Rašelina je důležitá jako doplněk státního tepelného hospodářství pro průmysl chemický a zemědělský. V poslední době jsou prováděny slibné pokusy s výrobou lihu z rašeliny. Je proto národohospodářsky odůvodněno znárodniti jak těžbu, tak i zpracování rašeliny.

V prvé řadě jde o amorfní křemenec, těžený hlavně v severozápadních Čechách, po lomařsku nebo sběrem, který jest hlavní surovinou pro výrobu dinasových kamenů. Dinas je složen více než 90% z SiO₂ a je nutný pro vyzdívky pecí železných hutí, oceláren, koksáren, skláren. Amorfní druh křemence má proti ostatním odrůdám této horniny přednost, že přejde v jednom žáru do stavu, v němž se znovu posazen do žáru, prakticky neroztahuje a nedeformuje tvar pecí, poklopů a pod., jím vyzděných, a má příznivý vliv na výrobu produktu do pece posazeného.

Ze speciálních odrůd křemenců vyrábějí se také vyzdívky silexové do mlecích bubnů.

Spotřeba amorfních a krystalických křemenců činí kolem 100.000 tun ročně.

Křemelina jsou křemičité zbytky koster mořských organismů, nahromaděné na místech bývalých zátok a jezer. Používá se pro výrobu stavebního lehčeného materiálu, isolačního materiálu a filtračních stanic. Ložiska jsou hluboko pod zemí, takže každý majitel pozemku, pod nímž se křemelina vyskytuje, může otevříti těžiště a provozovati výrobu shora uvedených druhů, což se i děje. Z toho důvodu se navrhuje znárodnění všech výskytišť křemeliny.

Znárodnění se navrhuje proto, že jest nepostradatelnou surovinou pro naši výrobu elektroporcelánu. Tato výroba je stále úzkým profilem našeho podnikání a jest předmětem pozornosti průmyslu keramického, kovoprůmyslu a průmyslu energetického a laboratoří a dílen. Mastkových skladišť na Slovensku v gemerském rudohoří (a i u Sobotína na Moravě), by bylo lze stěží získati, kdyby mohli tuto těžbu provozovati soukromníci a kdyby tak došlo k partikulárnímu podnikání neusměrněných institucí.

Pro znárodnění barytu byly pro jeho význam dány předpoklady již při znárodnění v roce 1945. Hlavní jeho upotřebení je v chemickém průmyslu, tedy ve znárodněných podnicích, a není záhodno, aby jejich surovinové base byly obhospodařovány cizími osobami.

Tyto nerosty jsou nepostradatelné pro výrobu cementu. Ze sádrovce čistšího vyrábí se pálením sádra, potřebná nejen ve stavebnictví, ale i k hotovení keramických forem. Spotřeba se vyčísluje v tisícitunových ročních kvantech. Ložiska sádrovcová se vyskytují u Opavy, kde těží národní podnik, ale pruh sádrovcových výskytů se táhne přes hranice až do polského Slezska. Druhý význačný výskyt sádrovce byl zjištěn u Spišské Nové Vsi, kde těží soukromá firma, která si k tomu pronajala právo od obce.

Anhydrit (bezvodý sádrovec), má význam při výrobě síranu amonného nebo přímo kyseliny sírové a nahrazuje dovoz pyritu z ciziny, jehož domácí produkce je nepatrná. Sádrovec i anhydrit jsou ložisky na sebe vzájemně vázány a nelze je od sebe oddělovat. Anhydrit může za šetření určitých podmínek nahradit v keramické výrobě sádrovec.

Osnova zahrnuje do znárodnění všechny pískovcové variety, které jsou nebo mohou býti matečnou horninou pro výrobu sklářského písku.

Tyto neupravené písky používají se také jako formovací písky. Dále slouží tato surovina pro chemickou výrobu vodního skla. Jsou to všechny druhy písku s menším obsahem železa než 0.4% a zrnitosti od 0 do 1.5 mm.

Znárodněním sklářského písku bude možno rozvinouti výrobu tak, že dovoz těchto písků z Hohenbecku (Německo) odpadne.

Jsou to přírodní směsi křemičitého písku s vaznými tmely, které po úpravě jejich specielní vlastnosti tepelné a technologické, potřebné pro zhotovování odlitků různých ocelí, litiny, kovu, lagur atd.

Dobývají se u nás v kruhu západomoravské křídové tabule a na různých místech v Čechách.

