Předseda dr John.
Místopředsedové Komzala, dr Polanský,
dr Procházka, Richter, Valo, V. David,
Žiak.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, dr Ševčík;
ministr-předseda Státního úřadu
plánovacího dr Dolanský, ministři
Nosek, dr Čepička, V. Kopecký,
Petr, inž. dr Šlechta, dr Neuman,
Plojhar, inž. Jankovcová.
Předseda NÚKÚ dr Friedmann.
231 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstkově dr Ramajzl, dr Rattinger.
Předseda (zvoní): Zahajuji 37. schůzi
Národního shromáždění.
Sděluji, že posl. Vilém Nový
vzdal se přípisem ze dne 25. listopadu 1949 poslaneckého
mandátu.
Dále se vzdal poslaneckého mandátu přípisem
ze dne 5. prosince 1949 posl. dr Roháľ Iľkiv.
Dále sděluji, že ministerstvo vnitra oznámilo
přípisem ze dne 15. listopadu 1949, č. 214/1212/11-1949-I/5,
že povolává na poslanecký mandát,
uprázdněný resignací paní posl.
Vlasty Horklové-Damkové, poslance Vladimíra
Knapa (č. j. 112 17/11 49-S).
Posl. Vladimír Knap dostavil se do dnešní
schůze. Protože před tím podle §
89 jednacího řádu podepsal v kanceláři
Národního shromáždění
prohlášení, obsahující formuli
poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu
podle § 42 ústavy a § 90 jednacího řádu
NS tím způsobem, že bude přečtena
ústavou předepsaná formule slibovací,
pan posl. Knap ke mně přistoupí a
vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule a pana posl. Knapa žádám, aby
přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)
Gen. tajemník NS Kováčik (čte):
"Slibuji, že budu věren republice Československé
a jejímu lidově demokratickému zřízení.
Budu zachovávat její zákony a svůj
mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí
a svědomí k prospěchu lidu a státu."
Posl. Knap (podávaje předsedovi ruku):
Slibuji. (Poslanci usedají.)
Předseda: Užší předsednictvo
usneslo se dne 1. prosince t. r. na denním pořadu,
který byl již členům Národního
shromáždění rozeslán. Je to
1. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 378)
a právu rodinném (tisk 382).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 379)
o zatímních změnách v některých
občanských věcech právních
(tisk 383).
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 380)
o matrikách (tisk 384).
4. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 381)
o úpravě některých organisačních
otázek v oboru soudnictví (tisk 385).
5. Zpráva výboru ústavně-právneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 377)
o úradných listoch (tlač 388).
6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 373), kterým se mění
a doplňuje zákon o všeobecné dani (tisk
386).
7. Zpráva výborů hospodářského
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 376) o organisaci výzkumnictví
a dokumentační služby (tisk 387).
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Nebyly.)
Námitek není.
Podle § 24, odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní
shromáždění o pořadu prostým
hlasováním bez rozpravy. Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržený pořad je
tedy schválen.
Přistoupíme k projednávání
prvého bodu denního pořadu, jímž
je
1. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 378)
o právu rodinném (tisk 382).
Zpravodajkou je posl. dr Patschová. Dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. dr Patschová: Pane předsedo,
páni ministři, slavná sněmovno!
Dnes projednávaný vládní návrh
zákona o právu rodinném má svůj
hluboký historický význam. Jde především
o zákon, který je jasným svědectvím
převratných změn, k nímž došlo
v hospodářském a politickém zřízení
našeho státu poté, když společným
hrdinným bojem národů Sovětského
svazu a pracujícího lidu Československa byla
obnovena samostatnost a svrchovanost našeho státu
a kdy materiální i morální pomoci
bratrského sovětského svazu i pracovním
úsilím našeho lidu je nám umožněno
budovat Československo jako lidově demokratický
stát, jako přechodné vývojové
období k socialismu. Naše ústava z 9. května
1948, určujíc hlavní zásady našeho
nového společenského státního
řádu a formulujíc hospodářské
a politické základy státního zřízení
i zásady demokratických reforem ve všech oborech
státního, politického i kulturního
života, určila také poměr našeho
státu k rodině a její místo v námi
budovaném společenském řádu.
