Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Příslušné ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, na Slovensku po slyšení příslušného pověřenectva, může stanoviti pro všechna nebo jednotlivá hospodářská odvětví vyhláškou v Úředním listě, uveřejněnou na Slovensku též v Úředním věstníku, závaznost hospodářských a technických norem, vydaných Československou společností normalisační, po případě Elektrotechnickým svazem československým, jimiž se jednotně určují zejména tvary, rozměry, druhy, jakost, třídění, označování, způsob provádění, provedení nebo technické, bezpečnostní, dodací, zkušební a přejímací podmínky pro materiál, výrobky, stavební prvky, stavby, podniková zařízení a plodiny.

(2) Materiál, výrobky, stavby, podniková zařízení a plodiny, pro něž byla stanovena závaznost hospodářských a technických norem, se smějí, pokud nejde o výzkumné a pokusné práce, vyráběti, stavěti, zřizovati nebo uváděti do oběhu jen, vyhovují-li podmínkám stanoveným v těchto normách.

(3) Ve vyhlášce podle odstavce 1 může býti stanoven omezený rozsah závaznosti hospodářských a technických norem, zejména u předmětů určených pro vývoz, a přechodná doba, po jejímž uplynutí nastává všeobecná závaznost.

(4) Příslušné ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, na Slovensku po slyšení příslušného pověřenectva, může odvolati závaznost hospodářských a technických norem vyhláškou v Úředním listě, uveřejněnou na Slovensku též v Úředním věstníku.

(1) Příslušné ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, na Slovensku po slyšení příslušného pověřenectva, může v jednotlivých případech povoliti výjimky z ustanovení vyhlášky vydané podle § 1.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 může příslušné ministerstvo přenésti v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady ve svém oboru působnosti na jiné úřady nebo orgány.

(1) Příslušné ministerstvo, na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřenectva, dozírá na zachovávání ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho. Za tím účelem může žádati, aby mu osoby, jimž hospodářské a technické normy, prohlášené za závazné podle tohoto zákona, ukládají povinnosti, podávaly vysvětlení, a může svými orgány v rozsahu nezbytně nutném prováděti prohlídky provozních míst a zařízení, nahlédnouti do obchodních knih, technických výkresů a výrobních návodů a předpisů. U dopravních zařízení a podniků, jmenovitě u dopravních prostředků pro hromadnou dopravu, jakož i u jejich pomocných a vedlejších závodů, přísluší tato pravomoc ministerstvu dopravy, u zařízení československých pošt ministerstvu pošt.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 může příslušné ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady přenésti ve svém oboru působnosti na jiné úřady nebo orgány.

(3) Při výkonu dozoru podle odstavce 1 jest šetřiti ustanovení §§ 8 až 10 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

(4) Osoby, vykonávající dozor podle odstavce 1, jsou povinny - jak po dobu trvání služebního poměru nebo funkce, tak i po jejich skončení - zachovávati úplnou mlčenlivost o všech věcech, o kterých se dověděly při této činnosti, zejména o obchodních a výrobních tajemstvích.

Jednání a opominutí, příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbory jako přestupek podle míry zavinění pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, budiž pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než 6 měsíců.

Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, zůstávají nedotčena.

Použivatelnost vládního nařízení ze dne 30. května 1942, č. 201 Sb., o závaznosti technických norem, obchodních a dodacích podmínek a předpisů o jakosti a označování, se zrušuje; nedotčena zůstává však použivatelnost vyhlášek, vydaných podle vládního nařízení č. 201/1942 Sb., jimiž technické normy byly prohlášeny za závazné.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Po všeobecné stránce bude účelné se zmíniti alespoň ve stručných rysech o vývoji a podstatných znacích moderní normalisace. Začátky normalisace možno hledati již ve starých kulturách, kde obchod si vynutil sjednocení měr a vah. Teprve rychlé tempo hospodářského a technického vývoje vedlo od normalisace podnikové, koncernové a pod. k soustavné národní normalisaci nejprve v Anglii, po níž rychle následovaly státy ostatní a dnes má již převážná většina států s vyspělým hospodářstvím své národní normalisační korporace, k nimž republika Československá přistoupila v r. 1922. Zároveň se vznikem národních společností jevila se však potřeba organisací mezinárodních, které by odstraňovaly vzájemné rozdíly mezi národními normami jednotlivých zemí výměnou zpráv a návrhů a technickými konferencemi, které měly umožniti směnitelnost všech spotřebních statků mezi jednotlivými zeměmi.

