Ústavní výbor navrhuje:
Ústavodárné Národní shromáždění
račiž se usnésti:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto ústavním
zákoně:
My, lid československy, prohlašujeme, že jsme
pevně rozhodnuti vybudovat svůj osvobozeny stát
jako lidovou demokracii, která nám zajistí
pokojnou cestu k socialismu.
Jsme odhodláni bránit všemi svými silami
vymoženosti naší národní a demokratické
revoluce proti veškerým snahám domácí
i zahraniční reakce, jak jsme znovu před
celým světem osvědčili svým
vystoupením na obranu lidově demokratických
řádů v únoru 1948.
Slibujeme si navzájem, že na tomto velkém díle
budou pracovat společně a ruku v ruce oba naše
národy, navazujíce tak na pokrokově a humanitní
tradice svých dějin.
Češi a Slováci, dva bratrské národy,
členově velké rodiny Slovanstva, zahájili
svou historickou existenci společně jako jednotný
stát v srdci Evropy a společně přijali
z východu nejvyšší výtvor tehdejší
kultury - křesťanství. První v Evropě
pozdvihli v husitské revoluci na své prapory myšlenku
svobody míněni, lidovlády a sociální
spravedlnosti.
Když pak po porážce šlechty na Bílé
Hoře ztratilo staroslavně království
České samostatnost a bylo podrobeno cizí
moci habsburského domu, obrodily se oba národy na
počátku XIX. věku za společného
úsilí slovenských a českých
buditelů, vzešlých z lidu, zase z idejí
svobody a pokroku. Pod týmž praporem vedly oba národy
v první světově válce společný
odboj proti německému imperialismu, a podníceny
Velkou říjnovou revolucí, zřídily
po staletích poroby, dne 28. října 1918,
znovu svůj společný stát jako demokratickou
republiku Československou.
Již tehdy, za prvního odboje, toužil náš
lid, veden velkým vzorem revolučního boje
ruských dělníků a rolníků,
po lepším společenském řádu,
po socialismu. Avšak tyto pokrokové snahy, navazující
na naše nejlepší tradice, byly zakrátko
zmařeny, když se po porážce dělnického
hnutí v prosinci 1920 podařilo nepočetné
vrstvě kapitalistů a velkostatkářů
zvrátit navzdory demokratické ústavě
pokrokový vývoj v naší republice a přivésti
k vítězství kapitalistické hospodářské
řády se všemi jejich zly, zejména s
hrůzou nezaměstnanosti.
Když pak oběma našim národům hrozila
zkáza z nově imperialistické expanse v zločinně
podobě německého nacismu - tu opět,
jako kdysi v XVII. věku šlechta, selhala nyní
i novověká vládnoucí třída,
buržoasie. Ve chvíli nejvyššího nebezpečí
dokonce zradila národ, spojila se s nepřítelem
proti vlastnímu lidu a tím umožnila světovému
imperialismu, aby dočasně vyřídil
své rozpory na účet obou našich národů
hanebnou dohodou mnichovskou.
Tím byla uvolněna cesta k zákeřnému
přepadení našeho mírumilovného
státu odvěkému nepříteli, jemuž
horlivě pomáhali potomci cizích kolonistů,
usazení mezi námi a požívající
podle naší ústavy všech demokratických
práv stejně s námi. Za hrozných událostí
druhé světově války povstali oba naši
národové k novému odboji, který po
bojích a obětech našich nejlepších
lidí a za pomoci spojenců, především
slovanské velmoci, Svazu sovětských socialistických
republik, vyvrcholil slovenským a pražským
povstáním let 1944 a 1945 v národní
a demokratické revoluci našeho lidu a byl vítězně
ukončen osvobozením Prahy Rudou armádou dne.9.
května 1945.
Nyní jsme se rozhodli, že náš osvobozený
stát bude státem národním, zbaveným
všech nepřátelských živlů,
žijícím družně s rodinou slovanských
států a v přátelství se všemi
mírumilovnými národy světa. Chceme,
aby to byl stát lidové demokracie, v němž
si lid svými zástupci zákony nejen dává,
nýbrž je svými zástupci také
sám vykonává. Chceme, aby to byl stát,
v němž všechno hospodářství
slouží lidu a je vedeno tak, aby vzrůstal obecný
blahobyt, aby nebylo hospodářských krisí
a aby byl národní důchod spravedlivě
rozdělován. Po této cestě chceme dojíti
k společenskému řádu, v němž
bude úplně odstraněno vykořisťování
člověka člověkem - k socialismu.
