Za těchto okolností ovšem i zákonná úprava otázky státního občanství zůstává od počátku nejasná, neúplná a nedůsledná, neboť právo o státním občanství československém, jehož základem je ústavní zákon č. 236 z r. 1920, jen provádí mírové smlouvy, a až do Mnichova, kdy na tyto základní chyby ukazují všechny z toho vzniklé důsledky v celé hrůze, se na tomto stavu jen záplatovalo. Okupanti pak v době největšího ponížení národa jen upravovali otázku státního občanství takovým způsobem, že v poměrech státoobčanských nastal úplný chaos. Tak se stalo, že po osvobození v r. 1945 bylo možno mluvit o tom, že státní občanství všech obyvatel tohoto státu bylo nějakým způsobem dotčeno, a přitom bylo bezpodmínečně nutno nastoupit novou cestu k zajišťování existence státu, v neposlední řadě tím, že ústavním dekretem presidenta republiky čís. 33 z r. 1945 bylo odňato státní občanství osobám národnosti německé a maďarské. Toto opatření ovšem také nepřispělo k jednoduchosti úpravy státního občanství a k vyjasnění této otázky, naopak ji v mnohých ohledech ještě ztížilo.

Provésti důkaz o existujícím státním občanství je velmi obtížné. Je třeba dokazovat mnoho okolností, svědčících o založení poměru státoobčanského, z velmi vzdálené doby, ještě před vznikem republiky, a přitom je nutno osvědčovat, že v důsledku státoprávních změn nedošlo ke zrušení tohoto stavu. Značná část našich obyvatel může prokázati své občanství jen po dlouho trvajících a svízelných honbách za nejrůznějšími doklady a často se stává, že takový důkaz vůbec není možno spolehlivě provésti. Z toho ovšem vznikají dnes - kdy je třeba, abychom soustředili všechny své síly na hospodářskou výstavbu státu - neúměrné škody a neúnosné obtíže pro každého občana. Proto bylo naléhavě třeba usnadniti provedení důkazu o státním občanství tak, aby tyto obtíže byly odstraněny a aby bylo přitom co nejvhodněji provedeno vymezení okruhu státního občanství.

Všechny nedostatky minulosti nemohou být odstraněny naráz. Nejsou ani překonány všechny obtíže, které způsobila okupace a nutnost provésti odsun Němců. I když nám již bylo umožněno vyřešiti na př. státní občanství pracujících občanů maďarské národností, není možno provésti řešení lineárně, tak, že by přímo ze zákona bylo uděleno státní občanství všem obyvatelům na našem území. V otázce určování, kdo je a kdo není dnes státním občanem, bylo nutno spokojit se s dosavadní právní úpravou a zejména zachovat dekret čís. 33 z r. 1945, i když jsme již učinili opatření, aby se Němci, kteří se proti státu neprovinili a dosud žijí a pracují na našem státním území, mohli ucházet o státní občanství. Přitom chci zvlášť zdůraznit, že žádné z těchto opatření se v žádném směru nedotýká Němců z republiky odsunutých, takže všechny zprávy, šířené v zahraničí o nějakém návratu odsunutých Němců zpět, jsou jen výmyslem nepřátel našeho státu, namířeným k narušování pracovního úsilí našeho lidu. (Potlesk.)

Staráme se o to, aby bylo provedeno radikální usnadnění při provádění důkazu o státním občanství. Stane se tak použitím ustanovení o čestném prohlášení, které připouští, aby okolnosti, které dříve byly prokazovány listinami, jež je možno jen těžko opatřovat, byly osvědčeny čestným prohlášením žadatele. Budou tedy národní výbory při osvědčování státního občanství požadovat písemné doklady jen tehdy, když bude odůvodněná pochybnost nebo když vznikne podezření ze zneužití čestného prohlášení. Protože pak úmyslně nepravdivé údaje v čestném prohlášení jsou trestné jako zločin, není třeba se obávat, že by došlo k zneužívání ani při tak důležitém aktu, jakým je osvědčení státního občanství.

Přitom ministerstvo vnitra stanovilo povinnost, aby si všichni občané, starší 15 let, do konce roku 1950 opatřili občanský průkaz, a národní výbory budou na základě čestného prohlášení přímo v něm provádět osvědčování státního občanství. Tím bude dána nejlepší možnost, aby v poměrně krátké době a bez obtížného úřadování byl spolehlivě vymezen okruh státních občanů a provedena jejich evidence, která nám poskytne mnoho dalších výhod.