Moderní hospodářství lze si dnes již těžko představiti bez normalisace. Normalisace je vědomá dohoda o jednotné práci, jednotné výrobě nebo jednotném užití výrobků nebo zboží často nebo ve větším množství užívaného. Hospodářská a technická norma nemá a nesmí míti povahu statickou, neboť by stárla a byla předstižena technickým a hospodářským vývojem; tato se musí stále přizpůsobovati tomuto vývoji. Přesnou definici hospodářských a technických norem nelze stanoviti, neboť tyto normy mohou zasahovati v nejširší míře do celého hospodářského života. Po stránce věcné máme doposud normy, které stanoví technicky důležité jednotky (délky, plochy, obsah atd.) nebo konstanty, dále normy rozměrů, jakosti, výkonnosti, normy třídící, normy zkoušek, prací, normy bezpečnostní, výběrové, typisační, simplifikační) atd. Tímto výpočtem však nijak není postiženo vše, co může býti normou v hospodářském životě upraveno a každá definice by také zbytečně a ku škodě hospodářství podvazovala vývoj.

Výhody normalisace pro celkové hospodářství, pro výrobce, obchodníka i spotřebitele jsou všeobecně známy a jejich rozsah je tak značný, že rámec důvodové zprávy nedovoluje jejich obšírnější výpočet. Normalisace je dnes již naprosto nepochybným a podstatným předpokladem racionelního soustavného a účelného hospodaření celého národa.

Normalisační práce jsou u nás soustředěny v Československé normalisační společnosti (ČSN) založené v r. 1922 a v Elektrotechnickém svazu československém (ESČ) založeném již v r. 1919; vzájemná spolupráce obou organisací je zajištěna dohodou. Popud k vytvoření československé normy přichází zpravidla z průmyslu, z průmyslových a jiných organisací, od úřadů, od korporací konsumentů, obchodníků a pod. Jednatelský sbor ČSN ustaví pak zvláštní komisi, v níž jsou zastoupeny všechny zúčastněné složky od výrobce až ke spotřebiteli i úřady a výsledkem prací komise je návrh osnovy, který se uveřejní za účelem její kritiky. Po zevrubném projednání došlých podnětů teprve se návrh schválí a prohlásí za československou normu - zkráceně ČSN - která se otiskne a dá do prodeje. Norma je zpravidla výsledkem dohody po samozřejmém přezkoumaní norem zahraničních. Tím však práce komise nekončí, neboť tato i nadále sleduje působení normy, provádí zkoušky a sleduje i další hospodářský vývoj. Jest plně zaručena nejtěsnější souvislost prací s praktickým životem a jeho potřebami. Normy takto projednávané jsou jen dobrovolnou dohodou a nejsou obecně závaznými. Nutno však konstatovati, že se rychle vžívají, a to leckdy již dříve, než norma byla publikována, a působí ustálení výroby i odbytu. Má-li normalisace přinésti plný úspěch všeobecný, je zapotřebí, aby byla zavedena obecně. Ze snahy o zajištění hospodářských výhod plynoucích z důsledně zavedených a ve výrobě i odbytu povinně dodržovaných hospodářských a technických norem vyplývá předkládaný návrh zákona. Nejde tu snad o opatření, které by v našem právním řádě bylo novinkou. Již za první republiky ministerstva železnic a národní obrany zaváděla ve svém oboru nejen normy speciální, ale i obecné a stále více pak normy pronikaly při veřejných dodávkách. V oboru elektrotechniky již podle elektrisačního zákona z r. 1919 mohou býti vydávány závazné předpisy pro elektrická zařízení. Konečně vládním nařízením č. 201/1942 Sb. byl vydán všeobecný předpis zmocňující ministerstva, aby mohla prohlásiti závaznost norem. Jeho ustanovení mají býti nahrazena předkládaným zákonem.

