Avšak větší starost působí nám všem na vesnici plán živočišné výroby. Plán živočišné výroby je určován především zvýšenými stavy domácích zvířat. Počet skotu proti stavu k 1. červenci 1948 zvýší se na konci pětiletky o 28%, z toho u dojnic o 25%; u vepřů o 52% a z toho u prasnic o 41%. Stav slepic se zvýší za 5 let o 42%. Avšak k tomu, abychom zvýšili hodnotu živočišné produkce o 86%, je třeba ještě daleko více zvýšit užitkovost dobytka, dojivost krav a porážkové váhy jatečných zvířat i výběr a nosnost slepic. To znamená v živých cifrách asi toto: Zvýšení porážkové váhy jatečného dobytka z dosavadního průměru 4 q na 427,5 kg, u vepřů zvýšení z 80 kg na 115 kg jatečné váhy. Produkce mléka stoupne za 5 let z 21 milionů hl na 46 milionů hl a počet snesených vajec z 920 milionů na necelé 2 miliardy. Dojivost krav proti plánu z roku 1948 se má v roce 1953 zvýšit až o 66%. To jsou úkoly nemalé pro naše drobné rolnické hospodářství. Předpokladem splnění těchto velikých úkolů je zabezpečení potřebného množství krmiv a rozšíření krmné základny v celém plánu rostlinné výroby, kde počítáme se zvýšením výroby brambor o 22%, u směsek na zrno o 47% a u pícnin o 115%, při čemž je nám jasno, že se neobejdeme bez dosti značného dovozu rybích a masových mouček i ostatních jadrných krmiv, které se u nás nevyrábějí. Velké úkoly máme v oboru hospodaření s krmivy, krmné techniky a zejména konservace píce, výstavby sušáren brambor, na což bylo také zvlášť upozorněno v zemědělském výboru.

Pětiletka tedy znamená veliké zvýšení hodnoty zemědělské výroby, je velikou další pomocí rolníkům, ale znamená také veliký závazek a velikou odpovědnost všeho zemědělského lidu před celým národem do budoucna. Plánovité hospodaření dělníků a rolníků rozvíjí velikou tvůrčí činnost a iniciativu milionů dělníků, rolníků a pracujícího lidu. Je prohlubováním, zdokonalováním všech starých, dobrých a osvědčených cest ke zvelebování našich hospodářství. Znamená především prohloubení těch dobrých cest, které nám již dříve ukazovali průkopníci zemědělského pokroku, a cest dobré rolnické, sousedské a družstevní spolupráce, kterou nám ukazoval Kampelík.

Vyhlášení plánu, to je teprve začátek. To hlavní začíná teprve tam, kde ve vstřícných plánech a nadplánech se chopí generální linie naší pětiletky sami rolníci na vesnici a sami jako vedoucí hospodáři ve státě spolu s dělníky ze závodů budou ve svém hospodářství, u svého souseda, v celé obci, v družstvu, v strojní stanici, na státním statku a na celé velké naší pracovní frontě krok za krokem uskutečňovat velký plán zvýšené výrobnosti práce v zemědělství. Vždyť dnes, právě dnes, ve spolku dělníků a rolníků má lid všechny předpoklady, aby rozvíjel výrobní síly naší půdy a plody naší společné práce a celé naší země.

Celý pětiletý plán je podložen značným investičním programem, především investicemi na prostředky převážně mechanisační ve výši 15 miliard Kčs a stavby ve výši 11,8 miliardy Kčs, tedy celkem v našem zemědělství a lesnictví částkou 26,8 miliardy Kčs.

