Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Soudce odejde do trvalé výslužby, dovršil-li 60. rok věku.

(2) Vyžadují-li to mimořádné služební ohledy, povoluje výjimky z ustanovení odstavce 1 ministr spravedlnosti, u soudců ustanovených u nejvyššího správního soudu předseda vlády. U soudců činných na Slovensku povoluje tyto výjimky ministr spravedlnosti po slyšení pověřence spravedlnosti a předseda vlády po slyšení předsedy sboru pověřenců.

(1) V době nové organisace soudní přeloží se soudci, kteří dovršili 60. rok věku a u nichž nebyla povolena výjimka podle ustanovení § 1, odst. 2, do trvalé výslužby ve správním řízení.

(2) Přeložení do trvalé výslužby a zproštění činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího přímo po měsíci, ve kterém byla věková hranice dovršena.

(3) Soudci, kteří v den počátku účinnosti tohoto zákona dovršili 60. rok věku, přeloží se do trvalé výslužby, nebyla-li u nich povolena výjimka podle ustanovení § 1, odst. 2, nejpozději koncem měsíce následujícího přímo po měsíci, v němž tento zákon nabyl účinnosti.

(1) Mimo dobu nové organisace soudní přeloží se soudci, kteří dovršili 60. rok věku, nepodali včas (odstavec 4) žádost o přeložení do trvalé výslužby a u nichž nebyla povolena výjimka podle ustanovení § 1, odst. 2, proti své vůli do trvalé výslužby jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu.

(2) K vydání nálezu (odstavec 1) jest příslušný:

a) kárný senát nejvyššího soudu, jde-li o soudce ustanovené u nejvyššího soudu, čítajíc k nim i předsedy nejvyššího soudu, nebo jde-li o předsedy sborových soudů druhé stolice;

b) kárný senát nejvyššího správního soudu, jde-li o soudce ustanovené u nejvyššího správního soudu, čítajíc k nim i předsedy nejvyššího správního soudu;

c) kárný senát sborového soudu druhé stolice, jde-li o soudce ustanovené u tohoto soudu nebo u soudů v jeho obvodu.

(3) Kárný senát (odstavec 2) rozhoduje v neveřejném sedění.

(4) Nález, jenž musí býti vydán do osmi dnů po dni, kterého soudce dovršil 60. rok věku, zjistí jen, kterým dnem soudce tento věk dovršil, jakož i okolnost, že do tohoto dne nepodal žádost o přeložení do trvalé výslužby, aniž u něho byla povolena výjimka podle ustanovení § 1, odst. 2, a vysloví, že z toho důvodu musí býti dán do trvalé výslužby z moci úřední.

(5) Nález nabývá účinnosti dnem usnesení. Dodá se soudci do vlastních rukou a není proti němu opravného prostředku.

(6) Přeložení do trvalé výslužby a zproštění činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího přímo po měsíci, ve kterém byl nález vydán.

(1) Soudci ve smyslu tohoto zákona se rozumějí státní zaměstnanci, na něž se vztahují ustanovení části druhé, dílu I. zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona).

(2) Ustanovení § 1 a § 2, odst. 2 a 3 tohoto zákona se vztahují též na konceptní pragmatikální úředníky u úřadů veřejné obžaloby.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej předseda vlády a ministr spravedlnosti.

Podle ustanovení § 99, odst. 1 ústavní listiny č. 121/1920 Sb. mohou býti soudcové z povolání, dosáhnou-li zákonem stanoveného stáří, dáni do výslužby na základě pravoplatného nálezu kárné komise. Zákonem v tomto ustanovení předvídaným byl zákon ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb., o překládání soudců do výslužby podle věku.

Mimořádné poměry, které nastaly v osobním obsazení soudů po osvobození republiky v roce 1945, byly příčinou, že tento zákon byl zrušen dekretem presidenta republiky z 9. července 1945, č. 26 Sb. Poněvadž důvody toho již pominuly, jest třeba opětně zavésti zákonnou úpravu překládání soudců do výslužby podle věku. To je úkolem osnovy.

K jednotlivým ustanovením se uvádí:

K § 1, odst. 1:

Rozhodnou věkovou hranicí pro pensionování soudců z moci úřední má býti dovršení 60. roku věku.

K § 1, odst. 2:

Výjimečný postup ve smyslu tohoto předpisu je odůvodněn naléhavými požadavky služby. Použije se ho jen v případech zcela mimořádných.

Aby byl zaručen nezbytně jednotný postup, svěřuje osnova povolení výjimky pro oblast celého státu ministru spravedlnosti, po případě předsedovi vlády. Zvláštní zřetel k požadavkům služby na Slovensku pojišťuje osnova tím, že příslušné návrhy ohledně soudců činných na Slovensku bude činiti pověřenec spravedlnosti, podle okolností předseda sboru pověřenců.

K § 2, odst. 1:

Přítomná doba nové soudní organisace byla stanovena zákonem z 18. prosince 1947, č. 222 Sb. a trvá od 1. ledna 1948 do 31. prosince 1949. Týká se řádných soudů v republice Československé. Ustanovení § 2, odst. 1 osnovy lze proto za daného stavu použíti jen u soudců, kteří jsou ustanoveni u těchto soudů.

Prakticky se ovšem týká toto ustanovení jen soudců prvé skupiny (t. j. samosoudců a soudců, kterým přísluší hlasovací právo ze zákona, tudíž soudců s funkčním služným). Pomocní soudcovští úředníci (soudci bez funkčního služného) mohou býti přeloženi do výslužby ve správním řízení nejen v době nové organisace soudní, nýbrž i mimo tuto dobu.

K § 2, odst. 2 a 3:

Jde o podrobnější předpisy, do kdy musí býti přeložení soudce do trvalé výslužby provedeno.

K § 3:

Mimo dobu nové organisace soudní lze přeložiti soudce prvé skupiny do trvalé výslužby jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu (§ 99, odst. 1 ústavní listiny). O pomocných soudcovských úřednících platí i tu, co je uvedeno výše k § 2, odst. 1.

V jádře se tu přejímají obdobná ustanovení zákona č. 165/1934 Sb. Přiměřené odchylky vyplývají ze souvislosti s ustanovením § 1, odst. 2 osnovy.

K § 4:

Ustanovení tohoto paragrafu, určuje osobní rozsah osnovy. Znění odstavce 1 vylučuje z jeho rámce vojenské soudce. V druhém odstavci se podrobují hmotně-právním předpisům osnovy i konceptní úředníci u úřadů veřejné obžaloby.

Provedení tohoto zákona přinese při současně zamýšleném všeobecném zákazu přijímání nových sil do státních služeb úspory na platech zaměstnanců v činné službě.