V řízeném a plánovaném hospodářství jsou hospodářské a technické normy důležitým regulátorem výroby i jakosti, neboť stanoví, v jakých rozměrech a tvarech se má zboží vyráběti, umožňují jednotně je tříditi podle jakosti a jiných znaků a tím poskytují i spolehlivý zaklad pro tvorbu cen. Výhody ze soustavné a důsledně dodržované normalisace se projeví v nejrůznějších odvětvích výroby průmyslové, v živnostech, v obchodě i ve státní správě a bude jich účasten i konsument.

Již samo stanovení hospodářského plánu a jeho provádění předpokládá všestrannou normalisaci, která z množství druhů stanoví účelný výběr pro hospodářské ukojení potřeb a jednoznačným označováním každého předmětu plánovaní usnadňuje přesnou statistiku výroby i spotřeby, což je nezbytným předpokladem pro správné předvídání odbytu a další plánovaní výroby. Aby se zajistilo toto důsledné zavádění a dodržování norem v praxi a dosáhlo zamýšleného hospodářského účinu, je nutno, aby hospodářské a technické normy byly obecně závazné. Ve znárodněném průmyslu jsou dány všechny předpoklady pro úspěšný rozvoj normalisačních prací. Zákon má za účel přispěti k provedení normalisace ve všech složkách hospodářského života.

Zvláštní význam má osnova zejména nyní po vyhlášení dvouletého budovatelského plánu, který výslovně proklamuje naprostou nezbytnost zhospodárnění výroby i odbytu, nutnost racionalisace provozu, jakožto prostředků k uskutečnění dvouletky.

Konečně nelze přehlížeti ani vývoj mezinárodní, který vesměs uznává nutnost hospodářských a technických norem, jichž tvorbu při nejmenším buď podporuje, nebo je přímo důsledně zavádí a jejichž dodržování přísně kontroluje. I náš stát musí ovšem navázati na již v zásadě uznané normy mezinárodní, aby se úspěšně mohl zapojiti na všech cizích trzích výrobky, které odpovídají požadavkům na ně v cizině kladeným.

Zákon stanoví, že příslušné ministerstvo může vyhlásiti závaznost hospodářských a technických norem po dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními úřady; jest podotknouti, že v konkrétních případech půjde o dohodu dvou nebo více ústředních úřadů, neboť závaznost norem se může dotýkati těchto jako spotřebitelů (železnice a dopravní prostředky - ministerstvo železnic), takže bude normu vydati v takových případech s takto interesovaným ústředním úřadem. Hospodářské a technické normy budou míti nesporně vliv při tvoření a úpravě cen a proto jest mimořádně tangován i Nejvyšší úřad cenový. Způsob volený osnovou jest jedině možný, nemá-li se norma na druhé straně státi brzdou pokroku. Nutno proto ponechati hospodářským ministerstvům, aby vyhlašovaly závaznost norem a aby je mohly také co nejrychleji přizpůsobovati měnícím se hospodářským potřebám, neboť má-li určitá norma býti závaznou a za jakých modalit a po jak dlouhou dobu, jest otázkou především hospodářskou.

Za závazné mohou býti prohlášeny jen normy řádně projednané a schválené Československou normalisační společností a v oboru elektrotechnickém Elektrotechnickým svazem československým Tyto organisace vybudované na podkladě zákona spolkového i při této dosavadní jejich povaze dávají záruku naprosto objektivního posuzování, neboť jde o útvary s dlouholetou tradicí, bohatými zkušenostmi, které jsou ve stálém styku s normalisačními společnostmi zahraničními. Normy jimi vydané jsou pak výsledkem těchto zkušeností a jsou vždy jen výslednicí dohody se všemi zúčastněnými kruhy podnikatelskými i spotřebitelskými.