Toto povznesení hlavních zásad, jež
upravují manželství a rodinu na stupeň
ústavních předpisů, se vysvětluje
samou podstatou existence rodin a závislostí její
formy na společenském řádu. Rodina
je buňkou společnosti, podle níž lze
usuzovat na podmínky trvání společnosti
a na stupeň jejího vývoje. Rodina v buržoasním
třídním státě jeví podobné
protiklady a rozpora, v nichž se pohybuje společnost
rozpoIcená na třídy, společnost, která
není schopna rozřešit a odstranit tyto protiklady
a antagonismy.
Československo jako stát lidové demokracie
likvidoval kapitalistický řád, položil
základy socialistického zřízení
a dal se na cestu vývoje, který povede k likvidaci
antagonistických tříd s jejich nepřekonatelnými
rozpory. Za těchto podmínek se nevyhnutelně
mění i rodina, která vždy a všude
má v sobě odraz podmínek existence společnosti.
Jestliže dnes, po únorovém vítězství
našeho lidu nad nezdařeným pokusem reakce o
zvrat našeho vývoje, určuje náš
stát přebudování všech společenských
poměrů na cestě k socialismu, nemůže
pominout oblast poměrů manželství a
rodiny, v nichž je zvlášť silný vliv
buržoasních představ a institucí na
miliony lidí a kde v celé řadě případů
se vyskytují ještě přežitky feudálního
zřízení. Bez očištění
těchto poměrů ode všeho toho, co je
znetvořuje v buržoasní společnosti,
bez přesného formulování oněch
zásad, na nichž se bude budovat nový, demokratický
řád mnoha milionů lidí, nelze jít
cestou k socialismu.
V této souvislosti je nutno vzpomenout charakteristiky,
kterou podal Lenin o prvních dekretech sovětské
vlády o manželství a rodině jako o dekretech,
které svého času spolu s dekrety o zrušení
statkářského vlastnictví k půdě
a zrušení stavů, s dekrety o rovnoprávnosti
národností a s jinými dekrety prováděly
očistu "... sociálních poměrů
ve státě od středověku, od nevolnictví,
od feudalismu". Stačí vzpomenout zákonů
carského Ruska, na př. článku 107
desátého svazku Sbírky zákonů
Ruské říše, který zněl:
"Žena je povinna podrobovat se svému muži
jako hlavě rodiny, projevovat mu lásku a úctu,
poslouchat ho a prokazovat mu oddanost jako pánu domu",
nebo dalších článků, které
mluví o tom, že žena se musí naprosto
podřizovat vůli svého manžela, musí
svého muže následovat, kamkoliv odjede, a nesmí
nastoupit práci bez jeho svolení. A dnes v Sovětském
svazu platný Kodex zákonů o manželství,
rodině a opatrovnictví, přijatý na
3. schůzi XII. zasedání dne 19. listopadu
1926, je všem lidovým demokraciím vzorem uspořádání
manželských a rodinných poměrů
v duchu spravedlnosti a pokroku a svědectvím toho,
jak vysoko převyšuje morálka socialistického
státu pokryteckou morálku státu měšťáckého.
Také naše dosud platné manželské
a rodinné právo, upravené v rámci
občanského zákoníka z r. 1811, vykazuje
všechny základní znaky, jež jsou vlastní
všem kapitalistickým zákonodárstvím.
Každý právní řád je určován
hospodářskou strukturou společnosti a vyjadřuje
povšechné hospodářské zájmy
té třídy, která v dané epoše
ovládá hlavní výrobní prostředky.
Právní řád za kapitalismu sloužil
zájmům buržoasie jako třídy vládnoucí,
a proto i právní úprava manželství
a rodiny byla odrazem takových poměrů, jež
byly charakteristické pro manželství příslušníků
této třídy. Manželství a rodina
za kapitalismu měly tytéž znaky, jakými
se vyznačovaly již v dobách svého vzniku.
Vznik těchto institucí je spjat s prvním
vývojovým stupněm civilisačním
a tím již s počátky třídní
společnosti. Smysl a účel těchto institucí
pak je dán soukromým vlastnictvím k výrobním
prostředkům, neboť úkolem rodinného
zřízení je zajistit a odevzdat majetek rodiny
pravému a legálnímu dědici vlastníkovu.