V plánu mechanisace zemědělství jde především o to, aby velkých výhod strojní techniky užívali drobní a střední rolníci, a nikoliv statek a velkostatek, jako tomu bývalo v dřívějších dobách. Podle statistiky z roku 1930 z úhrnného počtu 3.682 traktorů pracovalo v československém zemědělství v závodech s výměrou nad 20 ha půdy 3.482 traktorů; to znamená, že téměř veškerý velký strojový potenciál a hlavní užitek ze strojní mechanisace a technického pokroku byl vlastně monopolem velkých hospodářství a velkostatků. Statistika nám to jasně dokazuje. A jak je tomu dnes v naší lidové demokracii? Koncem září 1948 pracovalo v našem zemědělství již 21.968 traktorů, avšak ve státních strojních stanicích, strojních družstvech, tedy převážně pro drobné a střední zemědělce, pracovalo již 14.296 traktorů a 7.692 traktorů bylo ve vlastnictví jednotlivců a volných sdružení několika osob. Do konce pětiletky po vyřazení starých traktorů má pomáhat našim rolníkům dokonce již 45.000 traktorů s příslušným strojovým parkem. A víte, co to znamená na plochu naší orné půdy? To znamená, že jeden traktor bude připadat už jen na 172 ha zemědělské půdy anebo dokonce jenom na 125 ha orné půdy. No, to je už pro naše poměry více než pozoruhodná hranice investiční strojové únosnosti, neboť dále je plánována dodávka dalších více než 26.000 vlečných vozů, 35.000 souprav k obdělávání půdy, 20.000 samovazů za traktory a 10.000 samovazů za potah, 75.000 elektromotorů, 20.000 dojicích strojů a pod. k tomu ke všemu, co na vesnicích dnes již máme. Srovnáme-li tento veliký potenciál u nás s okolními státy, pak musíme děkovat našemu průmyslu za opravdu tak velké dary. V našem zemědělství máme již vážnou, solidní materiální a technickou základnu, která může dokonale zvyšovat produktivitu rolnické práce.

Stroje tedy máme a budeme mít jako málo zemí na světě. Avšak nyní jde o to, jak této široké, mohutné strojové základny nejlépe využít, aby výhody nebral jen statkář a vesnický boháč, ale především střední a drobný rolník. A to jsou problémy, které již tlačí samy naše rolníky na vesnicích, jimiž se zabývají naši rolníci ve svém vlastním zájmu. Opěrným bodem v organisaci dokonalého využití zemědělských strojů jsou státní strojní stanice v okrese a místní strojní družstva na vesnicích. Organisací státních stanic a strojních družstev doplňuje nám nyní zákon o scelování pozemků, poněvadž nakonec každý rolník sám dobře cítí, že nelze využít strojů na tak roztříštěné půdě, jakou nám zanechal tisíciletý vývoj s rozdělenými lány už z dob vlastně původního osídlení.

Avšak založením státní traktorové stanice a založením strojního družstva ještě celá snaha zemědělců nekončí a nemůže končit. Na Litomyšlsku, na Havlíčkobrodsku a v jiných krajích si sami rolníci organisují svým způsobem práci. Chtějí lépe využít traktorů a strojů tak, jak jim to život ukazuje, jak jim to dává prostě jednoduše zdravý selský rozum. A tak ku příkladu někde přišli na to, že ušetří spoustu peněz na opravách a opotřebování traktorů, pluhů i samovazů, když v rámci obce si drobní a střední rolníci, členové družstva, nově organisují dopředu a s předpokladem největšího využití strojů plán celého osevu v obci. Jak to dělají? Tak, že na jednu část obecního katastru ve vzájemné dohodě sejí převážně obilniny, které se potom v jednu dobu orají a sklízejí, na druhou část katastru obce zase dávají okopaniny, na třetí část obce jetel a pod. A proč? Sami si na prstech vypočítají velké výhody, když traktor se samovazem a s ostatní přípřeží nemusí přejíždět po špatných polních kamenitých cestách z jedné části katastru třebas v poledne na druhou část a potom odpoledne zase doprostřed, pak třebas za jeden den po čtvrté na další konec vesnice. Na prstech si vypočetli, kolik vydělají, když traktory a samovazy pracují jen v jedné části katastru obce, a kolik ušetří času v práci bez přebíhání z jednoho konce na druhý, když traktory a za nimi i lidé nakonec jenom přeskakují meze a hranice polí jednotlivých rolníků. A to je praktická škola, kterou nám dává už sama existence strojů na vsi a důvtip několika bystrých hospodářů. Tak v mnohých obcích sami rolníci ze své vlastní iniciativy si organisují nejen nové a plánovité rozdělení osevu v katastru obce, ale i plánovitou orbu. A máme zkušenosti, že téměř ve všech obcích, kde to začali, se to osvědčilo, když sami rolnici letos přecházejí ke své vlastní sousedské formě sklizně. Traktory a samovazy, mobilisované na podkladě zákona čís. 55/47, rozdělili si letos v obcích do několika skupin, z rolnických rodin si vytvořili podle traktorů a samovazů pracovní brigády a traktor se samovazem a s brigádou potom prostě sklízel jedno pole za druhým bez zbytečného přejíždění, bez dřívějších ztrát na špatných cestách, a sklizeň byla často skončena za polovinu času než v dřívějších dobách.

