Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, dr Procházka, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády Fierlinger, dr Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr Dolanský, ministři arm. gen. Svoboda, dr Gregor, Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Čepička, Kopecký, Kliment, Ďuriš Krajčír, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, Erban, Plojhar, inž. Jankovcová, dr Šrobár.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

251 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 43. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že pan předseda vlády oznámil přípisem ze dne 15. března 1950, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 14. března 1950 zprostil pana posl. dr Vladimíra Clementise k jeho žádosti úřadu ministra zahraničních věcí. Současně pověřil pan president pana náměstka předsedy vlády Viliama Širokého řízením ministerstva zahraničních věcí.

Dále sděluji, že pan poslanec Václav Mikuláš se vzdal přípisem ze dne 14. března 1950 pro nemoc svého poslaneckého mandátu.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Společná zpráva výborů rozpočtového, hospodářského, pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, zemědělského, zahraničního, branného a bezpečnostního, ústavně-právního, kulturního, sociálně-politického a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 433), kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1950 (rozpočtový zákon) (tisk 439).

Generálním zpravodajem o rozpočtu je posl. Janouš. Dávám mu slovo.

Gen. zpravodaj posl. Janouš (uvítán hlučným potleskem): Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Návrh státního rozpočtu na rok 1950 byl opět, tak jako loni, projednáván jako celek výborem rozpočtovým a jednotlivé rozpočtové kapitoly v ostatních, věcně příslušných parlamentních výborech. Na základě zmocnění, kterého se mi dostalo ode všech věcně příslušných parlamentních výborů, podávám slavné sněmovně tuto zprávu o výsledcích jednání výborů.

Návrh státního rozpočtu na rok 1950 byl projednáván všemi parlamentními výbory s pocity radosti, štěstí a hrdosti, protože i tento rozpočet druhého roku naší Gottwaldovské pětiletky je rozpočtem vyrovnaným. Jeho aktiva činí 373,424.000 Kčs. Je to rozpočet státu lidové demokracie, vyvíjejícího se ve stát socialistický. Je to rozpočet budování socialismu v naší vlasti. Je to rozpočet mírové výstavby. Je to rozpočet věčného a věrného přátelství se Svazem sovětských socialistických republik a ostatními státy lidových demokracií, a tím i velkého přínosu k upevnění trvalého světového míru. Je to také druhý rozpočet vlády obrozené Národní fronty. Je to rozpočet neustálého stoupání životní úrovně širokých mas pracujících. V něm dochází číselného vyjádření zvýšené pracovní úsilí našeho lidu, v něm se také odráží ta neustálá, nezištná a bratrská pomoc Sovětského svazu a v něm se také vyjadřují bohaté zkušenosti a poučení, které si béřeme z nepřeberné studnice zkušeností z výstavby socialismu v SSSR.

Tuto stručnou charakteristiku rozpočtu konstatovaly shodně a jednomyslně všechny parlamentní výbory. Taktéž s touto plnou jednomyslností si zvolily za základ hodnocení dosaženého a k stanovení hmotného zajištění dalších úkolů linii slavného IX. sjezdu KSČ, zpřesněnou a zkonkretisovanou usneseními, přijatými na zasedání Ústředního výboru KSČ, konaného v únoru t. r.

Státní rozpočet se stal podstatnou součástí finančního plánu. Dotýká se stále větší a větší části našeho národního hospodářství. Ba co víc, přímo z něho vyrůstá a slouží mu plně ve všech oblastech. Tato skutečnost se také odráží v strukturální skladbě rozpočtu. Tak se stal tento jednotný státní rozpočet současně i rozpočtem KNV, ONV a MNV. Do těchto rozpočtů se promítá velká část téměř všech rozpočtových kapitol.

Setkali jsme se proto s tím zjevem, že problematika průmyslu, plánování, zemědělství, lidové správy a pod. se diskutovala v několika výborech najednou. Otázky kulturní nelze oddělit od kultury na vesnici. Tak je tomu i s otázkami sociální a zdravotní politiky i s otázkami dalšími. Nemůže tomu být jinak ani ve zprávě výborové a proto výsledky výborových jednání nejsou zachyceny jen podle jednotlivých výborů, nýbrž i v souhrnu podle problémů.

Poněvadž jedním ze základních kamenů socialistického hospodářství je plánování, počíná i zpráva plánováním a problémy plánování. Náplní debaty bylo zjištění, že SÚP se dobře osvědčil a dobře se osvědčil i Slovenský státní úřad plánovací, který vypracoval oblastní plán industrialisace Slovenska. Funkce SÚP je odpovědná a obtížná. Dosažené výsledky by mohly být ještě větší, kdyby všechna místa pochopila pravý význam plánování a kdyby i místa plánování si uvědomila svůj význam a svou odpovědnost.