Soustředěním v národním sektoru keramického průmyslu bude znárodnění formovacích písků cenným přínosem našemu národnímu hospodářství.

3) a 4) Podniky zabývající se zpracováním nebo opracováním kamene jsou rovněž většinou plně mechanisovány a při 10 brousících strojích, případně dvou pilách dosahují ročního obratu 2.5 až 3,000.000.- Kčs. Tento vyšší obrat je způsoben složitějším a nákladnějším způsobem výroby.

Pokládáme za nutné vyloučit tyto výroby ze soukromých rukou a to z těchto důvodů:

Výrobky chemicko-farmaceutické jsou důležité pro udržení zdraví národa a jejich ponechání v rukou soukromých podnikatelů by toto bylo do značné míry ohroženo. Zde nutno zejména zdůrazniti, že soukromá výroba nemá téměř výzkumu, na němž seriosní a odpovědně prováděná výroba závisí. Není také řádné kontroly vyráběných specialit, což by mohlo být pramenem přímého nebezpečí.

Po stránce kvalitativní jsou farmaceutické speciality vyráběné soukromými podniky z největší části brakem nejhoršího druhu, prodávaný za vysoké ceny. Zneužívá se tu důvěry spotřebitelů, již tito k lékům mají, ve prospěch několika jednotlivců.

Rovněž znárodnění výroby předmětů důležitých pro účely veterinářské je považovat za nutné, i když v řadě případů má na zdraví lidu jen nepřímý účinek (výroba sera na potírání červenky u prasat a pod.). Po stránce národohospodářské jsou důvody pro znárodnění tohoto odvětví nepopiratelné.

Výroba lékařských přístrojů je rozložena do menších výrobních jednotek. Jen část výroby je ve znárodněném průmyslu a v konfiskátech. Jde o ucelení národního podniku léčebné mechaniky, který však nemá výrobu některých specielních zařízení, na př. operačních nožů pro oční operace, jichž jest tísnivý nedostatek a která jsou vyráběna v malých soukromých závodech, majících monopol pro výrobu určitých druhů. Další vývoj, který by sledoval pokroky ve vědě, není v těchto malých závodech možný a lze jej uskutečniti pouze ve spojení s velkými závody, jako bude národní podnik léčebné mechaniky. Výroba je výnosná a výrobky se obchoduje na černém trhu. Protože nedostatkem přístrojů je ohrožováno zdraví lidu, navrhuje se, aby byla znárodněna celá tato výroba.

Z těchže důvodů je též důležitá výroba skleněných ampulek, vyráběných dosud jen soukromými podniky. U výroby skleněných ampulek jde celkem o tři podniky v Čechách a na Moravě, které mají celkem 90 zaměstnanců a docílily v roce 1947 asi 10,000.000 Kčs obratu.

Podle dnešního stavu je 70% výroby obvazového zboží ve znárodněném a 30% v soukromém odvětví. Snížením hranice pro znárodnění na 50 zaměstnanců by se zmenšil podíl soukromého sektoru na 20%. U výroby vaty jde o dva podniky pod 50 zaměstnanců.

Podniků, které mají povolení k výrobě, jest celkem 24, z toho 7 znárodněných (6 patří Československým tukovým závodům, národnímu podniku, a 1 Synthesii, národnímu podniku); 1 podnik jest pod národní správou, jeden jest družstevní a 15 patřilo soukromníkům.

V přídělu ministerstva průmyslu v jádrovém mýdlu, který jest příznačný svým poměrem, se podílejí:

Roční obrat těchto podniků v mýdle a mýdlových výrobcích činí hrubým odhadem 1 miliardu Kčs.

Na černém trhu je značné množství mýdla, které pochází z nepoctivých manipulací v továrnách a z ušetřených mastných kyselin při výrobě a z manipulací s lístky, což odhadem činilo za ³/₄ roku 5 mil. kusů.

Jako výroba zbytných statků dociluje zvlášť vysokých zisků a přináší značné možnosti daňového úniku. Je však také důležité, aby s hlediska zdraví lidu byla tato výroba, pokud se provádí ve větším měřítku, vyňata ze sféry soukromého podnikání. V kosmetice je celkem 29 podniků, organisovaných v Hospodářské skupině chemického průmyslu, se 457 zaměstnanci. Kromě toho jest asi 600 podniků v řemesle, z nichž bude znárodnění podrobeno asi 9, u nichž bylo v roce 1947 docíleno obratu vyššího než 1 mil. Kčs, a kde tedy pojem řemeslné výroby jest dán pouze členstvím v Ústředním svazu řemesel.

