Není proto jiné cesty než skoro 1 a půl milionu hospodářských usedlostí pomocí družstevnictví vésti k vyšším výrobním formám a tak zvyšovat produktivitu práce v zemědělství a tím zvyšovat i blahobyt zemědělců. Nechceme, aby se vesnice znovu zadlužovala, chceme, aby i na vesnici se zvyšovala životní úroveň, a proto rozpočet ministerstva zemědělství tomu napomáhá.

Jednou ze zásad rozpočtu kapitoly ministerstva zemědělství je, že každé zemědělské hospodářství je součástí národního hospodářství. Proto každé hospodářství má co nejvíce zdokonalit vlastní výrobu, vlastní finanční plán a rozpočet. Srovnání, jak a za kolik se ten nebo onen produkt vyrobil dříve, za kolik se může vyrobit dnes při použití technických vymožeností, jistě přesvědčí našeho rolníka o výhodách nových výrobních forem.

Pokud jde o investice v zemědělství, bylo zdůrazněno, že se bude investovat podle socialistických zásad, t. j. především tam, kde jsou investice nejpotřebnější vzhledem k plnění celkového plánu. Je také důležité vědět, z čeho se investuje a do čeho se investuje. Musíme se opírat o dobrou základnu, o dobré hospodaření u každého rolníka, o družstva, a to především o JZD. Tato najdou dobrého pomocníka ve státních strojních stanicích a i u státních statků.

Výbory věnovaly svou pozornost i otázkám zemědělského výzkumnictví, zemědělskému školství a přitom zdůraznily, že by mělo dojít ke spojení zemědělského školství se zemědělskou praxí. Mládeži a výchově odborně školených kádrů, a to na podkladě uplatňování pokrokových zásad mičurinsko-lysenkovské školy, je dobrým základem náš státní rozpočet. To, že se národní výbory podílejí vydatným podílem při uskutečňování výdajů podle státního rozpočtu, je výborům zárukou, že i zemědělství dostane vše, co mu podle rozpočtu patří.

Zpráva o projednávání rozpočtu by nebyla úplná, kdyby aspoň letmo nezachytila problémy stavebnictví, techniky, dopravy, obchodu, výživy atd.

Otázky stavebnictví byly v podstatě prodiskutovány s problémy plánování a investic, s problémy průmyslu, techniky, dopravy, kapitol ministerstva práce a soc. péče atd. Všechny výbory s povděkem kvitovaly, že stavebnictví v posledním roce splnilo plán přes 100%. Dovedlo práci zorganisovat tak, že se stavělo i v zimních měsících. I ve stavebnictví se rozvíjely údernické směny, byly zlepšovací návrhy a jsou zde velmi zasloužilí úderníci. Využívaly se těžké stroje a do pomocných prací v hledání nových pracovních method a náhražkových stavebních hmot se zapojili i pokusníci a výzkumníci.

Tyto klady nestačily k tomu, aby výbory neviděly také nedostatky, kterých je nemálo. Velmi často se splňuje stavební plán co do finančního plnění a jestě i překračuje, ale často za ním značně pokulhává materiálové čili hmotné plnění. Rozpočty staveb se hodně překračují. Stavby jsou již dlouhou dobu rozestavěny a mnohdy právě u těchto dlouhou dobu rozestavěných staveb zahálejí těžké mechanisační prostředky a jiné stavební stroje, kterých je tak citelný nedostatek. Málo se pracovalo na dvě směny. U mnohých staveb nejen že chyběly rozpočty, ale začínalo se i bez vypracování podrobných stavebních plánů, a to jen proto, aby stavba byla započata buď včas, nebo také jen proto, aby se něco "rozestavělo, co nám potom nemohou sebrat a musí nám to zde nechat a dodělat".

