Pročítáme-li
dnes tyto zákony, můžeme v každé
normě nalézt nejedno ustanovení, které
je výrazem touhy buržoasie zajistit své panství
a zesílit tlak na pracujícího člověka.
Jednací řád tehdejších parlamentů
rovněž odpovídal celému režimu.
Byl to řád, jehož účelem bylo
zajistit naprostou převahu všem těm koaličním
vládám, které si buržoasie vytvořila.
Jakákoli nebezpečná oposice, která
by byla s to ohrozit panství buržoasie, měla
být tímto jednacím řádem zdeptána
a nemělo jí být na půdě parlamentu
dovoleno ani kritisovat tehdejší režim. Počínaje
parlamentními triky, nesprávným výkladem
jednacího řádu, odnímáním
slova řečníkům, zabavováním
a neuveřejňováním jejich řečí
a konče vydáváním poslanců
i senátorů k trestnímu stíháni
pro sebemenší delikty, z nichž převážná
většina byla vymyšlena a zlovolně zkonstruována
- to byly prostředky, kterými tehdejší
buržoasně demokratický parlament měl
zajišťovat panství u nás. Vzpomínám
zde jen oné pověstné Pětky, která
úplně ovládala parlament a která byla
vlastně politickým direktoriem, jemuž vládní
většiny všech parlamentů předmnichovské
republiky sloužily. V nejosudovějších
chvílích našeho národa, na podzim r.
1938, kdy jde o bytí a nebytí našeho státu
a o existenci obou našich národů, zůstala
parlamentní tribuna místem, kde opravdoví
představitelé vůle našeho lidu, chránící
jeho zájmy a celý stát, mluví. Jsou
to komunisté v čele s nynějším
presidentem Klementem Gottwaldem. Jejich řeči
jsou zabavovány a nesmí se o nich lid dovědět.
Jsou zabavovány proto, že našemu lidu ukazují
pravou tvář i cíle buržoasie, ale ukazují
i správnou cestu, po níž má náš
lid kráčet, aby zachránil stát a uchránil
se kalvárie, kterou pro něj připravuje Hitler
ve spojeni s naší buržoasií. Režiséři
v tehdejším parlamentě vydatně používají
jednacího řádu, aby potlačili pravdu
a znemožnili, aby se náš lid o této pravdě
dověděl.
Náš lid se ovšem
i o této pravdě dověděl. Pochopil
ji během let 1938 -1945, pochopil zradu buržoazie
a pochopil pravdu komunistů. Jestliže v roce 1938
cítil, že je páchána zrada na národech
republiky, pak během okupace se tento pocit změnil
v bezpečné zjištění, dokazované
téměř denně kolaborantstvím
s nacisty těch, kteří se do roku 1938 vydávali
za vlastence, všemi těmi Betany, Moravci a ostatními.
Náš lid pochopil, že krásnými řečmi
a sliby buržoasie a jejích agentů byl voděn
za nos a že vinu na celém utrpení našich
národů nese čs. buržoasie. Náš
lid se zamýšlel nad údobím od r. 1918
a uvědomil si, že největší chybou
bylo, že se nechal rozrazit, že nevytvořil jednotu
národa, jednotu všech pracujících, že
se nepřimkl k dělnické třídě
jako vedoucí síle a že nestál na stráži
a důsledně za požadavkem socializace. Z utrpení
národa v letech 1938-1945 se rodí rozhodnutí
o jednotě všech pracujících, representované
Národní frontou, rozhodnutí o zásazích
proti zrádné buržoazii, rozhodnutí o
cestě k socialismu přes lidovou demokracii. Náš
lid si rovněž uvědomil, že v budoucnosti
všichni ti, kdož jej budou v kterýchkoli sborech
zastupovat, musejí pocházet z lidu, být lidu
odpovědni, lidem voleni a lidem kdykoliv odvolatelní.