Jde o získání kovů, zejména drahých (platiny, iridia, zlata, stříbra, tantalu atd.) cestou chemickou nebo elektrochemickou. Je účelné soustřediti tuto výrobu, neboť se tak docílí bezvadné kontroly veškerých drahých kovů v ČSR, ježto téměř všechny drahé kovy musí projíti afinačním výrobním procesem. Stát získá znárodněním affinerií možnost kontroly většiny zlatníků, stříbrníků, obchodníků s drahými kovy, dentistů a zubních lékařů, a tak podvázati a omeziti černý obchod s drahými kovy a odplývání drahých kovů za hranice. Soustředění affinerií umožní využití vědeckých poznatků k tomu, aby našemu průmyslu byly přineseny nové výrobky a nové upotřebení drahých kovů. Zbavíme se tak do značné míry závislosti na cizině. Na výrobcích zdejších affinerií mají zájem i jiné státy, hlavně slovanské, dále Rumunsko a Maďarsko.

Největší naše affinerie zavedla výrobu platinového nářadí, specielních solí, drahých a platinových kovů, kontaktů z drahých kovů, specielních průmyslových pájek platiniridiových a platiniridiových sít atd. Svými výrobky zásobuje tato affinerie průmysl elektrotechnický, chemický, fotografický, farmaceutický, radioprůmysl, průmysl sklářský, jabloneckou bižuterii, veškeré výzkumné a provozní laboratoře, vysoké školy, vědecké a vojenské ústavy, nemocnice, zubní ambulatoria atd. Vyrábí polotovary pro zlatníky, stříbrníky, a výrobky z těchto polotovarů jsou z valné části určeny pro vývoz. Dalším odvětvím živnosti této affinerie je výroba dentalních slitin.

Ostatní affinerie se starají hlavně o výrobu dentalních slitin, která je nejvýnosnější a vyžaduje nejméně pracovních sil. Výrobu pro průmysl ponechaly pro nevýnosnost jen naší největší affinerii, jež tuto výrobu nezastavila, protože si byla vědoma své povinnosti vůči československému průmyslu.

Affinerie jsou výrobou klíčovou, důležitou i pro obranu státu. Všechny affinerie až na jednu, jsou organisovány v Hospodářské skupině průmyslu železa a kovů. Podniků tohoto druhu s počtem zaměstnanců pod 50 jest 6, a je v nich celkem 73 zaměstnanců. Jejich roční obrat činí asi 40,000.000 Kčs. Výroba těchto podniků činí asi 24% celkové výroby tohoto druhu.

Za radioelektrické zařízení ve smyslu zmíněných předpisů se považují: úplné vysílací nebo přijímací radioelektrické stanice, dále proměnné kondensátory, vysokofrekvenční a mezifrekvenční transformátory, vysokofrekvenční oscilátory, vysokofrekvenční a mezifrekvenční zesilovače, heterodyny a elektronky všeho druhu. Výroba těchto radioelektrických zařízení je velmi důležitá pro rozšíření rozhlasu u nás. Kromě toho je nezbytné, aby naše výroba v tomto oboru se udržovala na stejné technické výši jako v cizině, kde jest v tomto odvětví velmi rychlý vývoj. Soustředění této výroby umožní našim výrobkům, aby dobře obstály při ostré soutěži cizozemských výrobků. Nelze přehlížet ani důvody obrany státu zejména při stavbě vysílacích stanic.

O tomto odvětví platí obdobně, co bylo uvedeno pod č. 12.

Tato výroba je základním úkolem dvouletého plánu a jest důležitá nejen pro všechen ostatní kovoprůmysl nýbrž i pro železnice, dřevoprůmysl, stavební průmysl atd. Nesmírný význam této výroby se ukázal zejména po nedávném požáru Žatecké šroubárny. U Hospodářské skupiny průmyslu železa a kovů je vedeno 8 podniků pod 50 zaměstnanců, které se zabývají výrobou tohoto zboží. Celkový jejich obrat činí přes 25 mil. Kčs a jejich podíl na hodnotě odbytu činí asi 5%; je v nich zaměstnáno asi 237 osob.

