4. Zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 124), kterým se mění a doplňují předpisy o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků (tisk 142).

Zpravodajem za výbor hospodářský je posl. dr. Polišenský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Polišenský: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Výbor hospodářský projednal ve své schůzi konané dne 16. listopadu 1948 vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, (tisk 124), a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s navrženými změnami, jak vyplývají ze společné zprávy výboru hospodářského a ústavně-právního, (tisk 141).

Vzhledem k tomu, že jde o přesnou právnickou formulaci otázek ryze procesních, bylo vyhrazeno ústavně-právnímu výboru, aby znění osnovy upravil, aniž by ji bylo třeba vraceti výboru hospodářskému. Souhlasí tedy hospodářský výbor i s dalšími změnami, jak byly navrženy výborem ústavně-právním.

Znárodňovací dekrety čís. 100 až 103 Sb. z r. 1945 obsahují ustanovení, že u závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřirozeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy, a že nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud. Původně byla ustanovení o tomto rozhodčím soudě pojata do dekretu č. 100/1945 Sb., ale při projednávání osnovy byl oddíl obsahující tyto předpisy vypuštěn a v § 5, odst. 2 dekretu stanoveno, že podrobná ustanovení o rozhodčím soudu budou vydána zvláště. To se stalo zákonem ze dne 12. listopadu 1946, čís. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, který nabyl účinností dnem vyhlášení, t. j. dnem 19. prosince 1946 a kterým se upravuje rozhodčí soudnictví pro všechny znárodňovací dekrety zároveň.

Předpisy zákona č. 228/1946 Sb. upravují jak zřízení a složení rozhodčích soudů, tak i řízení před nimi. Jsou tedy rázu čistě procesního a jen ustanovení § 18 svým obsahem zasahuje do práva materiálního, pokud totiž vytyčuje soudu směrnice pro způsob rozhodnutí.

Řízení před rozhodčím soudem se podle § 16, odst. 1 cit. zákona zahajuje podáním žaloby. Protože však v době vydání zákona nebylo ještě známo, kdy rozhodčí soudy zahájí svou činnost a národní podniky budou tedy s to podávati žaloby, učinil zákon v § 20 opatření, aby ve sporech mezitím u řádných soudů zahájených bylo řízení přerušeno a pak i zastaveno.

Celkem bylo jasno, že jde-li o závazky, jejichž existenci národní podnik uznává a proti kterým má jedinou námitku hospodářské neodůvodněnosti, musí národní podnik ve lhůtě jednoho roku podle § 16, odst. 2 cit. zákona, případně měly-li být zachovány výhody podle § 20 cit. zákona, do tří měsíců ode dne zahájení činnosti rozhodčích soudů podati žalobu na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku.

Komplikace nastaly, jakmile závazek byl sporný i co do své existence. Tu mohl národní podnik podati mezitímní návrh určovací podle § 259, odst. 2 civilního řádu soudního (vzájemnou žalobu podle § 189, odst. 1 občianského súdneho poriadku) na určení, že právní poměr, na kterém závisí rozhodnutí ve sporu, netrvá, a zároveň požádat, aby jednání bylo omezeno jen na tuto otázku. Podlehl-li pak v této otázce, mohl národní podnik proti nároku ze závazku nyní už nesporného uplatňovati ještě námitku hospodářské neodůvodněnosti. Ovšem i ve sporech, zahájených před řádným soudem ještě před zahájením činnosti rozhodčích soudů, hrozilo nejen zmeškání tříměsíční lhůty, stanovené v § 20 cit. zákona, nýbrž i zmeškání jednoroční lhůty, uvedené v § 16, odst. 2 cit. zákona. Zmeškání této jednoroční lhůty hrozilo ovšem měrou ještě větší ve sporech, zahájených před hlavním soudem o sporné závazky teprve po dni zahájení činnosti rozhodčích soudů.

