Právní výbor projednal vládní
návrh zákona (tisk 1114) ve své schůzi
dne 31. března 1948 a provedl na osnově změnu:
v čl. I., 1 c), škrtl slovo "předepsaný"
za slovem "vykonal". Výbor doporučuje
plenu ústavodárného Národního
shromáždění osnovu ke schválení
s touto změnou.
Sociálně-zdravotnický výbor projednal
ve své schůzi dne 1. dubna 1948 vládní
návrh zákona (tisk 1114) a schválil jej ve
znění přijatém výborem právním.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon č. 114/1929 Sb. se mění a doplňuje
takto:
1. § 1, odst. 1 zní:
"Pokud tento zákon nestanoví jinak, jest oprávněn
vykonávati lékařskou praksi na území
Československé republiky, kdo
a) je svéprávným československým
státním občanem,
b) dosáhl diplomu doktora veškerého lékařství
některé československé university,
c) vykonal výcvik předepsaný v § 7a
a
d) dostal povolení podle § 8, odst. 1."
2. Za § 7 se vkládá nový § 7a tohoto
znění:
(1) Lékaři, kteří dosáhli diplomu
doktora veškerého lékařství po
5. květnu 1945, mohou zahájiti praksi nebo v ní
pokračovati teprve po ukončení povinného
výcviku podle dalších ustanovení.
(2) Povinný výcvik trvá 2 roky.
(3) Do doby povinného výcviku se započítává:
a) lékařům, kteří po 5. květnu
1945 již vykonávali praksi, celá doba předchozí
lékařské prakse,
b) celá doba činné vojenské služby,
pokud tato služba byla konána v československé
armádě ve škole na důstojníky
zdravotnictva a lékárnictva v záloze, v lékařské
vojenské službě nebo ve vojenské lékařské
škole, osvojil-li si lékař za tuto dobu všeobecné
vědomosti a zručnosti v praksi ústavní
i mimoústavní,
c) celá doba služby konané v letech 1939 až
1945 v československé zahraniční armádě
nebo v některé ze spojeneckých armád
ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva
v záloze nebo ve zdravotní službě,
d) doba odborné činnosti vykonávané
před dosažením diplomu doktora veškerého
lékařství, konal-li tuto činnost kandidát
lékařství, který byl dne 17. listopadu
1939 zapsán alespoň v osmém studijním
běhu na lékařské fakultě některé
české university, v době od 17. listopadu
1939 do 4. května 1945 na území Československé
republiky nebo na území ovládaném
spojenci v ústavu léčebném, ošetřovacím
nebo zdravotnickém ústavu výzkumném
a vzdělávacím, a odpovídá-li
činnost povahou konaných prací činnosti
lékařské, jednou čtvrtinou, nejvýše
však dobou jednoho roku; byla-li však konána
osobou, která do 17. listopadu 1939 vykonala na lékařské
fakultě některé české university
s úspěchem druhou přísnou zkoušku
doktorskou, jednou polovinou bez dalšího omezení.
(4) Ministerstvo zdravotnictví stanoví směrnicemi,
které vydá po slyšení lékařských
komor, lékařských fakult a Ústřední
rady odborů, vyhláškou v Úředním
listě povahu činnosti a zásady pro určování
působiště v době povinného výcviku
tak, aby si lékař výcvikem osvojil všeobecné
vědomosti a zručnosti v praksi ústavní
i mimoústavní. Podle těchto směrnic
určuje v jednotlivých případech působiště
a způsob činnosti v době povinného
výcviku zemský národní výbor
(na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví),
při čemž je přihlédnouti k tomu,
aby se lékaři dostalo přiměřeně
placeného místa.
(5) Výkon povinného výcviku se nepokládá
za přerušení vzdělávací
lékařské činnosti požadované
pro udělení titulu odborného lékaře.
(6) Vláda může nařízením
prodloužiti dobu povinného výcviku až
na tři roky."
3. § 8 zní:
"(1) Lékař smí zahájiti praksi
v samostatném výdělečném postavení
nebo ve služebním či jiném právním
poměru, jakož i změniti dosavadní působiště
nebo způsob výkonu prakse jen, dostane-li k tomu
povolení, po případě po marném
uplynutí lhůty podle odstavce 5.