Pochopil, že se nesmí opakovat to, že by v ústavě
bylo ustanovení, že lid je zdrojem vší
moci ve státě, ale nakonec aby toto ustanovení
zůstalo na papíře a lid aby byl otrokem,
bez něhož se vládne a proti kterému
se vládne.
Naše národní a
demokratická revoluce roku 1945 buduje novou státní
moc. Lid tvoří zastupitelské sbory, národní
výbory, a těmto národním výborům,
které v duchu Košického vládního
programu obstarávají všechny věci veřejné,
připadl úkol v době nejtěžší
vydávat předpisy i normy a provádět
je. V těchto zastupitelských sborech je shromážděna
moc zákonodárná i výkonná a
ukázalo se, že je to tak správné. Náš
lid dorostl a uměl zvládnout všechny tyto úkoly
velmi dobře. V těchto zastupitelských sborech
jako representantech našeho lidu počíná
žít nová lidově demokratické
republika, a to na docela jiných základech než
republika předmnichovská. Naše národní
a demokratická revoluce v roce 1945 jasně prohlašuje,
že rozhodnutí našeho lidu skoncovat s kapitalistickým
systémem a převést náš život
do socialistického zřízení je konečné
a trvalé.
Přichází podzim
1945 a ustavení Prozatímního Národního
shromáždění. To má jasně
vytčeny úkoly v Košickém vládním
programu a je svoláno k jejich splnění. Zdálo
by se, že všichni, kdož byli našimi národy
do Prozatímního Národního shromáždění
povoláni, stojí pevně za rozhodnutím
našeho lidu a že budou věrně a upřímně
plnit závazky, které na sebe vzali. Ukázalo
se však, že poražený nepřítel,
zrádná buržoasie, se nevzdal pokusu o restauraci,
a již do Prozatímního Národního
shromáždění vysílá své
zástupce. Počítá s tím, že
se revoluční údobí skončí
a že se bude opakovat rok 1920, že cesta k socialismu
bude opuštěna, že ČSR bude opět
buržoasní demokracií a věrným
spojencem západních imperialistů. V Prozatímním
Národním shromáždění jsou
již lidé, kteří bojují proti
znárodňovacím i proti konfiskačním
dekretům a nakonec prosazují do restitučního
zákona opatření, která mají
umožnit na vrácení továren kapitalistům.
V Prozatímním Národním shromáždění
se již velmi zřetelně projevují tendence
přeměnit je na buržoasně demokratický
parlament předmnichovské republiky. A k tomu má
sloužit i jednací řád. Zastánci
restaurace se nerozpakují doporučovat ta ustanovení
jednacího řádu, která zcela zjevně
odporují lidově demokratickému duchu a jsou
namířena proti demokracii samé.
Vodítkem při veškeré
naší práci, a tudíž i v Prozatímním
Národním shromáždění,
měl byt Košický vládní program
a projevy nejodpovědnějších ústavních
činitelů. Zastánci restaurace a nepřátelé
režimu počínají tvrdit, že Košický
vládní program není normou ani zákonem
a naproti tomu že jednací řád je zákon
a jeho ustanovení že je nutno respektovat.
Po volbách roku 1946 se schází
Ústavodárné Národní shromáždění
a již v první schůzi se ukazuje při
volbě jeho předsedy, že reakce má své
zástupce v tomto nejvyšším zastupitelském
sboru a že ho chce použít pro své protistátní
rejdy. Nelíbí se jí jednota národa
a pokouší se ji ihned při této příležitostí
rozbít. Před širokými masami tak činila
již ve volební kampani a pokračuje na půdě
ÚNS. Na podzim 1946 a v zimě 1947 pokračuje
ve své rozbíječské práci. Bojuje
proti Košickému vládnímu programu a
proti budovatelskému programu a snaží se opět
z ÚNS udělat parlament buržoasně demokratický.