Za těchto okolností bylo nám tedy umožněno předložit Národnímu shromáždění návrh zákona o nabývání a pozbývání československého státního občanství. V duchu pokrokových zásad odstraňujeme dosavadní diskriminaci nemanželského zrození a umožňujeme naší občance zachovat si čs. státní občanství, i když se provdá za cizince. Nově se upravuje i otázka odnímání státního občanství těm, kteří se svými činy vylučují z našeho státního společenství. Jsem přesvědčen, že administrativními opatřeními k usnadnění důkazu o státním občanství, o nichž jsem mluvil, uchráníme našeho občana škod, které vznikají zejména ztrátou času při obstarávání dokladů, ale také získáme vhodný podklad pro přesné zjištění okruhu našich státních občanů. Předkládaný návrh zákona je pak vhodným prostředkem k tomu, aby byly odstraněny dosavadní obtíže. Opatření, která budou při jeho provádění učiněna, nám jistě umožní odstranit všechny chyby a nesnáze minulosti a přispějí tak k zajištění spokojeného soužití všech obyvatel naší lidově demokratické republiky.

Prosím proto, slavná sněmovno, abyste přijali tuto osnovu zákona s vědomím, že jejím schválením činíte nejen důležité opatření k odstranění dosavadních právních nejasností, ale také významný krok ke konsolidaci národnostních a státoobčanských poměrů v našem státě. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda Komzala: K slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava teda odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 časti, 12 paragrafov, nadpisy častí, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 časťami, 12 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou, v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odseku poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru pre remeslo a obchod a výboru zahraničného k vládnemu návrhu (tlač 324), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu Dohoda o dočasnej úprave hospodárskych stykov medzi republikou Československou a republikou Fínskou, podpísaná v Helsinkách dňa 6. mája 1949 (tlač 334).

Zpravodajcom výboru pre remeslo a obchod je posl. Sajal; dávam mu slovo.

Zpravodaj. posl. Sajal: Paní a pánové!

Vláda předložila sněmovně ke schválení návrh dohody o prozatímní úpravě hospodářských styků mezi naší republikou a republikou Finskou. Obchodní styky s Finskem byly po osvobození obnoveny na základě mírové smlouvy, jejíž ustanovení v tomto směru platila do 15. dubna t. r. Jsme tedy de jure s Finskem ve stavu obchodně bezesmluvním. Proto se obě vlády sjednotily na návrhu předkládané dohody a předkládají jej svým sněmovnám. Tento formální nedostatek se mlčky s obou stran přechází a obchod se rozvíjí tak, jakoby smlouva byla již uzavřena.

Nejdůležitějšími ustanoveními smlouvy jsou tyto tři body: 1. Pro oba státy platí na základě vzájemnosti zásada nejvyšších výhod ve věcech cla, dovozních a vývozních poplatků a předpisů o dovozu a vývozu. 2. Osoby fysické i právnické budou na území druhého státu požívat nejvyšších výhod ve věcech obchodu, průmyslu, plavby a veškeré jiné podnikatelské činnosti. 3. Obě smluvní strany budou používat práva transitu.

Smlouvou jsou nám tedy zaručeny všechny nejvyšší výhody, které jsou poskytnuty kterémukoliv jinému státu. Prozatímnost smlouvy není na závadu a tato forma byla volena s naší strany proto, že v době projednávání smlouvy nebyla jasná organisace našeho zahraničního obchodu. Na dobrých stycích s republikou Finskou nám velmi záleží. Obchodování je klidné a přátelské k prospěchu obou států. Smlouvou se nám zaručuje roční limit pro náš export částkou 375 mil. Kčs a pro dovoz k nám sumou 350 milionů Kčs. Hospodářská struktura obou států je tak rozdílná, že se naše hospodářství mohou ideálně doplňovat. Z Finska dovážíme hlavně měď, celulosu, papír, chemické výrobky ze dřeva a překližky. My exportujeme chmel a slad, obuv, textil, sklo, strojírenské výrobky a válcované železo. Obrat za poslední dva roky se vyvíjel takto: Dovoz z Finska činil v roce 1947 57 mil. Kčs, vývoz z Československa do Finska 123 mil. Kčs. V roce 1948 činil dovoz z Finska 118 mil. Kčs, vývoz z Československa do Finska 248 mil. Kčs. V prvém čtvrtletí 1949 činil dovoz z Finska 53 mil. Kčs a náš vývoz do Finska 95 mil. Kčs. Z těchto čísel je zřejmé, že náš obchod s Finskem je značně aktivní a stále stoupá. Bylo by si přát, aby celý limit byl oboustranně vyčerpán.

