Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním
podniky, které převážně obchodují
se zbožím, pokud počet osob v podniku zaměstnaných
nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna
1946 počtu 50 osob. Při zjišťování
tohoto počtu rozhoduje součet všech osob v
podniku zaměstnaných nebo činných
bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na podniky státu,
ani na
a) podniky, pro něž platí zákon ze dne.......1948,
č.......Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti
a o znárodnění velkoobchodních podniků,
nebo zákon ze dne......1948, č......Sb., o státní
organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního
zasilatelství,
b) podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví
společenstev výdělkových a hospodářských
zřízených podle zákona ze dne 9. dubna
1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových
a hospodářských, na Slovensku družstev
zřízených podle §§ 223 a násl.
zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu
a byly jimi přímo provozovány s výjimkou
podniků, které nejpozději do 31. prosince
1948 určí ministr vnitřního obchodu
v dohodě s Ústřední radou odborů
a Ústřední radou družstev, na Slovensku
též po slyšení pověřence
průmyslu a obchodu,
c) podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví
svazků lidové správy a byly jimi přímo
provozovány s výjimkou podniků, které
nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda
na návrh ministra vnitřního obchodu, na Slovensku
učiněný po slyšení pověřence
průmyslu a obchodu.
(3) Ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení
pověřence průmyslu a obchodu, vyhlásí
s účinkem doručení v Úředním
listě, které podniky byly podle odstavce 1 nebo
2 znárodněny.
(1) Osoby, které jsou povinny zatím vésti
správu znárodněného majetku (§
10), podají ministerstvu vnitřního obchodu
hlášení, jehož vzor vyhlásí
ministr vnitřního obchodu v Úředním
listě. Toto hlášení jest podati do 15
dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení
musí spolupůsobiti též osoby, které
k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního
obchodu. Hlášení má býti podepsáno
i závodní radou nebo závodním důvěrníkem;
pokud hlášení nepodává dosavadní
vlastník nebo držitel znárodněného
majetku, je povinen připojiti k němu své
vyjádření.
(2) Dosavadní vlastníci nebo držitelé
podniků znárodněných podle §
1 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při
sestavování účetních uzávěrek
za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou
vyzvány příslušným ústředním
orgánem.
Splní-li se podmínky pro znárodnění
majetku podle § 1 po dni 1. ledna 1948, znárodňuje
se takový majetek dnem, který určí
ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení
pověřence průmyslu a obchodu a vyhlásí
podle § 1, odst. 3; lhůta k podání hlášení.
podle § 2, odst. 1 počíná v těchto
případech dnem, kdy se splní podmínky
pro znárodnění. Jinak platí ustanovení
§ 2 přiměřeně.
(1) Znárodněním nabývá stát
vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2) Znárodnění se týká
a) nemovitostí, budov a zařízení,
b) příslušenství podniku počítajíc
v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská
oprávnění, známky, vzorky a pod.),
směnky, cenné papíry, vkladní knížky,
hotovosti a pohledávky,
c) jiných movitostí a práv, než která
jsou příslušenstvím podniku.
(3) Majetku, uvedeného v odstavci 2, písm. a) až
c), se znárodnění týká, slouží-li
nebo je-li určen provozu znárodněného
podniku, i když náleží někomu jinému
než vlastníku podniku. Patentů a zásob
se znárodnění týká jen, patří-li
vlastníku neb provozovateli znárodněného
podniku.
(4) Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu
plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a) veškeré obchodní podniky a závody
náležející vlastníku nebo provozovateli
znárodněného podniku,
b) veškeré podniky a závody, které tvoří
s podnikem znárodněným hospodářský
celek, i když náleží někomu jinému
než vlastníku znárodněného podniku.
(5) Náleží-li znárodněný
podnik komanditní společnosti na akcie, akciové
společnosti, společnosti s ručením
obmezeným, znárodňuje se veškerý
jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky
koncernové, u kterých jim náleží
více než polovina základního kapitálu
nebo na které mají rozhodující vliv.
