Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Richter, Valo, V. David, Žiak.

Zapisovatelé Čáp, dr Jelínek.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstkové předsedy vlády Široký, Fierlinger, dr Ševčík; ministři dr Čepička, dr Dolanský, Ďuriš, Erban, dr Gregor, inž. Jankovcová, Kliment, Kopecký, Krajčíbr, dr Nejedlý, dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, inž. dr Šlechta.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

259 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Záděra, dr Ramajzl.

Společná zpráva výborů zásobovacího, pro kontrolu provádění dvouletého plánu, kulturního, pro řemeslo a obchod, soc.-politického a zdravotnického, zemědělského, rozpočtového, hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 106) o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákon o pětiletém plánu) (tisk 122) pokračování v rozpravě.

Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem 17. schôdzu Národného shromaždenia.

Dovolenku podľa § 1, ods. 4 rokov. poriadku dal som na dnešnú schôdzu posl. Pokojnému, dodatočne na schôdzu dňa 25. októbra posl. Haškovi. Pristúpime k prerokovaniu programu, na ktorom je

Spoločná zpráva výborov zásobovacieho, pre kontrolu prevádzania dvojročného plánu, kultúrneho, pre remeslo a obchod, soc.-politického a zdravotníckeho, pôdohospodárskeho, rozpočtového, hospodárskeho a ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 106) o prvom päťročnom hospodárskom pláne rozvoja Československej republiky (zákon o päťročnom pláne) - (tlač 122).

Budeme pokračovať v rozprave. Prihlásení sú ešte títo rečníci: pp. posl. Volavka, Sýkora, Mátl, Sova Ján, Zimáková.

Dávam slovo prvému rečníkovi, p. posl. Volavkovi.

Posl. Volavka: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Pětiletý plán projednáváme v Národním shromáždění pod dojmem 30. výročí naší republiky a pod dojmem blížícího se výročí velké říjnové revoluce. Projednáváme náš pětiletý plán rozvoje lidově demokratické republiky při vzpomínkách na staré doby a čerpáme z nich poučení pro příští výstavbu republiky, pro naši cestu k socialismu. Snad žádná jiná vrstva našeho obyvatelstva nemá tolik věcných důvodů, aby brala poučení z těchto velikých dějinných souvislostí, jako právě naši zemědělci.

V čem spočívají ona veliká historická poučení našeho zemědělského lidu, která jsou vlastně velikými ideovými pilíři mohutné stavby naší pětiletky?

Již v zemědělském výboru jsme všichni společně a opravdu v krásném duchu jednoty a budovatelského úsilí provedli důkladný rozbor dřívějších cest našich rolníků pod vedením a nadvládou velkokapitálu a velkostatkářů a dnešní cesty bratrského spolku dělníků, rolníků a všeho pracujícího lidu.

A dovolte mi, prosím, abych jen v několika slovech odevzdal zde plenárnímu zasedání Národního shromáždění několik výsledků rozpravy rolnických poslanců Národní fronty, neboť veliká poučení z 30letého vývoje našeho zemědělství zůstanou velikými pravdami pro celé příští generace našeho rolnického lidu.

Při projednávání první naší pětiletky vzpomínají právě v těchto dnech 28. října naše vesnice, jak právě před třiceti lety pod vlivem Velké říjnové revoluce a jejího řešení otázky půdy rodil se na našich vesnicích spolu s dělnickým programem znárodnění průmyslu program pozemkové reformy a program pracující vesnice, který byl tenkrát, jak se všichni pamatujeme, vyjadřován známým heslem "parcelace šmahem". Slyšme projevy prostých domovinářů z té doby a z celého hnutí dělníků a rolníků, které tvořilo základnu 28. října 1918 na vsi, vyloupne se nám tento pokrokový, protifeudální i protikapitalistický zemědělský program našeho rolnictva. Pozemková reforma, daňové úlevy chudým a středním rolníkům, výhodný a laciný úvěr zemědělský k technické a strojové výstavbě rolnických hospodářství, spravedlivá cenová politika, sociální pojištění rolníků a zabezpečení jejich rodin ve stáří, rozvoj zemědělského družstevnictví jako obrany drobného a středního rolníka proti velkokapitalistickému vykořisťování a peněžní velkoobchodní lichvě. Takový byl program zemědělského lidu 28. října 1918.

A místo provedení a uskutečnění tohoto rolnického programu zanechala vládnoucí skupina velkokapitalistů a velkostatkářů naše rolnictvo s několika ždibci půdy z pozemkové reformy v 30 miliardách zemědělských dluhů. Ty rdousily rolnická hospodářství v celém našem hospodářství v r. 1932 viselo 1¹/₂ milionu exekučních řízení a především nad našimi rolníky a živnostníky jako Damoklův meč. Do vesnic táhla celá hejna exekutorů a za nimi častokrát i býv. ministra Černého četnické karabiny.