Používá velmi vydatně starého
jednacího řádu, kterým se i ÚNS
řídí. V červnu a v červenci
1947 nastupuje reakce proti návrhům zemědělských
zákonů a zákona o SNN a pokouší
se torpedovat vládu. Ve schůzích výborů
se stal tehdy jednací řád nejpoužívanější
pomůckou, neboť reakce se snažila za jeho pomoci
znemožnit uzákonění těchto osnov
anebo je změnit tak, aby nevyjadřovaly vůli
a přání našich rolníků
i ostatního lidu. Naopak šlo jim o zachránění
velkostatkářů a zbytkových statkářů
a protistátních živlů.
Dochází proto tehdy
k novelizaci starého jednacího řádu
a je vydán zákon z 2. července 1947. Při
jeho projednávání se opět stalo, že
někteří poslanci skálopevně
trvají na ustanoveních dřívějšího
jednacího řádu. Slibovali si od toho, že
budou po právní stránce zajištěny
posice reakce, z nichž by mohla nastupovat proti lidově
demokratické republice. Na podzim 1947 zostřila
reakce svůj boj, když se jednalo o milionářské
dávce, o rozpočtu a o ústavě. Snaha
reakce použít ÚNS ke zvratu ve prospěch
vnitřního i zahraničního nepřítele
se projevila nejzřetelněji ochranou kolaborantů
a velezrádců. Jakou úlohu hráli pánové
Zibrín, Kempný, Bugár, Bartoš, Drtina,
Ursíny a jim podobní, je všem občanům
známo. Boje v ÚNS ukázaly, že se těmto
pánům stýská po buržoasně
- demokratickém parlamentě, po kapitalistickém
zřízení a po všem tom, co jim jako mluvčím
buržoasie dávala předmnichovská republika.
Boj o ústavu pak jasně dokázal, že nechtějí
ústavu první republiky měnit, a to z toho
důvodu, že nechtějí měnit základy
republiky, že nechtějí připustit, aby
lidově demokratická republika byla budována
v socialistickou republiku a že naopak je jejich snahou a
cílem odstranit lidově demokratickou republiku a
nahradit ji buržoasní demokracií. (Předsednictví
převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Přichází únor
1948 a náš lid rozhodl i otázku parlamentu.
Velmi jasně ukázal všem pánům
Zibrínům a ostatní naší buržoazii
i nepřátelům zahraničním, že
s buržoasní demokracií je u nás konec
a že je také konec s buržoasně demokratickým
parlamentarismem. Po této očistné lázni
stává se ÚNS tím, čím
mělo býti od svého ustavení, t. j.
nejvyšším zastupitelským sborem, který
bude pro lid, za jeho pomoci a pod jeho kontrolou plnit úkoly
lidem mu uložené. ÚNS dohání,
co nebylo vykonáno vinou reakce. Jsou přijímány
zákony o dalším znárodnění
a zákony, které naplňují budovatelský
program vlády Klementa Gottwalda. Od 11. března
do 9. května 1949 je přijato 79 zákonů
a mezinárodních smluv, mezi nimi i Ústava
9. května.
Toto údobí poúnorové
nám dokazuje, že Národní shromáždění,
je-li zajedno v cíli, v prostředcích i metodě
práce, dokáže velké věci: že
je opravdu schopno držet krok s budovatelským úsilím
všeho našeho lidu, pomáhat tomuto úsilí
a ze všech sil přispět k tomu, aby vymoženosti
lidově demokratické republiky byly zajištěny
i po právní stránce. Toto údobí
je také pro nás při dnešním projednávání
nového jednacího řádu údobím
velkého ponaučení. Z tohoto údobí
čerpáme hlavně ty normy, které jsou
nové a které znamenají velký přínos
pro naši práci. Přijetím ústavy
Československé republiky dne 9. května 1948
bylo skoncováno s buržoasní demokracií
po všech stránkách, tudíž i se
součástí buržoasní demokracie,
jejím parlamentarismem. Je-li náš stát
lidově demokratickou republikou, pak i Národní
shromáždění je a musí být
jiným zastupitelským sborem, než byly dřívější
parlamenty. Jestliže ve všech oborech našeho života
na své cestě od kapitalismu k socialismu provádíme
radikální změny a přetváříme
celý náš život v socialistický,
je naší povinnosti, abychom přeměnili
i zastupitelskou instituci, jakou je Národní shromáždění
v pojetí starém, v instituci pracujících
v pojetí lidově demokratickém a socialistickém.