(6) Ministr vnitřního obchodu, na. Slovensku po
slyšení pověřence průmyslu a
obchodu, může vyjmouti ze znárodnění
jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory
nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba
k provozu národního podniku a ponechati je dosavadnímu
vlastníku, kterému může zároveň
uložiti podmínky, zejména podmínku,
že do stanovené lhůty zřídí
ve prospěch národního podniku služebnost
nebo užívací právo.
(7) O rozsahu znárodnění podle odstavců
2 až 5 rozhoduje ministr vnitřního obchodu,
na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu
a obchodu. Pro řízení a zjištění
rozsahu znárodnění neplatí ustanovení
vládního nařízení ze dne 13.
ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve
věcech náležejících do působnosti
politických úřadů (správní
řízení).
(1) Národní podnik (§ 9), do kterého
se začleňuje majetková podstata znárodněného
majetku, vstupuje v den jejího převzetí v
závazky znárodněného podniku. Do závazků,
podle nichž má majetková podstata nebo provozní
zařízení znárodněného
podniku přejíti po dni počátku účinnosti
tohoto zákona na třetí osobu, nevstupuje
národní podnik, do kterého byla tato podstata
nebo zařízení začleněno. Za
závazky znárodněného podniku se nepokládají
osobní daně, dávky a poplatky bývalého
vlastníka a majetková podstata znárodněného
podniku ani národní podnik, do něhož
bude začleněna, za ně neručí.
Osobními daněmi a dávkami se rozumí
daň důchodová, válečný
příspěvek, daň rentová přímo
vybíraná, daň z majetku podle vládního
nařízení ze dne 16. prosince 1942, č.
410 Sb. o dani z majetku, majetkové dávky podle
zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb.,
o dávce z majetkového přírůstku
a o dávce z majetku, a mimořádné dávky
podle zákona ze dne 31. října 1947, č.
185 Sb., o. mimořádné jednorázové
dávce z nadměrných přírůstků
na majetku. Způsob úhrady těchto osobních
daní a dávek stanoví ministr financí
vyhláškou v Úředním listě.
Začlení-li se majetková podstata do několika
národních podniků, určí ministr
vnitřního obchodu, na. Slovensku po slyšení
pověřence průmyslu a obchodu, zároveň
s opatřením podle § 9, do kterých závazků
vstoupí jednotlivý národní podnik.
Ministr vnitřního obchodu dále určí
v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též
po slyšení pověřenců průmyslu
a obchodu a financí, do kterých závazků
patřících k jiným než znárodněným
majetkovým podstatám, začleněným
podle § 9, národní podnik vstupuje; za závazky
patřící k podniku nebo závodu, který
náleží státu, se nepokládají
povinnosti, které vyplývají z poskytnutí
prostředků státem, pokud přesahují
bilanční hodnotu jiného, než investičního
majetku.
(2) U závazků, které jsou hospodářsky
neodůvodněné počítajíc
v to závazky ze služebních smluv zaručujících
zaměstnancům nepřiměřeně
vysoké platy, zaopatřovací požitky,
odbytné a pod., může se národní
podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené
úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí
soud zřízený podle zákona ze dne 21.
listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích
soudech pro úpravu některých závazků
národních podniků.
(3) Za závazky znárodněného podniku
nebo jiných začleněných majetkových
podstat (§ 9) neručí stát ani když
dojde k úpravě závazků podle §
6.
(1) Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná
začleněná majetková podstata ke dni
převzetí předluženy, může
národní podnik požádati soud, aby do
výše obecné ceny aktiv předluženého
podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí
upravil uspokojení závazků, patřících
k tomuto podniku nebo k této podstatě a určil
jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským
možnostem národního podniku.
(2) Věřitelé jsou povinni.na vyzvání
soudu vyhláškou v Úředním listě
ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti
své nároky k řízení o návrhu
podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky
proti národnímu podniku zanikají.
(3) Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a) nedotčeny zůstávají závazky
vyplývající z nároků věřitelů
na vyloučení věcí z podstaty znárodněného
podniku nebo jiné začleněné majetkové
podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b) nedotčeny zůstávají též
závazky, vyplývající z nároků
věřitelů, majících právo
na oddělené uspokojení z určité
věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c) ostatní závazky, které podle pořadí
jim příslušejícího. [písm.
d)], nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou
aktiv znárodněného podniku nebo jiné
začleněné majetkové podstaty a hodnotou
závazků, které podle ustanovení písm.
a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně.
