Předseda dr John.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, dr Procházka, Richter, Valo,
V. David, Žiak.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Široký, Fierlinger,
dr Ševčík; ministři dr Gregor,
Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Čepička,
V. Kopecký, Ďuriš, Krajčír, Petr,
dr inž. Šlechta, dr Neuman, Erban, Plojhar, inž.
Jankovcová, dr Šrobár.
Předseda NÚKÚ dr Friedmann.
268 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.
Předseda (zvoní): Zahajuji 35. schůzi
Národního shromáždění.
Sděluji, že došel dopis p. předsedy vlády
ze dne 7. října 1949, jímž oznamuje,
že pan president republiky prohlásil rozhodnutím
ze dne 6. října 1949 jarní zasedání
Národního shromáždění
za skončené dnem 14. října 1949.
Dále došel dopis pana předsedy vlády
ze dne 7. října 1949, kterým oznamuje Národnímu
shromáždění, že pan president republiky
svolal rozhodnutím ze dne 6. října 1949 Národní
shromáždění k podzimnímu zasedání
do Prahy na den 14. října 1949.
Dne 3. srpna 1949 opustila naše řady paní posl.
Matylda Synková. (Poslanci povstávají.)
Narodila se 9. března 1906 v Broumově, okres Uherský
Brod. Po absolvování obchodní školy
nastoupila místo úřednice ve sklárně.
Již v r. 1926 vstoupila do komunistické strany. V
r. 1928 byla propuštěna ze zaměstnání
pro organisování stávky sklářů,
nastoupila místo v Praze v odborové organisaci a
pracovala v komunistické straně jako funkcionářka.
Pro svojí činnost byla persekvována. V únoru
1939 zatčena se svým mužem v Praze pro vydávání
protihitlerovských letáků, odsouzena v Plzni
k 7 měsícům. Po návratu pracovala
illegálně v KSČ, v únoru 1941 byla
znovu zatčena s mužem, který byl pak popraven,
a odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku,
kde byla až do konce války. Ihned po návratu
nastoupila práci v KSČ v Praze jako vedoucí
žen. Byla zvolena členkou zemského národního
výboru a pracovala v propagační komisi Ústředního
národního výboru města Prahy. V r.
1946 zvolena do Ústavodárného Národního
shromáždění, byla členkou výboru
informačního, právního, sociálně-politického,
zdravotnického, úsporné komise. V červnu
1948 zvolena opět do Národního shromáždění,
byla jeho zapisovatelkou a členkou výboru sociálně-politického
a zdravotnického a výboru zahraničního.
Matylda Synková byla prostá a skromná
a vždy plně účastna všech snah
a bojů pracující třídy. Byla
vzorem české pokrokové ženy. Zachovejme
jí čestnou paměť! (Poslanci usedají.)
Sděluji dále, že posl. Adolf Vodáček
oznámil přípisem ze dne 22. srpna 1949, že
se vzdává svého poslaneckého mandátu.
Posl. Vlasta Horklová-Damková oznámila
přípisem ze dne 9. srpna 1949, že se vzdává
svého poslaneckého mandátu.
Posl. Ján Lorko oznámil přípisem
ze dne 30. září 1949, že se vzdává
svého poslaneckého mandátu.
Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne
13. října 1949, č. 214/12-12/10-1949-I/5,
že povolává na poslanecký mandát,
uprázdněný úmrtím paní
posl. Matyldy Synkové, posl. Marii Šplíchalovou.
Paní posl. Marie Šplíchalová
dostavila se do dnešní schůze.
Protože před tím podle § 89 jednacího
řádu podepsala v kanceláři Národního
shromáždění prohlášení,
obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme
ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího
řádu tím způsobem, že bude přečtena
ústavou předepsaná formule slibovací,
paní posl. Šplíchalová ke mně
přistoupí a vykoná slib podáním
ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule a paní posl. Šplíchalovou žádám,
aby přistoupila ke mně vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Gen. tajemník NS Kováčik (čte):
"Slibuji, že budu věren republice Československé
a jejímu lidově demokratickému zřízení.
