Právní výbor projednal ve své schůzi dne 21. dubna 1948 vládní návrh zákona (tisk 1170), kterým se mění a doplňují předpisy o směnečném poplatku a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změn.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 22. dubna 1948 vládní návrh zákona tisk 1170 a usnesl se doporučiti plenu ústavodárného Národního shromáždění, aby přijalo tento návrh beze změny, s korekturou v čl. I., odst. 1, kde na konci patří středník (;).

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., o směnečném poplatku, se mění a doplňuje takto:

1. Ustanovení § 2, odst. 1 úvodní věty a č. 1 a 2 znějí:

"(¹) Směnky jsou podrobeny poplatku z částky, na kterou znějí (směnečný peníz), a to:

1. směnka, ze které lze bezpečně zjistiti, že je splatná do 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení uvedeného na ní,

1 Kčs z každých třebas jen začatých 2.000 Kčs;

2. směnka, která dospívá ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů, nikoliv však delší 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení,

2 Kčs z každých třebas jen začatých 1.000 Kčs;"

2. Ustanovení § 2, odst. 2 zní:

"Směnky splatné na viděnou nebo určitý čas po viděné jsou podrobeny poplatku jako směnky uvedené v odstavci 1, č. 1, není-li z nich zřejmo, že dospívají ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení; je-li z nich zřejmo, že jsou splatny po 3 měsících a 5 dnech, jsou podrobeny poplatku podle ustanovení odstavce 1, č. 2, po případě 3 (§ 6, odst. 2). O směnkách splatných na viděnou nebo určitý čas po viděné platí také ustanovení odstavce 1, č. 3 o hypotekární doložce."

3. V § 4 se připojuje další odstavec 7, který zní:

"(⁷) Podle ustanovení odstavce 1 se posuzuje také směnka, která sice není označena jako směnka na viděnou, na niž se však podle směnečného práva hledí jako na směnku na viděnou proto, že v ní chybí údaj o času, kdy má býti placeno."

4. V § 12, č. 1 se nahrazuje tečka za ustanovením písm. C) středníkem.

5. V § 12, č. 1 se vsunuje další ustanovení písm. D), které zní:

"D) přímým zapravováním, které lze povoliti na žádost peněžním ústavům."

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 112 Sb. z. a n. z roku 1941, kterým se mění zákon o směnečném poplatku.

Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provedou jej ministři financí a spravedlnosti.