Nařízením z 15. října 1938 bylo zavedeno kursové vyrovnání, aby se odstranila disparita mezi vnitřními pohledávkami a závazky (1 Kč = 12 pf.) a vnějšími, sjednanými v clearingovém kursu. Úhrady mohly se prováděti jen prostřednictvím úřadovny v Karlových Varech a rozdílu vyplývajícího z různého kursu se použilo na příspěvky sudetských věřitelů 2 Pf. na 1 Kč. Toto kursové vyrovnání bylo pro nás nepříznivé částkou asi 20 mil. říšských marek. Nová změna nastala, když dnem 1. října 1940 byla mezi Německem a českými zeměmi odstraněna devisová hranice. Kursové vyrovnávací řízení bylo zrušeno a nahrazeno jednorázovým kapitálovým vyrovnáním, které činilo 20 % pohledávky k 1. říjnu 1940, při čemž byl stanoven kurs 1 K = 10 Pf. Tímto vyrovnáním byli povinni za jistých podmínek sudetští dlužníci podle stavu svých závazků z 10. října 1938 proti věřitelům v pozdějším t. zv. protektorátě. Pohledávky z kapitálového vyrovnání tvořily fond, z něhož byl poskytován za jistých podmínek příplatek 2 Pf. na jednu Kč sudetským věřitelům podle stavu jejich korunových pohledávek vůči dlužníkům v t. zv. protektorátě.

Velmi důležitým opatřením okupantů bylo provedení úvěrového uspořádání. Peněžní ústavy v protektorátu musely předati sudetským peněžním ústavům jak svoje zápůjčky dlužníkům v odtrženém území a tam hypotekárně zajištěné, tak i svoje vklady, které se vztahovaly k tomuto území při kursu 1 Kč =10 Pf. Sudetským vkladatelům byl opět z fondu kapitálového vyrovnání poskytován příspěvek 2 Pf. na 1 Kč. Kapitálové vyrovnání nás stálo asi 25 mil. ř. m.

Po osvobození stala se od 1. srpna 1945 koruna jediným a výlučným platidlem a problém přebudování hospodářského života na korunovou měnu byl řešen dekretem č. 36/45 Sb. o plnění závazků znějících na říšské marky, jímž byly stanoveny kategorie závazků v říšských markách, trvající 1. srpna 1945, a jednotný kurs 10 Pf. za jednu Kčs pro všechny kategorie pohledávek.

Tento dekret, zjednávající pořádek a jasnost v měnových otázkách, měl ovšem také nepříznivou odezvu. Jestliže náš dlužník měl k 10. říjnu 1938 dluh 100.000 Kč, byla mu částka přepočtena podle kursu 1 Kč = 12 Pf. na 12.000 ř. m. Jestliže dlužník nesplácel a jen úrokoval, byla mu podle dekretu č. 36/45 Sb. přepočtena dlužná částka na nominálních 120.000 Kčs; tedy dluh - samozřejmě nebéřeme-li v úvahu reální hodnotu - stoupl o 20.000 Kčs. A stejně tomu bylo i v případě 20 % kapitálového vyrovnání.

Dlužníci proto právem poukazovali na nezměněné hypotekární závazky dlužníků vnitrozemských, které kursovou diferencí nevzrostly. Nepříznivý vliv byl zejména citelný u nových osídlenců v pohraničí, zatížených starými hypotékami nemovitostí, dále u českých majitelů usedlostí, vyhnaných za okupace, a u majitelů usedlostí v krajích postižených válečnými událostmi. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Také obce v pohraničí se zdráhají platiti nominálně zvýšené závazky z dlouhodobých zápůjček na nemovitosti, poukazujíce na sníženou výrobnost, sníženou výnosnost a rozmnožení úkolů a tím sníženou platební schopnost. Věc je komplikována ještě tím, že tu docházelo k majetkovým převodům a majetkově-právním jednáním po 29. září 1938 pod tlakem okupace, o čemž jedná zákon č. 126/46 Sb., a možno tedy namítati neplatnost těchto jednání.

Nepříznivá odezva dekretu č. 36/1945 Sb. zasahuje i veřejné instituce. Tak na př. hypotekární pohledávky a účelové vklady nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění peněžním ústavům za účelem hypotekárních zápůjček byly podle úmluvy č. 205/40 Sb. předány nositelům říšského pojištění za kursu 1 K = 12 Pf. Podle vyhlášky ministra ochrany práce a sociální péče č. 84/45 přešly veškeré takové pohledávky opět na příslušné nositele československého národního pojištění. Od dlužníků se ovšem požaduje nyní plnění v kursu 1 ř. m. = 10 Kčs. A opět je věc komplikována tím, že je možno namítati neplatnost úmluvy č. 205/40, poněvadž svým obsahem se příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy. V řadě takových zápůjček je zájemcem i stát, který převzal záruku jako rukojmí, po příp. i jako plátce. Nutnost obnoviti rovnost obou kategorií dlužníků a zájem na tom, aby se předešlo nevyhnutelným a těžko řešitelným sporům, vedl vládu k tomu, aby povinnost plnění markových závazků řešila obecně zavazující zákonnou normou.

