Na zdravotnictví věnujeme rok od roku také
více peněz. Ve státním rozpočtu
na rok 1949 je pamatováno na zdravotnictví částkou
5.630,450.000 Kčs, což činí přes
6 % celkového státního rozpočtu. I
když to není ještě tolik, kolik by mělo
být, totiž 10 %, vidíme, že je to proti
loňskému rozpočtu téměř
o 3 miliardy více. Je nesporné, že se vzrůstající
hospodářskou prosperitou budou se položky na
zdravotnictví ještě stupňovat.
O zdravotnictví pečují u nás v podstatě
tři zařízení. Na prvém místě
ministerstvo zdravotnictví jakožto nejvyšší
zdravotnická instance, instituce řídící,
plánovací a kontrolní. Mimo tuto svojí
činnost se zabývá konkrétní
zdravotní péčí, a to prostřednictvím
zdravotních referátů krajských a okresních
národních výborů, zestátněných
nemocnic a lázní a zdravotnických zařízení
národního pojištění.
Jinou zdravotnickou institucí jsou zdravotnické
školy všech typů, v čele s lékařskými
fakultami humánními i veterinárními.
Úkolem všech je školit zdravotníky všech
typů. Úkolem vysokých škol zdravotnických
je vedle toho ještě vědecký výzkum.
Třetí zdravotnickou institucí je Státní
zdravotnický ústav, jehož úkolem podle
zákona je výzkum a průzkum, t. j. vědecký
výzkum resortní, a dále speciální
výchova zdravotnických osob, zdravotnická
výchova a zdravotnická propaganda. Od vzájemné
spolupráce všech těchto tří složek
očekáváme veliký prospěch pro
naše zdravotnictví zaměřené na
péči o zdraví všeho živého.
Zákon o Státním zdravotnickém ústavu
má 11 paragrafů. V § 1 se konstatuje sloučení
dvou dosavadních ústavů, pražského
a bratislavského, v ústav jeden. V § 2 jsou
vyjmenovány úkoly ústavu. V § 3 se pojednává
o tom, kde je hlavní ústav, kde je oblastní
ústav pro Slovensko a kde se zřizují pobočky.
V § 4 se pojednává o tom, že ústav
hlavní, oblastní i pobočky se člení
podle hlavních oborů své činnosti
na odbory, které jsou po odborné stránce
řízeny samostatně. Odbory mají ještě
potřebný počet oddělení.
V čele hlavního ústavu a ústavu oblastního
jsou ředitelé, které ustanovuje ministr zdravotnictví.
Přes to, že je jim vyhrazena jen pravomoc administrativní
a hospodářská, musí být odborníky,
aby mohli řádně vykonávat svoji funkci
a zejména, aby mohli správně posoudit potřeby
ústavu jako celku. Ministerstvo zdravotnictví podle
§ 4 také zabezpečí vhodnými opatřeními,
aby jednotlivé odbory postupovaly jednotně. V §
5 se určuje, že zaměstnanci ústavu tvoří
samostatný osobní stav, a o jejich služebních
a platových poměrech platí předpisy
o příslušné kategorií státních
zaměstnanců. Asistenti ústavu jsou postaveni
na roveň vysokoškolským asistentům.
V § 6 se určuje, že podrobné předpisy
o organisaci a správě ústavu vydá
ministr zdravotnictví, v § 7, že ústav
může provádět rozbory také pro
jiné právnické a fysické osoby než
ministerstvo zdravotnictví, a to za úplatu, a v
§ 8, že ústav je podřízen ministerstvu
zdravotnictví. §§ 9, 10 a 11 se zabývají
formálnostmi. Zákon nabude účinnosti
dnem 1. dubna 1949 a provede jej ministr zdravotnictví
v dohodě se zúčastněnými členy
vlády. Tolik znění zákona.
Každý zákon je doprovázen prováděcím
nařízením. V návrhu zákona
o Státním zdravotnickém ústavu se
pamatuje na provádění zákona zvláštním
§ 6, podle něhož bude vydán zvláštní
organisační řád, kterým budou
přesně vymezeny úkoly, které ukládá
Státnímu zdravotnickému ústavu zákon.
Zákon zajišťuje ústavu tělo, organisační
řád mu dodává krve, vdechne mu život.