A všude se naši rolníci dohodli a srovnali se mezi sebou, neboť si vypočetli, že ušetřili čas i peníze.

V některých obcích šli již tak daleko, že si řekli: když plánujeme společný osev a společnou sklizeň, použijeme těch největších a nejmodernějších mlátiček, čímž ušetříme elektrický proud, kterého, jak všichni víme, bylo a je poměrně na vesnici málo. A rychle v obci vymlátili, provedli hromadný odvoz obilí na nákladních autech do družstev na dodávky. To je jeden příklad. A nyní druhý příklad, jak jsme uvažovali v mé rodné obci s rolníky o tom, jak zajistit velký plán živočišné výroby, když všichni víme, jak bohužel vypadají naše chlévy a stáje. Chodili jsme od chalupy k chalupě a radili se, kde co přidat, jak rozšířit chov prasat, skotu a pod. A když jsme tak hleděli všichni na naše stáje barokního stylu, na nezdravé kamenné chlévy s klenutými stropy na spadnutí, často se ptali rolníci, zda mají vzíti motyky a začít bourat a stavět znovu. No, jak můžeme něco podobného doporučit? Víme, jak musíme šetřit s cementem i s ostatním stavebním materiálem, s prací a nakonec i s financemi. Kdybychom v naší pětiletce dali všechny investice celé pětiletky na výstavbu stájí a chlévů, ještě bychom pořádek neudělali a nadto víme, že to v praxi není možné.

Nač tedy přišli rolníci ku příkladu na Znojemsku, v pražském kraji, na Kladensku a jinde a jinde? Jsme všichni Kampelíkovými žáky a "co jednomu nemožno, všem dohromady snadno". Když nemůžeme jednotlivým rolníkům postaviti 60 stájí v menších obcích, můžeme buď postavit anebo ze zabraného a parcelovaného statku s poměrně malými náklady dát dohromady jednu družstevní stáj v obci, a dobré výsledky, které míval dříve velkostatkář ve své bohaté, krásné přeplněné panské stáji, mohou dnes v družstevní stáji jít k dobru drobným a středním zemědělcům. Co říkají rolníci o výhodách družstevních stájí? Chválí si je. Ušetří se na práci, zdokonalí se krmná technika, lepší zvěrolékařskou péčí se zabraňuje nemocem a konečně kromě dosavadních důchodů mají rolníci - členové družstevní stáje - navíc ještě příjem z družstevního chovu dobytka. Tedy opravdu nic k zahození. A co nejdůležitějšího: pomáhají národu na nejslabším úseku výživy, ve výrobě masa a tuků, mléka a vajec. Zase příklad, jak velká iniciativa a tvůrčí síla vězí v samých našich zemědělcích, kteří si nakonec vždycky věděli rady.

To jsou příklady, jak využívají naši drobní a střední zemědělci velké strojové a technické základny na vsi, jak zakládají družstevní stáje. To jsou příklady velké rolnické tvůrčí práce, která nakonec rozhodne o splnění našeho pětiletého plánu.

Veliké úkoly čekají v rámci pětiletky naše státní statky. Musí být více spojeny s rolnickým hospodářstvím a více mu pomáhat než dosud. Od řepy a pšenice musí přecházet státní statky k novým výrobním úkolům v živočišné produkci a být vzorem a příkladem dobrého racionálního hospodaření socialistické velkovýroby v celém svém okolí a sloužit zemědělcům dodávkou dobrého osiva, sádí i plemenného materiálu.