Navrhovaná osnova béře za základ stav vytvořený dekretem č. 36/45 Sb., jehož platnost plně respektuje, a spravedlivě předpisuje těm, kteří byli opatřeními okupantů obohaceni, náležité slevy a dobropisy, které dlužníkovy povinnosti uvádějí v takový stav, jako by žádných okupantských měnových změn a opatření nebylo.

Přijetím tohoto zákona činí lidově demokratická republika další krok k napravení nespravedlností a zhojení ran, které fašistický režim zasazoval ve všech odvětvích činnosti a života obyvatelstvu krajů, jež dostal do svých spárů. Ale přes snahu, odčiniti všechna neštěstí a blahodárnou rukou vymýtiti všechny stíny okupace, nesmíme nikdy zapomenouti, že nejúhlavnějším nepřítelem lidství jest fašismus a kapitalismus; že to byly právě agrárně-kapitalistické kruhy národa, které nás zavedly přes bídu nezaměstnanosti a hospodářské krise na cestu ke zradě a kapitulaci mnichovské a k tomu moři utrpení a běd fysických a morálních, které jsme zakoušeli za okupace. Nesmíme zapomenout, že se národ octl na pokraji hrobu, poněvadž zapomenout značí vyhazovat nejcennější a krví placené zkušenosti oknem ven, značí novou cestu k Mnichovu a porobě. Jenom jasná a upřímná spolupráce všech příslušníků našeho národa v budovatelském úsilí, vedoucím k uskutečňování socialismu, zaručí našemu národu existenci a lepší budoucnost a dá každému z nás více štěstí, více blahobytu a vnitřního uspokojení ze zdárně vykonané práce.

Hospodářský výbor projednal ve své schůzi dne 16. listopadu t. r. vládní návrh zákona o úlevách v plnění závazků znějících na říšské marky a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění přijetí tohoto návrhu s nepatrnými změnami uvedenými ve zprávě hospodářského výboru. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je p. posl. dr. Burian. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Burian: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Jménem ústavně právního výboru doporučuji, aby vládní návrh zákona o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky, byl přijat ve znění usneseném výborem hospodářským a připojuji se k vývodům pana zpravodaje hospodářského výboru. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je p. posl. dr. Hulínský. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Po obsáhlé zprávě pana zpravodaje za výbor hospodářský nebudu se již zabývat meritem věci a zdůvodněním osnovy. Jako zpravodaj rozpočtového výboru chci však podat slavné sněmovně zprávu o tom, jaké důsledky vyplývají z navrhovaného zákona pro státní finance, resp. pro jiná státní zařízení finanční povahy.

Předloženou osnovou zákona, zejména ustanoveními §§ 6 a 8 jsou význačnou měrou dotčeny zájmy Likvidačního fondu měnového, neboť na Likvidační fond měnový se převádí úbytek aktiv peněžních ústavů, způsobený poskytováním slev podle této osnovy, a to jako dubiosní pohledávka proti Německu, jehož měnovými opatřeními ke škodě došlo. Tím bere na sebe Likvidační fond měnový ztráty, které vzejdou peněžním ústavům novou úpravou plnění některých dlouhodobých jejich pohledávek. Tyto ztráty budou jenom částečně vyrovnány kursovními zisky vkladatelů u peněžních ústavů.

Kromě odvodů srážek kursových diferencí z vkladů se přikazují Likvidačnímu fondu měnovému na úhradu ztráty jako příjem částky, které došly po 4. květnu 1945 nebo které ještě dojdou Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci, v likvidaci, na pohledávky z kapitálového vyrovnání.

Důvodová zpráva celkem oprávněně předpokládá, že tyto příjmy Likvidačního fondu měnového stačí k tomu, aby kryly fondem převzaté ztráty peněžních ústavů, které se odhadují asi na 220 mil. Kčs.

Likvidačnímu fondu měnovému se také vzhledem k jeho majetkovým zájmům přiznává oprávnění prováděti dohled podle obdoby zákonných předpisů o vázaném devisovém hospodářství.

Jinak si provedení navrhovaného zákona nevyžádá žádných zvláštních nákladů ze státní pokladny. Doporučuji proto jménem rozpočtového výboru, aby navrhovaný zákon byl přijat se změnami provedenými ve výboru hospodářském. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. inž. Novák: Nikoli.

Zpravodaj posl. dr. Burian: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Ne.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 10 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 10 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. odsek poriadku.

Budeme prejednávať šiesty odsek poriadku, ktorým je

6. Zpráva výborov hospodárskeho a ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 125) o úprave uspokojenia a o určení splatnosti niektorých záväzkov dotknutých znárodňovacími a inými predpismi (tlač 144).

Zpravodajcom za výbor hospodársky je p. posl. Poláček. Udeľujem mu slovo.

Zpravodaj posl. Poláček: Paní a pánové!

Vládní návrh zákona tisk 125 pojednává o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy.