Budu zachovávat její zákony a svůj
mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí
a svědomí k prospěchu lidu a státu."
Posl. Šplíchalová (podávajíc
předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)
Předseda: Užší předsednictvo
se usneslo dne 6. t. m. na denním pořadu, který
byl již členům Národního shromáždění
rozeslán:
1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 346), kterým se zřizuje Státní
úřad pro věci církevní (tisk
354).
2. Zpráva výboru sociálně-politického
a zdravotnického a výboru rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 347)
o hospodářském zabezpečení
církví a náboženských společností
státem (tisk 355).
3. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 340) o náhradách
cestovních, stěhovacích a jiných výdajů
(tisk 353).
4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 345) o vkladních knížkách
(tisk 352).
5. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 339),
ktorým sa mení názov Povereníctva
pôdohospodárstva a pozemkovej reformy (tlač
350).
6. Zpráva výboru zahraničného o vládnom
návrhu (tlač 341), ktorým sa predkladá
Národnému shromaždeniu republiky Československej
k prejavu súhlasu Dohoda o dočasnej úprave
hospodárskych stykov medzi Československou republikou
a republikou Maďarskou, podpísaná v Prahe dňa
23. apríla 1949 a predbežne prevádzaná
vládnou vyhláškou zo dňa 3. júna
1949, č. 197/49 Sb. (tlač 349).
7. Zpráva výboru zahraničního o vládním
návrhu (tisk 344), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva
o přepravě cestujících a cestovních
zavazadel po železnicích v přímém
mezinárodním styku a Úmluva o přepravě
zboží po železnicích v přímém
mezinárodním styku, podepsané za Československou
republiku dne 22. prosince 1948 ve Varšavě (tisk 348).
14. t. m. usneslo se dále užší předsednictvo,
aby byly projednávány ještě tyto další
body:
8. Zpráva výboru kulturního o vládním
návrhu zákona (tisk 356) o zřízení
vysoké školy politických a hospodářských
věd v Praze (tisk 357).
9. Zřízení výborů a volba jejich
členů.
10. Volba zapisovatelů.
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Nebyly.)
Námitek není.
Podle § 24, odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní
shromáždění o pořadu prostým
hlasováním bez rozpravy.
Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržený pořad je
tedy schválen.
Přistoupíme k projednávání
prvního bodu pořadu, jímž je
1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 346), kterým se zřizuje Státní
úřad pro věci církevní (tisk
354).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání
o této předloze se sloučilo s jednáním
o 2. bodu denního pořadu, jímž je
2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického
a výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 347) o hospodářském
zabezpečení církví a náboženských
společností státem (tisk 355).
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučení těchto bodů pořadu?
(Nebyly.)
Není jich.
Projednání bude tedy podle návrhu sloučeno.
Zpravodajové jsou: K odst. 1 posl. Török,
k odst. 2 posl. dr Havelka.
Dávám slovo zpravodaji k odst. 1, posl. Törökovi.
Zpravodajca posl. Török: Pán predseda,
páni ministri, slávne Národné shromaždenie!
Oči všetkých veriacich, bez ohľadu na
náboženskú alebo politickú príslušnosť,
sú dnes uprené k tomuto zákonodarnému
sboru, ktorý stojí pred veľmi zodpovednou úlohou
usporiadať spolužitie medzi štátom a našimi
cirkvami a cirkevnými spoločnosťami. Stojí
pred riešením takmer tisícročného
problému, ktorý sa skoro v každej novej dobe,
v každom storočí nanovo riešil a upravoval,
a náš štát v tomto storočí
pristupuje k jeho úprave už po druhý raz.
Kým v rokoch 1918-28 riešenie otázok pomeru
medzi cirkvami a štátom bolo doprevádzané
tuhým kultúrnym bojom a viedlo k politickej roztrieštenosti,
ktorá skončila zradou a Mníchovom, dnes pristupujeme
k tejto práci spokojne a jednotne bez ohľadu na politickú
alebo náboženskú príslušnosť,
po príklade nášho jednotného boja za
oslobodenie, kde robotník, roľník, kňaz
i úradník bojovali bok po boku či už
v podzemí alebo na bojištiach a vedeli spoločne
umierať v koncentračných táboroch alebo
na popraviskách.