My tu dnes řešíme plán velkorysé výstavby a rozvoje hospodářského života naší lidově demokratické republiky. A jen si, paní a pánové, vzpomeňme, jakou práci tenkrát míval parlament. Pod tlakem bídy a nespokojenosti naší vesnice se v boji se živnobankou a Agrární bankou dělal zákon o odkladu půldruhého milionu exekučních řízení, planě se hovořilo a debatovalo o oddlužení zemědělců, když z peněz chudých poplatníků se nakonec ještě sanovaly banky a tisíc kartelů - tisíc pijavic - leželo jako můry na celém našem hospodářském životě. Jak bychom nevzpomínali na vesnici, jak bychom nesrovnávali s touto dobou nadvlády velkokapitálu a velkostatkářů to, co již v těžkých poválečných poměrech za tři roky mohla dát naší vesnici dělnická třída, která ve spolku s rolnictvem vede k rozkvětu celý náš stát.

Jsem šťasten, že jménem organisace českých a slovenských rolníků mohu poděkovati s tohoto místa dělnické třídě a především našemu panu presidentu Klementu Gottwaldovi (Potlesk.) i ministru zemědělství Ďurišovi (Potlesk.) za to, že národní a demokratický rolnický program, který si tvořil zemědělský lid před 30 lety, již kolem 28. října 1918, byl zejména po slavném únoru letošního roku ve svých zásadách uskutečněn. Byl uskutečněn společnou vůlí a jednotou dělníků a rolníků v boji proti reakčním rejdům pánů Feierabendů, Zenklů, Šrámků a jejich pomahačů. Naši rolníci v nově získané půdě, snížených daních, v národním pojištění, v cenových intervencích, jimiž podkládáme drahou a málo výnosnou zemědělskou malovýrobu, a v uskutečnění zemědělských zákonů a Ďurišova Hradeckého programu zpevnili svou existenci celkem o více než 50 miliard Kčs na prvém krůčku k socialismu ve spolku s dělnickou třídou, zatím co panství velkokapitálu a velkostatkářstva jim zanechalo 30 miliard dluhů a exekuce.

Tedy prvá veliká a věčná pravda naší pracující vesnice a prvé dějinné poučení našich rolníků z vlastní praxe 30 let je takové:

Národní a demokratické požadavky rolnictva a jeho malozemědělský program může být plněn a uskutečňován jen ve spolku dělníků, rolníků a všeho pracujícího lidu, v třídním boji proti velkokapitálu, proti velkostatkářstvu a vesnickým kapitalistům na vsích.

Druhým, nikoliv novým, nýbrž starým úsilím každého řádného a dobrého hospodáře vždycky bylo a je, aby dále zveleboval své hospodářství, aby využíval všech výhod strojů, techniky, chemie, pokroku a vědy, čili krátce a dobře, aby se snažil z matičky půdy dostat co možno nejvíce chleba, masa, mléka, tuků, vajec, aby rostly jeho důchody, ale zároveň aby národ měl co možná největší krajíc na společném stole.

A prostředkem k tomu je rozvoj mechanisace a věčné hledání nových výrobních způsobů tak, jak to dělávali i naši předkové. Opouštěli trojhonné hospodářství a přecházeli na lepší systém střídání osevu. Od dřevěného rádla hledali cestu k železnému pluhu. Jak si vážíme všichni rolnických průkopníků bratranců Veverků, vynálezců ruchadla! Od úhoru přecházeli k umělým hnojivům, aby zvyšovali úživnost našich půd. Od kos přecházeli k samovazačům, od cepů k velkým mlátičkám, a tak bychom mohli pokračovat dál.

Naši rolníci dávno znají význam nejmodernějších strojů. Vždyť všichni v zemědělských školách jako synové rolníků jsme se učili na školních statcích poznávat jejich výhody, poznávat službu pokroku a techniky v ulehčování rolnické dřiny. Avšak rolničtí synkové se vracejí domů ze škol, a když nemohli hospodařit tak, jak by chtěli, jak se tomu učili, když byli sraženi do bídy a dřiny svých otců a dědů, nakonec dávali výpověď svým rodičům, dávali vale vesnici a hledali živobytí v městě, v průmyslu nebo v kanceláři.