Za takovéto závazky se pokládají také
závazky uvedené pod písm. b), které
nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d) závazky, na něž se vztahují ustanovení
písm. c), se zařazují podle pořadí
do čtyř tříd. Do prvé třídy
náležejí náklady řízení,
do druhé až čtvrté třídy
náležejí závazky, které podle
obdoby konkursního řízení náležejí
do prvé až třetí třídy.
Závazky téže třídy mají
mezi sebou stejné pořadí.
(4) Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího
nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí
proti národnímu podniku. Úprava závazků
podle odstavce 3 působí toliko proti národnímu
podniku.
(5) Zákonem budou vydány podrobné předpisy
o příslušnosti soudní, o řízení
podle předchozích odstavců, o jeho účincích
na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční
a konkursní řízení a na práva
na oddělené uspokojení a o způsobu
jak se zjišťují nároky věřitelů.
(1) Národní podnik může odporovati právním
jednáním, která vykonal vlastník majetku
znárodněného podle oddílu I po 27.
říjnu 1945 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti
znárodnění nebo zavléci ve svůj
nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2) Odporovati lze do dvou let ode dne uveřejnění
vyhlášky, kterou se o znárodněném
majetku činí opatření podle §
9. Jinak platí přiměřeně ustanovení
zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb.,
kterým se vydávají řády konkursní,
vyrovnávací a odpůrčí.
(3) Právní jednání o převodu
podniků, na které by se vztahovala ustanovení
§§ 1 a 2 nebo o převodu kapitálových
účastí na společnostech, jejichž
podniky se znárodňují podle oddílu
I, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců
přede dnem znárodnění, jsou platná
jen, schválí-li je ministerstvo vnitřního
obchodu.
(1) Pokud není stanoveno jinak, přísluší
za majetek znárodněný podle oddílu
I náhrada; platí o ni ustanovení §§
7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října
1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů
a některých průmyslových podniků
ve znění zákona ze dne........ 1948, č........
Sb. (dále jen "dekret").
(2) Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný
podle oddílu I., který ke dni znárodnění
vlastnicky náležel nebo náleží
osobám fysickým, jež byly nebo budou pravoplatně
odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný
do dne znárodnění:
a) po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března
1923 č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění
předpisů jej měnících a doplňujících,
nebo
b) podle § 43 dekretu nebo
c) podle zákona ze dne 13. února 1947, č.
15 Sb., o stíhání černého obchodu
a podobných pletich, nebo
d) podle zákona ze dne 13. února 1947, č.
27 Sb., o trestní ochraně provádění
dvouletého hospodářského plánu,
nebo
e) podle zákona ze dne 18. července 1946, č.
165 Sb., o trestní ochraně národních
podniků, znárodněných podniků
a podniků pod národní správou.
(3) O použití cenných papírů,
odpovídajících hodnotě znárodněného
majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám
uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně
ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona
ze dne........ č...... Sb., o úpravě některých
finančních poměrů národních
podniků průmyslových a potravinářských.
(1) Z majetkových podstat znárodněných
podniků, z majetkových podstat nabytých státem
konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků
a závodů, které náleží
státu, z jiného majetku státního,
zřídí ministr vnitřního obchodu
v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též
po slyšení pověřenců průmyslu
a obchodu a financí, národní podnik, nebo
je začlení do národního podniku.
(2) Ministru vnitřního obchodu, na Slovensku po
slyšení pověřence průmyslu a
obchodu, přísluší zříditi
odštěpný (vedlejší) závod
národního podniku.
(3) Zřízení národního podniku
nebo odštěpného (vedlejšího) závodu
se vyhlásí v Úředním listě.