K tomu přistupuje další důležitý moment, že národním podnikům, jak zkušenosti ukazují, nejsou tyto závazky vždy předem známy a dovědí se o nich zpravidla až ze žaloby. Odpůrce mohl tudíž snadno způsobit zmeškání celé jednoroční lhůty tím, že se zatím se svým nárokem nepřihlásil. Je tedy mimo pochybnost, že lhůta, o kterou tu jde, nevyhovuje.

Nesprávně vykládajíce ustanovení § 20 cit. zákona přerušovaly však řádné soudy řízení i tam, kde námitka hospodářské neodůvodněnosti byla národním podnikem uplatňována jen in eventum, t. j. pro případ, že jiné obrany se minou s úspěchem. Nesnáze odstraňovala praxe sama tím, že národní podniky sice nepokračovaly v přerušeném a pak zastaveném soudním řízení, ale domáhaly se na řádném soudu určení, že závazek netrvá, a řízení před rozhodčím soudem bylo zatím přerušeno. Nesnadné však bylo zjednat nápravu u dalšího důsledku, který dosavadní znění cit. § 20 mělo v zápětí. Pro řízení ve sporech zahájených před řádným soudem po zahájení činnosti rozhodčích soudů nebylo totiž předpisů o přerušení či zastavení řízení, takže i tam, kde jinak národnímu podniku zůstala zachována jednoroční lhůta, uvedená v § 16, odst. 2 cit. zákona, nebylo nijak vyloučeno, aby mezitím nedošlo k vykonatelnému soudnímu výroku proti národnímu podniku. To je pochopitelně zjev, který znamená vážné ohrožení zájmů sledovaných zákonem.

Lze proto dosavadní stav označit po obou stránkách - krátkost jednoroční lhůty a nedostatek ustanovení o přerušení a zastavení řízení, zahájeného před řádným soudem - za nedostatečný. Tato nedostatečnost by se mohla projevit ve zvýšené míře škodlivými následky i se zřetelem na mezitím provedené další znárodnění. Odstranit tyto závady je pak úkolem projednávané osnovy.

Abych stručně zrekapituloval a právnickou formulaci důvodové zprávy učinil přístupnější, chtěl bych zdůraznit, že úkolem právě projednávané osnovy jest pozměniti některá ustanovení dosavadního zákona č. 228/46 Sb., a to §§ 16 a 20 se zřetelem na zkušenosti, získané při jeho provádění, a doplniti je tak, aby národní podniky měly možnost uplatniti námitku hospodářské neodůvodněnosti závazku i v těch případech, kdy z různých důvodů, na př. že o závazku nevěděly vůbec anebo nevěděly alespoň o jeho hospodářské neodůvodněnosti, nemohly tak učiniti ve lhůtách v zákoně stanovených, t. j. jeden rok, resp. tři měsíce.

Kromě toho bylo třeba rozhodnouti pochybnosti v tom zvláštním případě, kdy závazek byl převeden na Fond znárodněného hospodářství podle zákona č. 51/1948 Sb. nebo na komunální podniky, zřízené podle zákona č. 199/48 Sb.

Osnova znamená úsporu pracovní energie pro řádné soudy a jiné příslušné orgány, které se nemusí zabývati spornou otázkou na ně vznesenou, pakliže by její rozhodnutí vzhledem k vznesené námitce hospodářské neodůvodněnosti postrádalo praktického významu, resp. omezí své řízení o rozhodování jen na ty sporné právní otázky, kterí jim přísluší rozhodovati i nadále, tedy s vyloučením otázky hospodářské neodůvodněnosti, která přísluší nyní výlučně soudům rozhodčím.

Zpětná účinnost osnovy se navrhuje úmyslně tak, aby novou úpravou lhůt byly zachyceny i ty případy, kde snad již lhůty podle dosavadního znění zákona vypršely. Nebylo by totiž správné a spravedlivé, aby náhodná formální okolnost zmeškání lhůty vedla materiálně k rozdílným výsledkům v případech stejných nebo obdobných.

Jménem výboru hospodářského doporučuji slavné sněmovně, aby tento zákon se změnami a doplňky, jak je přijal výbor hospodářský a ve shodě s ním i výbor ústavně právní, přijala ve znění zprávy výborové.