Vzhledem k úkolům, které budou uloženy stavebním podnikům v pětiletém plánu, a k nedostatku železa, cementu a jiného stavebního materiálu bude nutno počítati s větším podílem dřevěných staveb v údobí tohoto plánu. Aby tyto úkoly mohly býti zdárně splněny, je nutno znárodnit výroby dřevěných domků a dřevěných staveb bez omezení na počet zaměstnanců, neboť tyto závody jsou velkým konsumentem řeziva. Aby roztříštěnou výrobou nevznikaly značné ztráty na materiálu, kterým lze zabránit jen, když výroba dřevěných staveb bude řízena z jednoho místa, jest nutno přikročit ke znárodnění tohoto odvětví. Takto účelně organisovaná a plně využitá kapacita těchto závodů by značnou měrou přispěla ke splnění stavební dvouletky a pětiletky, při čemž bude také velkým přínosem při opatřování devis ze zahraničí. V tuzemsku by pomáhala vyřešit naléhavé otázky staveb v průmyslu (Jáchymov, Ostrava, a jiná průmyslová centra, která na tyto domky čekají).

Vzhledem k budoucímu vývoji stavební techniky jest nutno přihlížeti i k výrobě montovaných staveb z jiných hmot, neboť i na tomto úseku jest široké pole působnosti. Z toho důvodu jest potřebí i zde přikročiti ke znárodnění celého odvětví.

Těžba dřeva byla pro rok 1948 snížena z 12.500 m³ na 10.993 m³ a i pro celou pětiletku nejsou vyhlídky na její zvýšení. V zemích českých bylo přetěženo o 23 mil. plm, na Slovensku o 4 mil. plm. Tím vznikne na trhu ještě větší nedostatek suroviny než dosud. Většina výroby jest roztříštěna v soukromých rukou a velké množství této důležité suroviny uniká na černý trh jak v tuzemsku, tak i v exportě.

Podle dekretu č. 100/1945 Sb. byly znárodnění podrobeny pily s počtem zaměstnanců nad 150, což postihlo tři pily. Ostatní pily byly znárodněny s jinou výrobou.

Při znárodnění nad všeobecnou hranici 50 zaměstnanců by přešlo celkem 17% pil do znárodněného sektoru, takže by zbyl ještě soukromý sektor v poměru 47%.

V návrhu byla proto zvolena nižší hranice, a to podle technického zařízení o denní výkonnosti pořezu alespoň 10 plm kulatiny při osmihodinovém provozu, což odpovídá asi podnikům o 20 až 30 zaměstnanců. Podíl znárodněných pil, přihlížíme-li k počtu zaměstnanců, by se tím zvýšil z dosavadních 23% na 60%. Znárodnění se nedotkne ještě velkého množství malých pil, neboť v soukromých rukou zůstane ještě 1.345 pil (pozn.: Uvedená data platí pouze pro země české. Na Slovensku je o něco více pil s počtem zaměstnanců nad 20, takže procento soukromého sektoru v ČSR se ještě o něco zmenší).

Návrh, aby pro znárodnění cihelen byla ve druhé etapě určena za základ roční výrobní schopnost závodu alespoň 2 mil. kusů cihlářských výrobků jest vyvolán těmito podněty:

a) různost vybavení cihlářských závodů při stejné kapacitě ovlivňuje podstatně potřebu zaměstnanců,

b) počet zaměstnanců je závislý na druhu vyráběného zboží,

c) hospodářský význam cihlářských závodů není charakterisován počtem pracovních sil,

d) vlivem koncentrace průmyslu, provedené za války, trpí většina cihelen nedostatkem pracovních sil, který se projevuje nedostatečným využitím výrobní kapacity,

e) z důvodů dislokačních a distribučních je cihlářský závod s kapacitou 2 mil. kusů cihl. výrobků význačnou hospodářsko-výrobní jednotkou, která je svým významem bez ohledu na počet zaměstnanců plně rovnocennou závodům charakterisovaným v resoluci závodních rad počtem 50 zaměstnanců.

V zájmu jednotného řízení tohoto důležitého odvětví jest ve veřejném zájmu, aby národní průmysl měl tuto důležitou výrobu zcela ve svých rukou.

Výrobu a úpravu technických plynů nutno znárodnit, poněvadž jde o klíčový průmysl, na jehož řádný chod jest odkázán kovoprůmysl, chemický průmysl a průmysl výživy. V tomto odvětví pracují tři podniky s větším počtem zaměstnanců než 50 a 9 podniků s menším počtem. Celý obor zaměstnává 450 zaměstnanců. Obrat v roce 1946 činil 150 mil Kčs.