Jestliže skutečná podstata buržoasního
parlamentarismu tkvěla v tom, aby jednou za několik
let lid rozhodl, kdo z panující třídy
bude v parlamentě potlačovat a deptat lid, pak skutečná
podstata Národního shromáždění
v lidově demokratické republice je ta, že opravdoví
zástupci lidu, vyšlí ze svobodného rozhodnutí
lidu, jím kontrolovaní a jemu odpovědní,
budou v zájmu státu a tohoto lidu všemi silami
přispívat k vybudování socialismu.
Nebudou zákony jen dělat, ale budou jako opravdoví
zástupci lidu tyto zákony sami provádět
na mnohých úsecích života, budou sledovat
a kontrolovat, jak se tyto zákony plní, zda se osvědčuji
či neosvědčují, zda jsou našemu
lidu prospěšné či mu škodí.
Svým stykem s nejširšími masami a učením
se od mas budou přispívat k tomu, aby zákony,
které by byly překážkou na cestě
k socialismu, byly odstraněny, anebo zákony, kterých
je zapotřebí, byly v Národním shromáždění
odhlasovány.
Jestliže v buržoasní
demokracii platilo, že parlament, vláda a president
mají státi proti sobě, spolu bojovat o kompetenci,
prestiž a podobně, pak v lidově demokratické
republice v duchu naší ústavy vycházíme
z koncepce, že Národní shromáždění,
president i vláda jsou orgány jednotné lidové
moci, které spolupracují, vzájemně
se podporují a doplňují. Národní
shromáždění jako nejvyšší
zastupitelský sbor je jednou z oněch tří
složek, pro něž pro všechny platí
jedna cesta a jeden cíl. Touto cestou je lidová
demokracie, cesta vytyčená učením
Marxe, Lenina a Stalina, a oním cílem je socialismus.
Tím je dána i funkce Národního shromáždění
i způsob jeho jednání a metoda práce.
Naše ústava v čl.
IV výslovně říká: "Svrchovaný
lid vykonává státní moc zastupitelskými
sbory, které jsou lidem voleny, lidem kontrolovány
a lidu odpovědny." Národní shromáždění
je podle tohoto článku nejvyšším
zastupitelským sborem a stěžejní zásady
jsou pak obsaženy v § § 39-66 ústavy. O
tato ustanovení se opírá nový jednací
řád, po případě je rozvádí.
Volby v květnu 1948, t. j.
po přijetí ústavy, byly konány v duchu
a podle ustanovení ústavy. Z těchto svobodných
voleb vzešlé Národní shromáždění
je složeno ze zástupců pracujícího
lidu. Pracujícímu lidu jsou všichni poslanci
a poslankyně odpovědni, jsou lidem kontrolováni
a lid má právo je kdykoliv odvolat, neplní-li
úkoly převzaté anebo jestliže se provinili
na zájmu lidu.
Ústava 9. května v
§ 174 výslovně předpokládá,
že Národní shromáždění
bude pro plnění úkolů, jež mu
budou uloženy, nuceno odstranit starý jednací
řád a dát si jednací řád
nový. Nikdo z nás jistě není na pochybách
o tom, že úkoly, před nimiž stojíme,
jsou veliké a že musíme k jejich plnění
přistoupit s plnou odpovědností. Lidově
demokratická republika Československá je
jedním ze států, které i ostatnímu
lidstvu, které ještě úpí pod
jhem kapitalismu, ukazují cestu k svobodě. Z toho
důvodu budou kladeny i vážné požadavky
na zákonodárství, neboť nepůjde
jen o to, nahradit starý právní řád,
který byl zrušen Ústavou 9. května,
novým lidově demokratickým právním
řádem, ale půjde i o to, aby právní
normy, tak, jak je bude život vyžadovat, byly rychle
a dobře Národním shromážděním
propracovány a odhlasovány.
