Pod písm. a) sú uvedené podmienky dosiahnutia vyššej hodnosti, kedy vojenská osoba konala aspoň 20 rokov riadne a úspešne službu v čs. brannej moci, pričom na rozdiel od vyššie citovaného vládneho nariadenia upúšťa sa od podmienky dosiahnutia veku 60 rokov. Toto dosiahnutie povýšenia sa tu nijako negeneralizuje a povýšenie bude udeľované len v prípadoch osobitného zreteľa hodných.

Pod písm. b) spadajú prípady účastníkov boja za oslobodenie podľa zákona č. 255/46 Sb., čo je ustanovením novým a skutočne spravodlivým a je to jak v záujme občianskej, tak i vojenskej morálky. V dôvodovej zpráve sa uvádza nateraz známy presný počet prípadov vojenských osôb, určených k povýšeniu, ktorý počet po preskúmaní osobitnou komisiou činí u nižších dôstojníkov a rotmajstrov 144 (z nich 15 mŕtvych), ďalej 51 štábnych kapitánov a vyšších dôstojníkov (z nich 23 mŕtvych). Toto ustanovenie môže sa použiť aj pre prípady doteraz neznáme. Tu treba pripomenúť, že povýšenia, prevedené v období partizánskych a iných bojov za oslobodenie, pokiaľ boly zvláštnou komisiou prejednané a uznané, ostávajú v platnosti a nevylučujú možnosť ďalšieho povýšenia na najbližšiu hodnosť.

Konečne pod písm. c) spadajú tie prípady zvláštneho zreteľa hodné, kedy vojenská osoba pri vykonávaní vojenskej služby, spojenej so zvýšeným ohrozením zdravia alebo života, utrpela bez vlastnej viny úraz, poškodenie zdravia a stala sa neschopnou v ďalšej vojenskej službe. U prípadov, spadajúcich pod písm. b) a c) nevyžaduje sa podmienka 20ročnej vojenskej služby ani dosiahnutia veku 60 rokov. Vyplýva to už z povahy ustanovení, lebo nie je možné neprepožičať titul vyššej vojenskej hodnosti osobám skutočne zaslúžilým v bojoch za oslobodenie a tiež v prípadoch ohrozenia zdravia pri výkone vojenskej služby len preto, že neslúžily 20 rokov alebo nedosiahly predpísanej vekovej hranice. Vo všetkých prípadoch § 2 ostáva branný pomer osôb tiež nezmenený a povýšenie nezakladá žiadny nárok na úpravu služobných a zaopatrovacích platov.

Ďalšie paragrafy osnovy pojednávajú o kompetencii prepožičiavania vyšších vojenských hodností, o zániku prepožičania hodnosti, ako aj o platnosti povýšenia podľa doteraz platných predpisov.

Vzhľadom k tomu, že predložená osnova zákona pojednáva o čiste vnútorných záležitostiach armády a ostatné rezorty štátnej správy nemôžu mať na nich osobitný záujem, je prevedením zákona poverený minister národnej obrany.

Prevedenie zákona nevyžaduje žiadneho nákladu.

Slávne Národné shromaždenie, branný a bezpečnostný výbor prerokoval predložený vládny návrh zákona, tlač 323, o prepožičiavaní titulov vyšších vojenských hodností na svojej schôdzi dňa 6. júla 1949 a bezo zmeny ho schválil. Ako zpravodajca branného a bezpečnostného výboru doporučujem plénu Národného shromaždenia, aby túto schválilo v predloženom znení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 2, jímž je p. posl. Kašpárek.

Zpravodaj posl. Kašpárek: Paní místopředsedkyně, páni ministři, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů - tisk č. 330, který vám dnes branný a bezpečnostní výbor předkládá k projednání, je dalším velmi významných článkem k vybudování naší lidově demokratické armády, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže. Navrhovaným zákonem mají býti příslušníci ozbrojených sborů vyňati z dosud jinak platného zákona č. 103/1926 Sb., který dnes jíž nevyhovuje, a to jednak tím, že svým zastaralým pojetím a strukturou neodpovídá dnešnímu lidově demokratickému zřízení, a dále proto, že doposud byl jen brzdou úspěšného vybudování ozbrojených sborů.

Při projednávání tohoto zákona je nutno zdůraznit, že v tomto případě nejde o věc novou, nýbrž jen o důsledné provedení Košického vládního programu, jenž vydání nového platového zákona plně uznával, a plnění budovatelského programu vlády Klementa Gottwalda, který ve svém prohlášení zvlášť zdůrazňoval zajištění materiálních potřeb příslušníků ozbrojených sborů, aby se tito mohli, jsouce zbaveni tíživých existenčních starostí, plně věnovat svému odpovědnému povolání.