Nový duch a vláda drobných a středních rolníků ve všech zemědělských družstvech přinášejí prvé náměty na zlepšení organisace celého našeho družstevnictví. Mají-li družstva hrát onu roli transmise mezi rolníkem, mezi jeho soukromými individuálními zájmy a mezi potřebami celku, státu a státního vyživovacího plánu, pak rolníci v celých krajích již přicházejí s myšlenkou vytvoření jednotného okresního družstva a universálního, jednotného družstva v každé obci, tak abychom spojili všechny dosavadní typy družstev strojních, melioračních, prádelny, elektrárenské, scelovací, kulturní, vodní družstvo atd. v jeden celek s příslušnými odbory. A hlavní roli v místním jednotném družstvu bude ovšem hrát odbor místního strojního družstva a odbor pro výkup a prodej zemědělských výrobků, který má být vlastně filiálkou jednotného okresního hospodářského družstva, spojeného s mlékárnou, lihovarem a pod.

Jde v podstatě o to, abychom rozšiřovali velké a známé již výhody, které nám přinášejí výkupní a prodejní družstva, také na pole zvyšování produktivity rolnické práce do jejích výrobních forem. A to je především záležitostí samých zemědělců, neboť všichni dobře vědí, že každá forma družstevnictví sloužící drobným a středním rolníkům je opravdu znamenitou věcí.

Stejně tak jako mezi zemědělci se začíná uplatňovat na každém kroku snaha o lepší využití strojů a zdokonalení všech forem práce na poli a ve stáji, je třeba připomenout i velké úsilí našich lesních hospodářů. Po těžkých poválečných ztrátách v našich lesích plní své úkoly opravdu za těžkých podmínek a se všemi obtížemi na našem pracovním trhu.

V našem zemědělství a lesnictví máme ještě velké slabiny. Především patří mezi ně naše zastaralá veterinární služba. Nové organisace bude vyžadovat také naše vědecká práce poradní, praktická služba našeho výzkumnictví a experimentálního výzkumu našeho zemědělství, neboť tak velké úkoly, které nám ukládá pětiletka, mohou být splněny jen v denní těsné a nejužší spolupráci naší zemědělské vědy s rolnickou praxí.

To jsou asi hlavní problémy, které jsou před naším zemědělstvím a lesnictvím v pětiletém plánu. Mohou být splněny jen širokým tvůrčím hnutím milionů příslušníků zemědělských rodin, jen dalším upevňováním svazku dělníků a rolníků a jednotným rozvojem celého státu. Velkým krokem na této cestě je opět nedávné usnesení vlády o uvolnění obchodu mlékem a mléčnými výrobky, vejci a hrabavou drůbeží po splnění předepsaných dodávek a kontingentů. Je to cesta zvýšeného zájmu našich rolníků na větší výrobnosti usedlostí, je to cesta, která upevňuje svazek dělníků a rolníků.

Právě v těchto dnech probíhá našemi vesnicemi velké hnutí na výzvu chlumeckých potomků selských rebelů a rolníků slavného nitranského kraje. Rolníci v ušlechtilé soutěži, někde i hromadným svozem se slávou a hudbou svážejí poslední pytle obilí do družstev, aby splnili svůj slib, který na velké rolnické manifestaci letos v květnu dali našemu presidentovi Klementu Gottwaldovi. (Potlesk.)

