Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) President republiky může umělce
české nebo slovenské národnosti, jehož
umělecké působení svou zvlášť
vynikající úrovní a svým mimořádným
významem trvale obohatilo národní kulturu,
v uznání za toto jeho působení na
návrh vlády prohlásiti za národního
umělce. Může se tak státi in memoriam
též po umělcově smrti.
(2) Vláda se usnáší na návrh
ministra školství a osvěty v dohodě
s ministrem informací, jde-li o obor písemnictví,
hudby, výtvarnictví a divadla a na návrh
ministra informací, v dohodě s ministrem školství
a osvěty, jde-li o obor filmu a rozhlasu, po slyšení
vrcholných odborných organisací.
Národní umělec je oprávněn
nositi čestný odznak. Podrobné předpisy
o tomto odznaku vydá vláda nařízením.
(1) Národnímu umělci přísluší
doživotní čestný důchod (dále
jen důchod) ve výši rovnající
se ročnímu služebnímu platu řádného
profesora vysokých škol v nejvyšším
stupni služného bez výchovného, se všemi
přídavky. Nárok na důchod vzniká
prvním dnem měsíce, následujícího
po rozhodnutí podle § 1 a zaniká posledním
dnem měsíce, v němž národní
umělec zemřel. Důchod vyměřuje
a vyplácí navrhující ministerstvo
v měsíčních předem splatných
částkách.
(2) Vdově po národním umělci
po dobu vdovství, a není-li vdovy, jeho nezaopatřeným
manželským a jim na roveň postaveným
dětem přísluší, usnese-li se
na tom vláda, zaopatřovací plat ve výši
poloviny důchodu národního umělce
podle odstavce 1. Důchod a zaopatřovací platy
jsou osvobozeny od daní.
(3) Důchod a zaopatřovací platy
podle předchozích odstavců se nepokládají
za odpočivné po případě za
zaopatřovací platy ve smyslu předpisů
o hromadění několika platů vyplácených
z veřejných prostředků.
(1) Ustanovení trestních zákonů
o odnětí čestných odznaků jako
účinků odsouzení pro zločin
se vztahují také na čestný název
národního umělce a všechna práva
s ním spojená, jakož i obdobně na zaopatřovací
plat vdovy a dětí (§§ 2 a 3).
(2) President republiky může národnímu
umělci odníti čestný název
s účinky podle odstavce 1 i tehdy, usnese-li se
vláda, že národní umělec se stal
tohoto názvu nehodným. Obdobně odejme vláda
vdově nebo dětem po národním umělci
zaopatřovací plat, uzná-li, že se ho
staly nehodnými.
(1) Státu přísluší
péče o vydávání děl
národních umělců.
Podrobnosti může upraviti vláda nařízením.
(2) Ustanovením předchozího odstavce
nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24.
listopadu 1946, č. 218 Sb., o právu autorském
ve znění zákona ze dne 24. dubna 1936, č.
120 Sb.
O osobách, kterým vláda před účinností
tohoto zákona propůjčila čestný
název národního umělce, má
se za to, že byly prohlášeny za národní
umělce podle tohoto zákona. Důchod (§
3, odst. 1) přísluší jim od prvého
dne měsíce, následujícího po
propůjčení čestného názvu
umělce, nejdříve však od 1. ledna 1948.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej ministři
školství a osvěty a informací v dohodě
se zúčastněnými členy vlády.
Až dosud jmenovala vláda celkem 33 národních
umělců, z nichž však v mezidobí
již 10 zemřelo. Toto jmenování jest
však více povahy čestné, neboť
neposkytuje hmotné zabezpečení umělci
ani jeho rodinným příslušníkům
v případě jeho smrti. Rovněž
nehodnotí nijak jejich kulturní přínos
pro národní kulturu.
Již ve schůzi dne 9. listopadu 1945, v souvislosti
s propůjčením čestného titulu
"Národního umělce" malířům
Ludvíku Kubovi, Maxu Švabinskému, Václavu
Špálovi a Václavu Rabasovi, usnesla se vláda,
aby byla vypracována norma, poskytující řádný
zákonný podklad pro udělování
titulu národního umělce.
Ministerstvo školství a osvěty sice předložilo
do předběžného meziministerského
řízení osnovu vládního nařízení,
opírajícího se o ustanovení §
4 zákona ze dne 21. října 1936, č.
268 Sb., o řádech a titulech a společně
s ministerstvem informací její přepracované
znění pro jednání vlády, avšak
k projednání návrhu vládního
nařízení dosud nedošlo.
Vzhledem k tomu, že čestný doživotní
důchod a zaopatřovací platy mají býti
osvobozeny od daní jest třeba voliti formu zákona.