V debatě byla probrána nejen problematika našeho plánování, ale i problematika celého našeho národního hospodářství. Jako základní úkol byla vyzdvižena nutnost urychlit přestavbu a výstavbu našeho hospodářství, především průmyslu, t. j. urychlit socialistickou industrialisaci naší vlasti. Plánování je nedílnou součástí a nástrojem výstavby socialismu. Jím se upevňuje socialistický sektor ve všech úsecích našeho hospodářství a tak se upevňuje ekonomický základ našeho lidově demokratického zřízení. To znamená posílení hospodářské základny nového společenského řádu a posílení vedoucí úlohy dělnické třídy. Dále rozvoj těžkého průmyslu nám za prvé zajišťuje odbyt těchto výrobků v ostatních státech lidové demokracie a tím i trvalou zaměstnanost pro náš průmysl, za druhé odstraňuje naši závislost na trzích kapitalistických států, za třetí zvyšuje schopnost obrany země a tak posiluje naši nezávislost a samostatnost, za čtvrté vytváří technickou základnu pro socialistickou přestavbu našeho zemědělství a nakonec, jen rozvoj těžkého průmyslu zajišťuje i rozvoj lehkého průmyslu. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Na závodech a pracovištích se stále více vžívá heslo předsedy vlády s. Zápotockého, že každý má být hospodářem na svém pracovišti. Každý dobrý hospodář musí svou prací plánovat a plánovitě provádět. Plán, práce podle plánu, to se má stát nepsaným zákonem pro každého pracovníka. Proto je potřebí podtrhnout důležitost výchovy pracujících i v tomto směru. Socialistické plánování je jen tehdy socialistickým plánováním, když se zúčastňují svou iniciativou tisíce a tisíce pracujících. Jen tak je možno vypracovat plán, který mobilisuje pracující masy, plán, který dává úkoly velké, které splnit má býti pro každého pracujícího věcí cti a slávy. Plán, který takovéto úkoly staví, je plánem splnitelným a každému pracujícímu srozumitelným. Na tuto poučku nemají plánovací místa zapomínat a v tomto směru je pro ně široké pole možností působit výchovně-politicky na masy pracujících.

Plán má býti také součástí finančního plánu podniku. Má býti výrazem základního zákona plánovaného hospodářství, t. j. výrazem stálého růstu výrobnosti a produktivity práce. Musí mít hmotnou rovnováhu, a to nejen na papíře, nýbrž také ve skutečnosti. Jen takovýto plán pomáhá a slouží pracujícím, poněvadž jim pomáhá odhalovat všechny chyby a nedostatky v práci a v provozu podniků.

V debatě o plánování odznělo také mnoho slov kritiky a kritických připomínek. Přes velké pokroky, kterých jsme v tak krátké době v našem plánování dosáhli, objevily se v plánu vážné nedostatky a chyby. Vznikl určitý nepoměr mezi investicemi stavebními a nestavebními. Investice byly mnohdy plánovány bez důkladného rozboru a nebyly nezbytné. Oba povolané výbory proto vřele vítají prověrku potřebnosti a naléhavosti i účelnosti všech požadovaných investic. Ani způsob, v jakém poměru bylo používáno investic celkově nebo v poměru jedné ke druhé, nebyl vždy dobře zladěn.

Výrobní plány nevážily dost dobře ani poměr hmot, případně možnosti použití hmoty náhradní. Nebyla uvedena v rovnováhu potřeba pracovních sil nebo finančních prostředků atd. Proto u výrobních plánů výbory uvítaly možné a nutné korektury. Jen z těchto několika ve zprávě zachycených problémů vyplývá důležitost a velikost úkolů, které naše plánování musí rozřešit, ať již se tyto úkoly nazývají úkoly technologickými, či technického zlepšení provozu, bilance hmot, prověrka investic a pod.

Plánování vlastně řeší také otázku výstavby a přestavby našeho průmyslu. Proto příslušné výbory hodnotily úkoly a stav našeho průmyslu s ohledem na to, jak průmysl v praxi využívá výsledků plánování a jak se jimi řídí.