I když je do určitě míry a v určité době výhodné mít obchod silně aktivní, velmi mne zajímalo, jaké jsou toho příčiny. Obrátil jsem se proto na oddělení pro obchod s Finskem při ministerstvu zahraničního obchodu. S politováním jsem však zjistil, že jsem nezískal informace, které jsem potřeboval. Přednosta oddělení mne nemohl přijmout, protože měl právě jakousi poradu. Obrátil jsem se proto na jiného úředníka tohoto oddělení, který mi pouze vyjádřil své překvapení, že s Finskem smlouvu uzavíráme, když podle jeho názoru již dávno v legalisovaných smluvních stycích jsme. O tom, s čím s Finskem obchodujeme, jaké jsou naše obraty a proč je náš dovoz nízký, mi informace poskytnout nemohl, poněvadž podle svého vyjádření je v oddělení teprve půl roku a proto svou věc ještě plně nezná. Bylo by zajímavé dát vypočítat, kolik let by tento pán potřeboval k tomu, aby se seznámil se všemi fakty obchodu s Finskem, když mu trvalo 6 měsíců, než zjistil, že máme s tímto státem smlouvu, která existuje pouze v jeho fantasii, a že nekupujeme jen proto, že nemáme protihodnotu, což je hrubý omyl. Uvádím to jen tak mimochodem, protože je to prvý případ toho druhu z mé parlamentní praxe. Ústřední úřady vždy vycházely sněmovním zpravodajům vstříc s velkou ochotou a je známo, že se zvláštní péčí a porozuměním tak činí po únoru. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

Obchodní bilance s Finskem je v poměru k celému obratu našeho zahraničního obchodu poměrně malá. To však neznamená, že bychom si styků s Finskem málo vážili anebo jim nevěnovali náležitou péči. Čím větší je vějíř našich dobrých zahraničních obchodních partnerů, tím je nám to prospěšnější. Dobrá vůle při obchodu sama o sobě ovšem nestačí. Na mezinárodním trhu máme tvrdou konkurenci, v tomto případě Velkou Britannii a Spojené státy severoamerické. Musíme vyrábět levně a kvalitně, chceme-li v cizině obstát a své zboží prodat. Budeme to dělat ovšem jinak, než se to činilo za kapitalistického režimu; tedy nikoli na úkor dělnictva, nýbrž zvyšováním produktivity pomocí dokonalejších strojů a lepších pracovních method.

Výbor pro řemeslo a obchod považuje předkládanou dohodu za přínos a proto ji doporučuje sněmovně ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Zpravodajem za výbor zahraniční je p. posl. dr. Hájek; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hájek: Pane předsedo, paní a pánové!

Zahraniční výbor projednal předkládanou dohodu na své schůzi a doporučil ji ke schválení. Co se týče hospodářských výhod, které z této smlouvy pro nás plynou, byly už dostatečně vyjádřeny a charakterisovány zpravodajem za výbor pro řemeslo a obchod. Já bych rád poukázal jen na to, že dohoda, která po své formální stránce je v podstatě obdobná dohodám jiným, je pro nás důležitá také v jiném, řekl bych v politickém smyslu.

Finsko je země kapitalistická. Pro její vládnoucí třídu projevuje imperialismus západních mocností přitažlivost jak po stránce hospodářské, tak po stránce politické. S druhé strany ovšem zeměpisná poloha, vlastní zájmy finského hospodářství a demokratické síly země vyžadují politiku těsného styku se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. Všechna opatření, jimiž se tento styk upevňuje a rozšiřuje, přinášejí prospěch nejenom účastníkům tohoto hospodářského styku, nýbrž jsou také příspěvkem k posílení mírové politiky demokratického tábora, vedeného Sovětským svazem. Dovolil bych si připomenout, že hospodářské styky naší republiky s Finskem byly rozšířeny ještě nad tuto smlouvu, a to dohodou zvláštního typu, podepsanou v Moskvě 29. m. m., podle níž Československo dodá Finsku zboží v ceně 20 mil. rublů a dostane z SSSR zboží v téže ceně, uhrazené dodávkami v téže výši z Finska do SSSR. Tato dohoda, jíž stát socialistický a stát lidově demokratický uzavírají se státem kapitalistickým, aby rozšířily objem oběhu zboží a vzájemného uspokojování svých potřeb bez tíživých závazků valutových, je dalším výrazem a ilustrací plánovité, jasné a skutečně mírové hospodářské politiky Sovětského svazu a zemí lidové demokracie. Je zároveň kontrastem politiky vzájemných styků kapitalistických zemí.