Jest důležitá pro obranu státu. Jde také o racionální hospodaření surovinami a polotovary dovezenými z ciziny. V tomto oboru pracují čtyři podniky vesměs s počtem zaměstnanců menším než 50 osob. Všechny čtyři podniky zaměstnávají úhrnem 71 zaměstnanců. V r. 1946 bylo v tomto odvětví docíleno 26 mil. Kčs obratu.

Jsou základní složkou kožedělné výroby a proto je třeba, aby byly znárodněny jako celek bez ohledu na počet zaměstnanců.

Jde o rozšíření § 1, č. 15 dekretu č. 100/1945 Sb., kterým byla znárodněna jen výroba celulosy, kdežto ostatní základní suroviny pro výrobu papíru byly ve značné míře ponechány v soukromých rukou. Znárodněním veškeré výroby dřevoviny bude zaručeno, že tato cenná základní surovina pro výrobu novinového a tiskového papíru bude vhodně použita a že nebude unikat na výrobky méně důležité. Též vzhledem k nedostatku brusného dřeva je třeba, aby jeho použití bylo co nejúčelnější.

Rovněž znárodnění výroby lepenky jest nezbytné. Podle Hospodářské skupiny průmyslu papíru uniká téměř ²/₃ produkce lepenky řádné distribuci a ze soukromých lepenkáren mizí na výrobu zakázané luxusní kartonáže a pod. V důsledku toho není dostatek obalů a vázne proto jak distribuce zboží, tak i export. Podobně byl ohrožen export do SSSR (u firmy Baťa). Nedostatek obalů ohrožuje distribuci potravin (kartony na vejce), distribuci léčiv atd.

Pro úplné znárodnění lepenky mluví také důvody státně bezpečnostní (výroba obalů na střelivo). Znárodněním pouze závodů zaměstnávajících více než 50 zaměstnanců byly by z výroby dřevoviny postiženy jen dva podniky a tím by nesnáze shora uvedené nebyly řešeny.

Podniky sklářské s vybavením automechanickým, nebo nejméně s 10 strojovými jednotkami na zpracování a zušlechťování skla zahrne

(s celkovým obratem asi 550 mil. Kčs) z celkového počtu 1200 podniků začleněných do Hospodářské skupiny sklářského průmyslu, nehledíc k několika stům výroben provozovaných po řemeslnicku, začleněných do Ústředního svazu řemesla.

Hranice 50 osob činných nebo zaměstnaných v podniku se bere za dělítko mezi znárodněnou a neznárodněnou oblastí všude, kde nebyly stanoveny jiné podmínky (č. 1 až 23). Oproti dekretu č. 100/1945 Sb. se přihlíží k osobám v podniku činným i zaměstnaným bez ohledu, kde pracují nebo pracovaly, jakož i k domáckým pracovníkům.

Stav ke dni 1. ledna 1948 se bere za základ u podniků, které se znárodňují toliko podle druhu výroby nebo druhu výroby a jejich technického zařízení.

Třebaže osnova vyjímá ze znárodnění podniky a závody společenstev výdělkových a hospodářských (družstev) a svazků lidové správy, které byly v den 1. ledna 1948 v jejich vlastnictví a jejich provozu, je třeba zákonem umožnit, aby ve výjimečných případech (plánování výroby, účelnost organisace) mohly býti do organisace národních podniků zapojeny i některé z těchto podniků nebo výroben. K zamezení pochybností se v předvětí činí i zmínka, že se ustanovení § 1, odst. 1 nevztahuje na majetek státu a národních podniků.

Předpoklady znárodnění nebude lze vždy zjistit jen v šetření úřadu. Osnova proto ukládá povinnost hlásit předpoklady pro znárodnění osobám pověřeným správou majetku, podléhajícího znárodnění. Jest pochopitelné, že úřad vyzve podle § 2, odst. 1, věty 2 jen osoby, které mají určitý vztah k podniku, závodu, nebo majetku, o jehož znárodnění jde. Také dosavadnímu vlastníkovi nebo držiteli se ukládá, aby svým vyjádřením přispěl ke správnému zjištění objektivních podmínek pro posouzení věci. Vzor hlášení vyhlásí ministr průmyslu zároveň s uveřejněním zákona.