Byly chyby v plánech, v konstrukci, a hlavně v konstrukci skořápkových částí a pod. Velmi málo se přihlíželo k normalisaci a typisaci stavebních prvků. V přidružené výrobě to též dost dobře neklapalo. Proto výbory jak u těchto, tak u ostatních zjištěných nedostatků nejen tyto nedostatky ostře vytkly, ale také ukázaly, jak lepším organisováním práce, lepším využitím strojového parku, normalisací a typisací, socialistickým soutěžením, rozložením pracovních sil atd. zajistíme splnění všech stavebních úkolů, které vyplývají z bohatého investičního programu.

Ministerstvo techniky spolu s pověřenectvem techniky na Slovensku svým podílem značně přispívají ke stále úspěšnějšímu plnění plánu. Kromě stavebnictví jako takového věnovalo velkou pozornost vodnímu hospodářství. Růst průmyslové a zemědělské výroby a zvyšování životní úrovně pracujícího lidu kladou v tomto oboru nové a velké požadavky. Je potřebí obstarat dostatečné množství pitné a užitkové vody. Je třeba nejen budovat vodní cesty, ale s vodou účelně hospodařit a jí využívat k výrobě elektrické energie.

K tomu potřebujeme celostátní vodohospodářský plán. K tomu potřebujeme vodní přehrady na horních tocích vod, abychom tak jarní přívaly vody zadrželi a pak s nimi regulovali stav vody podle potřeby.

V oboru stavby silnic a mostů, jakož i v údržbě vybudovaných komunikací má ministerstvo techniky svůj třetí hlavní úkol. Zvláště pověřenectvo techniky čeká ještě velký kus práce s odstraňováním přímých válečných škod na území Slovenska. Dnes, kdy se mocně rozvíjí naše průmyslová výroba a i výroba zemědělská, kdy stoupá životní úroveň mas, je zlepšení komunikační sítě prvořadým úkolem. Tento úkol je spojen s další složkou, to je s dopravou.

Doprava jako prodloužený proces výroby má v našem znárodněném hospodářství stále větší význam. Jak se stupňuje výroba, tak se stupňují i nároky na dopravu. Doprava je běžícím pásem výroby. Ministerstvu dopravy bylo zřízením ústředního ředitelství národního podniku ČSD odlehčeno od vlastního řízení podniku a bylo mu tak umožněno soustředit se na úlohu dopravně politickou. Doprava svůj plán v celku nejen splnila, ale i překročila. To bylo umožněno hlavně díky stoupajícímu uvědomění vlastní odpovědnosti v řadách dopravních zaměstnanců a jejich dobré práci.

Ale i pro dopravu platí heslo presidenta republiky Klementa Gottwalda: dopravovat rychleji, bezpečněji a laciněji než za kapitalismu. Je pravda, že jsme hlavně dopravu převzali od kapitalistů zanedbanou a navíc ještě válkou rozvrácenou. I zde investujeme, a i pro tyto investice platí to, co platí o všech ostatních investicích: investovat účelně a co nejhospodárněji a na rozhodujícím úseku. I u dopravních podniků se musí práce lépe organisovat a v řadách zaměstnanců musí být více zlepšovatelů, více úderníků a musí se více rozvíjet socialistické soutěžení.

Ministerstvo samo má za úkol vypracovat dlouhodobý plán dopravy a lepší koordinaci spolupráce mezi jednotlivými samostatnými složkami dopravních podniků. I u dopravních podniků výbory schvalují napojení jejich hospodářství na Fond znárodněného hospodářství.

Zvláštní úkoly čekají dopravní podniky na Slovensku. Vinou minulých režimů je tam doprava zanedbána a tak při bouřlivé industrialisaci Slovenska by se doprava mohla stát slabinou a brzdou industrialisace. Schází tam především výtopny a také stavba nových mostů a spojů musí býti rychlejší.