Na tomto organisačním řádu záleží
velmi mnoho. On teprve zajistí skutečný chod
ústavu, on zaručí efekt jeho práce.
Jednalo by se nám o předloze zákona lépe,
kdybychom už dnes znali podrobné znění
organisačního řádu. Mám k němu
některé podněty.
Zákon nestanoví počet odborů, ačkoliv
§ 2 naznačuje, že jich bude pravděpodobně
6. Považuji to za lepší řešení
než to, které bylo v zákoně dřívějším,
protože práce bude soustředěnější.
Chtěl bych však při této příležitosti
upozornit na resoluci zdravotnického výboru Ústavodárného
Národního shromáždění
ze dne 27. ledna 1948, která byla přijata při
projednávání zákona o potírání
nemocí přenosných na lidi a kterou se ministerstvu
zdravotnictví ukládá, aby se staralo o vybudování
vědního odboru fytomedicinského, jehož
působností by byla péče o zdraví
rostlin v souvislosti se životem lidí a zvířat.
Ministerstvu zdravotnictví byl touto resolucí přímo
uloženo uplatnit tento obor jako třetí medicinský
obor při práci Státního zdravotnického
ústavu. Připomínám tuto resoluci a
žádám, aby při sdělávání
organisačního řádu byl k ní
vzat zřetel.
Ačkoliv se už v zákoně rýsuje
6 odborů Státního zdravotnického ústavu,
zákon se vyhýbá jejich výslovnému
uvádění, počítaje obezřetně
s tím, že zdravotnictví má nekonečné
vývojové možnosti a že v budoucnosti se
mohou vyskytnout problémy, které by nebylo možno
řešit v rámci žádného z
dosavadních odborů a pro které bude nutno
případně zřídit odbor zvláštní.
Počítá-li s touto okolností zákon,
je třeba, aby s ní počítal také
organisační řád.
Organisační řád bude muset vyřešit
také postavení nového ředitele. Říkám
"nového" proto, že jeho oborem bude především
administrativa a hospodářství ústavu,
zatím co věci odborné budou si řešit
přednostové jednotlivých odborů sami.
Je to novum proti dosavadnímu stavu, kdy ředitel
byl sice také odpovědný za administrativu
a hospodářství, ale především
řídil ústav po stránce vědecké
a odborné a také byl za práci ústavu
po této stránce odpovědný. Jsou důvody
pro to, aby tak zůstalo i nadále, a jsou také
důvody proti Zdravotnický výzkum, i když
je mnohotvárný a vyžaduje vyhraněných
specialistů, potřebuje také koordinace a
jednotného řízení. To jsou důvody
pro. Práce Státního zdravotnického
ústavu rozrostla se do takové šíře
a hloubky, že na ni sotva může stačit
jedna osoba a že vedle velkých úkolů
administrativních a hospodářských
se sotva může věnovati také otázkám
vědeckým a odborným. To jsou důvody
proti.
Osnovatelé zákona uznali důvody proti za
závažnější nežli důvody
pro. Sociálně-politický a zdravotnický
výbor po rozpravě koncepci zákona, určující
řediteli úkoly administrativní a hospodářské,
přijal. Očekává však, že
ministerstvo zdravotnictví učiní všechna
opatření, a § 8 zákona je k tomu přímo
zavazuje, aby oslabení funkce ředitelské
neznamenalo oslabení celistvosti Státního
zdravotnického ústavu. I na to musí pamatovati
organisační řád.
Přes to, že řediteli se vyhrazuje kompetence
ve věcech administrativních a hospodářských,
přece jen se od něho vyžaduje, aby byl odborníkem
a jistě i budoucí praxe povede k tomu, že osoba
ředitele bude stanovena z přednostů některého
odboru a organisační řád mu jistě
umožní, aby mohl býti iniciativní i
ve věcech vědeckých a aby zejména
mohl zasahovati tam, kde by činnost jednotlivých
odborů nebyla dosti koordinována, a aby mohl býti
zejména iniciativní při řešení
nových problémů a při eventuálním
zřizování nových odborů tak,
jak to může být dobou žádáno.
