Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Lhůta k podání žádostí o udělení československého státního občanství podle §§ 1 a 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, se prodlužuje do 31. prosince 1949. Další prodloužení této lhůty lze provésti zákonem.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 29. dubna 1948; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, má usnadniti návrat krajanů do vlasti a uspořádat jejich poměry státoobčanské. Podle jeho § 1 mohou Češi a Slováci, kteří se přistěhují na podkladě úřední přesídlovací akce, a podle § 2 mohou Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří přesídlí mimo takovou akci do Československé republiky, žádati o udělení československého státního občanství do dvou let ode dne účinnosti zákona, to je nejpozději do dne 29. dubna 1948 včetně. V prvém případě mají nárok na udělení československého státního občanství. V obou případech se pak žadatelé do vyřízení žádosti považují za československé státní občany.

Reemigrační akce nejsou dosud skončeny a nové akce z Bulharska a z Jugoslavie se zahajují; také z jiných států se stále vracejí krajané. Aby i tito krajané mohli požívati výhod uvedeného ústavního zákona, je nutno, aby lhůta, která skončí dnem 29. dubna 1948, byla prodloužena, a to alespoň do konce roku 1949, kdy lze počítati s ukončením reemigrace. Pro případ, že ani do této doby nebudou reemigrační akce skončeny, dává osnova možnost, aby uvedená lhůta byla znovu prodloužena, a to obyčejným zákonem.

Provedení zákona si i nevyžádá zvláštních nákladů; s prováděním navrhovaného opatření není spojeno zvýšení pracovního výkonu veřejné správy.