Ještě jeden společný úkol stojí před naší dopravou, a to je zavedení technicko-hospodářských norem jako předpokladu k zvýšení produktivity práce a organisování širokého socialistického soutěžení. Je to dále lepší rozmístění pracovních sil a větší zapojování žen do dopravy, a to na všechna pracoviště. Na dělnické přednosty a na dělníky na řídících místech spoléháme při řešení všech těchto úkolů.

S dopravou těsně souvisí i problémy našich pošt. Svůj plán v roce 1949 nejen splnily, ale i překročily. Byl zaveden výkonnostní systém a tím se přispělo k zvýšení produktivity práce, poněvadž velká část zaměstnanců je honorována podle výkonu. Bylo prohloubeno plánování a plánuje se zdola, od služeben. Jeden z hlavních úkolů po stránce technické je rozšířit telekomunikační provoz a provést větší mechanisaci poštovní služby. Zde rovněž v plné míře platí zásada investovat na rozhodujícím místě. Ještě dále a do všech důsledků dobudovat systém samostatně hospodařící výkonné služebny. Na Slovensku pak zapojovat další obce do telefonní sítě i s finančními obětmi.

Tři rozpočtové kapitoly, a to ministerstvo výživy, ministerstvo vnitřního a ministerstvo zahraničního obchodu se svou povšechnou problematikou vzájemně prolínají. Část této společné problematiky byla diskutována s kapitolou ministerstva zemědělství, s plánováním a průmyslem, ale i ve zdravotnictví a sociální péči. Při rozboru kapitoly ministerstva výživy se výbory řídily směrnicí, danou na IX. sjezdu KSČ presidentem Klementem Gottwaldem, že "naší politikou napříště bude podle možností další a další zboží uvolňovat a snižovat ceny na volném trhu. Bylo by vsak neodpustitelnou lehkomyslností právě v organisaci zásobování činit nějaká ukvapená a neuvážená opatření."

Výbory zhodnotily úspěšně splnění těchto úkolů v minulém roce a konstatovaly, že naše příděly zajišťují průměrnou předválečnou úroveň v mnohem větší míře, než příděly v kapitalistických státech. Kromě toho třídní rozdělení výživy zaručilo spravedlivé zásobování. Uvolnění chleba a moučných výrobků, dále maso a masné výrobky na volném trhu při plné zaměstnanosti a poměrně slušném výdělku, to jsou velké pokroky ještě proti době nedávné. Toho všeho jsme dosáhli, aniž bychom zaprodali svou politickou a státní nezávislost, což občané států, které přistoupily k t. zv. Marshallovu plánu, říci nemohou. Za tento úspěch můžeme poděkovat jen naší dělnické třídě, poctivým pracujícím zemědělcům a jejich ženám, ale především SSSR, který nám svými dodávkami pomohl. (Potlesk.)

Hlavní směrnice činnosti v oboru ministerstva výživy vidí výbory v zajištěném výkupu zemědělských výrobků pomocí kontraktu. Právě kontraktace může pomoci k zkvalitnění plánů zemědělské výroby a k dalšímu třídnímu rozvrstvení při stanovení vyšších úkolů tam, kde větší držba půdy a jiné příznivé okolnosti umožňují vyšší výnos. Dále se musí věnovat větší péče chladírnám a mrazírnám a družstevním podnikům zpracujícím ovoce a zeleninu, sušárnám brambor a potravinářskému průmyslu vůbec. Zde jsou investice plně oprávněny a výzkumnictví spolu s posledními technickými pokroky nám má zajistit zkvalitnění výrobků potravinářského průmyslu.

Skvělé výsledky dosažené velkovýkrmnami ukazují možnosti socialistického sektoru. JZD zde mohou mnoho vykonati, hlavně v otázce zásobování mlékem a mléčnými výrobky, kde s dosavadním stavem nemůžeme býti spokojeni.

Výživa je jedním z hlavních ukazatelů životní úrovně. Správná výživa je prvotřídním úkolem. Proto byla věnována pozornost i hromadnému stravování osob a nutnosti vychovat kvalifikované kádry.