(4) Ministr vnitřního obchodu může v
dohodě s ministrem financí, na Slovensku také
po slyšení pověřence průmyslu
a obchodu a financí, vyjmouti z národních
podniků jednotlivé majetkové kusy a práva,
nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně
ku svému provozu a přenechati je v dohodě
s věcně příslušným ministrem
k začlenění do podniků, ústavů
nebo zařízení, které tomuto ministru
přísluší zřizovati.
(5) Části majetkových podstat národních
podniků vytvořených podle dekretu č.
100/1945 Sb. a podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října
1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých
podniků průmyslu potravinářského,
ve znění předpisů tyto dekrety doplňujících
a pozměňujících, které slouží
k provozování obchodu vyjme k návrhu ministra
vnitřního obchodu ministr, do jehož působnosti
národní podnik spadá v dohodě s ministrem
financí, na Slovensku po slyšení příslušných
pověřenců z těchto podniků
a ministr vnitřního obchodu je začlení
do národních podniků zřízených
podle tohoto zákona.
(6) Majetek znárodněný podle oddílu
I může ministr vnitřního obchodu v dohodě
s ministrem financí a s věcně příslušným
ministrem, na Slovensku též po slyšení
pověřence průmyslu a obchodu
1. přenechati za náhradu připadající
na takový majetek podle § 8
a) podnikům lidové správy, které budou
zřízeny podle zvláštního zákona,
b) společenstvům výdělkovým
a hospodářským (družstvům) nebo
jiným právnickým osobám,
2. přenésti do působnosti jiného ministra,
aby jej začlenil do podniků, ústavů
nebo zařízení, na něž se jeho
působnost vztahuje.
(7) Opatření podle odstavce 1 se činí,
jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta
republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb.,
o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech
národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové
podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne
16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých
majetkově-právních jednání
z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti
a z jiných zásahů do majetku vzcházejících,
po slyšení předsedy příslušného
osidlovacího úřadu.
(8) Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají
opatření uvedená v odstavci 7 určí
ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s
osidlovacím úřadem a Fondem národní
obnovy, na Slovensku též po slyšení pověřence
průmyslu a obchodu, přiměřeně
podle předpisů pro příděl konfiskovaného
majetku.
Národní podniky odvádějí přebytky
svých výtěžků státní
pokladně.
O právním postavení a organisaci národních
podniků, o vyrovnání některých
daňových závazků, o úhradě
za konfiskované majetkové podstaty a o osvobození
od daní, poplatků a dávek, platí přiměřeně
ustanovení §§ 13, 15 až 17, § 18 odst.
1, §§ 19 až 36, 40 až 42 dekretu. Dokud nebude
zřízen ústřední (oblastní)
orgán, vykonává jeho pravomoc podle §§
21, 22 a 27 dekretu ministr vnitřního obchodu.
Ode dne vyhlášení tohoto zákona platí
pro vlastníka nebo jiného provozovatele znárodněného
obchodu podniku, u osob právnických pro orgán
povolaný zastupovati je navenek, po případě
pro národního správce ustanovení §§
37 a 38 dekretu, při čemž k platnosti právních
jednání přesahujících běžnou
správu jest třeba předchozího souhlasu
ministerstva vnitřního obchodu, které jej
na Slovensku udělí po slyšení pověřence
průmyslu a obchodu, nebo orgánu jím pověřeného.
(1) Dokud jej nezačlení do národního
podniku, může ministr vnitřního obchodu,
na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu
a obchodu ustanoviti do podniku svého zmocněnce.
(2) Zmocněnec spravuje zatímně podnik obdobně
podle ustanovení § 37 dekretu. Ustanovením
zmocněnce se zrušuje národní správa
zavedená podle dekretu presidenta republiky ze dne 19.
května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých
majetkově-právních jednání
z doby nesvobody a o národní správě
majetkových hodnot Němců, Maďarů,
zrádců a kolaborantů a některých
organisací a ústavů, po případě
podle nařízení Slovenské národní
rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR., o
národní správě.
(3) Pro ustanovení zmocněnce a jeho odvolání
platí obdobně ustanovení §§ 14
a 16, 18 a 19 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě
podle §§ 13 až 15, 17 a 18 nařízení
č. 50/1945 Sb. n. SNR.
