Předseda dr. John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský, dr. Procházka, Richter, Valo, V. David, Žiak.

Zapisovatelé Kleštinský, Kolář.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstkové předsedy vlády Široký, Fierlinger, dr. Ševčík; ministři dr. Clementis, arm. gen. Svoboda, dr. Gregor, Nosek, dr. Nejedlý, dr. Čepička, V. Kopecký, Kliment, Ďuriš, Krajčír, Petr, dr. inž. Šlechta, dr. Neuman, Erban, Plojhar, inž. Jankovcová. Předseda NÚKÚ dr. Friedmann.

236 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr. Ramajzl, dr. Rattinger.

Projev předsedy Národního shromáždění k uctění památky zesnulého předsedy rady ministrů Lidové republiky Bulharska Jiřího Dimitrova.

1. Zpráva výboru branného a bezpečnostného k vládnemu návrhu zákona (tlač 323) o prepožičiavaní titulov vyšších vojenských hodností (tlač 331).

2. Zpráva výboru branného a bezpečnostního a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 330) o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů (tisk 336).

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 327) o nabývání a pozbývání československého státního občanství (tisk 333).

4. Zpráva výboru pro řemeslo a obchod a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 324), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Dohoda o prozatímní úpravě hospodářských styků mezi republikou Československou a republikou Finskou, podepsaná v Helsinkách dne 6. května 1949 (tisk 334).

Předseda (zvoní): Zahajuji 33. schůzi Národního shromáždění.

Prosím, aby Národní shromáždění republiky Československé uctilo památku Jiřího Dimitrova, předsedy rady ministrů Lidové republiky Bulharské, dvěma minutami ticha. (Shromáždění povstává a dvěma minutami ticha uctívá památku Jiřího Dimitrova. - Shromáždění opět usedá.)

Děkuji vám.

Paní a pánové,

počátkem tohoto měsíce zemřel v sanatoriu poblíž Moskvy po dlouhé a těžké nemoci Jiří Dimitrov, vynikající představitel mezinárodního dělnického hnutí, předseda rady ministrů bratrské Lidově demokratické republiky Bulharské a generální tajemník komunistické strany Bulharska. Muž, patřící celému pokrokovému, demokratickému a mírumilovnému lidstvu, statečný a přední bojovník za svobodu dělnické třídy a všeho pracujícího lidu na celém světě, osvoboditel bulharského národa a náš věrný a poctivý přítel a druh. Skláníme se v úctě a vděčnosti před jeho památkou a sdílíme upřímně nesmírnou bolest bulharského lidu nad ztrátou velikého syna své země, protože tato bolest je také bolestí naší. Život Jiřího Dimitrova je moderní hrdinskou epopejí, je poznáním, je soustavným a tvrdým bojem za uskutečnění poznaného a konečně je také vítězstvím. Je to nádherný a statečný život cele daný za lepší příští všeho lidstva.

Jiří Dimitrov se narodil 18. června 1882 v prostředí makedonského odboje. Jeho otec je bulharským revolucionářem, jeden z jeho bratří umírá ve vyhnanství na Sibiři, druhý je ubit v povstání a třetí rovněž obětuje svůj život v revoluci a jeho sestra pro svobodu svého lidu odchází do vyhnanství. To je úzký kruh jeho nejbližších, ale široká kola touhy po svobodě a boje za svobodu prolínají celým jeho národem, tak jako i celým světem. Z jeho středu a z tohoto ohniska vyrůstá život Jiřího Dimitrova. Velmi brzy se stává typografem a písmenka, která procházejí jeho rukama, otevírají před ním nesmírné dálky celého světa, ale také jeho bolesti a obzory možného štěstí. Každým dnem cítí proto více a bolestivěji útlak svůj, svého národa a své třídy.

