Evidence obyvatelstva, povinnost hlášení pobytu,
jakož i povolení pobytu cizincům bylo sice
již dříve upraveno zákonnými
předpisy, zvláště pak zákonem
č. 51/1935 Sb. o hlášení pobytu a zákonem
č. 52/1935 Sb, o pobytu cizinců, ale předpisy
ty prodělaly různé změny, takže
vedle nich platí až do dneška ještě
dalších deset právních norem, z nichž
některé jdou až 80 roků zpět,
jiné pak byly nám zanechány okupačními
režimy.
Jevila se proto potřeba postavit tyto předpisy na
jednotný, moderní a pružný základ
a došlo se také k tomu, že oba dřívější
hlavní zákony o hlášení obyvatelstva
a o povolení pobytu cizincům byly nyní spojeny
v osnovu jednu.
Osnova se skládá ze 3 částí,
z nichž prvá pojednává o všeobecných
předpisech hlášení obyvatelstva vůbec,
a to jak obyvatelstva domácího, tak i cizinců.
Část druhá pojednává o zvláštním
řízení pro povolení pobytu cizincům
a část třetí obsahuje ustanovení
společná a závěrečná.
V podstatě nedochází proti dosavadní
úpravě k nějakým významnějším
změnám, až na tu, že k ohlašovací
povinnosti pobytu jest nyní na celém území
státu povinen především ubytovaný
sám. Jinak řízení ve věcech
evidence se přizpůsobují novému uspořádání
veřejné správy, takže ohlašovací
povinnost pobytová se plní ohláškou
u místního národního výboru,
povolení k pobytu cizincům dává krajský
národní výbor na podkladě žádosti
podané u okresního národního výboru
zamýšleného místa pobytu.
Zákon ve všech případech stanoví
krajní meze povinnosti a ponechává podrobnou
úpravu provádění zákona, jak
tomu ostatně bylo již dříve, prováděcím
předpisům. Při tom jest úmyslem veřejné
správy provádění tohoto zákona
co nejvíce usnadniti a povinnost ohlašovací
omezit jenom na nejnutnější údaje a
na nejmenší počet formulářů.
Při tom je pamatováno také na možné
výjimky a úlevy při hromadném ubytování
a zvláště pak na úlevy při povolování
pobytu cizincům, ve kterýchžto ustanoveních
budou mít orgány veřejné správy
dostatečně pružný prostředek
k provádění reciprocity podle zacházení
s našimi občany v cizině.
Branný a bezpečnostní výbor projednal
celou osnovu velmi podrobně ve své schůzi
dne 15. února a po provedení opravy malé
tiskové chyby, která je již vyznačena
ve zprávě výborové, se usnesl tuto
osnovu o hlášení obyvatelstva a povolování
pobytu cizincům doporučiti Národnímu
shromáždění k přijetí
v tom znění, jak jest uvedeno ve zprávě
výborové, tisk č. 233. (Potlesk.)
Místopředseda V. David (zvoní):
Zpravodajem za výbor ústavně-právní
je posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Ústavně-právní výbor projednal
vládní návrh zákona o hlášení
obyvatelstva a povolování pobytu cizincům,
tisk 211, ve své schůzi dne 16. února 1949.
V době změny charakteru reakčních
odpůrců lidové demokracie, v době
zostřování třídního
boje a v době náporu zahraničních
imperialistů proti naší republice je v zájmu
státu i lidu, v zájmu bezpečnosti ústavou
zaručené, aby evidence obyvatelstva, ať vlastních
občanů či cizinců, byla přehledná
a úplná. Její úprava však nesmí
obtěžovat lidi. Stala-li by se evidence obyvatelstva
obtížnou, přestala by plnit svůj úkol;
předpisy o ní by totiž nebyly dodržovány.
Evidence obyvatelstva, jak uvedl již první zpravodaj,
byla až dosud roztříštěna. Řídila
se předpisy zastaralými a byla prováděna
jinak v historických zemích, jinak na Slovensku,
jinak ve městech, jinak na vesnicích. Obyvatelstvo
se nehlásilo jen policejně a pro účely
vyživovací, nýbrž se hlásilo i
pro potřeby úřadů ochrany práce,
pro evidenci vojen u a pro každý tento účel
jiným způsoben, na jiných tiskopisech a u
jiných orgánů a úřadů.