Přes to, že potřeba těchto vpravdě oprávněných požadavků byla obecně již dříve uznávána, můžeme k tomuto významnému úkolu přistoupit teprve nyní, po slavném únorovém vítězství, kdy pracující lid se stal skutečným hospodářem v našem státě. Osnova předloženého zákona je dále významná tím, že se opírá o slova presidenta republiky a nejvyššího velitele branné mocí soudruha Klementa Gottwalda, který na významném zasedání ústředního výboru komunistické strany Československa v listopadu minulého roku ve svém referátu o významu státního aparátu řekl: "V únoru se ukázalo, že státní aparát v tomto smyslu sehrál svou významnou roli, a bylo to názorným poučením pro dělnickou třídu, jak ona jakožto vládnoucí třída má pečovat o svůj mocensky aparát. A ona o něj bude muset pečovat velmi svědomitě a velmi pečlivě."

A jestliže jsme, paní a pánové, na základě těchto slov odhlasovali již několik zákonů, jež daly základ pro vybudování nových, spolehlivých a dělnické třídě oddaných ozbrojených sborů, pak schválením tohoto návrhu zákona splníme úkol nejdůležitější. Ukončíme tím pevný a nekompromisní boj naší komunistické strany o uskutečnění další části vládního programu a zároveň postavíme ozbrojené sbory na nový, spravedlivý hospodářský základ, který až do dnešního dne byl stále otevřeným a živým problémem.

Tento zásadní požadavek urychleného uspořádání finančních poměrů příslušníků ozbrojených sborů vystupuje do popředí zvláště nyní, to jest právě v době stále se zostřujícího třídního boje, ve kterém jsou na příslušníky ozbrojených sborů kladeny stále větší a odpovědnější úkoly jak politické tak i odborné, kdy tyto sbory stále ještě budujeme a posilujeme zejména tím, že při stále ještě probíhající očistě přijímáme do jejich řad nejlepší a nejuvědomělejší příslušníky dělnické třídy. Jsou to vesměs kvalifikovaní a dobře placení dělníci, jejichž průměrná měsíční mzda značně převyšovala služné, jež dosud mohou obdržet za nebezpečnější a odpovědnější službu v ozbrojeném sboru.

Na základě těchto poznatků a skutečností, které značně ztěžovaly situaci v ozbrojených sborech, byl právě vydán vládní návrh zákona tisk 330, jehož účelem je, aby všechny tyto nedostatky odstranil a napravil křivdy, které byly napáchány zvláště na těch nejmenších a nejmladších příslušnících.

Předložený návrh zákona vychází ze zásad našeho plánovaného hospodářství a budovatelských úkolů. Je to zákon nového typu a v otázce platové je vpravdě revoluční. Při honorování všech příslušníků sboru se uplatňuje socialistická zásada: Každému podle jeho práce a výkonu.

Zákon byl postaven na těchto zásadách: Plně se v něm uplatňuje heslo, že lidová demokracie lidi spojuje. Je společný a platí pro všechny ozbrojené složky. Tímto opatřením navždy mizí stará nevraživost a touha po nadřaděnosti jednoho sboru nad druhým, jak ji záměrně dovedli pěstovat kapitalisté za první republiky, aby v případě potřeby mohli použít jednoho sboru proti druhému.

Zákon je rámcový a proto obsahuje jen hlavní zásady, v nichž nejsou uváděny žádné sazby služebních příjmů, jako tomu bylo dříve. Vláda se zmocňuje, aby podle celkové cenové hladiny a potřeb kádrů sama stanovila výší základního platu a ostatních přídavků. Tímto ustanovením se dostává zákonu náležité pružnosti, která bude prospěšná jak pro zajištění státní bezpečnosti, tak i pro samé příslušníky ozbrojených sborů, kteří na jeho podkladě se stanou samostatnými, na nikom nezávislými orgány našeho lidově demokratického státu a skutečnou ozbrojenou pěstí dělnické třídy.

Jako jeden z příslušníků těchto sborů pevně věřím, že na základě tohoto zákona se nám podaří plně potřít zbytky úplatkářství a korupce, které se ještě tu a tam jako přežitek kapitalistického hospodářství objeví.

Osnova vychází ze zásady sovětského vzoru. Zavádí systém plánování služebních míst, který bude nejdůležitějším prostředkem k regulování početních stavů, a uskutečnění systému odměn za funkce. Zákon zavádí systém odměn za vyšší výkony, který se již plně osvědčil v našem hospodářství a v národních podnicích. Tímto opatřením má ještě vyniknout snaha o zvýšení produktivity práce v oboru bezpečnosti a příslušníci sborů mají tak býti povzbuzeni k ještě větší výkonnosti.