Především byl výbory vyzdvižen zásadní rozdíl mezi funkcí ministerstva průmyslu dříve, v období prvé republiky, a mezi jeho funkcí dnes. Tehdy ministerstvo průmyslu neřídilo, ale hájilo zájmy kapitalistických vlastníků podniků. Dnes ministerstvo řídí průmysl v celé zemi, a to tak, aby sloužil zájmu všech pracujících. Pod jeho bezprostředním řízením stoupá produktivita práce. Údernické hnutí a socialistické soutěžení, pracovní nadšení tisíců a tisíců budovatelů nové společnosti, nabývá masového charakteru a přineslo své prvé ovoce. Celková tendence našeho průmyslu je vzestupná, jak nám dokazují výsledky národních podniků, kde socialistická akumulace v roce 1949 dosáhla 440%. Výrobní plán byl vcelku splněn a v mnohých odvětvích překročen. Mají-li se vsak v praxi uskutečnit velkolepé a závažné směrnice, vytyčené na únorovém zasedání Ústředního výboru KSČ, je potřebí dobudovat správnou organisaci průmyslových podniků. Zvlášť velký význam má systematické prohlubování plánování. Musí býti zajištěno rovnoměrné plnění plánu ve všech sektorech a ve všech ročních obdobích, nedohánět zmeškané jen pomocí "šturmovštiny". Lépe organisovat práci, vyčistit výrobní programy, provést správnou specialisaci na určité výrobní úkoly a řešit otázku správného rozmístění jak průmyslových podniků samých, tak i pracovních sil.

Téměř všichni debatéři o kapitole ministerstva průmyslu zdůrazňovali slova presidenta republiky Klementa Gottwalda, že na urychlení rozvoje celého našeho národního hospodářství bude mít rozhodující vliv rozvoj těžkého průmyslu a jeho hlavního článku - těžkého strojírenství. S jeho vzestupem souvisí další možnost zvyšování životní a kulturní úrovně lidu, neboť nepůsobí jen na rozvoj samého průmyslu, ale i na zemědělství, stavebnictví a dopravu. Jeho rozvoj pomáhá odstraňovat závislost na zemích kapitalismu. Jeho rozvoj urychlí přetvoření naší země v socialistickou republiku.

Otázkám industrialisace Slovenska věnovaly výbory plnou pozornost, jsouce pamětlivy slov presidenta republiky Klementa Gottwalda, který řekl: "Vyrovnání rozdílů mezi českými zeměmi a Slovenskem je nejen jedním z cílů socialismu v naší zemi, ale přímo předpokladem jeho vítězství." Proto všechny úkoly, které si vyžadují okamžitého řešení, ať již v plánování či v průmyslu nebo na kterémkoliv jiném poli, jsou tím závažnější a naléhavější s hlediska Slovenska. Na prvém místě zde stojí otázka výchovy kádrů. Rychlé tempo industrialisace, kterým Slovensko prochází, vyžaduje budování husté sítě podnikových škol a výbory vítají snahu pověřenectva průmyslu, kterou v tomto úseku vyvinulo.

Velkou pozornost věnovaly výbory finančním otázkám národních podniků. Financování bylo postaveno na jednotný základ, což umožní srovnávání jejich hospodářských výsledků a dokonalejší plánování a kontrolu. Početnictví a rozpočetnictví v národních podnicích musí být v lepším pořádku než dosud. Finanční plán podniku musí zabezpečovat výrobní plán, musí býti veden socialistickým duchem, t. j. musí se opírat o dobře vedené účetnictví a jeho nástrojem musí být rozpočet, ve kterém budou uplatněny zásady chozrazčotu. Technické normy, finanční ukazatelé, dobré početnictví a rozpočetnictví, to vše povede ke snížení výrobních nákladů a tak i ke zvýšení životní úrovně. Debata ve výborech se dotýkala i úpravy kmenového jmění národních podniků a jejich zapojení na Fond znárodněného hospodářství.

Rovněž byl projeven velký zájem o investiční politiku našeho průmyslu. Byl udělán správný závěr: investice se musí soustředit především na těžký průmysl a hlavně na těžké strojírenství. Jejich plánování je potřeba věnovat vážnou pozornost a investice provádět rychle a účelně. Hlavně na Slovensku mají prováděné investice veliký význam, a proto tím více se musíme postarat o jejich správné a účelné rozmístění.