Vnitřní obchod se hlavně svým socialistickým sektorem dobře připravil k zavedení volného trhu. Přechod soukromého sektoru do veřejného je v distribuci v podstatě dokončen a nyní musí jíti růst do hloubky se zřetelem na úsek péče o pracujícího člověka.

Proto je třeba zlepšit distribuční síť, a to i v některých průmyslových krajích. Zlepšení a přebudování distribuční sítě musí mít kromě uvedeného ještě na zřeteli, že všechny schopné pracovní síly mají být uvolněny pro výrobu. Podíl žen zaměstnaných v distribuci je stále malý a nedostatečný.

Vzájemná konkurence mezi distribučními jednotkami národních podniků nebo podniků družstevních či komunálních nesmí mít nádech konkurence kapitalistické. Ta se po provedené delimitaci hlavně v krajských a v jiných větších městech má projevovat jedině formou socialistického soutěžení, t. j. soutěžení o lepší službu pracujících. To znamená, že ve všech převzatých jednotkách zůstane a bude takový pracovník či pracovnice, kteří budou dávat předpoklady ke splnění těchto úkolů.

Oddělením distribuce od výroby vznikají socialistickému obchodu další úkoly. Za prvé musí zaručit zásobení trhu zbožím. Za druhé musí se stát strážcem kvality zboží. Za třetí řádně organisovaným průzkumem musí zjistit přání spotřebitele, aby se vyrábělo takové zboží - a to kvalitou - jaké si žádá spotřebitel.

V oboru cestovního ruchu je dost špatný stav, a i zde se dá mnoho zlepšit lepší organisací, ale hlavně oproštěním se od starého ducha. Výbory doporučují sloučení Čedoku s Národním podnikem hotelovým v jeden podnik po vzoru sovětského Inturistu. Takový podnik pod pečlivým vedením by mohl zaručit pracujícím vše, co vyhledávají pro svou rekreaci.

Zahraniční obchod se jedním odvětvím své činnosti stará o zlepšení naší výživy a pomáhá tak vnitřnímu obchodu k dobrému zásobení obchodů. V jiném svém odvětví se stará o dovoz potřebných surovin pro náš průmysl a o dovoz potřebných strojů, které dosud sami nevyrábíme. Poslední a neméně důležitou jeho činností zůstává starost o vývoz.

Výbory při hodnocení výsledků zahraničního obchodu r. 1949 vysoko vyzdvihly fakt, že zahraniční obchod byl po několikaletém malém pasivu opět aktivní, a to částkou několikasetmilionovou. Je to úspěch tím větší, když jej porovnáme s výsledky států Marshallova plánu.

Tohoto úspěchu jsme dosáhli jen díky přátelské spolupráci se Sovětským svazem a s ostatními zeměmi lidové demokracie. Tam nenarážíme na žádnou diskriminaci, ale nalézáme plné pochopení pro naše potřeby.

Stupňované tempo naší výroby si vyžaduje i stupňování dovozu potřebných surovin. Kromě toho bude stoupat i množství zboží pro vývoz. Proto zahraniční obchod musí ještě těsněji spolupracovat s výrobou. Kontraktace mezi výsadními společnostmi a závody se může uplatnit i na tomto poli a výroba má dodržovat nejen dodací lhůty, ale i všechny ostatní požadavky na výrobek kladené.

Můžeme-li s radostí konstatovat, že náš obchod se státy s plánovaným hospodářstvím se zvětšuje, pak si každý občan našeho státu má připomínat tu skutečnost, že socialismus u nás nebudujeme osamoceni a bez bratrské pomoci ostatních zemí lidové demokracie. Za druhé si však máme všichni připomínat to, že každé zdržení zakázky pro země lidově demokratického zřízení mohou znamenat pozdržení v plnění jejich vlastních úkolů. Pomáháme tedy i my jim. Jen takový zahraniční obchod se může plně rozvíjet, a v tomto obchodě nemá a nesmí míti místo žádná diskriminace a žádné chytračení. Chytračit nechceme ani v obchodě s kapitalistickými státy a právě proto odmítáme a odsuzujeme jakoukoliv hospodářskou diskriminaci, jimi proti nám provozovanou.