Jde o osnovu s hlediska hospodářského naléhavou, ježto se jí teprve vydávají předpisy předvídané v § 5a, poslední odstavec, dekretu čís. 100/1945 Sb. ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb. a obdobných dalších předpisů. Před uzákoněním této osnovy nemohou národní a obdobné podniky požádat soud, aby upravil závazky předluženého majetku a určil jejich splatnost.

Podle § 5a dekretu č. 100/1945 a podle obdobných dalších předpisů mohou osoby tam uvedené požádati, aby soud do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku blíže označeného ke dni převzetí upravil uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem navrhovatele. Dále pak se stanoví, že zvláštním zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudů, o řízení, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, exekuční a konkursní řízení, na práva na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.

Tento slib plní předložená osnova zákona, jejíž všeobecnou snahou je řízení pokud možno zjednodušit, zlevnit a urychlit. Poněvadž jde o blízkou obdobu vyrovnávacího řízení, ve kterém mají krajské soudy velké zkušenosti, jsou pověřeny krajské soudy řízením podle tohoto zákona. Krajské soudy mají plné zkušenosti při vedení vyrovnávacích řízení a lze se proto spolehnout, že je zvládnou bez obtíží s náležitou odbornou úrovní a potřebným urychlením.

Osnova chrání národní majetek a je spravedlivá i k věřitelům, poněvadž se snaží vyloučit možnost velkých sporů. Zásadou osnovy je, že pohledávky nesmějí přesahovat obecnou cenu předluženého majetku a nemá se učinit z tohoto řízení jakási obdoba konkursu, v kterém náklady pohlcují obrovské částky, takže nakonec se na pohledávky věřitelů nic nedostane. Poněvadž je známo, jaké náklady by vzešly zejména u velkých průmyslových podniků pořizováním soudních odhadů, nežádá osnova bezpodmínečně v každém případě soudní odhad, nýbrž spokojuje se s obecnou cenou aktiv, udanou navrhovatelem. Vychází se z předpokladu, že každý navrhovatel byl již při sestavování zahajovacích rozvah ke dni vzniku povinen pořídit si přesné ocenění převzatých aktiv, a to podle směrnic vydaných příslušným resortním ministerstvem a podle podrobných pokynů vydaných ústředními orgány. Tyto směrnice a pokyny jsou tak podrobné, že navrhovatelé budou ve valné většině případů s to uvést přesvědčujícím způsobem správnou obecnou cenu aktiv i bez zvláštního a ovšem nákladného soudního odhadu. Teprve když by věřitel vznesl námitku nesprávnosti udané obecné ceny aktiv nebo kdyby soud sám měl pochybnosti, může soud podle volného uvážení nařídit i soudní odhad. Náklady na něj by však šly na vrub aktiv předluženého majetku, čili zmenšila by se tím možnost uspokojiti pohledávky věřitelů.

Tato osnova zákona pomůže národním a obdobným podnikům z nezaviněného zadlužení.

Hospodářský výbor projednal tento vládní návrh ve schůzi dne 16. listopadu 1948 a usnesl se jednomyslně doporučiti plenu Národního shromáždění jeho přijetí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je p. posl. dr. Verich. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Verich: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 19. listopadu t. r. (tisk 125), který obsahuje vládní návrh zákona o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy.

Předložená osnova zákona zabývá se - podobně jako zákon z 11. března 1948, č. 51 Sb. - úpravou finančních poměrů znárodněných a zestátněných podniků a stanoví způsob, jak jim pomoci z nezaviněného zadlužení. Jde o onen zvláštní zákon, slíbený ve většině zákonů o znárodnění určitých podniků a zařízení. Stanoví se jím zásady soudní příslušnosti řízení a způsob, jak zjistiti nároky věřitelů. Osnova zákona plní předpoklady lidově demokratického zákonodárství. Navrhované řízení je pokud možno jednoduché, rychlé a levné. Dbá se plné rovnosti věřitelů. V tom předčí osnova jak naše znárodňovací předpisy, tak i konkursní a vyrovnávací řády z první republiky. Ustanovení těchto řádů přejímá návrh jen zřídka, přejaté upravuje a doplňuje. Úmysl rychlého a levného řízení vede k odchylkám od dříve vžitých zásad. Osnova nežádá v každém případě odhad aktiv soudním znalcem a přikazuje rozhodování o popřených pohledávkách bez ohledu na hodnotu předmětu do výlučné příslušnosti krajského soudu. Pro řízení podle této osnovy je použito ustanovení o nesporném řízení pro jeho jednoduchost, rychlost, zásadu vyhledávací a jiné výhody.

Navrhovaný zákon dává všechny předpoklady, aby u znárodněných podniků a jiných začleněných majetkových podstat, ke dni převzetí předlužených, bylo cestou soudní dosaženo rychlého uspokojení závazků při současném respektování hospodářských možností národního podniku.

Z těchto důvodů projevil ústavně-právní výbor s vládním návrhem projednávaného zákona jednomyslný souhlas. Jako zpravodaj tohoto výboru doporučuji sněmovně, aby vládní návrh rovněž v plném rozsahu schválila. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.