V tomto smyslu stanovíme v druhé části
této ústavy její základní články,
v třetí pak je rozvádíme do podrobností
a hodláme tak dáti pevný podklad právnímu
řádu naší lidově demokracie.
(1) Československý stát je lidově
demokratická republika.
(2) Lid je jediným zdrojem veškeré moci ve
státě.
(1) Československá republika je jednotný
stát dvou rovnoprávných slovanských
národů, Čechů a Slováků.
(2) Území státu tvoří jednotný
a nedílný celek.
(1) Lidově demokratická republika neuznává
výsad. Práce ve prospěch celku a účast
na obraně státu je obecnou povinností.
(2) Stát zaručuje všem svým občanům,
ať mužům či ženám, svobodu
osobnosti a jejího projevu a pečuje o to, aby se
všem dostalo stejných možností a stejných
příležitostí.
(3) Všichni občané mají právo
na vzdělání, právo na práci,
na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a na odpočinek
po práci. Národním pojištěním
je občanům zajištěno zaopatření
při nezpůsobilosti k práci.
(1) Svrchovaný lid vykonává státní
moc zastupitelskými sbory, které jsou lidem voleny,
lidem kontrolovány a lidu odpovědny.
(2) Volební právo do zastupitelských sborů
je obecné, rovné, přímé a tajné.
Volit může každý občan, jakmile
dosáhne věku 18 let. Zvolen může být
každý občan, jakmile dosáhne věku
21 let.
(3) K obstarávání věcí veřejných
a k uplatnění svých demokratických
práv vytváří lid dobrovolné
organisace, zejména politické, odborové,
družstevní a kulturní, organisace žen
a mládeže a organisace tělovýchovné.
Nejvyšším orgánem moci zákonodárné
je Národní shromáždění
o jedné sněmovně. Má tři sta
členů (poslanců), volených na dobu
šesti let.
V čele státu je president republiky, volený
Národním shromážděním
na dobu sedmi let.
Nejvyšším orgánem moci vládní
a výkonné je vláda. Je odpovědna Národnímu
shromáždění. Jmenuje ji a odvolává
president republiky.
(1) Nositelem a vykonavatelem státní moci na Slovensku
a představitelem svébytnosti slovenského
národa jsou slovenské národní orgány.
(2) Slovenské národní orgány zajišťují
v duchu lidové demokracie rovnoprávnost Čechů
a Slováků. Všechny orgány republiky
usilují v souladu s nimi o to, aby se vytvářely
stejně příznivé podmínky pro
hospodářský, kulturní a sociální
život obou národů.
(1) Národním orgánem moci zákonodárné
na Slovensku je Slovenská národní rada. Má
sto členů (poslanců), volených na
Slovensku na dobu šesti let.
(2) Národním orgánem moci vládní
a výkonné na Slovensku je sbor pověřenců.
Je odpovědný Slovenské národní
radě a vládě republiky. Jmenuje jej a odvolává
vláda republiky.
Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích,
okresích a krajích a strážcem práv
a svobod lidu jsou národní výbory.
(1) Moc soudcovskou vykonávají nezávislé
soudy.
(2) Soudcové jsou jednak soudci z povolání,
jednak soudci z lidu; obojí jsou si při rozhodování
rovni.
(3) Soudcové vykonávají svůj úřad
nezávisle, jsouce vázáni jen právním
řádem lidové demokracie.
(1) Hospodářská soustava Československé
republiky je založena
na znárodnění přírodního
bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví;
na vlastnictví půdy podle zásady "půda
patří tomu, kdo na ní pracuje";
na ochraně drobného a středního podnikání
a na nedotknutelnosti osobního majetku.
(2) Všechno národní hospodářství
v Československé republice nechť slouží
lidu. V tomto veřejném zájmu řídí
stát veškerou hospodářskou činnost
jednotným hospodářským plánem.
(1) Všichni občané jsou si před zákonem
rovni.
(2) Muži a ženy mají stejné postavení
v rodině i ve společnosti a stejný přístup
ke vzdělání i ke všem povoláním,
úřadům a hodnostem.
Osobní svoboda se zaručuje. Může být
omezena nebo odňata jen na základě zákona.
(1) Nikdo nesmí být stíhán, leč
v případech podle zákona dovolených,
a to jen soudem nebo úřadem podle zákona
příslušným a řízením
upraveným podle zákona.
(2) Nikdo nesmí být zatčen, nebude-li přistižen
při činu samém, leč na písemný
odůvodněný příkaz soudcův.
Příkaz budiž doručen při zatčení,
a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin
po něm.
