Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Na československý stát přecházejí veškerá práva a závazky "Českého rozhlasu, společnosti s ručením omezeným se sídlem v Praze" a "Slovenského rozhlasu, spoločnosti s ručením obmedzeným so sídlom v Bratislave".

(2) Přechod knihovních práv podle odstavce 1 zapíší knihovní soudy na návrh ministerstva informací s odvoláním na tento zákon. Obdobně se provede vyznačení přechodu práv v úředních rejstřících a seznamech.

(1) Společnosti, uvedené v § 1, odst. 1, zanikají bez likvidace a soudy je na návrh ministerstva informací vymaží v obchodním (firemním) rejstříku s odvoláním na tento zákon.

(2) Veškerá práva a povinnosti společníků ze společenského poměru k společnostem, uvedeným v § 1, odst. 1, zanikají. Dosavadním společníkům nepřísluší náhrada, v případech hodných zvláštního zřetele lze jim však poskytnouti náhradu, odpovídající jmenovitě hodnotě jejich kmenových vkladů; o poskytnutí náhrady rozhodne ministerstvo informací v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Činnost, kterou vyvíjely společnosti, uvedené v § 1, odst. 1, vykonává nadále státní podnik Československý rozhlas.

(2) Sídlem podniku je Praha.

(3) Úkolem podniku jest připravovati a vysílati pořady rozhlasem a televisí a zřizovati, udržovati a provozovati potřebná zařízení. Pořadem se rozumějí původní nebo reprodukované projevy hudební, choreografické, dramatické, recitační, dále rozhlasové hry a pásma, reportáže a zpravodajství a vůbec jakékoli zvukové nebo obrazové projevy života kulturního, politického, hospodářského a sociálního.

(4) Vrchní vedení podniku přísluší ministru informací; vyžadují-li zájmy obrany státu zvláštní opatření, rozhoduje ministr informací v dohodě s ministrem národní obrany.

Tento zákon nabývá účinnosti prvního dne měsíce následujícího po dni vyhlášení; provede jej ministr informací v dohodě s ministry financí a národní obrany.

Československý rozhlas má veledůležité poslání kulturní a informační a ministerstvo informací se proto hned v počátcích své činnosti zabývalo přípravami pro přiměřené legislativní opatření, kterým by bylo vyřešeno právní postavení Československého rozhlasu a jeho organisační struktura tak, aby odpovídala co nejlépe státnímu zájmu Československé republiky a umožnila nejúčelnější šíření informací a kulturních statků.

Poněvadž se dosavadní společnosti obchodního práva staly pro zásah okupačních mocností statutárně neschopnými a octly se bez zastupovacího a znamenacího práva, byla vyvinuta s počátku snaha obnoviti statutární poměry orgány těchto společností na základě právního a skutkového stavu z roku 1938, což se však ukázalo neúnosným pro sám účel rozhlasové služby, sledující zásady lidové demokracie.

Před dobou nesvobody byl Československý rozhlas ustaven jako společnost s r. o., a 51% kmenového jmění, 510.000.- Kč, representovalo závodní podíl československého státu, poštovní správy. Zbývajících 49% závodních podílů, odpovídajících kmenovým vkladům v hodnotě 490.000 Kč, bylo v majetku různých soukromých osob (příslušníků politických stran).

Za doby nesvobody došlo pod nátlakem okupantů postupně k převodům závodních podílů tehdejšího Českého rozhlasu, spol. s r. o., s tak zv. Protektorátu Čechy a Morava na Reichsrundfunkgesellschaft, G. m. b. H. Berlin, Deutsches Reich, a to nejprve závodního podílu, representovaného částkou 450.000 K v září 1940 a později, podle notářského spisu z 1. listopadu 1941, č. 2726/41, celého zbytku, kterého mezitím t. zv. Protektorát nabyl buď koupí nebo zabavením soukromých podílů.