Mohu vám ohlásit, že podle předběžných údajů k dnešnímu dni bylo z předepsaných 128.000 vagonů chlebového obilí odevzdáno 110.000 vagonů, t. j. 89%. (Potlesk.) Mohu vám také sdělit druhou radostnou zprávu, že z těchto čísel bylo na Slovensku z předepsaného kontingentu 23.000 vagonů obilí odevzdáno do dnešního dne celých 23.000 vagonů a 8 vagonů navíc. Chceme-li srovnat toto úsilí našich rolníků s normálním rokem 1946, musíme vycházet z toho, že v roce 1946 bylo z předepsaných 97.000 vagonů vykoupeno k 28. říjnu 57.000 vagonů, t. j. 58%. K letošnímu 28. říjnu je tedy vykoupeno o 43 000 vagonů chlebového obilí více než roku 1946, což je relativně skoro o 100% více. Věříme, že po překonání poklesu stavu dobytka zaviněného neúrodou, budeme brzy hlásit v průběhu provádění pětiletky také lepší výsledky v živočišné výrobě, než tomu bylo dosud (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Víme, že ve statkářích a vesnických boháčích máme nepřátele rozvoje životní úrovně chudých a středních rolníků a odpůrce naší cesty k socialismu. Na každém kroku v třídním zápase budou se snažit sabotovat, bránit úspěšné výstavbě republiky nebo užívat výhod drobných a středních rolníků pro své statkářské sobecké zájmy. Víme, že kují a budou dále kout pikle s celou mezinárodní reakcí, budou se snažit dostat naše rolnictvo tam, kde v bídě, dluzích a exekucích stálo před 15 lety. Avšak naši rolníci se za 30 let již mnohému naučili.

Opřeni o sílu dělnické třídy a našeho velkého a mohutného průmyslu a všichni opřeni o sílu a velkou pomoc Sovětského svazu rozřešíme i velké problémy výrobnosti práce v našem zemědělství, aby průmysl i zemědělství šly s naší první pětiletkou pevně a jistě na cestě k socialismu a budování krásného, pokojného a šťastného života v socialistické společnosti také na české a slovenské vesnici. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dalším řečníkem je p. posl. Mátl. Dávám mu slovo.

Posl. Mátl: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Dalekosáhlé změny ve struktuře našeho hospodářství, které s sebou přinesla květnová revoluce r. 1945, vytvořily v naší republice základní předpoklady plánovitého hospodářství.

První československý plán, který se stal zákonem právě před dvěma roky, měl za úkol především obnovu, což znamenalo uvedení průmyslu a hospodářství v původní stav. Neřešil otázku výstavby ani přestavby určitého hospodářského úseku. Omezili jsme se v něm na splnění dílčích, převážně výrobních úkolů, které nám měly zajistit další předpoklady pro rozvoj našeho hospodářství. Při zpracování chyběl plánu m. j. také základní prvek, účast pracujících v závodech i na polích, zejména protiplánování, které je nesmírně důležitou složkou v plánované výstavbě a přestavbě Sovětského svazu. Teprve únorové události, které měly rozhodující vliv na naši novou politickou konstelaci a na upevnění posic pracující třídy, zajistily její účast na státním řízení a v plné míře se uplatnila a rozvinula akce protiplánování a ukázala úžasné hodnoty, které jsou skryty v pracujících masách. Teprve tehdy byly podchyceny všechny dobré návrhy a kritiky přicházející zdola. Iniciativa pracujících mas se nyní stává den ze dne větší a větší dynamickou silou, která přispívá největší měrou k překonávání objektivních i subjektivních překážek, provázejících plnění úkolů dvouletého plánu. Jen protiplánování a rozvinutí iniciativy pracujících v plné míře můžeme děkovat, že do 28. října splnilo drsné úkoly tak velké množství závodů a celých výrobních odvětví.

Dvouletka byla naší státnickou a národohospodářskou školou. Začínali jsme zavádět do výroby a hospodářství nové formy, nové prvky a nové pracovní methody. Z pracujících, kteří až do znárodnění našeho průmyslu, bank a pojišťovnictví a do uskutečnění lidově demokratického řádu neměli žádný nebo jenom nepatrný vliv na řízení hospodářských a výrobních problémů, se průběhem těchto dvou zkušebních let stali nejenom dobří a odpovědní hospodáři na vlastním díle, ale z jejich řad vyrůstala současně nová technická inteligence, mající socialistický vztah a názor na práci, oproštěnou od vykořisťujících vlivů. (Potlesk.) Během těchto dvou let jsme načerpali také mnoho dobrých zkušeností, jak hospodařit podle plánu, jak jej upravovat, zdokonalovat a na všech úsecích zjemňovat, aby skutečně prospíval celému hospodářství a aby vývoj v celé hospodářské oblasti dokonale zvládl. Vcelku se ukázalo i přes všechny chyby a nedostatky, že naše plánování bylo správné.