(3) Nikdo nesmí být úředním
orgánem vzat do vazby, leč v případech
stanovených zákonem, musí pak být
nejdéle do 48 hodin propuštěn nebo odevzdán
soudu nebo úřadu, kterému podle povahy věci
přísluší provésti další
řízení.
Domovní svoboda se zaručuje. Může být
omezena jen na základě zákona.
(1) U nikoho nesmí být provedena domovní
prohlídka, leč v případech dovolených
podle zákona, a to jen soudem nebo úředním
orgánem podle zákona příslušným
a řízením upraveným podle zákona.
(2) Domovní prohlídka smí být provedena,
nestanoví-li zákon jinak, jen na písemný
odůvodněný příkaz soudce nebo
úřadu. Příkaz budiž doručen
při prohlídce, a není-li to možné,
nejdéle do 48 hodin po ní.
(3) Orgán vykonávající prohlídku
nechť se prokáže svým oprávněním
a vydá osobě, u které prohlídku vykonal,
na její žádost ihned, a není-li to možné,
nejdéle do 48 hodin potom, písemné potvrzení
o důvodech prohlídky a o jejím výsledku,
jakož i o věcech při ní zabavených.
Nikdo nesmí porušovat tajemství uzavřených
listů ani jiných písemností, ať
chovaných v soukromí, ať zasílaných
poštou nebo jiným dopravním prostředkem,
leč v případech zákonem stanovených
a způsobem podle zákona upraveným. Obdobně
je chráněno tajemství zpráv podávaných
telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným
zařízením.
(1) Každý občan se může usazovat
nebo pobývat na kterémkoli místě Československé
republiky. Omezit lze toto právo jen v zájmu veřejném
na základě zákona.
(2) Právo vystěhovat se do ciziny může
být omezeno jen na základě zákona.
V mezích obecných právních předpisů
může každý občan nabývat
na kterémkoli místě Československé
republiky nemovitostí a jiného majetku a vykonávat
tam výdělečnou činnost.
(1) Soukromé vlastnictví lze omezit jen zákonem.
(2) Vyvlastnění je možné jen na základě
zákona a za náhradu, není-li nebo nebude-li
zákonem stanoveno, že se náhrada dávat
nemá.
(3) Nikdo nesmí zneužívat vlastnického
práva ke škodě celku.
(1) Manželství, rodina a mateřství jsou
pod ochranou státu.
(2) Stát pečuje o to, aby rodina byla zdravou základnou
rozvoje národa. Rodinám s mnoha dětmi poskytuje
stát zvláštní úlevy a podporu.
(1) Dětem zaručuje stát zvláštní
péči a ochranu, zejména činí
soustavná opatření v zájmu populačního
rozvoje národa.
(2) Původ dítěte nesmí být
jeho právům na újmu. Podrobnosti stanoví
zákon.
(3) Mládeži zaručuje stát všechny
možnosti plného tělesného i duševního
rozvoje.
(1) Všichni občané mají právo
na vzdělání.
(2) Stát pečuje o to, aby se každému
dostalo vzdělání a výcviku podle jeho
schopností a se zřetelem k potřebám
celku.
(1) Školy jsou státní.
(2) Základní školní vzdělání
je jednotné, povinné a bezplatné.
(3) Podrobnosti a výjimky stanoví zákon.
(1) Veškerá výchova a všechno vyučování
buďtež zařízeny tak, aby byly v souladu
s výsledky vědeckého bádání
a nebyly v neshodě s lidově demokratickým
zřízením.
(2) Vrchní vedení veškeré výchovy
a všeho vyučování, jakož i dozor
nad nimi přísluší státu.
(1) Svoboda svědomí se zaručuje.
(2) Světový názor, víra nebo přesvědčení
nemůže být nikomu na újmu, nemůže
však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral
plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem.
(1) Každý má právo vyznávat soukromě
i veřejně jakoukoli náboženskou víru
nebo být bez vyznání.
(2) Všechna náboženská vyznání
a bezvyznání jsou si před zákonem
rovna.
(1) Každý má volnost provádět
úkony spojené s jakýmkoli náboženským
vyznáním nebo bezvyznáním. Výkon
tohoto práva však nesmí být v neshodě
s veřejným pořádkem ani dobrými
mravy. Nedovoluje se zneužívat ho k nenáboženským
účelům.
(2) Nikdo nesmí být přímo ani nepřímo
nucen k účasti na takovém úkonu.
(1) Svoboda projevu se zaručuje.