Jak mohli naši zemědělci rozvojem techniky ulehčovat svoji dřinu a osvobozovat naši rolnickou ženu a mládež, jak mohli zvyšovat výrobnost svých půd a chalup a zlepšovat své důchody? Jak mohli kupovat stroje, hnojiva, šlechtěná semena a sádě? Jak vůbec mohli toužit po nových vynálezech a nových hospodářských a výrobních formách, po specialisaci své práce, aby více vyráběli, když byly miliony nezaměstnaných členů rodin živy o žebračenkách, dělníci a drobní lidé neměli maso na stole ani jednou týdně, vejce, drůbež i máslo se stávalo nakonec přepychem v rodinách těch, kteří je vyráběli, na stolech v rodinách samých zemědělců.

A dnes za pouhé 3 roky lidové demokracie místo 3.600 traktorů u statkářů a velkostatkářů podle statistiky z r. 1930 užívají většinu z 22.000 traktorů a dalšího nového strojového parku drobní a střední rolníci ve státních strojních stanicích, v pěti tisících strojních družstvech. Připravují velkorysé scelování pozemků. Právě v pětiletce si klademe za základní úkol využít všemi směry techniky, pokroku i vědy, vyrobit co nejvíce chleba, masa, mléka, tuků i vajec, neboť v plánovitém hospodářství na cestě k socialismu rostou důchody dělníků, rolníků a všeho pracujícího lidu, zvyšují se požadavky lidu především na lepší výživu. Nestačí nám již to, co jsme vyráběli v zemědělství před válkou, chceme mnohem a mnohem více. A teprve dnes máme všechny předpoklady, otevřenou cestu k nejvyšší produktivitě naší půdy i našich stájí. A opět z těchto velikých srovnání na prahu naší pětiletky a u příležitosti 30. výročí republiky vyrůstá na naší vesnici další veliké poznání. Mají-li po pozemkové reformě naši rolníci využít všech strojů, moderní techniky, chemie a vědy, zvyšovat produktivitu a jedině tím také své důchody, pak je to možné jen na základě plánovitého hospodářství, na cestě k socialismu, kde vedoucím činitelem je dělnická třída ve spolku s rolníky a ostatním pracujícím lidem.

Avšak naši zemědělci se již na naší dvouletce přesvědčili, že plánovité hospodářství, dvouletka i pětiletka nakonec jsou jedním nerozborným celkem, jedním strojem, ve kterém se musí podle plánu také obracet všechna kolečka tohoto velkého hospodářského stroje. V zemědělství jsme se ve dvouletce opozdili. Zůstali jsme pozadu jak vlivem neúrody, tak i vlivem nepřátelské reakce a i některých nechápavých rolníků samých. Nesplnili jsme plán rozvoje životní úrovně v městě, jak jsme ve dvouletce předpokládali. A nakonec doplácí na to i sám rolník, že nemá tolik textilií a bot, i když výroba byla splněna, neboť za dovážené potraviny musíme platit vlastním nedostatkem textilií, bot a pod.

Zajistíme-li v nejbližší době náš vyživovací plán, odstraníme poslední bolesti v plynulém zásobování naší vesnice.

A konečně, jaká poučení získali naši rolníci v posledních 30 letech v našem družstevnictví? Průkopníci, zakladatelé družstevního hnutí, všichni naši zemědělci ještě před 30 lety pohlíželi na všechny formy uvěrových, nákupních, prodejních, výrobních družstev, na družstevní cukrovary, lihovary, mlékárny atd. jako na pomoc, jako na obranu proti velkokapitálu a lichvě. Avšak všichni víme, jak nakonec se družstva stávala filiálkami agrárních bank, kartelů, a nakonec - chodíme po vesnicích a známe to - rolníci přečasto spílali novým družstevním mlékárnám a družstvům, které se staly nástrojem statkářů, vesnických kapitalistů proti drobným a středním rolníkům. Teprve nyní po provedené očistě a demokratisaci družstev, kdy družstva budou výlučně v rukou drobných a středních zemědělců, stanou se nástrojem pomoci pracující vesnici a teprve nyní pomocí družstev budou drobní a střední rolníci spojovat své soukromé individuální zájmy se zájmy národního celku a státu. Teprve nyní nadešla doba, aby rozvoj všech forem našeho družstevnictví splnil ono krásné Kampelíkovo heslo a veliký program starých poctivých družstevníků: "Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno. Jeden za všechny a všichni za jednoho."

To jsou asi 3 hlavní velké zkušenosti z 30letých cest našich rolníků, které tvoří veliké ideové pilíře naší pětiletky a dalšího rozvoje výrobních sil v našem zemědělství. Pětiletka znamená další pomoc našim drobným a středním rolníkům především a v jednom celku s výstavbou a přestavbou československého hospodářství znamená další rozvoj našeho zemědělství.