Je také mnoho možností, jak poměrně s malými investicemi se dá mnoho zlepšit a docílit velkého zvýšení produktivity práce. Jednou z nich je správné rozestavení a zlepšování dosavadního strojního parku zlepšovacími náměty. Nemáme ani v hutích plně využitu výrobní kapacitu, jinde nemáme dostatečně využit stávající zastavený prostor nebo účelně provedené menší stavební úpravy, které by lepší využití umožňovaly. Není provedena ani nutná spolupráce mezi jednotlivými podniky. Socialistická spolupráce mezi jednotlivými závody, využívání zkušeností v organisaci práce a jejich přenášení do závodů dalších, to se musí projevit v daleko větší míře než dosud. Na údržbu a opravářství se musí dáti více, než jsme dávali, a to nejen peněžních prostředků, ale i pečlivosti a pozornosti. Surovinám a zásobám surovin a polotovarů, zrychlení výrobního cyklu a tím i zrychlení oběhu finančních prostředků nebyla až dosud věnována potřebná péče. Je mnoho rozpracovaných zakázek a tak jsou zatěžovány nejen sklady, ale je zmenšován výrobní prostor přímo v dílnách, což opět vede k menšímu využívání výrobní kapacity. I na tomto poli by měla více pomáhat kontrola korunou, neboť zmenšení možností samofinancování podniků dává ústavu, který poskytuje provozní úvěr, možnost kontrolovat používání úvěrů, a jakékoliv zpomalení výrobních cyklů, které se projevuje ve zvýšeném nároku na úvěr, nesmí a nemůže uniknout pozornosti.

Tyto všechny a ostatní další úkoly můžeme s úspěchem řešit jen tehdy, když je přiblížíme osazenstvu závodu. K tomu je jediná cesta, a to rozvíjení pracovního nadšení a iniciativy mas, cesta socialistického soutěžení. Přes velké pokroky na tomto poli, přes vzrůstající masovost údernického hnutí jsou jestě některé výrobní sektory, ve kterých je údernické hnutí teprve v počátcích. I uvnitř sektorů jsou závody, ve kterých úderníci jsou vzácnou výjimkou. Proto výbory zdůrazňují, že cesta k dalším úspěchům vede jen přes rozvíjení a organisování údernického hnutí, a to do šíře i do hloubky.

Po otázkách plánování a průmyslu byla největší pozornost výborů věnována otázkám našeho zemědělství.

Ve všech výborech se dospělo ke shodným závěrům. Díky pracovitosti našeho rolnictva se nám podařilo i přes katastrofální sucho v roce 1947 v podstatě splnit úkoly, uložené našemu zemědělství jako celku. Stav skotu i bravu se mnoho neliší od plánovaného stavu, kromě stavu dojnic. Průměrný hektarový výnos se u celé řady plodin rovněž přiblížil plánovanému výnosu. Velkostatek zmizel a byla rozšířena půdní základna malého rolníka. Počet zemědělských strojů se proti stavu v prvé republice zněkolikanásobil. Zemědělství dostává stále více strojených hnojiv. Pomocí družstevnictví hledá venkov cestu k dosažení vyšší výnosnosti své práce.

Naše cesta k socialismu se opírá o svazek dělníků a rolníků, který našel výraz v obrozené Národní frontě. Proto byla správná naše politika likvidace velkostatkářů. Bylo správné, když jsme rolníkům dávali cenné a významné příspěvky, ať již v politice cenové nebo intervenční či subvenční, úvěrové a v neposlední řadě i v politice daňové. Letošní rozpočet je důkazem, že chceme i nadále v této politice pokračovat. Bratrská pomoc dělníků rolníkům se neomezovala jen na toto pole, k praktické pomoci vesnici vyjíždělo z měst tisíce brigád, ať již na opravu strojů, nebo pomoci při sklizni a podobně.

Přesto produktivita práce v zemědělství zůstává neustále pozadu za stoupající produktivitou práce v průmyslu. I když jsme zvětšili držbu půdy u malých a středních rolníků, neodstranili jsme roztříštěnost půdy. Práce na větších půdních celcích je rentabilnější, poněvadž umožňuje racionální používání moderních zemědělských strojů. Proto výbory do budoucna vidí problém všech problémů v zemědělství v tom, aby i zemědělství přešlo k vyšším výrobním formám, t. j. ke společnému obdělávání půdy. V tom je také hlavní úkol JZD, aby rolníka vedly a společné obdělávání půdy mu přiblížily a usnadnily. Naše cesta k socialismu v sobě zahrnuje i cestu vesnice k socialismu a ta bez společného obdělávání půdy možná není. Nemohou natrvalo stát vedle našich průmyslových kolosů drobná zemědělská hospodářství a cesta budování kapitalistických velkostatků pro nás není přijatelná. Ta by ostatně nepomohla ani našim zemědělcům, jak se o tom dnes nejnázorněji mohou přesvědčit v Italii.