Zpravodaj posl. dr. Prokeš:
Slavné Národní shromáždění,
paní a pánové!
Po vydání zákona
o zlidovění soudnictví a o advokacii dochází
navrhovaným zákonem tisk 328 nyní k nové
úpravě notářství. Lidově
demokratický režim má velký zájem
na tom, aby majetkoprávní vztahy občanů,
t. j. vztahy osobní, rodinné a sousedské,
mohly být upraveny takovým způsobem, aby
možnost eventuálních sporů a konfliktů
byla co nejvíce zmenšena, aby nebyla rušena pracovní
iniciativa a výkonnost pracujícího lidu.
Tímto odpovědným úkolem, t. j. spolupůsobit
při úpravě majetkoprávních
poměrů občanů, pověřuje
stát notářství. Přejímá
proto stát tuto veřejnou instituci, aby jí
využil k přímé účasti
na výstavbě lidově demokratického
řádu, kde úkolem notářství
je přispívat a upevňovat lidově demokratický
právní řád a pomáhat při
prováděni zákonů a nařízení.
Aby notářství
mohlo plnit tuto svoji důležitou funkci, zbavuje zákon
notářství dosavadního kapitalistického
rázu a podnikatelské povahy tím, že
zákonem ukládá každému notáři
povinnost vyúčtovávat a odvádět
platy přijaté při provozování
notářství krajskému sboru notářskému,
který z nich pak periodicky rozděluje odměny
notářům úměrně podle
vykonané práce. Tím je zachováno a
zabezpečeno právo notářů na
přiměřenou a spravedlivou odměnu za
vykonanou práci.
Bylo dále třeba, aby
notářství bylo upraveno celostátně
vzhledem k jednotné celostátní úpravě
v justici. Proto navrhovaný zákon o notářství
upravuje tuto veřejnou instituci celostátně,
t. j. jednotně jak v Čechách, tak na Slovensku,
kde byla dosud úprava odchylná, totiž veřejní
notáři. Bylo ovšem také nutno, aby notářství
bylo přizpůsobeno krajskému zřízení,
což se navrhovaným zákonem stalo.
Aby notářství
splnilo svou velmi důležitou funkci a aby bylo zaručeno
řádné plnění svěřených
úkolů, vyhradila si státní správa
přímý značný vliv jak při
vzniku notářství, tak při kontrole
jeho výkonu.
§ 1 navrhovaného zákona
vymezuje úkoly notářství, tedy obor
působnosti, který je zachován celkem jako
dosud. Notáři vykonávají jednak činnost
veřejnou, kde působí jako veřejné
orgány, a to tím, že sepisují veřejné
listiny o právních jednáních, prohlášeních
a skutečnostech právně významných
ve formě notářských zápisů,
kde zákon výslovně přikazuje, že
pouze notář může takové listiny
sepsat. Dále je to činnost, kde notáři
konkurují soudům, resp. je doplňují,
kde tedy takovou činnost může vykonat jak notář,
tak soud. Notáři pak působí a vyvíjí
činnost z příkazu soudu, to je hlavně
ve věcech pozůstalostních, poručenských
a opatrovnických, konají odhady a dražby a
provádějí rozdělení majetku.
Konečně je to činnost
soukromá, kde notáři působí
jako zmocněnci stran, sepisují pro strany podání
a jiné listiny a udělují právní
porady. Notáři však neobhajují v trestním
řízení soudním a v civilním
řízení mohou vystupovat jen jako obecní
zmocněnci.
Povinností notářů
je přispívat k zachování a upevnění
lidově demokratického řádu, jsou povinni
vykonávat svůj úřad poctivě
a náležitě, hlavně jsou povinni zkoumat,
zda jednání, při němž spolupůsobí,
odpovídá zákonným předpisům,
ale také zda je v souladu s lidově demokratickým
zřízením. Proto se notář musí
věnovat plně svému úkolu a poslání
a nesmí vykonávat žádné jiné
placené zaměstnání kromě vědecké
činnosti. Jsou proto zákonem stanoveny přísné
podmínky pro výkon notářství,
vedle odborné zdatnosti státní spolehlivost
a oddanost lidově demokratickému zřízení.
Notáře jmenuje a jejich
sídla určuje ministr spravedlnosti. Před
nastoupením úřadu složí notář
slib do rukou předsedy krajského soudu.
Notář musí zachovat
mlčenlivost o tom, co mu bylo od stran svěřeno,
a zprostiti ho mohou závazku jen strany. Mlčenlivosti
před soudem anebo jiným úřadem může
notáře zprostit jen ministr spravedlnosti z důležitého
státního zájmu. Mlčenlivost se ovšem
netýká činů, které je povinen
každý občan oznámiti bezpečnostnímu
úřadu.