Přicházím k problémům sociální a zdravotní politiky.

Jsme státem, který uvědoměle a směle jde vpřed k socialismu. Proto náš státní rozpočet je nástrojem této cesty k socialismu. Tak výbory při hodnocení sociální politiky plným právem podtrhly tu skutečnost, že všechna naše sociálně-politická opatření jsou odrazem péče o pracujícího člověka. Tato péče je v plném souladu s plněním 5letého hospodářského plánu jako cesty k socialismu. Je příznačné, že jen sám rozpočet ministerstva práce a soc. péče je po rozpočtu ministerstva techniky největší rozpočtovou položkou.

Jasná a každému srozumitelná čísla našeho rozpočtu sociálních a zdravotních výdajů jsou v příkrém rozporu s výdaji na sociální politiku kapitalistických rozpočtů. Tam jsou výsledkem třídního boje utlačené pracující většiny a jsou tedy výslednicí třídních protikladů a jsou v rozpor s hospodářským a jiným snažením vlastníků výrobních prostředků.

U nás jsou v souladu s přáním většiny a jsou v souladu i s celou hospodářsko-politickou koncepcí státu. Proto ministerstvo řeší i otázky mzdové politiky. Proto se v těsné spolupráci s ROH podílí i na řešení otázky technických norem, těchto nepostradatelných pomůcek pro dokonalé uplatnění zásady odměny každému podle jeho práce. Tak se ministerstvo práce a soc. péče stará i o to, aby tvorba mezd odpovídala růstu produktivity práce. Debata ve výborech vedená okolo norem a jejich významu byla skutečně podnětná a bude vodítkem, jak co nejlépe odměnit poctivou práci, konanou pracujícím lidem pro blaho všech.

Významným úkolem je provést na zásadě dobrovolnosti takové rozmístění pracovních sil, abychom co nejdříve dosáhli vytčeného cíle. Musíme umět odstranit neodůvodněnou fluktuaci pracovních sil, musíme lépe hospodařit s pracovní lidskou silou. Nové pracovníky začleňovat především tam, kde je skutečně potřebujeme. Hlavní pozornost musíme věnovat mládeži, a proto se staráme o výchovu dorostu v průmyslových střediscích, hlavně na Slovensku. V rozmisťování pracovních sil budou spolupůsobit i orgány lidové správy společně se všemi orgány Národní fronty za vedení KSČ a ROH i jiných masových organisací.

Dát pracujícímu člověku slušné bydlení je také jedním ze základních úkolů. Na bytovou výstavbu tam, kde byty nejvíce potřebujeme, se objevuje položka téměř 8 miliard Kčs.

Dalším úkolem je rekreační a léčebná péče o pracující. Máme po Sovětském svazu nejdelší placenou dovolenou, zajištěnou zákonem. Proto pečujeme o vhodné prostředí, kde by pracující načerpal nové síly a svou dovolenou dobře strávil.

Rozpočet národního pojištění je po prvé součástí státního rozpočtu. Výdaje národního pojištění se plnými 95% ihned vracejí zpět pojištěncům a přispívají tak k zvyšování životní úrovně. Netvoří se zbytečné reservy. Důchodové národní pojištění, které se vztahuje i na osoby samostatně hospodařící, zabezpečuje pracující před bezvýhlednou perspektivou starého a neschopného člověka, odkázaného na milost a nemilost blížních. Kapitola odpočivných a zaopatřovacích platů dokresluje naši sociální politiku a péči o pracujícího člověka.