Předložený vládní návrh
vychází ze zkušeností dlouholeté
praxe. Sjednocuje předpisy v celém státě,
zjednodušuje je tak, aby policejní hlášení
obyvatelstva zahrnovalo hlášení pro všechny
potřeby veřejné správy, a odstraňuje
zastaralé normy. To jsou jeho jasné přednosti.
Vzhledem k tomu, že evidence obyvatelstva se dotkne širokých
vrstev lidových, kterým ukládá povinnost
ohlašovací a oznamovací, tedy povinnost vyplňovat
tiskopisy přihlášek a odhlášek,
a protože bude zákon prováděn z největší
části národními výbory, tedy
prostými lidovými funkcionáři, vyslovuji
přání, aby prováděcí
předpisy, jimž návrh zákona přenechává
úpravu způsobu a lhůt hlášení,
byly stejně jednoduché, prosté a srozumitelné
jako zákon sám, a aby takové byly i tiskopisy.
Jménem ústavně-právního výboru
doporučuji plenu Národního shromáždění,
aby se usneslo na zákoně ve znění
zprávy výborové. (Potlesk.)
Místopředseda David (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Vodáček: Nejsou.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Nejsou.
Místopředseda David: Přistoupíme
k hlasování.
Osnova má 3 části, 25 paragrafů, nadpisy
částí, nadpisy paragrafů, nadpis zákona
a úvodní formuli. Poněvadž není
pozměňovacích návrhů, dám
o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy
výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 3 částmi, 25 paragrafy, nadpisy
částí, nadpisy paragrafů, nadpisem
zákona a úvodní formulí podle zprávy
výborové, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Budeme projednávat třetí odstavec pořadu,
jímž je
3. Zpráva výborů zahraničního
a ústavně-právního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 210) o cestovních pasech
(tisk 235).
Zpravodajem za výbor zahraniční je posl.
Innemann, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Innemann: Slavné Národní
shromáždění!
Máme dnes projednat a schválit návrh zákona
o cestovních pasech tisk 210. Tento zákon má
nově upravit dosavadní pasové předpisy,
které vzhledem k svému stáří
dávno přestaly vyhovovat podmínkám,
v nichž dnes žijeme, dávno přestaly vyhovovat
novým podmínkám státně-bezpečnostního
zajištění naší republiky, která
se stala zvláště v poslední době
terčem nenávistných útoků třídně
nepřátelských sil na západě
a s nimi spojených zrádců, kteří
v zavilé nenávisti tajně a podloudně
opustili svou vlast, aby proti ní vstoupili do cizáckého
žoldu. Během doby, zvláště od historického
loňského února, jehož výročí
právě v těchto dnech vzpomínáme,
načerpaly naše bezpečnostní orgány
mnoho nových a praktických zkušeností,
které jsou uplatněny právě v této
osnově zákona.
V denní praxi se ukázala potřeba nového,
pružnějšího pasového zákona.
Navrhovaný zákon odpovídá tomuto požadavku,
je dostatečně pružný, jak toho pasová
agenda vyžaduje. Nové je v tomto pasovém zákoně
jasné vyjádření zásady, že
na vydání cestovního pasu není právního
nároku, dále to, že pamatuje a upravuje i případné
zkrácení platnosti cestovního pasu, jeho
územní zúžení, případně
i odnětí. Nejsme ovšem prví v přijímání
této zásady, neboť tato zásada je obecně
známa a také přijata i v cizím pasovém
zákonodárství.
I když si ministerstvo vnitra samo vyhrazuje vydávání
cestovních pasů, je v § 4 dostatečně
pamatováno a postaráno o účelnou decentralizaci
této agendy, a to tím, že bude zvláštní
vyhláškou stanoveno mezi jiným hlavně
to, kde a jakým způsobem se budou podávat
žádosti o vydání československého
cestovního pasu. V osnově je také pamatováno
na spolupráci ministerstev, která mohou uplatniti
všechny své resortní zájmy.