Nevykonává-li notář
dočasně svůj úřad, ustanoví
mu krajský sbor notářský notářského
zástupce.
Zákon pak taxativně
vyjmenovává důvody zániku úřadu
notáře. Zanikne-li úřad notáře,
ustanoví ústřední sbor notářský
správce notářství.
Navrhovaným zákonem
je nově upravena organisace notářství,
a to shodně s advokacií, kde můžeme
dnes po půlroční zkušenosti konstatovat,
že krajská sdružení i ústřední
sdružení advokátů se osvědčila.
Notáři jsou organisováni
krajově; notáři každého kraje
tvoří krajský notářský
sbor, který se zřizuje v sídle krajského
soudu. Ministr spravedlnosti může spojit dva i více
krajů, vyžaduje-li toho veřejný zájem.
Zákon zřizuje orgány
krajského sboru a vymezuje jejich působnost. Krajské
sbory notářské tvoří ústřední
sbor notářský, který se zřizuje
v Praze a který dohlíží na činnost
krajských sborů notářských.
Jak jsem již vpředu uvedl, zákonem je upraveno
značné dohlédací právo ministerstva
spravedlnosti, což odpovídá významu
funkce notářů.
Zákon upravuje také
právní poměry notářských
koncipientů, kteří podle zákona jsou
zaměstnanci krajského sboru notářského
a jednotlivým notářům jsou přidělováni.
Namísto dosavadních
notářských aktů a z nich pořizovaných
notářských snímků zavádí
zákon nové termíny, a to notářskě
zápisy a notářská osvědčení.
Jsou to listiny veřejné a mohou být vykonatelné
soudní exekucí, svolila-li k tomu osoba povinná.
Zákon má přesné
ustanovení, kdy notář nesmí být
činný při zřizování
veřejných listin. To je v tom případě,
když na věci má osobní zájem
nebo z které má mít prospěch, anebo
kde jsou účastny nebo mají mít prospěch
osoby notáři blízké, nebo kde notář
působil jako soudce nebo zmocněnec některé
strany.
Zákon stanoví přesně,
kdo jsou to osoby notáři blízké: jsou
to manžel (druh) notáře, předkové,
potomci, sourozenci, osvojitelé a osvojenci notáře
a jeho manžela (druha).
Tento taxativní výpočet
blízkých osob notářů platí
a tyká se pouze tohoto zákona o notářství
a není to a nezavádí se tím vymezení
pojmu osoby blízké všeobecně.
Zákon má pak předpisy
o zřizování notářských
listin, o úřední pečeti, o notářských
potvrzeních, o protestech směnek a jiných
rubopisem převoditelných cenných papírů,
o úschově listin a cenných hodnot a notářských
archivech.
Dosavadní činnost notářů
jako soudních komisařů jmenuje navrhovaný
zákon "činnost z příkazu soudu".
Zákon upravuje pak kárné
právo notářů a řízení.
Povaha notářství a veliké povinnosti
notářství zákonem uložené
vyžadují, aby jich porušení bylo stíháno
se zvýšenou přísností. Kárným
soudem pro notáře je krajský soud a kárný
soud se skládá z předsedy senátu,
kterým jest předseda krajského soudu nebo
jeho náměstek, ze dvou členů krajského
sboru notářského a dvou soudců z lidu
co přísedících.
O odvolání rozhoduje
nejvyšší soud v senátě, složeném
obdobně jako v prvé instanci. Kárným
zástupcem je u krajského soudu krajský, u
nejvyššího soudu generální prokurátor.
Zákon je rámcový
a bližší předpisy k jeho provedení
vydá nařízením ministr spravedlnosti.
Zákon má pak přechodná ustanovení,
která budou fungovat až do ustavení řádných
orgánů krajských sborů a ústředního
sboru notářského. Přechodně
až do nové úpravy v občanském
zákoně jsou v zákoně ustanovení
o posledním pořízení písemném
a ústním, zřizovaném před notářem.
Navrhovaný zákon klade
zvýšené požadavky na notáře
a je proto nutno, aby po tuto přechodnou dobu byla dána
možnost přezkoumat způsobilost a vhodnost notáře
k dalšímu zastávání a vedení
úřadu notářského. Toto právo
rozhodovací vyhrazuje zákon ministru spravedlnosti.
V důsledku navrhovaného
nového zákona o notářství zrušují
se dosavadní notářské komory a zrušují
se všechny předpisy, týkající
se notářů, jak je uvedeno v § 49.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a je věcí ministra spravedlnosti, aby současně s vydáním tohoto zákona bylo vydáno prováděcí nařízení podle § 43 navrhovaného zákona, aby zde nenastalo vacuum juris.