Chce lepší a spravedlivější svět a začíná o něj usilovat na místě, kde žije, a v prostředí, ve kterém žije. Stále poučenější a vzdělanější stává se členem bulharské dělnické strany sociálně-demokratické, kde se přidružuje hned z počátku k Blagojevově a Kirkovově levici, jež se později proměňuje v bulharskou komunistickou stranu dělnickou. Později v roce 1909 je generálním tajemníkem bulharských odborových organisací.

V období balkánských válek vystupuje vědomě a důsledně pro mír. Jasně vidí skutečný cíl tohoto válečného vraždění, jež je namířeno proti pracujícímu lidu a proti svobodě národů v jižní a jihovýchodní Evropě. Organisuje stávky dělníků a havířů proti nim a již v této době důsledně bojuje proti zapojení svého státu a svého lidu do mocenské sféry stále mohutněji narůstajícího německého imperialismu.

Stejně tak v období před první světovou válkou, a to již jako poslanec bulharského Národního shromáždění, bojuje vědomě a důsledně znovu pro mír. Vystupuje poučeně a sebevědomě proti imperialistické válce a proti roli, kterou v ní připravují bulharskému lidu němečtí Coburgové. Současně bojuje také proti jakémukoliv oportunismu v dělnickém hnutí, oportunismu, který zrazuje právě na počátku velké světové války dělnickou třídu a všechen pracující lid a který se ochotně podřizuje imperialistickým zájmům svých pánů a připravuje tak smrt a nezměrné utrpení milionům pracujících.

Samozřejmě, že všechna tato činnost Jiřího Dimitrova znamená počátek jeho trvalého persekvování a pronásledování, že tato činnost Jiřího Dimitrova je potlačována žalářem, z něhož ho osvobozuje teprve Velká říjnová revoluce, v níž vidí vycházející slunce svobody národů i pracujícího lidu. Tak v ní nadšeně věří a tak o ní nadšeně a přesvědčeně mluví před bulharskými dělníky. Je proto znovu zatčen a osvobozen teprve vzbouřivšími se masami bulharského pracujícího lidu. Odjíždí potom v roce 1919 na II. kongres Kominterny do Moskvy, ale dostává se tam teprve po roce přes nové věznění, tentokrát rumunským četnictvem, a po dobrodružné pouti přes půl Evropy. V Moskvě se r. 1920 setkává na III. sjezdu Kominterny po prvé s Leninem, na sjezdu odborových rad po prvé se Stalinem. Toto setkání znamená pro něj novou sílu a potom věrnost na celý život velkému učení Lenina a Stalina a ruskému lidu, statečně se probojovávajícímu k socialismu. Je samozřejmé, že po návratu do Bulharska rozpoznává Jiří Dimitrov ihned fašistický charakter Cankovova převratu a jeho diktatury a pouští se proti ní v otevřený a konkretní boj se zbraní v ruce a v celé jednotné fronty bulharských dělníků a malorolníků. To je první lidová fronta proti fašismu v Evropě, lidová fronta, která postupem doby rukou Jiřího Dimitrova se proměňuje v mezinárodním měřítku ve vítězný nástroj boje pracujícího lidu celého světa proti fašistickému nebezpečí a proti nové imperialistické válce, ohrožující lidstvo nad obzorem mezinárodního fašismu. Síly bulharského monarcho-fašismu, opírající se o mezinárodní pomoc, vytlačují v této době ještě Jiřího Dimitrova do vyhnanství, které trvá celé desetiletí. Ale právě zde dorůstá Jiří Dimitrov na podkladě svých revolučních zkušeností a těchto poznatků v rozvážného a současně i rozhodného stratéga dělnického boje za svobodu na celém světě. A také v tomto období příprav druhé světové války vystupuje Jiří Dimitrov vědomě a důsledně pro mír. Samozřejmě, že je ve své zemi i proto znovu odsuzován k smrti a že za svého pobytu v Německu se nutně střetává už v roce 1933 v nejtěžším zápase s hitlerovskými katany. Lipský proces je hrdinským a přesvědčivým varováním všem demokratickým, pokrokovým a mírumilovným lidem na světě. Je voláním po jejich jednotě, po mohutné lidové frontě všech těchto lidí ve všech zemích světa proti nastupujícímu fašismu. Jeho slovem je Jiří Dimitrov, který je obžalován proto, aby žaloval, aby sám žaloval před tváří celého světa a celé lidské historie nejen na německý fašismus, ale na všechny ty, pro něž tento nelidský a nenávistný systém je nástrojem boje proti pokroku a proti svobodě národů i pracujícího lidu. Zde v Lipsku mluví Dimitrov za celý svět a za všechny lidi dobré vůle na celém světě. Hrdě a sebevědomě se hlásí k socialismu a ke komunismu jako jediné záštitě míru, svobody a spravedlnosti. Hrdě a sebevědomě prohlašuje svou rodovou pokrevní spřízněnost se Sovětským svazem a s všesvazovou komunistickou stranou bolševiků. A pro tuto myšlenku a pro svobodu, demokracii, mír a socialistickou budoucnost Dimitrov v Lipsku také vítězí. Pomocná ruka generalissima Stalina vyvádí ho jako sovětského státního občana potom i z Německa. A to je předzvěst, a slavná předzvěst, vítězství sovětského lidu nad fašismem o řadu let později. Je pochopitelné, že se Jiří Dimitrov, tento muž celého světa, stává generálním sekretářem výboru Kominterny v roce 1935, kde ve světovém měřítku a na podkladě svých bohatých zkušeností soustřeďuje úderný předvoj protifašistických mírových sil.