My, jejichž životním posláním a
povoláním je věnovat se vědě,
vítáme, že vědě se dostává
teprve v novém socialistickém společenském
řádu náležitého místa
a uplatnění. Veškerá organizace našeho
života, dění hospodářské
i kulturní, se opírá o vědecké
poznatky. Jedině to, co lze vědecky odůvodnit
a co lze vědecky podepřít, je a bude, zejména
v budoucnosti, uváděno ve skutek. Věda přestává
být soukromým potěšením vědců,
přestává sloužit také hospodářským
zájmům a je-li něčemu podřízena
a musí-li něčemu sloužiti, tedy je podřízena
celku a musí sloužiti blahu lidstva.
Z tohoto změněného poslání
vědy vyplývá i změněný
postoj a vztah veřejnosti, společnosti a státu
k vědě. Také vědec je dělníkem
a z užitečných dělníků
tím nejužitečnějším. V přítomné
době především vědec-technik
a vědec-biolog, v budoucí době každý
vědec, i ten, který se zabývá nejabstraktnější
vědou. Vědec musí být ve své
práci a ve svém snažení také
náležitě podpořen. Musí být
vybaven věcným zařízením a
musí být zabezpečen také hmotně.
Kolik vědců muselo v minulé době zběhnout
od své vědy proto, že museli být také
nějak živi a že jim tato věda živobytí
nezabezpečovala.
Na historii Státního zdravotnického ústavu
jsme ukázali, jak mnoho skutečně talentovaných
vědců se nemohlo pro nedostatečnou podporu
rozvinout a jak také práce tohoto ústavu
nemohla býti z těchto důvodů konána
v tom rozsahu, jak ji původní zákon určil
a jak ji také předpokládal.
Přijímáme dobrý zákon, jeho
provedení však záleží na lidech.
Aby se zákon mohl stát skutečně živým
činem, je třeba, abychom krásné prostory
Státního zdravotnického ústavu naplnili
osobami se skutečně žhavým vědeckým
zájmem, solidním vzděláním,
odpovědností vůči celku, a abychom
tyto osoby také hmotně plně zabezpečili.
Jen tak se stane z dobrého zákona také dobrý
skutek.
Sociálně-politický a zdravotnický
výbor projednal osnovu vládního návrhu
zákona o Státním zdravotnickém ústavě
ve své schůzi konané dne 15. února
1949, po všeobecné i podrobné rozpravě
provedl v osnově některé změny tak,
jak jsou uvedeny v tištěné zprávě,
a doporučuje poslanecké sněmovně vládní
návrh zákona o Státním zdravotnickém
ústavu ke schválení. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: K tejto veci sú prihlásení
rečníci, zahajujem preto rozpravu.
Rečníkmi sú posl. Vodáček
a dr Bláha.
Prosím p. posl. Vodáčka, aby sa ujal
slova.
Posl. Vodáček: Paní a pánové!
Pan zpravodaj dr Kácl podrobným a vyčerpávajícím
způsobem nám zdůvodnil význam dnes
projednávané osnovy zákona o Státním
zdravotnickém ústavu. Tímto zákonem
dáme našemu lidu opět jeden z těch dobrých
zákonů, kterým krok za krokem zdokonalujeme
službu zdraví všeho občanstva naší
republiky. A bylo-li s této tribuny při nedávno
projednávaném státním rozpočtu
na rok 1949 opětovně zdůrazňováno,
že na zdravotnickou péči přispívá
naše lidově demokratická republika hřivnou
opravdu největší, pak chceme v této
tradici dobré a účinné služby
pokračovati systematicky dále, abychom měli
národ opravdu zdravý a odolný.
Státní zdravotnický ústav, jak již
bylo řečeno, není ovšem novinkou, kterou
zavádíme teprve nyní. Máme opravdu
vzorně vybudovaný a vedený ústav v
Praze na vinohradech, vzniklý brzy po prvé světové
válce. Tehdy zdravotničtí činitelé
našeho státu pociťující potřebu
toho střediska, o které se opírala práce
veřejné zdravotní správy, nalezli
oporu, jak zdůraznil již pan zpravodaj, v morální
a vydatné hmotné pomoci Rockefellerovy nadace, o
jejíž zájem se zasloužila paní
dr Alice Masaryková, a společnou prací zdravotníků,
ministrů i poslanců Národního shromáždění
došlo tak k založení zdravotního ústavu
na zákonném podkladě. A tak již dne
12. října 1925 byl u nás odhlasován
zákon č. 218, jímž byl konstituován
Státní zdravotní ústav, dobře
finančně dotovaný a vhodně umístěný
na Vinohradech, v jedné z nejzdravějších
částí Prahy, obklopený zahradami.