Ústavně právní
výbor projednal osnovu zákona o notářství
tisk 328 ve své schůzi dne 7. července 1949
a doporučuje ji slavnému Národnímu
shromáždění ke schválení,
jak je uvedeno ve zprávě tisk 337. (Potlesk.)
Podpredseda Valo (zvoní):
K slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Sú nejaké návrhy
opráv alebo zmien textovych?
Zpravodaj posl. dr. Prokeš
: Nejsou.
Podpredseda Valo: Pristúpime
k hlasovaniu.
Osnova má 50 paragrafov, nadpisy
paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.
Pretože niet pozmeňovacích
návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz
podľa správy výborovej. (Námietky
neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s
celou osnovou zákona, t. j. s jej 50 paragrafmi, nadpismi
paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa
správy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa správy výborovej.
Tým je vybavený 3.
odsek poriadku.
Pristúpime k prerokovaniu
štvrtého odseku poriadku, ktorým je
4. Správa výboru
ústavno-právneho o návrhu poslancov Hodinovej-Spurnej,
Komzalu, V. Davida, dr. Beráka, dr. Procházku, dr.
Hulínského, Töröka, dr. Bartušku,
Štětku a druhov (tlač 326) na vydanie zákona
o rokovacom poriadku Národného zhromaždenia
(tlač 338).
Spravodajcom je posl. dr. Kokeš.
Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Kokeš:
Slavné Národní shromáždění,
paní a pánové!
Leží před námi
návrh poslanců Národní fronty tisk
326, návrh zákona o jednacím řádu
Národního shromáždění.
Dnešní schůze má tento návrh
projednat a odhlasovat.
Je to návrh, který
vyšel z iniciativy poslanců, kteří po
dlouhou dobu s pomocí odborníků na něm
pracovali. Byli vedeni myšlenkou, aby Národnímu
shromáždění byl předložen
takový návrh, který by plně vystihoval
funkci i metody práce lidově demokratického
Národního shromáždění
a který by byl nástrojem a vhodným prostředkem
k plnění úkolů, před něž
Národní shromáždění je
a bude postaveno. Tento zákon se bude dotýkat na
prvém místě poslanců, i když
se nebude omezovat jen na ně. Návrh zákona
je těsně spjat s naší cestou k socialismu,
s naším pracujícím lidem a bude velkým
pomocníkem při budování socialismu
u nás. Jestliže jiné zákony, odhlasované
Národním shromážděním,
jsou právními i politickými dokumenty našeho
lidově demokratického zřízení,
tím spíše je to u navrhovaného jednacího
řádu. Jako právní dokument bude tento
zákon právní základnou, o níž
se bude opírat Národní shromáždění
ve své práci, o níž se bude opírat
i každý poslanec a poslankyně při plnění
své funkce, o níž se bude opírat i náš
lid při provádění svého suverénního
práva volby a kontroly Národního shromáždění,
jakož i odvolatelnosti poslanců, kteří
se proviní proti zájmům lidu. Jako politický
dokument bude tento zákon důkazem, že Národní
shromáždění je výrazem lidové
demokracie a naší cesty k socialismu, že v tomto
zastupitelském sboru našeho lidu bylo skoncováno
s buržoasně -demokratickým parlamentarismem
a že Národní shromáždění
je zastupitelským sborem, jak je zachycen v ustanoveních
ústavy a jakého je zapotřebí pro budování
socialismu. Zákon bude politickým dokumentem o veliké
proměně, která nastala v našich národech
od května 1945 přes únor 1948 až k našim
dnům. Národní shromáždění
je součástí našeho lidově demokratického
zřízení a změny, které nastaly,
se projevují i v Národním shromáždění,
t. j. v jeho funkci, složení i v metodě práce.
Dovolte mí, prosím,
paní a pánové, abych na důkaz tohoto
tvrzení mohl krátce zrekapitulovat to, co předcházelo,
a konfrontovat s minulostí dnešní stav.
Nám poslancům právě
tak jako našemu lidu je známa skutečnost, že
dnešní Národní shromáždění,
vyšlé z voleb loňského května,
není Národním shromážděním
předmnichovské republiky, ani Prozatímním
Národním shromážděním
z r. 1945, ani Ústavodárným Národním
shromážděním, jak fungovalo do února
1948.
Nebude na škodu, jestliže
si při tom významném okamžiku připomeneme
věci, které tvořily součást
předmnichovského parlamentarismu u nás a
které nám mohou ještě více osvětlit
většinu ustanovení navrhovaného zákona.
