Budeme hlasovat o 1. bodu dnešního pořadu.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona, kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní (tisk 354).

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. Török: Nemám.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Nejsou.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona v znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové jednomyslně. (Dlouhotrvající potlesk.)

Tím je vyřízen 1. bod dnešního pořadu.

Budeme hlasovat o druhém bodu pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem (tisk 355).

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Havelka: Nemám.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme tedy k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Přerušuji schůzi na jednu hodinu a příští schůze začíná přesně ve 2 hod. odpoledne.

Místopředseda dr Polanský: Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme projednávat třetí bod denního pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 340) o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů (tisk 353).

Zpravodajem je posl. Horn. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Horn: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Dosavadní předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve státním hospodářství i v jiných sektorech našeho národního hospodářství nesly jasné znaky starého řádu, zejména v tom, že přiznávaly náhrady výdajů odstupňované podle služebních tříd a platových stupnic. Nadto ještě dálo se to na základě předpisů většinou z doby okupantské. Bylo proto nutno a účelno vypracovati osnovu zákona, která by, sledujíc jednotnou sociálněpolitickou linií, upravila tyto otázky ve všech oborech pracovních, tudíž jak v sektoru veřejno-zaměstnaneckém, tak i v sektoru hospodářském pro celé státní území jednotně.

Náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a otázky s tím souvisící jsou až dosud ve veřejném sektoru upraveny těmito předpisy:

1. vládními nařízeními č. 51-57/1942 Sb. a nařízeními č. 95 a 96/1940 Sb. a předpisy vydanými na jejich základě pro země české,

2. vládním nařízením č. 136/1943 Sb. z. a předpisy vydanými na jeho základě pro Slovensko.

Výše diet pro jednotlivé obory hospodářského sektoru je nejednotná a v řadě mzdových (platových) vyhlášek nebyla otázka diet řešena vůbec.

Rozdíl v dosahu i v rozsahu jednotlivých úprav vyžaduje zjednodušení, jehož bude dosaženo navrhovaným zákonem.

Navrhovaný zákon je zákonem zmocňovacím a rámcovým. Jsou v něm upraveny jen základní a zásadní otázky úpravy náhrad cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, kdežto úprava podrobností se zůstavuje dílem vládním nařízením, zejména však podrobným prováděcím předpisům, jež podle § 10 navrhovaného zákona budou vydány v Úředním listě.

Již tím po formální stránce se navrhovaná úprava liší od úprav dosavadních v sektoru veřejném, neboť úpravy dosavadní upravovaly již samy podrobnosti náhrad buď přímo ve vládních nařízeních, jež měla moc zákona, nebo v prováděcích nařízeních publikovaných rovněž ve Sbírce zákonů a nařízení. Novou úpravou bude dosaženo možnosti rychlejšího přizpůsobování úprav náhrad služebních výdajů měnícím se hospodářským poměrům.

Nejdůležitější však v navrhovaném zákoně jest, jak již výše zdůrazněno, to, že navrhovaný zákon bude představovat pro celé státní území jednotnou úpravu zásadních otázek náhrad cestovních, stěhovacích a jiných výdajů pro všechny osoby - s výjimkou veřejných funkcionářů - u nichž hrazení těchto výdajů může přijíti v úvahu.

Proti vládnímu návrhu zákona se však rozpočtový výbor usnesl navrhnouti, aby ve vládní osnově byly provedeny tyto změny:

1. aby z dosahu zákona byli vyňati veřejní funkcionáři,

2. aby z textu zákona byly vypuštěny maximální sazby náhrad a ustanovení o stupních výdajů a aby zákon zmocnil vládu, aby příslušné maximální sazby stanovila vládním nařízením.

Vynětí veřejných funkcionářů z dosahu zákona se navrhuje proto, ježto ústavní činitele nelze pod úpravu zahrnouti vzhledem k významu jejich funkce a ježto nelze používat jako argumentu pro skutečnost, že úprava bude jednotná pro všechny zaměstnance, poukazu na to, že úprava se bude vztahovati i na nejvyšší funkcionáře státu. Taková argumentace a takový postup by měly příchuť rovnostářství. Stejně nelze zahrnouti pod zákon ani členy a funkcionáře národních výborů, neboť právní poměry těchto funkcionářů jsou upraveny v příslušných normách o nich platných a zejména otázky náhrad skutečných výdajů u těchto veřejných funkcionářů jsou v zákoně č. 235/1948 Sb. upraveny vyhovujícím způsobem.