Osnova definuje hospodářské a technické normy jen příkladným výpočtem, neboť přesná definice nejen že není dobře možnou, ale znamenala by i škodlivé podvázání hospodářského vývoje. Vypočítávají se jen typické a dosud obvyklé druhy norem pro materiál, výrobky, stavby, podniková zařízení a plodiny. Je samozřejmé, že norma se může vztahovati nejen na výrobek nebo stavbu jako celek, nýbrž i na jejich pouhé části. Normami mohou býti postiženy v podstatě všechny hospodářské statky, t. j. materiál (suroviny, polotovary, pomocné látky), výrobky (zboží), stavby, podniková zařízení všeho druhu i plodiny. U plodin přicházejí v úvahu především normy třídící, které je třídí na skupiny co možná nejpřesněji definované (na př. obilí, vlna, bavlna).

V odstavci 2 se vypočítává, jaké důsledky má prohlášení normy za závaznou, t. j. výlučnost, jejíž porušení má za následek trestní sankce. Bylo proto nutno již v zákoně pamatovati na výjimku pro pokusné a výzkumné práce, při čemž se vycházelo z úvahy, že bez poskytnutí výjimky pro takové činnosti by byl brzděn další hospodářský a technický pokrok. Realisace pokusných a výzkumných prací může pak býti provedena povolením individuální výjimky podle ustanovení § 2; generelní zákonné uvolnění není tu možné, neboť by pak každý neukázněný výrobce tvrdil, že jde o realisaci novinek, což by pak zcela zvracelo účel normalisace, neboť její dodržování by bylo závislým jen na dobré vůli jednotlivců, což by však bylo v naprostém rozporu s účelem, který jest zákonem sledován.

V odstavci 3 jest pamatováno na to, že pro určitý úsek výrobní nebo hospodářské činnosti by nebylo hospodářsky vhodné stanoviti všeobecnou závaznost norem, které vyhovují jinému oboru. nebo bude třeba všeobecně vyjmouti ze závaznosti materiál, výrobky, stavby a jejich části, podniková zařízeni a plodiny, které jsou určeny pro vývoz, poněvadž v cizině jest zahraničními zájemci požadován tvar, rozměr atd., který neodpovídá normalisaci. Je pochopitelným, že tu bude směrodatným posouzení ministerstva zahraničního obchodu. Bylo proto vysloviti, že rozsah závaznosti může býti ve vyhlášce, stanovící závaznost, omezen. Závěrečné ustanovení odstavce 3 má na zřeteli případy, že při stanovení závaznosti norem musí býti ponechána jednotlivým podnikům určitá doba, aby mohly podniková zařízení přestavěti způsobem, který bude pro danou výrobu optimální (pořízení potřebných zařízení a prostředků a pod.). Rovněž bude nutno stanoviti přiměřenou dobu pro spotřebu předmětů dosud nenormalisovaných.

Ustanovení odstavce 4 jest sice samozřejmým a mohlo by býti vypuštěno, ale zákon chce tak zdůrazniti odvolatelnost norem, aby bylo již ze zákona patrno, že hospodářská a technická norma, která byla prohlášena za závaznou, není nezměnitelnou a neodvolatelnou.

Závaznost bude odvolána zejména, když odpadnou předpoklady, za kterých došlo k jejímu vydání, nebo stala-li se zastaralou nebo překonanou vývojem, pokusnými a výzkumnými pracemi a pod.