Snahou iniciátorů tohoto ústavu bylo vytvořit
z něho předpoklad pro praktickou hygienu a v tom
smyslu byl také členěn, ač se snad
zdálo, že na naše poměry byl v některých
sektorech předimenzován. Některá odvětví
pak nebyla vůbec uskutečněna podle zákonného
předpokladu. Ústav měl hlavně vytvářet
předpoklady pro studium všech podmínek pro
zdraví člověka a získané zkušenosti
pak přenášet ve prospěch zdraví
celého národa. Ústav také své
zkušenosti prakticky zpracovával, takže postupem
doby v něm převládalo odvětví
výrobní, které se podílelo na rozpočtové
položce takřka polovinou. Méně bylo
dbáno původního poslání ústavu,
a to školení zdravotníků. Chybělo
učiliště. Pracovaly spíše laboratoře,
které vykonávaly z velké části
kontrolu, ať poživatin, léků, či
vzorků odebraných od nemocných osob. Mimo
to v diagnostických laboratořích vykonávali
na požádání zemského úřadu
či z podnětu ministerstva zdravotnictví šetření
o epidemiích a podávali zprávy o jejich výsledcích
těmto úředním místům.
Tato činnost - často jen příležitostná
a převážně laboratorně posudkového
rázu - nedává ovšem dostatek příležitosti
a možnosti k výchově nových mladých
pracovníků pro průkopnickou politiku ve zdravotnictví,
jak bylo zamýšleno při zakládání
ústavu.
Hospodářská krise kolem roku 1930 a její
odraz v zaměstnanecké politice státu způsobily
nenapravitelné škody v rozvoji ústavu tím,
že na řadu let znemožňovaly nábor
schopných mladých pracovníků, jak
z řad vedoucích, tak laboratorních, kteří
nacházeli dokonce i lepší placenou pracovní
příležitost v sektorech soukromého podnikání.
V době německé okupace nastala ovšem
i zde výměna osazenstva i vedení a ústav
byl postupně stále více a více zaměřován
na výrobu očkovacích látek, které
okupanti potřebovali pro své účely.
Na Slovensku v době t. zv. samostatného státu
byl zřízen v roce 1939 Zdravotně-sociální
ústav s poněkud odlišným zaměřením
než měl ústav pražský. Měl
na příklad výkonnou pravomoc v úkolech
při potírání epidemií. Mnohé
z výrobků, které produkoval pražský
ústav, byly zde objednávány a zasílány
na Slovensko. Bratislavský zdravotně-sociální
ústav zřizoval své odbočky v některých
větších městech Slovenska.
Po květnové revoluci v roce 1945 projevovala se
v pražském ústavě tendence, směřující
k osamostatňování oddělení
podle pracovních úkolů. V návrhu zákona
se projevuje snaha najít správný kompromis,
spojit úseky, které spolu vnitřně
souvisí, a vytvořit logické, pracovně
souvisící právní celky.
Nedostatkem ústavu v dřívějších
dobách bylo a prakticky ještě nyní je,
že úsek, který se zabývá vztahy
prostředí ke zdraví člověka
a společnosti a studuje je, se dostatečně
nevyvinul. V ústavu jsou sice zastoupeny některé
složky tohoto úkolu - jako výzkum a kontrola
vod pitných a odpadových, sledování
výživy - ale pro celek problému stanovených
zde úkolů obecné hygieny nebylo zde střediska.
Tato složka, dostatečně rozvinutá, má
poslání státi se páteří
ústavu. Jednou z příčin, proč
za poměrně dlouhé doby trvání
ústavu nedošlo k utvoření takového
útvaru, je jistě okolnost, že tento tak důležitý
lékařský obor nepůsobí dost
přitažlivě na mladé lékaře,
takže i na lékařských fakultách
se jeví citelné důsledky nezájmu o
obor hygieny.