Pokud jde o finanční náklad, vyžádá
si provedení tohoto zákona při 23 žijících
národních umělcích a 10 případech
zaopatřovacích platů celkem 4,400.000 Kčs.
Úhrada bude opatřena buď úsporami v
rozpočtu ministerstva školství a osvěty
resp. ministerstva informací, po případě
nebude-li dosaženo dostatečných úspor,
bude postupováno podle § 12 fin. zákona. Výdaj
bude zúčtován v kapitole 10, titul 12, §§
1 - 4 ministerstva školství a osvěty v nově
otevřené položce 104, resp. v kapitole 11,
titul 6 ministerstva informací v nově otevřené
položce 105.
Vzhledem k tomuto celkem nepatrnému nákladu není
zapotřebí navrhovati nový zdroj příjmů.
Prohlášení národním umělcem,
které se může státi také in memoriam,
vyhrazuje se presidentu republiky, který rozhoduje k návrhu
vlády. Udělení pocty omezuje se na umělce
české a slovenské národnosti.
Stanoví rozdělení kompetence ministra školství
a osvěty a ministra informací, na jejichž návrh
se vláda usnáší. Zákon nemá
žádného bližšího ustanovení
o tom, jakým způsobem dojde k návrhu příslušného
ministra vládě. Jest samozřejmým,
že podnět k tomuto návrhu může
přijíti z kterékoliv strany a že pokud
jde o Slovensko, bude podáván vždy po slyšení
příslušných ústavních
činitelů slovenských, z jejichž strany
může také vyjíti podnět k návrhu
ministra vládě.
Právo nositi čestný odznak přiznává
se národním umělcům proto, aby již
na prvý pohled bylo patrno, že jde o osobu zasloužilou
a aby tak i v běžném životě v lidu
byl udržován živý zájem o kulturní
otázky, což možno docíliti tím,
že osobnost národních umělců
bude všem známa.
Až dosud udělení čestného titulu
národního umělce nemělo žádných
dalších důsledků, zejména nebralo
zřetel na finanční zajištění
umělce, odkázaného buď na příjem
ze soukromého majetku, nebo na prostředky získané
tvůrčí činností, odvislé
od podmínek, nezávislých na vůli umělcově.
Proto osnova zajišťuje finančně umělce
přiznávajíc jim doživotní čestný
důchod. Pokud jde o výši čestného
důchodu osnova béře za základ roční
služební plat řádného profesora
vysokých škol v nejvyšším stupni
služného se všemi přídavky bez
výchovného.
Podle dosavadních předpisů bude se čestný důchod národního umělce rovnati služnému vys. škol. profesora podle dekretu č. 73/45 Sb. | 81.000 Kčs, |
činovnému podle téhož dekretu | 24.324 Kčs, |
přídavku podle vlád. nařízení č. 159/46 Sb. pro svobod. | 3.000 Kčs, |
ženat. | 5.400 Kčs, |
přídavku pro vysokoškol. profesory podle usnesení vlády ze dne 8. 2. 1946, intimovaného úřadem předsednictva vlády ze dne 9. února 1946, č. j. 316/dův/46 | 48.000 Kčs, |
takže čestný důchod bude činiti
u svobodného národního umělce 156.324
Kčs a ženatého 158.724 Kčs. Jiné
náhrady za skutečnou činnost, příslušející
universitním profesorům (náhrada za taxy
a pod.) pro stanovení výše čestného
důchodu nepřichází v úvahu.
Čestný důchod vyplácí se měsíčně,
a to prvním dnem měsíce následujícího
po rozhodnutí o udělení vyznamenání
a zaniká posledním dnem měsíce, v
němž národní umělec zemřel.
Při významu postavení národního
umělce, nutno pamatovati i na postavení jeho rodinných
příslušníků pro případ
jeho smrti. Přiznává se jim usnese-li se
na tom vláda nárok na zaopatřovací
plat ve výši poloviny čestného důchodu,
takže zaopatřovací plat bude činiti
79.662 Kčs. Důchod a zaopatřovací
plat osvobozují se od daní, a nepovažují
se za platy, ve smyslu předpisů o hromadění
platů, vyplácených z veřejných
prostředků.
Vzhledem ke kulturnímu významu tvorby národního
umělce, ukládá se státu péče
o to, aby díla národních umělců
byla co nejvíce rozšířena mezi lid.
Staví na roveň umělce jmenované před
účinností tohoto zákona s umělci
jmenovanými již podle tohoto zákona. Nárok
na čestný důchod přiznává
jim však nejdříve od 1. ledna 1948.
Stanoví účinnost tohoto zákona dnem
vyhlášení a obsahuje prováděcí
doložku.