Zahraniční výbor projednal tuto osnovu ve
své schůzi konané dne 15. února 1949
a usnesl se, jak je vidno z jeho zprávy tisk 235, doporučiti
Národnímu shromáždění
rozšíření a doplnění §
8 o dva další odstavce. Tohoto rozšíření
trestních sankcí je třeba k tomu, abychom
mohli dostatečnou měrou provádět potřebná
preventivní opatření. Je jasné, že
i pokusy o útěk za hranice i poskytování
pomoci při těchto útěcích musíme
kvalifikovat jako nepřátelský čin
vůči naší lidově demokratické
republice a jejímu pracujícímu lidu. Jde
nám o to, abychom účinným opatřením
včas znemožňovali přechody přes
hranice, neboť velmi často máme co činiti
se svedenými lidmi, kteří potom za hranicemi
jsou nepřáteli našeho lidu zneužíváni
a dále vedeni na cestu špionáže a záškodnictví
proti naší republice. Je naší povinností,
abychom stále zdokonalovali bezpečnostní
opatření našeho lidově demokratického
státu. Je povinností nás členů
Národního shromáždění,
dáti našim státně bezpečnostním
orgánům další zbraň k maření
úkladů o naši lidově demokratickou republiku,
ke kterým nakonec směřuje každý
ilegální přechod přes hranice.
Zahraniční výbor proto doporučuje
přijetí osnovy zákona ve smyslu své
výborové zprávy. (Potlesk.)
Místopředseda David: Zpravodajem za výbor
ústavně-právní je posl. dr Popaďák.
Dávám mu slovo.
Spravodajca posl. dr Popaďák: Vážený
pán podpredseda, slávne Národné zhromaždenie!
Osnova zákona o cestovných pasoch vychádza
zo skutočnosti, že doterajšie pasové predpisy
už nedostačujú, keďže pasový
zákon z r. 1928 je už zastaralý a preto nevyhovuje
dnešným potrebám a pomerom. Požiadavky
pre novú úpravu pasového práva najmä
s hľadiska štátnej bezpečnosti sú
takého rázu, že pasové predpisy je treba
dať do súladu s novou úpravou predpisov hlasovacích
a predpisov o povoľovaní pobytu cudzincom. Vieme veľmi
dobre, že mnoho osôb pod titulom rôznych úradných
či už neúradných ciest do cudziny domáha
sa vydávania cestovných pasov, a nie je riedkym
prípadom, že po odcestovaní do cudziny nejedna
z takých osôb chová sa voči našej
republike v zahraničí nepriateľsky, ba čo
viac, dokonca sa dopúšťa proti nášmu
štátu zločinu.
Podľa doterajších pasových predpisov nebolo
dosť dobre možné zabraňovať tomuto
zneužívaniu pasového práva. Podľa
starých pasových predpisov má totiž
vlastne každý nárok na vydanie cestovného
pasu. Naproti tomu nový zákon určuje, že
na vydanie cestovného pasu nie je právneho nároku
a upravuje i prípady, kedy a za akých okolností
možno cestovný pas odňať, skrátiť
časovú platnosť pasu, alebo zúžiť
jeho platnosť územnú. Osnova v § 4 ustanovuje,
že Ministerstvo vnútra určí vyhláškou
v Úradnom liste, aké údaje má československý
cestovný pas obsahovať, dobu, na akú je ho
možno vydať resp. predĺžiť jeho časovú
platnosť, aké doklady treba pripojiť k žiadosti
o vydanie pasu, ako aj v ktorých prípadoch a pre
aké osoby možno vydať spoločný
československý cestovný pas.
Zákon má ustanovenie i o tom, ktorým osobám
možno vydať diplomatické cestovné pasy.
Niekto by mohol namietať, že obmedzujeme slobodu cestovania
do cudziny, keď zavádzame ustanovenie, že na
vydanie cestovného pasu niet právneho nároku.