V znamení tejto jednoty pristupujeme k prejednávaniu
prvého z dvojice nových cirkevných zákonov,
ktorým je vládny návrh zákona, tlač
346, ktorým sa zriaďuje Štátny úrad
pre veci cirkevné. Pri tejto príležitosti chcem
poukázať na dôležitosť a význam
tohto zákona jednak preto, že sa dotýka cirkví
a cirkevných spoločností, ktoré sdružujú
väčšinu našich národov, a hlavne
z tej príčiny, že najmä v posledných
mesiacoch tohto roku i cez všetky úsilia vlády
o dobrý pomer medzi štátom a rímsko-katolíckou
cirkvou ako aj cez úsilie vlasteneckých katolíkov
a duchovných, sdružených v Katolíckej
akcii, snažia sa u nás najmä vysokí cirkevní
hodnostári nahovoriť veriacemu ľudu a svetu,
že v našej ľudovo-demokratickej republike je obmedzovaná
náboženská sloboda.
Smutné zjavy po našich dedinách, najmä
na Slovensku, ktorých sme boli svedkami v prvých
mesiacoch vzniku Katolíckej akcie a ktoré boly aranžované
k rozvráteniu nášho hospodárskeho života,
nie sú zjavmi novými. Ani heslá, ktoré
boly pri tej príležitosti po našich dedinách
rozširované, nie sú nové. Poznáme
ich z prvej republiky, kedy sa týmito heslami získavaly
volebné hlasy, najmä medzi veriacimi, a mala sa tým
tiež odviesť pozornosť od riešenia pálčivých
sociálnych problémov. Kam to viedlo a ako to skončilo,
toho smutnými svedkami sme boli v roku 1938 a 1939. Lenže
vtedy už bolo známe nové heslo: "Za Boha
a národ". Kto ohrožoval Boha a národ v
r. 1938 a v nasledujúcich? Boli to práve fašistickí
spojenci šíriteľov týchto hesiel, ktorí
ohrožovali najzákladnejšie ľudské
práva a denne šliapali po prikázaniach božích
týraním a vraždením nevinných
obetí v koncentračných táboroch. A
nebyť víťazného oslobodenia bratským
Sovietskym sväzom, zem od Šumavy k Tatrám by
dávno nebola patrila českému a slovenskému
národu. Dnes sa znovu rozširujú po dedinách
tie isté heslá s podobnými cieľmi, lenže
ich šíritelia zabúdajú na to, že
dvakrát to isté, nie je to isté.
Každý súdny človek môže sa
presvedčiť, že tieto heslá sú rozširované
s určitým cieľom a že skutočnosť
je práve opačná, lebo vytvorenie dobrého
pomeru medzi cirkvami a štátom je súčiastkou
nášho nového spoločenského poriadku
práve tak, ako ostatné zásahy, učinené
v hociktorom sektore nášho života.
Po našom oslobodení, ktoré znamenalo nielen
oslobodenie od okupantov a vojnových utrpení, ale
prinieslo historický prelom v živote hospodárskom,
politickom, sociálnom a kultúrnom, uskutočňujeme
teraz v praxi odkazy našich padlých hrdinov a kráčame
neochvejne po nastúpenej ceste k lepšiemu zajtrajšku
- na ceste k socializmu. Že cesta, ktorú sme nastúpili,
je správna, potvrdzujú nám pracovné
výsledky v našom hospodárskom živote,
ako aj veľké pokroky na poli sociálnom a kultúrnom.