Nutnost připustiti v jednotlivých odůvodněných případech výjimky z obecné závaznosti norem byla již výše zmíněna. I tu může jíti o konkrétní výjimky z důvodů exportních nebo k výrobě předmětu patentovaného a pod. Další skupinu výjimek mohou tvořiti výrobky pro určitou speciální neběžnou potřebu nebo zvláštní potřebu pošt a drah, které mohou ovšem býti povoleny i obecně již v příslušné vyhlášce, je-li jejich rozsah již předem znám. Touto úvahou nutno se zabývati při vydání příslušné vyhlášky, ale nelze již v zákoně stanoviti obecné věcně nevymezené výjimky, neboť by to znamenalo rozvrat normalisace. Vzhledem k tomu, že půjde jen o individuelní případy, jest počítati s možností přenesení této agendy na podřízené úřady a jiné orgány, kterými jsou míněny především hospodářské svazy povahy veřejnoprávní; těmito případy není třeba zatěžovati ústřední státní správu.

Předpisy o dozoru jsou obdobné ustanovením jiných zákonných norem (na př. dekretu č. 109/1945 Sb., o řízení výroby). Tato ustanovení jsou nezbytná vzhledem k tomu, aby bylo zaručeno skutečné dodržování vyhlášených a závazných hospodářských a technických norem. Vzhledem k tomu, že ustanovení zákona o obraně státu č. 131/1936 Sb. brání v některých případech povoliti v plném rozsahu výkon dozorčího práva, bylo do zákona vloženo ustanovení, že předpisy zákona o obraně státu zůstávají nedotčeny (§ 5). Kontrolní předpisy neznamenají zmnožení kontrol podniku, neboť tato bude zpravidla prováděna v souvislosti s prohlídkou podniku, při níž bude zjišťováno dodržování jiných předpisů, na př. o řízení výroby, o hospodářském plánu a p. Bude to věcí řádné organisace kontroly a instruování kontrolních orgánů.

Kontrola bude míti dvojí charakter, t. j. zkoumati nejen, zda podnik vyrábí jen normalisované zboží, ale i zda výrobek svým obsahem odpovídá normě. Vypracovati sebelepší a dokonalejší pravidla nebo normy pro nějaký výrobek není vše, co žádá hospodářský život. Neposledním účelem závaznosti jest,.aby konsument dostal normalisovaný výrobek v normalisované jakosti.

Poněvadž se ruší použivatelnost vládního nařízení č. 201/1942 Sb., které jest nahraženo tímto zákonem, bylo nutno vypořádati se s normami, jichž závaznost byla již podle tohoto nařízení vyhlášena. Bylo by sice nejúspornější prohlásiti tyto normy za závazné podle tohoto zákona, ale není to možným, poněvadž některými z nich byly prohlášeny za závazné normy říšskoněmecké, v některých pak se ukládá dvojjazyčné označení a pod. Již z tohoto důvodu bude nutno zmíněné vyhlášky přezkoumati a vyhlásiti je případně znovu po příslušných opravách tak, aby se staly závaznými normami podle tohoto zákona. Zachovává se tudíž prozatím jen jejich závaznost do té doby, neb budou odvolány nebo nahraženy normami novými.

Závěrem se poznamenává, že použivatelnost vládního nařízení ze dne 8. srpna 1940, č. 311 Sb., o závaznosti českomoravských technických norem při dodávkách a pracích pro veřejné úřady, ústavy, podniky a fondy, jakož i vládního nařízení ze dne 15. října 1941, č. 439 Sb., o závaznosti českomoravských norem požárně-technických, zůstávají tímto zákonem nedotčena. Děje se tak proto, poněvadž jde o předpisy specielní povahy. Jest samozřejmým, že předpisy tohoto zákona se ani v nejmenším nedotýkají ustanovení specielních i obecných norem, kterými jsou jednotlivá ministerstva zmocněna ke stanovení podmínek výroby nebo oběhu zboží; jde tu na př. o předpisy v oboru působnosti ministerstev průmyslu, výživy, vnitřního obchodu, zemědělství, zdravotnictví a dopravy.

Provedení zákona si nevyžádá žádných zvláštních nákladů z prostředků státní správy, neboť náklady kontroly a příp. příspěvků normalisační společnosti jsou kryty v mezích řádných rozpočtů příslušných ministerstev.