Je jistě na místě, abychom u příležitosti
projednávání zákona o Státním
zdravotnickém ústavu apelovali jak na činitele,
jimž přísluší plánování
distribuce lékařů, tak i na lékařský
dorost, aby v zájmu zdraví národa vyvodili
důsledky z této potřeby.
V projednávaném zákoně je úkol,
o němž hovořím, jasně vyznačen
a požadován tím, co se uvádí
v § 2, že ústav provádí výzkumy,
průzkumy a vyšetřování, nutné
k zajištění zdraví lidí, zvířat
i rostlin ve vzájemné souvislosti života, a
dále tím, že provádí výzkum
a kontrolu životního prostředí se zvláštním
zřetelem k základním přírodním
podmínkám a jejich vlivu na život.
Zde tedy zákon napravuje skutečnost, že za
posledních 25 let trvání dosavadního
ústavu nevznikla zde všeobecně hygienická
část, která by vlastně už dávno
měla být jeho jádrem.
Další klad zákona o Státním zdravotnickém
ústavu nutno spatřovat v tom, že se počítá
se zdravotnickým školením, a proto školení
si postupem doby jistě vynutí zřízení
a organisovaní odboru, jak je vyžaduje prohloubení
veřejné zdravotní péče ve včerejší
schůzi vlády byla o něm již také
zmínka. Praktickým kladem ústavu je dále
skutečnost, že se od květnových dní
v r. 1945 dal na cestu decentralizace činnosti kontrolní
a diagnostické, které mohou býti účinné,
jen zůstávají-li v těsném styku
s terénem.
V dnešní době se skládá ústav
z 9 plnokrevných oddělení a ze 3 samostatných
laboratoří. Rovněž bude nutno vytvořit
ve smyslu zákona oddělení pro studium zdraví
rostlin, pokud mají vliv na zdraví člověka.
Při projednávání tohoto zákona
ve výboru soc.-politickém a zdravotnickém
bylo též žádáno, aby v sídle
lékařských fakult a krajských národních
výborů byla věnována zvláštní
pozornost pobočkám zdravotnického ústavu,
které nutno zaměřit podle rázu krajů
na jednotlivé úseky v tom kterém kraji nejaktuálnější.
Je to jistě podnět dobrý a zákon sám
pamatuje na jeho realizaci.
Výrobu očkovacích látek, která
se hlavně v posledních letech rozrůstá
přímo továrnicky, bude jistě účelné
řídit tím způsobem, že bude prováděna
v jednotném a samostatném státním
podniku, tak jak je tomu s připravovanou výrobou
penicilinu, jehož výrobna jistě v dohledné
době zahájí svou blahodárnou činnost.
Při realizaci dalších podobných výroben
vyžádá si doba na př. výrobu
sušené krevní plasmy a dalších
ser a očkovacích látek pro účely
humánní. Výrobu vakcin pro účely
veterinární nám celkem dobře plní
státní veterinární ústav v
Ivanovicích na Hané, který zachraňuje
státu cenné hodnoty živočišné
a pomáhá šetřit valuty. Je jistě
v zájmu státu a celého našeho národního
hospodářství, budeme-li pokud možno
nejvíce samostatní i ve výrobě látek
očkovacích.
Státní zdravotnická rada, která bude
rovněž rozšířena, bude jistě
společně se Státním zdravotnickým
ústavem, s našimi odbornými učilišti
medicinskými a s ministerstvem zdravotnictví pečovat
o to, aby po stránce výroby zdravotnické
se našemu lidu dostalo nejhodnotnějších
a plně vyzkoušených léčiv a očkovacích
látek. Věříme proto, že v dokonalé
pracovní a výzkumné synthese všech těchto
zdravotnických institucí se splní úmysl
zákonodárců a že se Státní
zdravotnický ústav stane jedním z nejpevnějších
pilířů naší státní
zdravotní správy pro dobro všeho lidu.
Jménem klubu poslanců čs. strany lidové
a jistě i jménem vás všech, paní
a pánové, prohlašuji, že budeme všichni
pro předloženou zákonnou osnovu hlasovat. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom
je pán posl. dr Bláha. Prosím, aby
sa ujal slova.