(4) Právní jednání vlastníků,
držitelů a správců, které se
týkají majetkové podstaty podniku, pro nějž
byl ustanoven zmocněnec, jsou, pokud k nim došlo po
jeho ustanovení, neplatná.
(5) Při výkonu své funkce podléhá
zmocněnec dozoru ministra vnitřního obchodu;
ustanovení §§ 22 a 23 dekretu č. 5/1945
Sb., po případě § 20, odst. 1, věty
druhé a §§ 21 a 22 nařízení
č. 50/1945 Sb. n. SNR., platí obdobně.
Národní podniky umístí ve svých
službách podle možnosti především
zaměstnance podniků dotčených tímto
zákonem.
(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění
podniků podléhajících znárodnění
zestátněním zmařil nebo zvýšenou
měrou ztížil bude potrestán pro zločin
těžkým žalářem od 1 roku
do 5 let a trestem na penězích do 10 mil. Kčs;
v oboru působnosti trestního zákona čl.
V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu
úřadu a dočasné odnětí
politických práv.
(2) Kdo poruší některé ustanovení
tohoto zákona nebo nařízení podle
něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o
čin soudně trestný, okresním národním
výborem pro správní přestupek trestem
na penězích (pokutou) do 5 milionů Kčs
a trestem na svobodě (vězením, uzamčením)
do 6 měsíců nebo některým z
těchto trestů; pro případ nedobytnosti
trestu na penězích uloží se náhradní
trest na svobodě podle míry zavinění
do 6 měsíců. Uloží-li se oba
tresty zároveň, nesmí trest na svobodě
spolu s náhradním trestem za nedobytný trest
na penězích činiti více než 6
měsíců.
(3) Tresty na penězích připadají státu.
(1) Ukládá-li soud nebo okresní národní
výbor trest na penězích zaměstnanci,
zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu
fysické nebo právnické osoby, při
jejímž zastoupení byl čin trestný
podle § 21 spáchán, může vysloviti,
že tato osoba ručí za uložený trest
na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2) Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu
národnímu výboru) známa, obeslána
k jednání první stolici a je oprávněna
přednésti skutkové okolnosti, jež mohou
míti význam pro posouzení věci a činiti
návrhy.
(3) Výrok o ručení třeba pojmouti
do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto
výrokem postižená má právo bráti
jej v odpor odvoláním. V řízení
pro soudně trestný čin může se
veřejný žalobce odvolati také tehdy,
když takový výrok nebyl učiněn.
O odvolání proti takovému výroku platí
totéž, co o odvolání proti výroku
o trestu.
(4) Tresty na penězích se dobývají
na osobě, jíž bylo ručením uloženo,
podle všeobecných ustanovení platných
o trestech na penězích.
(1) Při odsouzení pro zločin podle §
21, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní
přestupek podle § 21, odst. 2 k trestu na svobodě
nebo na penězích přesahujícímu
1 milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní
nález) v jednom nebo několika denních listech
určených rozsudkem (trestním nálezem)
na útraty odsouzeného.
(2) Soud (okresní národní výbor) stanoví,
zda mají býti uveřejněny i důvody
rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný
obsah ve znění, které sám určí.
Z odsuzujícího trestního nálezu lze
se do 15ti dnů od jeho doručení odvolati
k zemskému národnímu výboru, který
rozhodne s konečnou platností. Odvolání
jest podati u okresního národního výboru,
který nález vydal. Odvolání má
odkladný účinek.
Přestupky tohoto zákona se promlčují
ve třech letech.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr vnitřního
obchodu v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Znárodnění průmyslových podniků
mělo jednak uskutečniti v našem hospodářství
mravní odstranění bezpracných důchodů,
jednak vynětím velkých podniků ze
sféry spekulativního vlivu jednotlivců zajistiti
plynulý chod našeho plánovaného hospodářství
a tak znemožniti periodicky se opakující krise.
Zkušenosti však dokázaly, že dosavadní
znárodnění průmyslových podniků
nedostačuje k docílení žádoucího
stavu našeho hospodářství. Stále
ještě bylo ponecháno soukromokapitalistické
sféře příliš klíčových
posic - mezi jiným veškerý velkoobchod.