Ciferné sazby pro jednotlivé druhy náhrad se navrhuje vypustit ze zákona proto, ježto právě výši náhrad je nutno přizpůsobovat skutečným hospodářským číslům. Bude proto účelné, když tato úprava bude svěřena vládnímu nařízení.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona, usnesl se jednomyslně na změnách, o nichž jsem zásadně promluvil, a rovněž jednomyslně se usnesl navrhnouti sněmovně, aby přijala vládní návrh zákona o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů podle zprávy výboru tisk 353. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Má p. zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Horn: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 345) o vkladních knížkách (tisk 352).

Zpravodajem je posl. Horák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Horák: Paní a pánové!

Osnova zákona o vkladních knížkách, která má dnes býti schválena Národním shromážděním, je dalším a konečným zásahem do skupiny tří zákonů, a to č. 237, 238 a 239 z r. 1924, vyhlášených jako t. zv. bankovní zákon. Dva z těchto zákonů byly již zrušeny a nyní máme před sebou vládní návrh zákona o vkladních knížkách, jehož odhlasováním se zruší prvá část posledního zákona této skupiny. A tak z celého bankovního zákona zůstane pouze skupina předpisů o vnitřním uspořádání peněžních ústavů, která bude vložena do dozorčích řádů a stanov bank, národních podniků, jež schvaluje ministr financí.

Nežli přikročím k rozboru osnovy samé, prosím, paní a pánové, za prominutí, že vás zavedu několik roků zpět a podíváme se společně do doby, kdy se začala vyvíjet naše nová měna. Po zavedení nové měny v říjnu 1945 přicházely nové prostředky do peněžních ústavů pouze v nepatrné míře, jelikož obyvatelstvo, věrno zvyku z doby okupace udržovat doma velké hotovosti, uschovávalo opět značné částky doma, takže s postupujícím rozmnožováním oběživa docházelo k thesauraci nových platidel. Teprve počátkem r. 1946 počal se projevovati zvýšený příliv vkladů u peněžních ústavů, a to především v důsledku vyprodávání starých skladů zboží za nové, vyšší ceny. Hlavním pramenem těchto nově tvořících se úspor bylo však uvolňování vázaných vkladů, které bylo prováděno k tíži emise nových platidel. Jak se to jevilo v číslicích?

V říjnu 1945 byl stav vkladů na vkladních knížkách v republice 4,7 mil. Kčs, v prosinci 1946 stoupl na 15,209 mil. a v prosinci 1947 dosáhl již částky 27,466 mil. Kčs. Tento vzestup, jak jsem se zmínil, byl odůvodněn výprodejem starých skladů zboží za nové, vyšší ceny a přeměnou starých vázaných vkladů na nové Kčs. Dne 1. září 1947 započal činnost Likvidační fond měnový a od té doby přestalo uvolňování starých vázaných korun k tíži nové měny. Výplata nových korun z vázaných vkladů provádí se od té doby výhradně z vlastních prostředků tohoto fondu, takže uvolňování vázaných vkladů nerozmnožuje kupní sílu, což by vedlo k hospodářsky neodůvodněnému vzrůstu vkladů u peněžních ústavů.

S hlediska vývoje akumulace peněžních prostředků představuje rok 1948 určité mezidobí. Krátce po únorových událostech nastalo určité zpomalení a ochabnutí vkladové činnosti, které však bylo poměrně v krátké době překonáno, takže již v druhé polovici roku 1948 došlo k zlepšení tvorby úsporných vkladů a vývoj pokračoval se vzestupnou tendencí obzvláště v posledních měsících roku, kde se projevil vliv dobré úrody a postupující hospodářské konsolidace. Důvěra střádalů byla posílena a projevila se vzestupem vkladů u všech peněžních ústavů. V posledním prosincovém týdnu r. 1948 došlo k výraznému vzestupu vkladů u peněžních ústavů, neboť velká řada soukromých podnikatelů ukládala kvapně své thesaurované peněžní prostředky z obavy, aby u nich nebyly nalezeny při kontrole inventur, prováděných v souvislosti se zavedením všeobecné daně.