Předseda: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Prokeš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Prokeš: Slavná sněmovno!

Předložený návrh zákona tisk 124 a 141 mění a doplňuje některé předpisy zákona o rozhodčích soudech z 21. listopadu 1946, č. 26 Sb., pro úpravu některých závazků národních podniků. Znárodňovací dekrety č. 100 až 103 Sb. z r. 1945 obsahují ustanovení, že u závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, může se národní podnik domáhat zrušení nebo jiné přiměřené úpravy a že nedojde-li potom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud.

Předpisy zákona č. 228/46 Sb. upravují jak zřízení a složení rozhodčích soudů, tak řízení před nimi. Jsou tedy povahy čistě procesní.

Rozhodčí soudy podle zákona čís. 228 z r. 1946 Sb. zahájily činnost v Čechách 1. října 1947, na Moravě 1. září 1947, v Bratislavě 1. listopadu 1947 a v Košicích 1. prosince 1947.

V praxi se ukázalo, že preklusivní lhůta jednoho roku stanovená v § 16, odst. 2, nevyhovuje, poněvadž se často stávalo, že závazky, které měl převzít národní podnik, byly nejen hospodářsky neodůvodněné, ale byly i sporné co do důvodů, tedy co do své existence. Rozhodčí soudy podle zákona č. 228/46 Sb. nejsou příslušné pro rozhodování závazků sporných co do důvodů a o takovém sporném závazku co do důvodů mohl rozhodnouti jedině řádný soud. Řádné soudy řešily pak tyto sporné nároky jako žaloby určovací, nebo během sporu podal národní podnik mezitímní návrh určovací na určení, že právní poměr, na kterém závisí rozhodnutí ve sporu, netrvá, a zároveň navrhl národní podnik, aby se jednání omezilo jen na tuto spornou otázku.

V praxi se ukázalo, že v případech, kde sporné nároky musí řešit nejprve řádný soud co do otázky existence nároku, nestačí jednoroční lhůta, uvedená v § 16, odst. 2; lhůta se zmeškala anebo došlo k vykonatelnému soudnímu výroku proti národnímu podniku a scházel zde zase předpis o přerušení řízení u řádného soudu, ježto § 20 zákona o rozhodčích soudech platil jen do zahájení činnosti rozhodčích soudů. Tím byly vážně ohroženy zájmy národních podniků, které měl právě zákon o rozhodčích soudech chránit.

Novela, která chce odpomoci těmto nedostatkům, doplňuje § 16 třetím odstavcem, který stanoví, že ustanovení odst. 2 neplatí v případech, kde je nebo bude rozhodováno o nároku ze závazku před řádným soudem anebo jiným příslušným orgánem. Toto ustanovení je správné, poněvadž nové znění § 20, jak je upravuje navrhovaný zákon, dostatečně a procesně správně řeší otázku přerušení řízení, případně zastavení řízení u řádného soudu.

Nutno připomenout, že navrhovaný zákon činí rozdíl mezi nároky ze závazků, které není třeba uplatňovat proti národnímu podniku u řádného soudu, a nároky ze závazků, jejichž splnění musí být vynucováno před řádným soudem. Nové znění § 20 dostatečně chrání zájmy obou sporných stran a dosavadní procesní nedostatky řeší rozumně a výhodným způsobem.

Znění článku II je jen důsledným provedením změny, zavedené v článku I. Aby nemohly vzniknout pochybnosti o aktivní legitimaci k žalobě, je v osnově ustanovení čl. II, že převodem závazků na Fond znárodněného hospodářství se nic formálně nemění na aktivní legitimaci k žalobě.

Zákona o rozhodčích soudech č. 228 z r. 1946 Sb. dovolávají se výslovně další zákony a čl. IV byl v navrhovaném zákoně zařazen jen z důvodů legislativní ekonomie, ježto nedopatřením v zákoně o komunálních podnicích v § 10, odst. 2 zák. č. 199 z r. 1948 Sb. nebylo uvedeno, že jako rozhodčí soud rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona z 21. listopadu 1946, č. 228 Sb. Článkem IV je uvedené nedopatření napraveno.