Naši politickí činitelia hneď od začiatku
nášho oslobodenia v r. 1945 neprestali zdôrazňovať,
že sloboda náboženského presvedčenia
je a zostane neodlučiteľnou súčiastkou
občianskych práv. So strany vládnych činiteľov
prejavoval sa ten najvľúdnejší pomer najmä
k náboženstvu rímsko-katolíckemu a presvedčili
sme sa o tom, že z hrôzostrašných predpovedí
pred oslobodením nesplnila sa ani jedna. Taktiež po
februárových udalostiach sa priateľský
postoj našej vlády k našim cirkvám nezmenil.
Naša Ústava 9. mája z minulého roku
zabezpečuje nám vytvorenie nového spoločenského
poriadku a dáva nám maximum slobôd a práv
občianskych. Jednou z týchto slobôd občianskych
je sloboda svedomia a vyznania, ktorej ochrana a slobodné
užívanie sa upravuje práve prejednávanou
osnovou zákona. Naša terajšia ústava nielen
že zabezpečuje slobodu svetového názoru,
vyznania alebo presvedčenia, ako aj právo vyznávať
verejne alebo súkromne akékoľvek náboženstvo,
poťažne slobodne vykonávať akékoľvek
obrady s ním spojené, ale zabezpečuje v skutočnosti
rovnosť všetkých vyznaní pred zákonom,
lebo zakazuje rasovú a náboženskú nesnášanlivosť.
Na druhej strane však nedovoľuje, aby sa táto
náboženská sloboda zneužívala kýmkoľvek
a k akýmkoľvek nenáboženským cieľom.
Táto náboženská sloboda, zaručená
našou ústavou, je dodržiavaná a celá
politika Národného frontu sa prevádza v duchu
našej ústavy. (Potlesk.) To nie sú frázy,
ale neodškriepiteľné fakty.
Štát vyplácal a vypláca ročne
stovky miliónov korún na kungruu duchovných,
ďalej na opravu a stavbu nových i vojnou zničených
kostolov, a to nielen z titulu patronátneho práva,
ale i v takých prípadoch, kde pre udelenie podpory
nebolo zákonného podkladu. Ako ďalší
dôkaz starostlivosti štátu o rozvoj náboženského
života u nás sú nové dva návrhy
zákonov, ktoré nielen že zabezpečia
hmotne našich duchovných, ale odstránia tiež
krikľavé sociálne rozdiely, prevzaté
ešte z dôb feudálnych. Sjednotenie cirkevnej
agendy v jednom ústrednom úrade umožní
rýchle a spravodlivé vybavovanie cirkevných
záležitostí. Naša ľudovodemokratická
republika si je plne vedomá veľkého významu
mravného poslania náboženstva pri budovaní
štátu a prestavbe jeho hospodárstva, preto
svoje povinnosti, plynúce z ústavy, postupne uvádza
do života i na tomto poli.
Ústava z prvej republiky mala tiež ustanovenie o slobode
svedomia a vyznania a o rovnosti všetkých vyznaní
pred zákonom. Pozrime sa však bližšie, ako
to vyzeralo v praxi. Namiesto pokojného riešenia pomeru
medzi cirkvami a štátom bol svedený na pôde
parlamentu ostrý kultúrny boj, ktorý mal
skončiť rozlukou cirkví od štátu.
Tým mala byť odvedená pozornosť od riešenia
veľmi naliehavých sociálnych otázok,
ktorých vyriešenia sa domáhal pracujúci
ľud. Kultúrny boj sa síce skončil, ale
ostaly i naďalej nevyriešené otázky pomeru
cirkví k štátu a neboly riešené
ani sociálne problémy. Vysoká cirkevná
hierarchia, ktorá vtedy i dnes kričí, že
sa berie ľuďom náboženstvo a cirkvám
možnosť nerušeného pôsobenia medzi
veriacimi, starala sa o veci kultu a náboženstva menej
ako o zaistenie svojej moci v štáte, a to ako po stránke
majetkovej, tak i po stránke svojho politického
významu. Akonáhle prestalo hroziť nebezpečie
cirkevnému majetku, ustal tento kultúrny boj, hoci
základný pomer medzi cirkvami a štátom
ostal i naďalej nevyriešený.