(2) Každý může v mezích zákona
projevovat své mínění slovem, písmem,
tiskem, obrazem nebo jakýmkoli jiným způsobem.
Výkon tohoto práva nemůže být
nikomu na újmu.
(1) Svoboda tvůrčí činnosti duševní
se zaručuje. Vědecké bádání
a hlásání jeho výsledků, jakož
i umění a jeho projevy jsou svobodné, pokud
neporušují trestní zákon.
(2) Kulturní statky jsou pod ochranou státu. Stát
dbá o to, aby byly přístupny všem, a
podporuje vědu i umění v zájmu rozvoje
národní kultury, pokroku a obecného blahobytu;
zejména pečuje o to, aby byly tvůrčím
pracovníkům zajištěny příznivé
podmínky pro jejich práci.
(1) Každý má právo uvádět
své názory a výsledky své tvůrčí
duševní činnosti v obecnou známost a
je jakýmkoli způsobem rozšiřovat a předvádět.
(2) Toto právo lze zákonem omezit jen se zřetelem
k veřejnému zájmu a ke kulturním potřebám
lidu.
(1) Svoboda tisku se zaručuje. Není proto v zásadě
dovoleno podrobovat tisk předběžné censuře.
(2) Zákon stanoví, kdo má právo vydávat
noviny a časopisy a za jakých podmínek, zejména
také se zřetelem k tomu, aby zisk nebyl účelem.
(3) Zákon stanoví, jak bude při zachování
svobody vědy a umění a se zřetelem
k ochraně hodnotných děl plánovitě
řízeno vydávání a rozšiřování
neperiodických publikací, zejména knih, hudebnin
a výtvarných reprodukcí.
(1) Právo k výrobě, šíření,
veřejnému promítání, jakož
i k dovozu a vývozu filmu je vyhrazeno státu.
(2) Provozovat rozhlas a televisi je výhradním právem
státu.
(3) Výkon těchto práv upravují zákony,
které také stanoví výjimky.
Každý má právo předkládat
petice kterémukoli veřejnému orgánu.
(1) Právo shromažďovací a spolčovací
se zaručuje, pokud se tím neohrožuje lidově
demokratické zřízení nebo veřejný
pokoj a řád.
(2) Výkon těchto práv upravují zákony.
(1) K zajištění svých práv mohou
se zaměstnanci sdružovat v jednotné odborové
organisaci a mají právo hájit své
zájmy jejím prostřednictvím.
(2) Jednotné odborové organisaci se zaručuje
široká účast na kontrole hospodářství
a při řešení všech otázek
týkajících se zájmů pracujícího
lidu.
(3) V jednotlivých závodech a úřadech
zastupují zájmy zaměstnanců jednotná
odborová organisace a závodní zastupitelstva.
(1) Všem občanům přísluší
právo na práci.
(2) Toto právo se zaručuje zejména organisací
práce řízenou státem podle plánovaného
hospodářství.
(3) Ženy mají se zřetelem k těhotenství,
mateřství a péči o děti nárok
na zvláštní úpravu pracovních
podmínek.
(4) Pro mládež stanoví zákon zvláštní
pracovní podmínky, přihlížející
k potřebám jejího tělesného
a duševního rozvoje.
(1) Všem pracujícím přísluší
právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci.
(2) Toto právo se zaručuje státní
mzdovou politikou, řízenou v dohodě s jednotnou
odborovou organisací a směřující
k neustálému zvyšování životní
úrovně pracujícího lidu.
(3) Při určování odměny za
práci rozhoduje jakost i množství práce,
jakož i prospěch, který přináší
celku.
(4) Za týchž podmínek mají muži
i ženy za stejnou práci nárok na stejnou odměnu.
(1) Všem pracujícím přísluší
právo na odpočinek.
(2) Toto právo se zaručuje zákonnou úpravou
pracovní doby a placené dovolené na zotavenou,
jakož i péčí o zotavení pracujících.
(1) Každému přísluší právo
na ochranu zdraví. Všem občanům přísluší
právo na léčebnou péči a na
zaopatření jak v stáří, tak
i při nezpůsobilosti k práci a při
nemožnosti obživy.
(2) Ženy mají nárok na zvláštní
péči v těhotenství a v mateřství,
děti a mládež pak na zajištění
svého plného tělesného a duševního
rozvoje.
(3) Tato práva jsou zajištěna zákony
o národním pojištění, jakož
i veřejnou zdravotní a sociální péčí.
(4) Ochrana života a zdraví při práci
je zajištěna zejména státním
dozorem a předpisy o bezpečnostních opatřeních
na pracovištích.