Právě před dvěma lety byl puštěn do světa tak zvaný Marshallův plán, vyhlašovaný tenkrát kapitalistickými ekonomy a politiky jako velké dílo evropské rekonstrukce. Dnes, po dvou letech, se můžeme přesvědčit, kdo měl tenkrát pravdu. Vidíme, že měli a mají pravdu ti, kdo odhalovali třídní a imperialisticky útočný charakter Marshallova plánu a zároveň po stránce hospodářské jeho neúčinnost, ba přímo zhoubný ráz. Nedávná pařížská jednání mezi evropskými účastníky Marshallova plánu a americkým kapitalismem ukázala velmi jasně hluboké rozpory mezi jednotlivými kapitalistickými partnery. Dolarová bariéra uzavírá země Marshallova plánu od východní Evropy hospodářskou diskriminací. Jejich osud, politicky namířený proti lidově demokratickým státům a Sovětskému svazu, se zařezává do hospodářství kapitalistických států evropských. Zvyšování nesnází, zostřování rozporů monopolního kapitalismu, krisové zjevy výroby i obchodu se odrážejí a dopadají tíživě právě na země Marshallova plánu. Projev sira Stafforda Crippse z 6. t. m. odhalil nové a další potíže, vznikající z rostoucího dolarového schodku a hrozící britskému hospodářství a britským spotřebitelům novými omezeními. Britský tisk, na př. New Statesman, mluví o situaci připomínající hospodářskou i politickou krisi r. 1931. Dnes ráno jsme mohli slyšet v rozhlase, že Francie zavírá továrny vyspělého a kdysi slavného leteckého průmyslu - jako důsledek Marshallova plánu.

Je zadostiučiněním pro moudrou politiku naší vlády a i pro politickou zralost našeho lidu, jenž odmítl pokusy reakcionářů o její zvrat, čteme-li v poslední hospodářské zprávě Spojených národů, redigované nesocialistickými odborníky, jako je Švéd Gunar Myrdal, že vzájemný hospodářský styk kapitalistických států západní Evropy dosáhl v r. 1948 jen 72% stavu z r. 1938, zatím co styk států lidově demokratických a SSSR, států s plánovaným hospodářstvím, vystoupil na 288% svého rozsahu předválečného. Vidíme tedy, že také v oblasti mezinárodních obchodních styků projevuje socialistické hospodářství svou převahu nad kapitalismem. Projevuje ji zjevně a drtivě, jak ukazují právě tvrdé hospodářské skutečnosti. A to je o důvod víc, aby slavné Národní shromáždění projevilo svůj souhlas se smlouvou, jež je součástí naší zahraniční politiky, zabezpečující po boku velkého Sovětského svazu za jeho zdatné a bratrské pomoci zdar naší výstavby a životní úroveň našeho obyvatelstva a zároveň bojující proti dolarové kanonádě a proti dolarovým bariérám za mír a za spolupráci mezi národy. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Sajal: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Hájek: Není jich.

Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je uvedeno ve zprávě výboru pro řemeslo a obchod a výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen pořad schůze.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští plenární schůze konala zítra, t. j. 14. července. 1949 v 9 hodin.

1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 325) o státní péči o tělesnou výchovu a sport (tisk 335).

2. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 329) o soukromém vyučování v oboru umění (tisk 332).

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 328) o notářství (tisk 337).

4. Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců Hodinové-Spurné, Komzaly, V. Davida, dr. Beráka, dr. Procházky, dr. Hulínského, Töröka, dr. Bartušky, Štětky a druhů (tisk 326) na vydání zákona o jednacím řádu Národního shromáždění (tisk 338).

5. Volba předsednictva Národního shromáždění.

Končím schůzí.