Tento smysl a účel rodiny zůstal stejný
ve všech vykořisťovatelských systémech,
jež jsou založeny na principu soukromého vlastnictví,
a proto tento smysl a účel má i rodina v
kapitalismu. I manželství za kapitalismu bylo, zejména
u vládnoucí třídy, nikoli dobrovolným
a citovým svazkem, nýbrž nuceným společenstvím
na majetkovém základě. A protože tento
majetek náležel muži, bylo tím dáno
i jeho nadřazené hospodářské
i právní postavení vůči všem
členům rodiny. Byla proto právní úprava
manželství a rodiny, podle slov Leninových,
založena na nerovnosti ženy, na despotismu muže
a otce, na zásadách ovládání
a zotročování.
Nová úprava manželského a rodinného
práva vychází ze zcela nového pojetí
a z nové funkce, jakou mají manželství
a rodina v lidově demokratickém státě.
Lidově demokratické zřízení
je přechodným stadiem k socialismu a uskutečňuje
se v něm hospodářská proměna
kapitalistické soustavy v soustavu socialistickou. Výrobní
prostředky, jež byly v rukou jednotlivců vykořisťovatelů,
se dostávají do rukou společnosti, různé
formy vykořisťování jsou postupně
likvidovány. Hospodářská konsolidace
a zajištění všech pracujících
spravedlivým důchodem z trvalého zaměstnání
má svůj blahodárný vliv i na vzájemné
vztahy mezi lidmi. Novým uspořádáním
společností je postupně odstraňováno
nízké sobectví a hrubá vypočítavost,
charakterisující lidské vztahy za kapitalismu.
Vzniká nová morálka, která se odráží
i v novém pojetí manželství a rodinných
vztahů, pojetí, které odpovídá
změněné sociologické funkci manželství
a rodiny v lidové demokracii. Ve shodě s rodící
se morálkou nastupující socialistické
společností vidí stát v manželství
a rodině vhodnou formu, jak uspořádat osobní
a rodinné vztahy lidí nikoli na podkladě
majetkovém, nýbrž na podkladě vzájemné
citové náklonnosti a vytvořit tak zdravou
základnu pro úspěšnou výchovu
dětí jako budoucích občanů
nové, vyšší formy státu. Nové
rodinné právo je proto normováno ve shodě
s novou hospodářskou základnou a na ní
spočívající společenskou morálkou
nastupujícího vyššího společenského
řádu, jehož úkolem je odstranit všechny
formy vykořisťování. Tato morálka
uznává především vzájemnou
lásku v rámci rodiny, jejímž cílem
je šťastné soužití lidí a
zrození dětí a jejich výchova v uvědomělé
socialistické občany.
Nelze nevzpomenout, že nositelem této nové
vyšší formy manželství stala se již
za kapitalismu dělnická třída. Základem
manželských a rodinných svazků dělnické
třídy nebyly nikdy soukromovlastnické vztahy
a rodinný majetek, k jehož zachovávání
a dědění byla monogamie a vláda mužů
vytvořena. Ekonomika lidové demokracie, která
zajišťuje všechny občany spravedlivým
důchodem z trvalého zaměstnání
a která postupně začlení stále
větší počet žen do společensky
produktivní práce, umožní širokým
vrstvám pracujícího lidu uzavření
manželství nikoliv pod tlakem soukromovlastnických
poměrů, nýbrž svobodně, podle
náklonnosti a z touhy po šťastném osobním
a rodinném životě. U srovnání
s manželstvím a rodinou za kapitalismu jde tedy o
nový, vyšší typ manželství
a rodiny, který je pokrokovou formou manželství
a rodiny lidově demokratického státu. Toto
manželství a tato rodina je založena na principech
plné rovnoprávnosti muže a ženy tak, jak
je tato rovnost zaručena ústavou z 9. května
1948. Právní rovnost žen s muži, které
bylo dosaženo v rámci osvobozovacího boje dělnické
třídy, dochází v osnově zákona
o právu rodinném plného výrazu. Požadavek
zrovnoprávnění žen, tak naléhavě
a úporně, leč přitom marně
prosazovaný mezi pokrokovými složkami ženského
hnutí v dobách buržoasní demokracie,
dochází svého naplnění až
nyní, v zákonodárství demokracie lidové.