Musí nám býti jasno, že peníze stávají se úsporami teprve tehdy, jsou-li uloženy u peněžních ústavů jako vklady. Peníze uložené doma, tedy thesaurované, nejsou úsporami, jsou spíše našemu plánovanému hospodářství nebezpečné, neboť jsou většinou v rukou lidí, kteří snadno podléhají panice a kteří nebývají ani třídně, ani státně spolehliví.

Podle dat Státního úřadu statistického činil celkový vzestup vkladů prvních vkladatelů na vkladních knížkách v r. 1948 6,2 miliardy.

Jestliže přírůstek vkladů na vkladních knížkách činil v r. 1946 14,4 miliardy, v r. 1947 Kčs 12,2 miliardy, pak se nám přírůstek 6,2 miliardy za r. 1948 zdá slabý. Vedle příčin dočasného rázu byl způsoben i příčinami trvalého rázu, z nichž nutno uvésti pocit zabezpečení pro stáří nebo nemoc uzákoněním národního pojištění, odstranění nejistoty z nezaměstnaností tím, že naše ústava zaručuje právo na práci, - to jsou psychologické momenty, - a jako další příčiny i změnu důchodového rozvrstvení a s ní spojené změny struktury národní spotřeby.

Počátkem roku 1949 došlo ke zlepšení vkladové tvorby proti roku 1948. Přírůstky vkladů na vkladní knížky, kterých bylo docíleno v prvních dvou měsících roku 1949, byly tím potěšitelnější, že byly získány za změněné situace tvorby úsporných vkladů. Zjišťujeme totiž, že jestliže dříve byly tvořeny vklady kapitálově silnými jedinci, dnes se nám rozmnožuje počet vkladů drobných střádalů, pocházejících z nejširších pracujících vrstev. A to musí umět naše znárodněné peněžnictví podchytit.

Organisací peněžnictví, provedenou zákonem č. 181/1948, položili jsme i základ k soustředění úspor. Peněžní úspory jsou tím větší silou, čím jsou soustředěnější, a to také bylo jedním z cílů při koncentraci peněžnictví. Musíme se ovšem také stále starat o našeho střádala, starat se také o jeho důvěru k peněžnímu ústavu i k naší měně. Jako každý rok i letos bude provedena propagační akce spořivosti v prvním listopadovém týdnu, při které bude nutno vnésti myšlenku spořivosti do širokých mas pracujících. Náš střádal dnes může klidně spát - není hazardováno s jeho úsporami; jestliže dříve peněžní ústavy nakládaly se vklady autonomně, podle vlastního uvážení, bez ohledu na prospěch široké obce vkladatelů, dnes je jich plánovitě použito k dobru našeho hospodářství, k dobru celého našeho kolektivu.

Předložená osnova rozeznává vkladní knížky Poštovní spořitelny, nár. podniku, jako cenný papír znějící na jméno, a vkladní knížky ostatních peněžních ústavů jako cenné papíry znějící na doručitele. Majitel vkladní knížky Poštovní spořitelny předkládá při výběru průkaz totožnosti; naproti tomu u ostatních peněžních ústavů je doručitel knížky považován za majitele a svoji totožnost neprokazuje. Vkladní knížky mohou toho času vydávat všechny peněžní ústavy, ovšem ministr financí má možnost toto právo některým peněžním ústavům odebrati. Má dále možnost nařídit, aby předpisy o vkladních knížkách Poštovní spořitelny platily buď pro všechny, nebo jen pro některé peněžní ústavy, a to podle toho, jak to bude vyžadovat péče o povznesení spořivosti. Tím by byla jednak zdůrazněna funkce vkladní knížky, jednak by bylo usnadněno umořovací řízení. I vládě je dána možnost, aby podporovala spořivost tím, že může nařízením stanoviti daňové i dávkové úlevy jak pro vklady, tak i pro úroky z nich. Osnova pamatuje též na to, že vkladní knížky nesmějí být vydávány bez skutečného vkladu, což se dříve u některých peněžních ústavů stávalo, ačkoli to nebylo přípustné.

Pro podporu vkladatelů bylo vloženo ustanovení o obchodním tajemství a anonymitě vkladů, která je zaručena, a porušení se strany peněžního ústavu se trestá jako správní delikt.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona o vkladních knížkách, tisk č. 345, a doporučuje jej plenu Národního shromáždění s přesvědčením, že je posílením pro naši měnu, pro naše střádaly a že našemu peněžnictví dává příležitost k rozvinutí jeho tvůrčích schopností. (Potlesk.)