Náš lid se učí ze své historie,
a naší povinností jako volených zástupců
tohoto lidu je, abychom tato ponaučení dobře
vážili a z nich vyvozovali správné a
pro lid prospěšné závěry.
Naše národy, český
i slovenský, vycházejí z první světové
války svobodné a tvoří svůj
samostatný československý stát. Je
to pracující lid, vedený dělnickou
třídou, který neohroženě bojuje
za národní svobodu, nastupuje proti imperialismu
a povzbuzen velkou Říjnovou revolucí přechází
do útoku, aby rozbil rakousko-uherskou monarchií
a aby na jejích troskách vytvořil nový,
svobodný, demokratický stát. Vytyčuje
požadavky nejenom rázu politického, ale otevřeně
a vší silou se domáhá řádu
socialistického. Odmítá všechny námluvy
a pokusy o vytvoření monarchie a trvá na
tom, aby nový stát byl demokratickou republikou
a aby tato republika nastoupila cestu k socialismu.
V této době je projevem
vůle našeho lidu Revoluční Národní
shromáždění, které je povoláno,
aby řešilo nejnaléhavější
úkoly v novém, z války zrozeném československém
státě. Toto údobí však netrvá
dlouho. Buržoasie nastupuje k útoku, aby náš
lid zbavila všeho toho, co si vybojoval od roku 1918. Velká
Říjnová revoluce byla učitelkou a
velikým příkladem pro náš lid,
a proto buržoasie se všemi prostředky, které
jí byly k disposici, nastupuje proti pracujícímu
lidu. Jde jí o to, aby zachránila kapitalistické
zřízení v Československu, aby zajistila
nadvládu buržoasie nad pracujícím lidem,
aby zajistila Československo pro kapitalistický
tábor jako spojence proti Sovětskému svazu.
Rozbití jednoty pracujícího lidu a dělnické
třídy zvlášť, potlačení
hospodářských vymožeností z roku
1918 a používání státního
aparátu k teroru proti pracujícímu lidu,
to je cesta, po které se ubírá vláda
i parlament buržoasně-demokratické republiky
předmnichovské.
Je pravda, že ústava
z roku 1920 zajišťovala demokratická práva
občanům, ale tato práva zůstávají
na papíře, neboť výrobní prostředky,
továrny, půda, banky, doly zůstaly v rukou
kapitalistů. Ti pak jich používali proti lidu.
I tehdejší parlament byl institucí demokratickou,
alespoň podle slova a podle litery ústavy. Ale co
to bylo ve skutečnosti? Jakou plnil funkci, jak byl složen
a jak vypadaly zákony, které z tohoto parlamentu
vycházely ? Parlament nebyl institucí, kde by se
projevovala skutečně vůle našeho lidu;
parlament byl místem, kde si buržoasie zajistila naprostou
převahu a tím i panství své třídy.
Jednou za několik roků
dovolila buržoasie našemu lidu, aby rozhodoval o tom,
kdo z jejích kandidátů má zastupovat
lid v parlamentě. Všemi prostředky, včetně
lží a podvodů v novinách, v rozhlase,
na schůzích, snažila se obloudit náš
lid a přesvědčit ho o tom, že navrhovaní
kandidáti budou uskutečňovat v parlamentě
hesla vrhaná do lidu. Co nakonec z těchto hesel
a slibů zbylo, víme všichni. Před každými
volbami se objevovaly plakáty, slibující
znárodnění bank, dolů a průmyslu.
Slibovaly se hory doly, ale skutek utek, jak říká
náš lid. Buržoasie si rozdělila úlohy
a vytvořila bezpočet politických stran, které
však nakonec měly stejného jmenovatele: prospěch
buržoasie. Tam, kde nepomohly podvod a klam, nastupovaly
peníze v podobě úplatků, kupování
duší, a kde nepomohlo ani to, přichází
se s terorem. Státní aparát všemi prostředky
moci nastupuje proti těm, kdož neohroženě
vystupuji na obranu dělnické třídy
a pracujícího lidu a usilují o socialismus.
Známe všechny ty metody, kterých bylo v tehdejší
"demokracii" používáno proti komunistům.
Buržoasie dosáhla vždy toho, že nakonec
byla v parlamentě většina těch, kteří
byli v jejích službách, její panství
chránili a pro ochranu tohoto panství byli ochotni
schvalovat a skutečně i odhlašovávali
zákony. Funkce tehdejšího parlamentu nespočívala
v prosazováni vůle a přání
lidu, v ochraně tohoto lidu, nýbrž naopak v
ochraně kapitalistického panství a prosazování
všech opatření v zájmu udržení
tohoto panství cestou zákona. Obsah zákonů
pak plně odpovídal zájmům vládnoucí
buržoasie.