Ustanovení prvního oddílu zákona se týká jen vojenských osob z počtu mužstva. Jsou v něm upraveny peněžní a naturální náležitosti mužstva a poddůstojníků v základní službě, dříve presenční, dále elévů, dorostenců, učňů a žáků, kteří podle § 1 nejsou vojenskými osobami a proto se pro ně zavádí společný název vojenští chovanci.

Jednou ze zvláštností zákona je, že pro mužstvo i poddůstojníky základní služby je pamatováno na odměnu, když zastávají místo plánované pro důstojníky nebo poddůstojníky vojska z povolání. Odměna se nazývá zástupné a jistě ji všichni můžeme přivítat jako jeden z mnoha výchovných prostředků k získání zájmu vojenských osob základní služby o odpovědnější službu na místech nižších velitelů a tím i jako prostředek k výchově kádrů pro dobu branné pohotovosti.

V § 12 se vypočítává, co všechno bude tvořit nový služební příjem příslušníka sboru. Jeho nejdůležitější složkou bude základní plat, ve kterém vedle výchovného budou zahrnuty všechny dosavadní příjmy, jako činovné, služné, platový přídavek, vojenský nebo četnicky přídavek a dosavadní platová úprava. Základní plat bude pro všechny složky stejný. Zásadně se bude řídit podle hodnosti, a to bez zřetele na vzdělání, na zařadění do služebních kategorií a oborů. Zvyšovat se bude podle počtu odpracovaných let. Dosavadní platové stupnice a třídy, které byly stanoveny ne podle práce, nýbrž podle ošoupaných kalhot, se ruší. Tím budou odstraněny poslední zbytky starého způsobu služby. Ve sborech nám vznikne skutečná jednota, a to především jednota na poli skutečné práce, která je prvním předpokladem každého úspěchu.

Pro ty osoby, které - nehledě na hodnost - budou v ozbrojených sborech zastávat důležitá velitelská, řídící nebo kontrolní místa, zavádí zákon funkční přídavky. Přídavky budou mimo základní plat zvláštní odměnou za zvýšený výkon. Pro výkon služby, která vyžaduje zvláštní námahy nebo klade na příslušníka sboru zvýšené požadavky, stanoví se služební přídavky. Zákon nezapomíná ani na vypořádání se s cizími názvy. Místo nečeského slova "žold" zavádí se česky výraz "služné" a pro vojenské chovance "kapesné".

Ustanovení oddílu šestého, vyplývající z jednotnosti sborů, týká se pouze příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže. Podle něho, stejně jako u armády podle zákona č. 44/1949 Sb., se ruší gážisté mimo služební třídy a místo nich se zřizuje sbor strážmistrů Sboru národní bezpečnosti a vězeňské stráže.

V důsledku toho upravuje se také počet hodností u Sboru národní bezpečnosti. Místo dosavadních čtyř stupňů zavádějí se pouze tři stupně, a to strážmistr, štábní strážmistr a vrchní strážmistr. Tímto novým ustanovením se ruší hodnost praporčíka a o jejich zařazení rozhodne ministr vnitra.

Ustanovení tato platí obdobně i pro příslušníky Sboru vězeňské stráže. Pokud se týče dosavadních úředníků Sboru vězeňské stráže, budou podle zákona jednotlivě převedeni do stavu důstojníků vězeňské stráže.

Vzhledem k tomu, že ozbrojené sbory musejí být složkou výkonnou, stanoví se v § 41, na jakém podkladě a za jakých podmínek mohou být příslušníci ozbrojených sborů převáděni do civilního zaměstnání vlastního nebo do jiného oboru veřejné správy a kdy zase naopak i civilní státní zaměstnanci mohou být převedeni do SNB a SVS.

Pro ženy jako příslušnice ozbrojených sborů platí ustanovení § 44, ve kterém se říká, jakým způsobem bude upraven jejich služební příjem v době těhotenství a mateřství.

Ostatní ustanovení zákona jsou naprosto jasná, takže nepotřebují zvláštního odůvodnění.

Paní a pánové, nakonec mi dovolte, abych s tohoto místa jménem všech příslušníků ozbrojených sborů poděkoval naší vládě, jednotlivým resortům, ministrům ozbrojených sborů a zvláště naší ochránkyni a záštitě, komunistické straně Československa, za jejich velikou péči, kterou nám dosud věnovali, aby dnes při tak významné příležitosti zároveň přijali naše soudružské ujištění, že všichni příslušníci očištěných ozbrojených sborů zůstanou věrni zásadám, za které pod vedením komunistické strany v těsném spojení s pracujícím lidem v únoru minulého roku bojovali a slavně zvítězili. (Potlesk.)