Článek V stanoví, že zákon tento nabývá účinnosti dnem 31. srpna 1948. Zpětná účinnost tohoto zákona je nutná, ježto je třeba předejít všem námitkám, že nebyla dodržena jednoroční lhůta, a na př. na Moravě právě 31. srpnem končí lhůta k uplatnění hospodářské neodůvodnosti. Ústavně-právní výbor Národního shromáždění usnesl se doporučit, aby předložený návrh zákona byl jednomyslně přijat v úpravě, jak je uvedena ve zprávě výborové (tisk 141). (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Polišenský: Není změn.

Zpravodaj posl. dr. Prokeš: Nikoli.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 5 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou, to jest s jejími 5 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.

Budeme projednávati pátý odstavec pořadu, jímž je

5. Zpráva výborů hospodářského, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 126) o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky (tisk 142).

Zpravodajem za výbor hospodářský je posl. inž. Novák, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Novák: Pane předsedo, paní a pánové!

Vývoj událostí v období mezi oběma světovými válkami prokázal, že vítězství kapitalistické reakce u nás v roce 1920 bylo prvním krokem na cestě, vedoucí neodvratně k Mnichovu. Bankovní velkokapitál, který se zmocnil průmyslu i vedení politického života v předmnichovské republice, nebyl nikdy zaměření národního a léta hospodářské krise byla dobou vzpomínek mnohých hospodářských kapitálů na habsburskou monarchii, kde shrabovali zisky a ovoce práce rukou 54 milionů obyvatel. Německý fašismus byl těmto kruhům přijatelnější než opora socialistického Sovětského svazu v boji za svobodu, který se nutně musil opřít o nejširší vrstvy lidové a který nevyhnutelně již tehdy musel vést k změnám agrárně-kapitalistického režimu.

A tak došlo k mnichovské kapitulaci a obsazení pohraničí a konečně k 15. březnu a všem strašným důsledkům okupace za blahovolné asistence Preissů, Beranů a loutkové protektorátní vlády. Velezrádci a kolaboranti dostali ovšem svoji odměnu.

Je velmi nesnadný úkol likvidovati neblahé dědictví německého fašistického režimu, a naše lidově demokratická republika a všichni občané ponesou ještě dlouho následky válečného vykrádání, plenění a vykořisťování všech hospodářských i lidských zdrojů. Tyto velké úkoly obnovy a nápravy nebyl by s to zvládnouti režim kapitalistický. Můžeme mluviti o štěstí, že za své osvobození děkujeme nesrovnatelné Rudé armádě Sovětského socialistického svazu, protože to je příčinou, že všechny tyto problémy řeší se socialisticky, t. j. spravedlivě a podle zájmu nejširších vrstev lidových. Řada socialisačních zákonů je nejlepším svědectvím úspěchu v tomto směru.

Jednou ze zákonných osnov, které mají zahladiti neblahé působení německých fašistů na poli hospodářském, je právě předložená osnova zákona o úlevách v plnění některých závazků říšských markách. Účelem jejím je, aby odčinila důsledky několikeré měnové změny, nadiktované německými okupanty, a to počínaje hned od obsazení pěti pohraničních pásem. Sudetští Němci inkasovali hned po svém zapojení do Říše prémii za svou velezradu. Korunová platidla byla v obsazených pásmech vyměněna za marky v kursu 1 Kč = 12 pfeniků, t. j. jedna říšská marka za 8,33 Kč, který neodpovídal ani reálné hodnotě marky ani clearingovému kursu 1 Kč = 8,5 pf. v stejném kursu byly přepočteny také korunové pohledávky a závazky ke dni 10. října 1938 mezi obyvateli obsazených pásem a korunové pohledávky věřitelů v tomto území, zajištěné zde zástavním právem vůči dlužníkům v Československu.