I zde zůstává dobrým a věrným synem svého národa. Z Moskvy organisuje v roce 1942 frontu bulharských protifašistů a vede ji nakonec do otevřeného povstání a boje proti Německu a vítězně až do Rakouska. A tak koncem roku 1945 vrací se Jiří Dimitrov do své země, ke svému lidu, ozdoben slavným Leninovým řádem, jako předseda Vlastenecké fronty a bulharské komunistické strany, aby se stal prvním předsedou rady ministrů lidově demokratického Bulharska.

Náš smutek nad odchodem Jiřího Dimitrova je upřímný a opravdový. Jiří Dimitrov byl a je spolubojovníkem naší dělnické třídy a našeho pracujícího lidu. Těžili jsme z jeho zkušeností v době, kdy podle jeho vzoru jsme šli cestou Národní fronty všeho našeho pracujícího lidu měst i venkova k naší lidové demokracii. Opíráme se o ně i v této době, kdy přes vítězný únor loňského roku nastupujeme k socialismu. Jiří Dimitrov je živou a neoddělitelnou součástí našeho dneška i celé naší budoucnosti. Je také spolutvůrcem nového přátelství a bratrství našich národů s národem bulharským, přátelství, jež ve věrném a neotřesitelném svazku se Svazem sovětských socialistických republik je zárukou pokroku, svobody, míru a socialismu na celém světě.

Jiří Dimitrov, jeho přesvědčení, jeho boj, jeho vítězství a celý jeho život patří také nám. A proto zármutek bulharského lidu nad jeho odchodem je stejným zármutkem i naším. Věčná sláva a čest jeho památce!

Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 15 hod. 24 min. - znovu zahájena v 15 hod. 41 min.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dala jsem na dnešní schůzi poslancům Šlingovi, Mrázovi, Kolářovi, Netušilové, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Mikulášovi, dr. Palátovi, Barešovi, Horklové, Kobylkovi, Myškovi, Paškovi, dr. Ivo Skálovi, Vetiškovi, Tejchmanovi, Vyhnálkovi, Machačové, Synkové, dr. Steinerovi, A. Novotnému, Durné, Syrovátkové, Poláčkovi, V. Sovovi, Bašťovanskému, dr. Frišovi, Jeleňovi, dr. Husákovi, dodatečně na 30. schůzi dne 15. června 1949 dopoledne posl. Burdovi.

Posl. dr. Berák žádá o udělení dovolené na dobu od 2. do 20. července 1949.

Posl. Řezníček žádá o udělení dovolené na měsíc červenec.