(2) Povolení podle odstavce 1 uděluje na žádost
zemský národní výbor (na Slovensku
pověřenectvo zdravotnictví). V žádosti
je třeba uvésti okolnosti rozhodné pro posouzení
případu, jde-li o povolení zahájení
prakse, též prokázati, že u žadatele
jsou splněny ostatní podmínky tohoto zákona.
(3) Před rozhodnutím o žádosti se vyzvou
místně příslušné okresní
národní výbory, nositelé veřejnoprávního
sociálního pojištění, lékařské
komory a odborová organisace, aby se vyjádřily
k žádosti nejdéle do 8 dnů. Po marném
uplynutí této lhůty lze rozhodnouti o žádosti
bez dalšího.
(4) Povolení nelze uděliti, i když jsou u žadatele
splněny ostatní předpoklady podle tohoto
zákona, bylo-li by jeho udělení v rozporu
s veřejným zájmem zdravotním, zejména
s veřejným zájmem na provádění
jednotného plánu zdravotní péče
(§ 2, odst. 1 zákona ze dne 19. března 1947,
č. 49 Sb., o poradenské zdravotní péči).
Odepře-li povolení, sdělí zemský
národní výbor (pověřenectvo
zdravotnictví) žadateli jiná vhodná
působiště, kde by mohl zahájiti praksi.
(5) Nedojde-li rozhodnutí žadateli do jednoho měsíce,
ode dne podání žádosti, má se
za to, že povolení bylo uděleno.
(6) Zjistí-li zemský národní výbor
(na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví),
že u osoby oprávněné vykonávati
lékařskou praksi nejsou již splněny
všechny náležitosti stanovené v §§
1 až 7, vysloví zánik oprávnění
této osoby k dalšímu výkonu prakse.
(7) Povolení podle odstavce 1 nepotřebují:
a) lékaři, kteří dostali svolení
k výkonu lékařské prakse podle ustanovení
§ 4,
b) lékaři, kteří mohou vykonávati
praksi podle ustanovení §§ 5 nebo 6,
c) profesoři lékařských fakult československých
universit,
d) úřední lékaři ustanovení
ve veřejné správě, úřední
lékaři nositelů veřejnoprávního
sociálního pojištění a vojenští
lékaři pro výkon služby; při
rozhodování o povolení k výkonu mimoslužební
lékařské prakse jest u nich přihlédnouti
k tomu, kam jsou vázáni výkonem služby.
(8) Vzdání se výkonu prakse je lékař
povinen oznámiti ve lhůtě 15 dnů zemskému
národnímu výboru (na Slovensku pověřenectvu
zdravotnictví)."
4. § 16, odst. 2 zní:
"Orgán, u něhož se vede trestní
řízení podle odstavce 1, je povinen, je-li
osoba, proti níž se trestní řízení
vede, členem lékařské komory vyrozuměti
tuto komoru, že řízení bylo zahájeno,
a vyzvati ji, aby se k věci vyjádřila nejdéle
do 30 dnů. Před uplynutím této lhůty
nesmí býti řízení skončeno.
Nedojde-li vyjádření lékařské
komory ve stanovené lhůtě, není orgán
v dalším řízení zdržován.
Výsledek trestního řízení budiž
sdělen zemskému národnímu výboru
(na Slovensku pověřenectvu zdravotnictví)
a příslušné komoře."
5. § 16, odst. 5 zní:
"Výkon lékařské prakse lze zakázati,
a to po prvé na dobu ne delší 6 měsíců,
lékaři, který byl dvakráte pravoplatně
potrestán pro některý z přestupků
uvedených v §§ 7a, 8, 10, 12 až 15 nebo
pro obdobný čin trestný podle zákonů
trestních nebo zákona přestupkového
(zák. čl. XL/1879). Zákaz smí býti
vysloven nejdéle do 4 měsíců ode dne,
kdy nález o druhém potrestání nabyl
právní moci."
Nařízení s mocí zákona ze dne
21. prosince 1940, č. 344 Sl. z., o dočasných
omezeních při výkonu lékařské
prakse, se zrušuje.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej ministři
zdravotnictví a školství a osvěty v
dohodě se zúčastněnými členy
vlády.