
Všeobecný pensijní ústav je povinen
převzíti poměrnou část zaměstnanců
náhradních ústavů a nositelů
pensijního pojištění zaměstnanců
soukromých drah, odpovídající poměrné
části úhrady vydané mu jednotlivými
ústavy. Příplatkový ústav,
jemuž bude odevzdán zbytek jmění podle
§ 2, odst. 1, č. 1, je povinen převzíti
ostatní zaměstnance likvidovaného ústavu
(nositele pojištění). Svaz příplatkových
ústavů (§ 31) je povinen převzíti
zaměstnance Svazu pensijních ústavů.
Přejímaným zaměstnancům se
zachovávají práva nabytá v dosavadním
služebním poměru. Ve sporných případech
rozhodne ministerstvo sociální péče.
(1) Ustanovení §§ 2, 3, 7 a 8 platí obdobně
pro pensijní pojištění na vyšší
dávky na Slovensku, avšak s těmito odchylkami:
1. Zabezpečení zbývajících
vyšších nároků se provede připojištěním
u Ústřední sociální pojišťovny
v Bratislavě.
2. Podmínky tohoto připojištění,
pro něž platí obdobně ustanovení
§§ 15, 27 a 28, jakož i sazby pojistného
schvaluje ministerstvo sociální péče
po slyšení pověřenectva sociální
péče. Podrobnosti upraví stanovy, jež
vydá ministerstvo sociální péče
po slyšení pověřenectva sociální
péče.
3. Toto připojištění provádí
Ústřední sociální pojišťovna
v Bratislavě hospodářsky a účetně
samostatně ve zvláštním oddělení.
4. Dosavadní pojištění novinářů
na vyšší dávky u Ústřední
sociální pojišťovny v Bratislavě
zůstává nedotčeno.
(2) Ve sporech o dávky z připojištění
podle odstavce 1, č. 1 a 2 rozhoduje výlučně
pojišťovací soud (§ 134 pensijního
zákona).
Podrobnější předpisy k provedení
ustanovení §§ 1 až 3 a §§ 6 až
10 vydá ministerstvo sociální péče
po slyšení Všeobecného pensijního
ústavu a Svazu pensijních ústavů.
(1) Právní jednání, písemnosti
a úřední úkony, jichž je třeba
k převodu práv a závazků podle ustanovení
§§ 1 až 10, jsou osvobozeny od poplatků.
Převody nemovitostí jsou osvobozeny od obecní
dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(2) Ekvivalentní povinnost k nemovitému jmění,
které přešlo nebo bylo převedeno podle
ustanovení §§ 1 až 10 na Všeobecný
pensijní ústav nebo na některý příplatkový
ústav, přechází na tyto nové
vlastníky, a to dnem k němuž se převod
stal, je-li tento den prvním dnem kalendářního
čtvrtletí, jinak prvním dnem nejblíže
následujícího kalendářního
čtvrtletí.
(3) Na návrh nabyvatele majetkových hodnot podle
§ 2, § 4 a § 5 zapíše knihovní
soud přechod vlastnických a jiných práv
nositelů pojištění uvedených
v § 1 na navrhovatele s odvoláním na tento
zákon.
(1) Ministr sociální péče může
uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací
zařízení (pensijní fondy, pokladny
atd.), která poskytují nároky na dávky
obdobné dávkám podle předpisů
o veřejnoprávním důchodovém
pojištění, jsou-li nároky ty zabezpečeny
podle zásad pojistně matematických.
(2) Příplatkový ústav je právnickou
osobou.
(3) Okruh členstva příplatkového ústavu,
jakož i práva a povinnosti jeho členů
a důchodců, po případě jejich
pozůstalých určují stanovy, jež
vyžadují ke své platnosti schválení
ministerstva sociální péče; jeho schválení
podléhají i změny těchto stanov.
(4) Vzniklo-li jmění zaopatřovacího
zařízení alespoň částečně
příspěvky zaměstnavatelovými
nebo ukládají-li se mu stanovami závazky,
jest žádost o uznání za příplatkový
ústav doložiti souhlasem zaměstnavatelovým.
Souhlas zaměstnavatelův se však nevyžaduje,
jde-li o zřízení příplatkového
ústavu, na který se převádí
část pojistné podstaty náhradního
ústavu nebo nositele pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah. Předchozí
ustanovení platí i pro změnu stanov; jde-li
však o příplatkový ústav pro
zaměstnance několika zaměstnavatelů,
stačí souhlas odborných svazů, v nichž
jsou zaměstnavatelé povinně sdruženi.
(5) Pro zaměstnance každého podniku, který
v důsledku znárodnění převzal
souborně zaměstnance, kteří byli dříve
pojištěni u několika zrušených
náhradních ústavů, se zřídí
jeden příplatkový ústav, pokud nedojde
ke zřízení společného příplatkového
ústavu pro zaměstnance několika podniků.
Pro zaměstnance soukromých drah se zřídí
jeden společný příplatkový
ústav.
(6) Ustanovení stanov schválených ministerstvem
sociální péče, jakož i veškerá
usnesení, opatření a rozhodnutí (výměry)
příplatkového ústavu učiněná
v rámci stanov, jsou závazná pro členy
a důchodce ústavu a pro jejich pozůstalé.
Dobrovolné pokračování v pojištění
u příplatkového ústavu je přípustné
a platí o něm ustanovení stanov.