Poslanci Koktán, Mátla, Vojanec žádají o udělení dovolené do 14. července t. r.

Posl. Pytlík žádá o dovolenou na měsíc červenec.

Posl. Koubek žádá o udělení dovolené na dobu od 27. června do 13. července 1949.

Posl. Zupka žádá o udělení dovolené na dobu od 26. června do 17. července 1949.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Klub poslanců čs. strany socialistické oznámil spolu s posl. Ant. Žákem, že posl. Žák vstoupil do klubu poslanců čs. strany socialistické. (Čj. 112 8/7 49-S.)

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru branného a bezpečnostného k vládnemu návrhu zákona (tlač 323) o prepožičiavaní titulov vyšších vojenských hodností (tlač 331).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této předloze se sloučilo s jednáním o předloze, která je jako odst. 2 denního pořadu, to jest

2. Zpráva výboru branného a bezpečnostního a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 330) o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů (tisk 336).

Důvodem pro navrhované sloučení je, že v obou případech jde o úpravu poměrů příslušníků ozbrojených sborů.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou: k odst. 1 posl. Török, k odst. 2 byl společným zpravodajem za výbor branný a bezpečnostní i za výbor rozpočtový ustanoven posl. Kašpárek.

Dávám slovo zpravodaji k odst. 1, posl. Törökovi.

Zpravodajca posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Udeľovanie čestných titulov prevádzalo sa doteraz podľa zákona č. 268/1946 Sb. v znení zákona č. 55/48 Sb. pokiaľ išlo o prepožičiavanie vyšších vojenských hodností, dialo sa tak podľa vládneho nariadenia č. 60/1939 Sb., ktoré bolo za tým účelom k citovanému zákonu vydané ako prevádzacie nariadenie. Nakoľko ustanovenia citovaných zákonov a vládneho nariadenia nevyhovujú dnešným našim potrebám, najmä pokiaľ ide o prepožičiavanie titulov vyšších vojenských hodností - keďže následkom účasti mnohých vojenských osôb v boji za naše oslobodenie, či už v partizánskych jednotkách, alebo v zahraničnej vojenskej službe, so skutočnosťami z výkonu tejto služby vyplývajúcimi nemohly doteraz platné zákony počítať - a konečne pretože citované vládne nariadenie je z doby neslobody, prítomný vládny návrh zákona má tieto medzery vyplniť. Z týchto dôvodov osnova zákona o prepožičiavaní titulov vyšších vojenských hodností obmedzuje sa len na záležitosti vojenské, ktoré nanovo upravuje, pričom citované zákony včítane vládneho nariadenia č. 60/39 Sb. ostávajú v platnosti a ruší sa tu len časť vládneho nariadenia, upravujúca doteraz prepožičiavanie čestných titulov vojenským gážistom.

Osnova zákona rozlišuje prepožičiavanie vyšších vojenských hodností na dobu prechodnú, t. j. na dobu poverenia určitou funkciou, ku ktorej sa hodnosť viaže, pričom počet stupňov povýšenia sa neobmedzuje. V druhom prípade ide o prepožičiavanie vyšších vojenských hodností rázu trvalého, pričom rozsah povýšenia je obmedzený na jeden stupeň, t. j. na najbližšiu vyššiu vojenskú hodnosť.

Tak podľa § 1 osnovy udeľujú (prepožičiavajú) sa vyššie hodnosti dočasného rázu, a to vojenským osobám povereným zvláštnymi služobnými úkonmi, napr. členom profesorských sborov vojenských škôl a vojenským osobám, majúcim určité povolanie mimo hranice štátu. Pritom sa branný pomer dotyčných osôb nemení.

V § 2 osnovy sa vypočítavajú prípady, kedy možno prepožičať vyššiu hodnosť trvalého rázu, a to najbližšie vyššiu, než ako má vojenská osoba doteraz. Podmienky pre dosiahnutie najbližšej vyššej hodností sú uvedené v nasledujúcich odsekoch.