Takéto tvrdenie však neobstojí, pretože
zásada voľnej úvahy pri vydávaní
cestovných pasov je zásadou obecne prijatou í
v pasovom zákonodarstve v četných iných
štátoch. Výhodou nového zákona
bude okolnosť, že zákon - ako som už spomenul
- ponecháva vykonávajúcim predpisom úpravu
takých otázok, ktoré bude potrebné
pružne prispôsobiť praktickým požiadavkám
alebo zjednaným medzinárodným dohodám.
Treba ešte zdôrazniť, že to budú poväčšine
úľavy zo všeobecných zásad pasového
zákona. Je samozrejmé, že nové predpisy
pre vydávanie cestovných pasov československých
budú brať do úvahy požiadavky jednotlivých
rezortov, a to najmä Ministerstva financií, pokiaľ
ide o predpisy devízové, valutové a daňové,
a ďalej požiadavky Ministerstva spravodlivosti, pretože
verejný záujem na potrestaní osôb,
ktoré sa dopustili trestného činu, musí
byť rozhodujúci. To znamená, čo je len
samozrejmé a prirodzené, že delikvent nebude
môcť dostať cestovný pas.
Je treba ešte pripomenúť, že vydávaním
cestovných pasov poveruje sa podľa nového zákona
zásadne Ministerstvo vnútra, avšak osnova umožňuje
účelnú decentralizáciu tým,
že orgány poverené Ministerstvom vnútra
vydávaním cestovných pasov budú túto
agendu vykonávať menom Ministerstva vnútra.
Sústredenie pasovej agendy u Ministerstva vnútra
vyžadujú dôvody štátne bezpečnostné,
čo je tiež pochopiteľné. Je záujmom
každého štátu, aby sa chránil pred
zločincami a nepriateľmi, aby zabraňoval nepriateľským
činom smerujúcim proti nemu.
A tak i my pristupujeme k novej úprave pasového
práva len v záujme ochrany nášho štátu.
Dávame si nový zákon, ktorý vyžadujú
nové pomery, zákon, ktorý znemožní
našim nepriateľom, či domácim alebo vonkajším,
páchať zločiny proti našej samostatnosti,
proti nášmu ľudu pod zámienkou všelijakých
i neúradných ciest, zákon, ktorý zabraní
prekážkam kladeným týmito zločincami
a nepriatelí úsiliu nášho ľudu
vybudovať vo svojej republike nový život. Novým
zákonom o cestovných pasoch zabránime, aby
sa nám touto cestou kládli prekážky
na našej ceste k socializmu.
Ústavno-právny výbor prerokoval predmetnú
osnovu zákona na svojej schôdzke dňa 16. februára
t. r. a v mene ústavno-právneho výboru doporučujem
plénu Národného zhromaždenia, aby túto
osnovu prijalo v predloženom znení. (Potlesk.).
Místopředseda David: Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodajca posl. dr Popaďák: V § 9, ods.
1, riadok 5 slová "jejich obsah" sa prečíarknu
a na konci slovo "neodporuje" má znieť "neodporují".
Místopředseda David: Přistoupíme
k hlasování.
Osnova má 3 oddíly, nadpisy oddílů,
10 paragrafů, nadpis zákona a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 3 oddíly, nadpisy oddílů,
10 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí,
ve znění zprávy výborové, s
opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu podle zprávy výborové.
Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Budeme projednávat čtvrtý odstavec pořadu,
jímž je
4. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 204) o úpravě právních
poměrů některých veřejných
zaměstnanců a příjemců odpočivných
(zaopatřovacích) platů, kteří
zůstali v době nesvobody na území
Československé republiky obsazeném cizí
mocí (tisk 231).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní
je posl. dr Kučera; dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Kučera: Slavné Národní
shromáždění, paní a pánové!
Předložená osnova zákona tisk 204 upravuje
služební, platové a pensijní poměry
veřejných zaměstnanců a jejich pozůstalých,
kteří zůstalí při okupaci pohraničního
území Československé republiky v letech
1938 a 1939 na tomto území.