Velkodistribuce podržovala všechny stinné stránky
velkého soukromokapitalistického podnikání.
Byla zdrojem bezpracných důchodů. Soukromopodnikatelské
zisky stále dosahovaly nemravné výše.
Vymykala se z jakéhokoli plánování.
Tříštily se o ni veškeré snahy
racionalisační. Klíčovou posici mezi
spotřebou a výrobou ohrožovala cíle
plánování.
Závady byly pociťovány v šíři
našeho hospodářství. Reakcí na
ně byla resoluce závodních rad ze dne 22.
února t. r., jíž byl vysloven požadavek
znárodnění veškerého domácího
velkoobchodu.
Znárodněním velkoobchodních podniků
vybaví se velkodistribuce ze sféry soukromokapitalistické.
Začlenění se do rámce lidově-demokratického
národního hospodářství a podřídí
se bezvýhradně veřejnému zájmu.
Svým klíčovým postavením prostředníka
mezi výrobou a spotřebou dopomůže ke
zdokonalení hospodářského plánování.
Velkodistribuce jediná může v rámci
hospodářství koncentrovati v úzké
hrdlo svých podniků veškeré spotřební
zboží, v jeho průběhu od roztříštěné
výroby na straně jedné k roztříštěné
spotřebě na straně druhé. Velkodistribuce
stane se proto základem pro plán odbytu. Bude kontrolou
výrobních plánů, bude těžiskem
cenových regulací spotřeby. Stane se administrativním
střediskem pro vybírání spotřebních
daní.
Předpokladem pro nastíněný význam
velkodistribuce v rámci plánovaného hospodářství
ovšem je, že nedojde k jejímu tříštění.
Velkodistribuce se naopak podle národohospodářských
možností musí postupně koncentrovati
a osamostatňovati od výroby. Neboť jedině
samostatná distribuce může plně se zhostiti
úkolů, daných ji socialisticky plánovaným
hospodářstvím a to:
ochrana spotřebitele vůči monopolisované
výrobě,
tlumení poruch výroby oproti spotřebě
a tlumení křivek poptávky oproti výrobě,
koncentrace materiálu pro spotřební plán
a kontrola plánovaného hospodářství
vůbec.
Osnova zákona přináší v oddíle
prvním ustanovení o organisaci velkoobchodní
činnosti, která se zásadně vyhražuje
pověřením podniků. Zároveň
se z úpravy vyjímá zahraniční
obchod, který bude oddělen od vnitřní
distribuce a na který se budou vztahovat předpisy
zvláštního zákona. Definice velkoobchodní
činnosti zdůrazňuje charakter distribučního
mezičlánku, připouštějíc
však dodávky velkoobchodů i spotřebitelů,
ve velkém. Ustanovením § 2, odst. 4 je pamatováno
na výjimečné případy, kdy sice
obchodní činnost vykazuje všechny znaky velkoobchodní
činnosti uvedené v odstavci 1, ale není účelné
ji vyhražovat velkoobchodním podnikům dle §
4, neboť technika je v rozporu s průměrem podnikání,
které se má zachytiti jako velkoobchodní
klíčová distribuce (na př. semenářství).
Vymezení, pokud musí zboží na cestě
od produkce ke spotřebiteli probíhati velkoobchodem,
jako distribučním činitelem, ponechává
se moci nařizovací, aby bylo docíleno žádoucí
pružnosti. Monopolisací velkoobchodu, který
by zachycoval všechny dodávky výrobců,
stala by se distribuce nerentabilní, zařazujíc
velkoobchod tam, kde je dosud přímý styk
výrobce s maloobchodem. Podle § 4 vylučují
se z velkoobchodní činnosti všechny soukromé
velkoobchody a v omezeném rozsahu se připouští
družstva, neboť je nutné vyloučit družstva
podnikatelská, která bývají zastřenou
formou akciové společnosti. Vedle znárodněných
velkoobchodů ponechává se velkoobchod ještě
v rukou podniků ve vlastnictví státu (tabáková
režie) a znárodněných výrobních
podniků. I když se zásadně drží
linie oddělení výroby a distribuce, jak uvedeno
v části všeobecné, přece je nutno
z důvodů určité družnosti a ekonomie
dáti znárodněné výrobě
tam, kde je to účelné, možnost prováděti
vlastní distribuci. Velkoobchodní centrály
zemědělských a spotřebních
družstev se připouštějí jako distributoři
jen pro vlastní členská družstva a tedy
v mezích vnitřní družstevní činnosti.