Znárodnění samo nebylo by dosti účinným, kdyby bylo umožněno, aby se v budoucnu mohlo soukromé podnikání rozrůsti nad míru stanovenou v § 1. Osnova postihuje proto i případy, kde podmínky znárodnění nastanou po dni účinnosti zákona.

V odvětví podle § 1, odst. 1, č. 1 až 23 si stát vyhrazuje možnost zakládati podniky, a to bez ohledu na rozsah výroby a nabývati k tomu potřebná oprávnění, což jest zvlášť významné pro odvětví, uvedená pod č. 3, 4, 6, 10, 16, 17 a 23. Pokud by podle § 32 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění tohoto zákona byly podniky určitého odvětví odevzdány ministrem průmyslu k opatření jinému ministrovi, byl by příslušným podle části 1., § 4 tohoto zákona tento ministr.

Toto ustanovení v podstatě odpovídá zásadě vyslovené v § 6 dekretu č. 100/1945 Sb. I u nově znárodněných podniků je třeba zabránit zavlékání znárodňovaného majetku. V této snaze napomáhá i ustanovení odst. 3, které postihuje převody podniků nebo kapitálových účastí po 31. říjnu 1947.

Pro náhradu za znárodněný majetek platí zásady dekretu č. 100/1945 Sb. Ustanovení jeho § 7 se zostřují u osob, které byly nebo budou pravoplatně odsouzeny soudy pro delikty v tomto ustanovení uvedené.

Toto ustanovení umožňuje použíti znárodněného majetku i k jiným účelům, než ke zřízení národních podniků nebo k začlenění, arci jen takovým, které se budou zájmovým zaměřením krýti se zájmy národních podniků. Příslušným ministrem v případech uvedených v č. 1, písm. a) jest ministr vnitra.

Pro znárodnění podle části I. se přejímají některá v osnově uvedená ustanovení dekretu č. 100/1945 Sb. Z jejich výpočtu jest zřejmo, že se znárodnění v oboru průmyslu a výroby jeví jako jednotný typ po stránce svého právního a organisačního řešení.

Ustanovení obsažená v této části mají odstranit některé nedostatky dekretu č. 100/1945 Sb., které se ukázaly při jeho provádění. Kromě nedostatků formálních, na které se zvlášť nepoukazuje, upozorňujeme zvláště na tyto body:

č. 1: doplňuje se o podniky a právo na vyhledávání a dobývání živic;

č. 3: odstraňuje neúplnost znárodňovací úpravy v dosavadním § 1, odst. 1, č. 9 dekretu č. 100/1945 Sb.;

č. 4, 5 a 6: odstraňuje komplikace podmínek znárodnění, pro něž nebylo hospodářského odůvodnění;

č. 7: odklízí obtíže, které vzcházely dosud z používání § 1, odst. 1 a 2 dekretu č. 100/1945 Sb., zvláště při znárodnění podniků o více stupních a podniků, které dosahovaly podmínek znárodnění započítáváním všech svých zaměstnanců;

č. 10 a 11: přinášejí úpravu znění s ohledem na ujednání s předsednictvem Slovenské národní rady ze dne 27. června 1946;

č. 13: v souladu se zásadou, která již došla výrazu v části I, § 4 se vyhrazuje státu právo zakládati podniky uvedených odvětví a nabývati k tomu potřebná oprávnění bez ohledu na rozsah;

č. 14: upravuje jasněji otázku rozsahu znárodnění podle § 4 dekretu č. 100/1945 Sb. a vylučuje znaky, které nebyly účelné, i když ve vlastním uspořádání nejde o podstatné změny. Toliko v odstavci 5 se okruh znárodnění rozšiřuje u kapitálových společností bez ohledu na jejich velikost;

č. 15: zdokonaluje dosavadní ustanovení o závazcích znárodněných podniků. Zároveň se také upravuje otázka osobních daní a poplatků dosavadního vlastníka, dosud nevyjasněná, jakož i závazků jiných majetkových podstat na národní podniky převáděných;

č. 18: upravuje soubor otázek souvisících s vypořádáním závazků předlužených znárodněných podstat, a to oproti dekretu č. 100/1945 Sb. důkladněji než tomu bylo dosud v § 5, odst. 3. Podle tohoto ustanovení se umožní, aby se vypořádání závazků dalo účelně použíti všude, kde jsou pro to hospodářské předpoklady;