Branný a bezpečnostní výbor podrobně projednal ve své schůzi konané dne 6. července t. r. vládní návrh zákona o platových poměrech příslušníkům ozbrojených sborů, tisk 330, a taktéž rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 7. července 1949 vzal usnesení výboru branného a bezpečnostního za své. Oba výbory, jak vidno ze zprávy tisk 336, provedly některé menší změny. Zvláště bych chtěl upozornit plenum na doporučení těchto výborů příslušným resortním ministrům, týkající se započitatelnosti let pro výsluhu u těch příslušníků ozbrojených sborů, kteří do ozbrojených sborů teprve vstoupili.

Navrhuji, aby plenum slavného Národního shromáždění schválilo osnovu zákona tak, jak je uvedena ve zprávě výboru branného a bezpečnostního, tisk 336. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Pavel, Žiak, Jan Sova, Šalgovič a ing. Novák.

Dávám slovo prvnímu řečníku, panu posl. Pavlovi.

Posl. Pavel: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Projednávaná osnova platového zákona armády, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže, která má položit základy nové platové politiky v těchto složkách, má veliký význam pro vnitřní i vnější ochranu našeho státu vůbec, jakož i pro budování ozbrojených složek zvláště. Tento zákon má odstranit ustanovení zákona z roku 1926, č. 103 Sb., který nevyhovuje nejen z důvodů formálně technických a administrativních, ale je především v rozporu se zásadami naší mzdové politiky, ba možno říci, že jeho zásady jsou v rozporu s lidově demokratickým zřízením.

Nežli přijdu k hodnocení zákona, chtěl bych jako člen ozbrojených složek poukázat na to, za jak rozdílných podmínek je projednáván dnešní platový zákon proti zákonu z roku 1926. Není sporu o tom, že úprava platových poměrů příslušníků ozbrojených složek se děje za podmínek všeobecného zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Dochází k snižování cen životních potřeb, zvýšené požadavky pracujících jsou kryty zvyšující se výrobou, trh je zásobován stále větším množstvím spotřebního zboží. Peníze i bodové poukazy, které pracující dostávají, mají stále vyšší reálnou hodnotu.

Naše vláda usnesením z června t. r. zajišťuje rolníkům jejich právo na slušnou životní úroveň tím, že jim zaručuje odběr všech zemědělských produktů a u některých druhů dokonce zvyšuje ceny. Údernické hnutí, snižování norem, pracovní elán pracujících pomohl nám k tomu, že ceny na volném trhu mohly být citelně sníženy, stoupá jakost zboží a tak dochází ke stále postupujícímu zhodnocování platů.

Jaký je to rozdíl proti poměrům, které vládly v naší republice, když byl projednáván zákon č. 103 z r. 1926 o platech státních a veřejných zaměstnanců! Projednávání platového zákona probíhalo tehdy v ovzduší útoků vládnoucích stran na životní úroveň všeho lidu. Deflační politika ministra financí Rašína přesunuje břemena hospodářské rekonstrukce na bedra pracujícího lidu, při čemž astronomické zisky válečných zbohatlíků nejen že jsou nedotčeny, ale naopak se zvyšují. V této době, kdy podle úřední statistiky milion dělníků nevydělávalo více nežli 100 Kč týdně a kdy 896.000 dělníků pobíralo na týdenní mzdě mezi 100 až 150 Kč měsíčně, předložila vládnoucí buržoasie parlamentu návrh zákona o zavedení cen na zemědělské produkty, kterými byly zdraženy nejdůležitější životní potřeby o 20%, a dále postavila na pořad dne zdražení cukru, lihu, nájemného a železniční dopravy.

Projednávání platového zákona se dělo v době, kdy byl prováděn útok na životní úroveň našeho lidu. V těch dnech dochází k demonstracím pracujících v Praze i v jiných městech. Policie používá obušků, na demonstranty útočí jízdní čety a bylo použito i střelných zbraní. Při srážkách jsou desítky těžce i lehce zraněných. V této atmosféře byl projednáván zákon, který má dnes být pro příslušníky ozbrojených sborů zrušen. Na jedné straně se mělo dostat veřejným zaměstnancům několika stovek, zatím co zdražením životních potřeb se jim z kapes vytáhlo daleko více. Na jedné straně byla budována ozbrojená část státního aparátu, ale použito jí nemělo být a nebylo proti skutečným nepřátelům ČSR, ale proti pracujícím lidem našeho státu.