Je to nejlepším důkazem toho, že ani demokratická
zásada rovnoprávnosti žen nemůže
být uskutečněna v demokracii měšťácké,
nýbrž že jí s úspěchem uskutečňuje
až demokracie lidová jako vývojové stadium
k socialismu.
Jestliže tedy za kapitalismu nejdůležitějším
znakem rodiny byla její stránka majetková,
pak v lidově demokratickém státě hlavním
úkolem rodiny je: vytvořit harmonickou základnu
pro soužití dvou rovnoprávných jedinců
a zajistit zdravou a uvědomělou výchovu nových
občanů budoucího socialistického státu.
Majetkový princip není již proto vedoucí
složkou při úpravě manželství
a rodiny, neboť hmotně je tato rodina zabezpečena
hospodářským zřízením
lidově demokratického státu, které
trvale odstranilo krise a nezaměstnanost a zaručuje
každému občanu právo na práci
a spravedlivou odměnu za ní. Kromě toho zajišťuje
lidově demokratický stát v různých
formách širokou péčí o dítě
a tím napomáhá manželství a rodině
splnit její výchovné úkoly. Těžisko
právní úpravy manželství a rodiny
nespočívá proto již v hledisku majetkově-právním,
jak tomu bylo za kapitalismu, nýbrž zdůrazňuje
rodinu jako zvláštní kolektiv, ve kterém
jeho členově, spojení soudržností
a láskou, projevují druh druhu materiální
i morální pomoc, všemožně druh
o druha pečují a společnou prací uskutečňují
socialistický společenský řád.
Tyto charakteristické znaky rodiny, jak se jeví
v novém zákonu rodinného práva, řadí
rodinu našeho lidově demokratického státu
důstojně po bok rodiny sovětské, která
svou vysokou společenskou i mravní hodnotou je vzorem
pro uspořádání života ve všech
lidových demokraciích. Socialistická rodina
v Sovětském svazu je vytvořena jako základna
harmonického rozvoje svobodných lidí, usilujících
o uskutečnění komunistického společenského
řádu.
V duchu tohoto pojetí manželství a rodiny byly
již po únorovém vítězství
našeho lidu vypracovány kodifikační
komisí ministerstva spravedlnosti zásady nového
rodinného práva. Po vyhlášení
legislativní dvouletky p. ministrem spravedlnosti dnem
1. září 1948 bylo v práci pokračováno
v rozšířeně kodifikační
komisi za účasti zástupců zájmových
a masových organisací, jako je Revoluční
odborové hnutí, Jednotný svaz českých
zemědělců, Rada žen, Čs. svaz
mládeže, zástupců z řad dělníků
a dělnic a zástupců lidu, takže již
tím byl zaručen vliv nejdůležitějších
představitelů našeho života na tvorbu
tohoto zákona. Při stanovení zásad
se vycházelo z pečlivého rozboru současného
života tak, aby nejen odpovídal hospodářským
a společenským poměrům lidové
demokracie, nýbrž aby na rozdíl od právních
předpisů doby kapitalistické, jež měly
charakter norem konservačních, byl také hnací
silou našeho úsilí o dosažení socialismu.
Návrh zákona o právu rodinném je prvním
zákonem, který byl vypracován ministerstvem
spravedlnosti v rámci legislativní dvouletky, a
jeho úkolem je zákonně uspořádat
manželské a rodinné vztahy tak, aby tím
bylo zajištěno osobní a rodinné štěstí
našich občanů. I u nás, ovšem v
jiné formě, se uplatňují tytéž
principy jako v Sovětském svazu. I tam první
kodex zákonů o aktech občanského stavu,
právu manželském, rodinném a poručenském,
přijatý na zasedání Všeruského
ústředního výkonného výboru
v r. 1918, byl první kodifikací netoliko sovětského
rodinného zákonodárství, nýbrž
vůbec první sovětský kodex zákonů.
Tato skutečnost je důkazem toho, jaký důraz
klade socialistický stát na to, aby vytvořil
zákonné podmínky pro plný a nerušený
rozvoj osobního a rodinného štěstí
svých občanů.