č. 21: správou právnické osoby se rozumí nejen statutární orgány, nýbrž i prokuristé, ředitelé a zaměstnanci, kteří svým postavením měli vliv ve vedení. Zanedbání přiměřené opatrnosti vztahuje se jak na volbu tak na jakékoliv povolávání těchto osob k jejich funkcím;

č. 22: zjednává pružnější možnosti oproti dosavadnímu znění § 7, odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb.;

č. 24: zdokonaluje dosavadní úpravu náhrad a umožňuje, aby se provedení náhradového řízení nesetkávalo s obtížemi při oceňování;

č. 25: má za účel odstraňovati nedostatky vedoucí k praxi právním předpisem nepodložené;

č. 26: uvádí dekret č. 100/1945 Sb. v soulad ustanoveními zákona o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských;

č. 29: zjednává možnosti odpovídající potřebám národních podniků i hospodaření státním majetkem. Kromě toho se nově umožňuje použíti znárodněného majetku pro jiné účely veřejného zájmu. Nově se upravuje oproti dosavadnímu uspořádání postup při začleňování konfiskátů do národních podniků (odst. 5). V odstavci 6 se předpisy platnými pro příděl konfiskovaného majetku rozumějí ustanovení §§ 6 a 7 vládního nařízení č. 106/1947 Sb.;

č. 30: zdokonaluje dosavadní znění a přináší závažný příspěvek pro sestavení počátečního kmenového jmění národního podniku;

č. 33: obsahuje důležitou změnu oproti dosavadnímu stavu. V § 17, odst. 3 dekretu č. 100/1945 Sb. se totiž stanoví, že národní podniky nepotřebují oprávnění, kterého by jinak bylo zapotřebí k provozování činnosti podle jeho předmětu podnikání. Není však zamýšleno vyjmouti národní podniky vůbec z platnosti živnostenských předpisů. V jakém směru zůstanou jejich předpisům podrobeny, má vláda stanoviti nařízením;

č. 34: uvádí osnovu do souladu s ustanoveními zákona o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských;

č. 39: upravuje a zlepšuje některá ustanovení § 21 dekretu č. 100/1945 Sb.;

č. 40: odstraňuje některé pochybnosti o jednotlivostech služebního poměru ředitele národního podniku, pokud se týče ústředního (oblastního) ředitele, a upravuje některé v dekretu č. 100/1945 Sb. nevyřešené otázky. V odstavci 9 provádí osnova úkol, který vláda uložila ministru průmyslu ve své 124. schůzi dne 22. prosince 1947;

č. 41: umožňuje zřizovati národní podniky z majetkových podstat národních podniků nebo tyto podstaty do národních podniků začleňovati (§ 23). Totéž platí o majetkových podstatách podniků, které patří právnickým osobám, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky (§ 24). V §§ 26 až 30 jest upraveno zrušení národního podniku a jeho likvidace celkem ve shodě s ustanovením obchodního zákona. § 31 umožňuje upraviti organisaci podniků, které byly zřízeny podle jiných předpisů ve shodě se zájmy účelnosti; obdobné cíle sleduje i ustanovení § 32. Příslušný ministr bude u podniků vyňatých podle § 32 přiměřeně používati předpisů dekretu č. 100/1945 Sb., pokud vláda neupraví odchylně jejich poměry;

č. 44: obsahuje zmocnění k úpravě poměrů, jejichž řešení se pro nedostatek právního podkladu setkávalo s obtížemi;

č. 47: osvobození od daní, poplatků a dávek se podle ustanovení § 40 vztahuje na opatření, která jsou prováděním dekretu č. 100/1945 Sb. Sem povětšinou patří zakladatelské úkony nebo takové, které se jim svou povahou blíží. Ve větě druhé se uvádí, která jednání a druhy činnosti národních podniků se nepokládají za provádění dekretu ve smyslu tohoto ustanovení;

č. 48: řeší daňové otázky, které nebyly dosud uspokojivě objasněny;

č. 49: umožňuje úhrnkové vypořádání mezi Fondem znárodněného hospodářství a Fondem národní obnovy.

§ 2 zavádí různou účinnost, poněvadž jde v části II. toliko o úpravu znění dekretu č. 100/1945 Sb. Tam ovšem, kde by změny mohly míti závažné rozdílnosti v právních poměrech mezi 27. říjnem 1945 a mezi 1. lednem 1948 se posouvá počátek účinnosti k tomuto datu.