Jdeme-li po jedné cestě,
za jedním cílem, s presidentem republiky, vládou
a ostatním lidem, vyplývá z toho závazek
Národního shromáždění
a všech jeho členů, aby všemi silami přispěli
k dosažení cíle, aby jeden druhého v
úsilí budovat socialismus podporoval, pomáhal
mu, a jde-li o překážky, společným
úsilím je odstraňoval. Národní
shromáždění je onou institucí,
která musí být kdykoli připravena
pomoci nejenom presidentu republiky, vládě, ale
i našemu lidu. Pro poslance pak z toho vyplývá
závazek těsné spolupráce s lidem na
jedné straně a ústředními úřady
na straně druhé.
Při přetváření
naší společnosti přetváříme
i právní řád. Dozrála dělnická
třída a pracující lid do budování
socialismu. Museli dozrát i zákonodárci,
z jejichž dílny budou vycházet po obsahové
i formální stránce zákony lidově
demokratické a socialistické. Jsme rozhodnuti všechno
to, co ještě zůstává na poli
práva z doby feudalismu a kapitalismu, odstranit a nahradit
zákony novými. Tento úkol stojí před
námi všemi a před Národním shromážděním
stojí speciálně úkol všechny
tyto zákony dobře zvážit a dobrými
formulacemi zajistit, aby naše nová skutečnost
byla v nich správně zachycena. Mějme, paní
a pánové, na zřeteli, že děláme
opravdu veliké dílo pro nás i pro budoucí
generace. Připravované kodexy trestního práva,
občanského práva, pracovního práva,
kodexy o národních výborech a další
dokazují, že i po této stránce provádíme
s největším urychlením nutnou přeměnu.
Každý z poslanců a poslankyň musí
si být vědom těchto úkolů a
musí se proto s nimi dobře obeznámit. Poslanec
musí, má-li dobře tvořit zákon,
znát příčinu i cíl tohoto zákona
a po odhlasování je na něm, aby dovedl zákona
použít, vysvětlit jej, poučit o něm
lid a od lidu čerpat ponaučení o tom, jak
zákon lidu slouží.
Návrh nového jednacího
řádu obsahuje některá ustanovení,
která byla i ve starém jednacím řádu
z r. 1947. Jsou to ustanovení, která se osvědčila,
ovšem jen tehdy, jestliže jim byl dán lidově
demokratický výklad a bylo-li jich používáno
pro zlepšení a zrychlení práce Národního
shromáždění. Větší
část návrhu tvoří nová
ustanovení, i když by se někdy na první
pohled zdálo, že jsou to ustanovení obdobná
ustanovením starého jednacího řádu.
Poněvadž nový jednací řád
má být nástrojem a vhodným prostředkem
k plnění úkolů uložených
Národnímu shromáždění,
byla jeho ustanovení formulována pružně
a ne kasuisticky.
Návrh jednacího řádu
je rozdělen na 9 části, označených
římskými číslicemi. Tato systematika
vyplynula z dosavadní praxe a sleduje jednání
Národního shromáždění
v jejich logické souvislosti. Pokud jde o formu, byla volena
taková, aby se dalo rychle vniknout v podstatu jednání
Národního shromáždění
a jeho systému. Bylo dbáno požadavku srozumitelnosti
a citace paragrafů přišly do jednotlivých
ustanovení jen proto, aby byly vodítkem a sloužily
k orientaci v ústavě. Bylo by na škodu jednacího
řádu, kdyby jeho formulace nebyly pružné
a kdyby nebylo ponecháno Národnímu shromáždění
právo, aby autonomními usneseními mohlo měnit
některá ustanovení zákona. To, že
byla tato ustanovení pojata do zákona, není
na závadu, nýbrž naopak. Tato ustanovení
dokreslují celý obraz a rovněž ustanovením
o autonomních usneseních se dává výslovně
zmocnění tato zákonná ustanovení
autonomním usnesením měnit.