§ 4 dává se ministerstvu vnitřního
obchodu možnost plánovitě vytvořit optimálně
rozloženou distribuční síť dle
zásad mezipodnikové racionalisace (podniky optimální
velikosti), optimální využití kapacity
atd. a redukovat velkoobchod na rozsah, který bude zaručovat
hospodárnou a účelnou distribuci.
§ 6 vyjadřuje zásadu, že není nutné
znárodňovat všechny velkoobchodní podniky,
neboť jde často o podniky trpasličí,
špatně vybavené atd., kde stačí
pouhý zákaz velkoobchodní činnosti
a není zájmu přebírat celou podstatu
se všemi závazky. Přesto je pamatováno
v § 9 na vyvlastnění určitých
součástí majetkové podstaty velkoobchodů,
kterým bude zastavena činnost. Aby nenastaly poruchy
v distribuci, ponechávají se velkoobchody prozatím
v činnosti. Skončení jejich činnosti
bude určeno vyhláškou ministra vnitřního
obchodu uveřejněnou v Úředním
listě. Jako kriterium pro po jem velkoobchodu byla volena
abstraktní definice velkoobchodní činnosti
dle § 2, neboť členství v Hospodářské
skupině velkoobchodu by nepostihovalo všechny podniky
velkoobchodní, které bývají zařazeny
i v hospodářské skupině maloobchodu.
Rozsah znárodnění vymezen dle dekretu č.
100/45 Sb., ve znění předpisů jej
měnících. Ustanovení § 8, odstavce
3 a 4 bude sice míti za důsledek znárodnění
maloobchodů související s velkoobchodem:
tento zákonem neintendovaný účinek
bude paralisován postupem podle odstavce 6. Při
societách navázány širší
účinky na rozdíl od dekretu č. 100/1945
Sb., na všechny případy z důvodů
praktických.
Kde při zřizování národních
podniků podle tohoto zákona nebo kterýmkoliv
jiným organisačním opatřením
ministra nebo ministerstva vnitřního obchodu podle
navrženého zákona budou dotčeny zájmy
jiného resortního ministerstva, bude ministr, resp.
ministerstvo vnitřního obchodu postupovati vždy
v dohodě s dotyčným resortním ministrem
(ministerstvem) i když tato součinnost není
výslovně normována.
Ministerstvo vnitřního obchodu v oboru působnosti
dané mu tímto zákonem, nebude zasahovati
do obhospodařování potravin, takže působnost
ministerstva výživy zůstává v
plném rozsahu nedotčena.
Ustanovení o závazcích korespondují
s ustanovením dekretu č. 100/45 Sb. ve znění
zákonů je měnících. a doplňujících.
Při stanovení náhrady vychází
se zásadně z obecné ceny, při čemž
případy odepření přizpůsobeny
úpravě volené při znárodňování
dalších průmyslových podniků.
Organisace národních podniků velkoobchodních
zásadně se přizpůsobuje zvolené
již organisaci při podnicích průmyslových.
K přechodnému zajištění podniků
se zřizuje instituce zmocněnce jako fakultativní,
jinak povinnosti vlastníků v přechodné
době stanoveny shodně s dekretem č. 100/45
Sb. Zmocněnci nebudou dosazováni do národních
podniků výrobních, které povolují
činnost velkoobchodní.
§ 10 ukládá znárodněným
velkoobchodům povinnost zaměstnati především
zaměstnance velkoobchodů, zákonem dotčených.
§ 21 dává pak majitelům nárok
na udělení živnostenského oprávnění
na živnost maloobchodní za zachování
jinak platných předpisů pro udělení
tohoto oprávnění.