Na základě výměru Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy ze dne 5. 1. 1948, č. j. 25355647-V/3 vydal pak krajský soud obchodní v Praze usnesení ze dne 31. ledna 1948, č. j. C XIV-253/9899, podle něhož vzal tento soud na vědomí, že převod závodního podílu v nominální hodnotě Kčs 510.000.-, provedený dne 1. listopadu 1941 notářským spisem č. 2726/41, je podle § 1 dekretu č. 5/1945 Sb. a § 1 zák. č. 128/1946 Sb. neplatný a že vlastníkem tohoto závodního podílu je nyní československý stát - ministerstvo informací.

Zbytek kmenového jmění "Českého rozhlasu, spol. s r. o." representovaný závodním podílem ve výši 490.000 Kčs, jest podle § 16, odst. 1, zák. č. 128/1946 Sb. spravován Fondem národní obnovy.

Jest přiměřené poslání a významu rozhlasu, aby se ze smíšeného podniku stal podnik státní, v němž by stát mohl náležitě uplatniti a rozvinouti svůj vliv, poněvadž rozhlas je v prvé řadě všenárodním prostředkem kulturním. Jednotnost programové linie rozhlasu a jednotnost organisace rozhlasu vyžadují pak soustředění veškeré rozhlasové agendy do kompetence ministerstva informací, do jehož oboru působnosti spadá již od květnových dnů 1945 dozor nad rozhlasem. Tuto působnost ministerstva Informací v oboru rozhlasu dlužno v zájmu jednotnosti rozšířit o působnost v oboru zřizování a udržování vysilačů. Právě uvedené myšlenky byly probrány v mnoha meziresortních jednáních a se souhlasem přijaty, jak tomu dalo výraz také usnesení vlády v její 3. schůzi dne 12. března 1948 pod bodem 12, 13 a 14. Konkrétní normativní opatření plynou pak z jednotlivých ustanovení.

Aby bylo možno zřídit Československý rozhlas jako státní podnik, (srovn. dále § 3), je nutno nejprve v osnově vyslovit přechod všech práv a závazků dosavadního "Českého rozhlasu, spol. s r. o." v Praze a "Slovenského rozhlasu, spol. s r. o." v Bratislavě na československý stát, který se tak stává universálním nástupcem zanikajících společností. Přecházejí tudíž na československý stát všechna práva a všechny závazky jakékoli povahy, tedy nejen práva a závazky ze smluv trhových, nájemních a jim podobných, nýbrž i práva a závazky jiné povahy, jako zejména práva a závazky z poměru pracovního. Zvláště se ještě podotýká, že na československý stát přirozeně přechází i závazek zanikajících společností přispívat na Pensijní příplatkový ústav zaměstnanců Československého rozhlasu. V druhém odstavci téhož paragrafu se dává podklad pro příslušné knihovní a jim obdobné veřejné zápisy.

V tomto ustanovení se vyslovuje zánik subjektu majetku, který přešel na stát a pokud jde o upuštění od likvidace, sleduje tu osnova stejnou myšlenku jako § 95 zák. č. 58/1906 ř. z. Přirozeným důsledkem § 2, odst. 1 je následek, vyslovený v § 2, odst. 2. Zásadně dochází k přechodu práv na stát bez náhrady dosavadním oprávněným v důsledku zvláštního postavení rozhlasu, jehož všeužitečnost a státní důležitost byla vždy všeobecně uznávána Ustanovení druhé věty § 2, odst. 2 má zabrániti tvrdostem, které by při lineárním provádění zásady osnovy snad mohly vzniknouti.

Toto ustanovení má erekční účel a vymezuje pojem pořadu jakožto stěžejního pojmu rozhlasového vysílání. Současně řeší otázky kompetenční, a to ve shodě s vládním usnesením ze dne 12. března 1948.

Kompetence ministra financí je dána povahou Československého rozhlasu jako státního podniku.

S provedením zákona bude spojen nanejvýše náklad na náhradu podle § 2, odst. 2; může však jíti jen o výdaje zcela nepatrné, neboť poskytnutí náhrady přijde v úvahu jen u malé skupiny soukromých společníků.