A nyní mí, prosím,
dovolte, paní a pánové, dotknout se problematiky
jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona.
Hned v § 1 je ustanovení, že jednací řád
Národního shromáždění
upravuje základní zásady jeho jednání.
Je jistě správné, že do zákona
nejsou pojímána všechna ta ustanovení,
která se mohou měnit podle potřeby a s ohledem
na konanou práci a která podle našich zkušeností
podléhají velmi často změnám.
Nesmíme spatřovat v orgánech Národního
shromáždění, které jsou pak uváděny
v § 51, orgány nám cizí nebo snad nepřátelské,
nýbrž orgány námi zvolené, k
nímž máme plnou důvěru a jimž
máme povinnost ulehčit plnění úkolů.
Pokud jde o otázku svolání
Národního shromáždění
k ustavující schůzi presidentem republiky
a o to, kdo má řídit tuto první schůzí,
opírají se tyto návrhy o ústavní
ustanovení. President republiky stojí v čele
státu a je tudíž nejvyšším
ústavním činitelem. Podle čl. V ústavy
je nejvyšším orgánem moci zákonodárné
Národní shromáždění. Bylo
by neústavní a nelogické, aby Národní
shromáždění svolával někdo
jiný než president republiky, to jest ústavní
činitel, stojící v čele státu.
Řízení ustavující schůze
předsedou nebo některým z místopředsedů
dřívějšího Národního
shromáždění je v plném souhlasu
s ústavou, neboť § 64, odst. 2 výslovně
stanoví, že členové předsednictva
podržují své funkce, dokud si nové Národní
shromáždění nezvolí své
předsednictvo. To znamená, že v době,
kdy se schází nově zvolené Národní
shromáždění, je předseda dřívějšího
Národního shromáždění
i jeho předsednictvo ústavním činitelem,
nejvhodnějším pro řízení
ustavující schůze nového Národního
shromáždění. V § 3 byla přijata
změna, ve skutečnosti doplnění v tom
smyslu, že schůzi řídí předseda
nebo některý z místopředsedů.
Toto doplnění bylo přijato jen z důvodu
jasností, i když si ústavně-právní
výbor byl plně vědom ustanovení §
56, které by plně stačilo. Ovšem, aby
nenastaly dohady, zda se § 56 vztahuje i na § 3, kde
se jedná o předsedovi dřívějšího
Národního shromáždění,
byl ústavně-právní výbor toho
názoru, že je třeba toto ustanovení
doplnit. V § 5 byla přijata změna uvedená
v písemné zprávě z toho důvodu,
aby jednání této ustavující
schůze bylo plně vyčerpáno a na nic
nebylo zapomenuto. Změny přijaté v §§
6, 7, 8 a 9 byly přijaty jen z důvodu jasnosti,
srozumitelnosti a přehlednosti.
Pokud jde o předměty
jednání, o nichž mluví § 12, byl
jejich počet proti dosavadnímu stavu rozmnožen
a ústavně-právní výbor ještě
se usnesl na dalším rozšíření.
Vedle dosavadních předmětů
jednání přicházejí na pořad
i návrhy, podněty a zprávy předsednictva
a užšího předsednictva, jakož i předsedy
NS, dále podněty poslanců a návrhy
a podněty vyšlé z iniciativy lidu, které
předkládá k jednání NS předsednictvo.
Tímto rozšířením má být
dána možnost, aby nejširší masy lidové,
předsednictvo, užší předsednictvo,
jakož i poslanci mohli přicházet s podněty
a návrhy, které by zlepšily práci a
byly přínosem při budování
socialismu u nás. Bude záležet na organisování
práce ve výborech a v ostatních orgánech
NS, jak budou tyto podněty a návrhy podchycovány
a zpracovávány a jak bude dána poslancům
možnost, aby s těmito věcmi přicházeli
do NS.