V úvodní části zákona o prvním pětiletém hospodářském plánu se určuje cíl prvé pětiletky v zemědělství: "Na podkladě zvýšené produktivity práce dále podstatně zvýšit životní úroveň všech vrstev pracujícího lidu měst a venkova a na této základně upevnit svazek dělníků, rolníků, inteligence a středních vrstev městských. Pětiletý plán je stupněm ve vývoji československé lidové demokracie k socialismu, zesílí a upevní nejen náš znárodněný průmysl, avšak bude stupňovat mechanisaci a elektrisaci v zemědělství a tak položí základy pro společensky pokročilejší výrobní formy v tomto hospodářském úseku. Zbývající kapitalistické prvky se budou přitom postupně omezovat a vytlačovat ze všech oborů národního hospodářství."

Co to, paní a pánové, znamená pro naše zemědělce, nejdříve v několika základních číslech: To znamená, že celková hodnota zemědělské výroby v r. 1953 ve srovnání s r. 1948 se zvyšuje o 37%, z toho hodnota výroby rostlinné o 11%, avšak hodnota výroby živočišné se zvyšuje proti plánu z r. 1948 o 86%. Na prvý pohled tedy vidíme plánovanou změnu skladby naší zemědělské výroby, a to směrem k výrobě živočišné. Současný podíl rostlinné výroby na celkové výrobě zemědělské klesne koncem pětiletky ze 65% na 52%, avšak zvýší se podíl výroby živočišné z dnešních 35% na 48%.

Jaká je hlavní linie v uskutečňování tohoto opravdu velkého zemědělského programu pětiletky a v zajištění výživy lidu? Nemáme volných a neobdělaných půd, nemůžeme tedy rozšiřovat ornou zemědělskou plochu. Nemůžeme ani likvidovat některé výrobní úseky v zemědělství a na jejich místě zavádět nové způsoby výroby živočišné. Proto nám zbývá nakonec jedna hlavní cesta a jeden základní výrobní směr v pětiletce: Dostat z půdy více chleba, více masa, více tuků, více vajec a ostatních plodin zvýšenou produktivitou půdy, zvýšenou užitkovostí dobytka a zvýšenou výtěžností masa, neboť nakonec jen touto cestou zvýšíme i životní, sociální a kulturní úroveň naší vesnice. Jen tak budeme dále odstraňovat staré rozdíly mezi vesnicí a městem, které nám jako smutné dědictví zanechal minulý řád.

Dřívější vývoj strojové velkovýroby v průmyslu zanechal nám velké rozdíly v jeho vysoké produktivitě práce proti nekonečně nižší výrobnosti lidské práce v převážně ruční zemědělské výrobě. Dnes činí produktivita práce na činnou osobu v našem průmyslu 211.000 Kčs, koncem pětiletky má činit 280.000 Kčs. Avšak výrobnost práce v zemědělství a lesnictví činí na hlavu činné osoby jenom 43.000 Kčs a má se zvýšiti v pětiletém plánu o 20%, t. j. na 51.000 Kčs. Zemědělství v celém našem perspektivním plánování musí však držet krok s vývojem produktivity práce v průmyslu, ba ještě více, musí napravovat a dohánět staré křivdy, stará zpoždění v éře kapitalismu, neboť jinak nám hrozí nebezpečí roztržky v našem perspektivním plánování mezi průmyslem a zemědělstvím, mezi vesnicí a městem. Rozvíjející se výrobnost práce v průmyslu prakticky žádá větší dodávky potravin i průmyslových surovin, které může zajistit zase jen úměrně zvýšená produktivita našeho zemědělství. A zde je jádro našich velkých úkolů v zemědělské pětiletce.

Jak splnit tyto úkoly? Jak dát národu větší krajíc a jen tím zvýšit také životní a kulturní úroveň vesnice? Zákon o pětiletém plánu ukazuje především staré vyzkoušené cesty, jak v rolnické malovýrobě všemi prostředky zvýšit plánované hektarové výnosy. Ke zvýšení hektarových výnosů nám bude sloužit jako dosud a ještě ve zvýšené míře výběr vhodných půd, lepší zpracování půdy, umožněné velkým plánem mechanisace našeho zemědělství, lepší hnojení. A proto také se zvyšuje výroba dusíkatých a fosforečných hnojiv o 40%, a snižuje se ovšem výroba draselných hnojiv, aby poměr dusíku, kyseliny fosforečné a drasla činil 1:1,5:0,8. Znárodnění velkých šlechtitelských stanic umožní našim rolníkům, aby všichni používali do konce pětiletky ušlechtilých osiv a sádí. Zvláštní péče bude věnována organisaci rostlino-lékařské ochrany plodů proti škůdcům a chorobám. Četné konkretní náměty v tomto směru odevzdal také zemědělský výbor odborníkům a ministerstvu zemědělství.