Zpevňování norem není jistě věc jednoduchá a snadná. Je přitom potřebí vysvětlovat mnoho nejasností, překonávat konservatismus, odstraňovat mnohé překážky. Reakční živly ani zde nezahálejí a pomlouvají úsilí o zvyšování produktivity práce, jako něco, co prý znamená snižování mezd a zvyšování dřiny. Pravý opak je však pravdou a zkušenosti mnoha úderníků ze závodů to potvrzují, že pevné normy, zaručené na určitou dobu, přinášejí dělníkům prospěch, dávají jim možnost více si vydělat a tím si koupit více potřebných věcí, polepšit si, zkrátka lépe žít.

Bez zavedení pevných norem, bez poskytnutí všech příležitostí dělníkům, technickým i administrativním pracovníkům k uplatnění jejich individuálních schopností, dovednosti v organisaci práce, bychom výrobu potřebným tempem nezvýšili a tím plánované zvyšování životní úrovně všech pracujících nezajistili. A my ji zajistit chceme, neboť konec konců nevyrábíme pro výrobu, ale pro lidi, aby se jim lépe vedlo a byli spokojenější a šťastnější. (Potlesk.)

Na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa zdůraznil president republiky Klement Gottwald nutnost urychlené reorganisace, přestavby a přeorientace našeho průmyslu tak, abychom byli od kapitalistického západu co nejvíce nezávislí. Znamená to podle jeho slov především "rozvíjet těžký průmysl a vůbec takový průmysl, kde je co nejméně cizích surovin, průmysl, pro který máme také zaručen odbyt." Tato orientace je pro nás životní nutností. Zatím jsme ji neprosazovali s potřebnou důsledností a tak dnes vidíme: vyrábíme mnohé zboží, při čemž jsou obtíže jak při opatřování surovin pro ně v cizině, tak potom i při jeho prodeji na cizích západních trzích. A tyto obtíže v důsledku nastupující krise v kapitalistických zemích budou stále větší. Přeorientováním našeho průmyslu zbavíme se velké části těchto obtíží, vyhneme se i budoucím nesnázím a zajistíme našemu mohutnému a pokročilému těžkému průmyslu, těžkému strojírenství, trvalý odbyt jeho výrobků a pracujícím trvalou zaměstnanost.

Přeorientace našeho průmyslu nijak neznamená, že při jejím uskutečňování nebudou mít pracující tolik možností dobře se ošatit a obout, nebo že náš průmysl textilní, kožedělný a pod. se bude likvidovat. President republiky k tomu správně říká: "Musíme si proto vypočítat, co potřebujeme pro sebe, abychom naše lidi slušně ošatili a obuli, co potřebujeme k tomu dovézt, jakou kapacitu k tomu musíme mít a musíme se starat, abychom si na to vydělali jinými prostředky."

Velká práce při uskutečňování přestavby průmyslu čeká při tom naše výzkumnictví. Musí se pružně, podle potřeb výroby, soustředit na hlavní úkoly, intensivně provádět geologický průzkum, především na úseku důležitých rud, musí dále umožňovat používání nových hmot ve výrobě a tak napomáhat k úspoře cenných devis.

Této přestavbě musí také sloužiti rozpočtové investice a dotace Fondu znárodněného hospodářství.

Zvlášť velký úkol při budovám socialismu čeká nás na vesnici. Jde o získání vesnice pro socialismus, o získání pro to malého a středního rolníka a isolování vesnického boháče. Pro splnění tohoto úkolu zvolili jsme cestu budování jednotných zemědělských družstev. Z dosavadních zkušeností s nimi vyplývá, že nejdůležitější nyní je, aby JZD se soustředila na společné obdělávání půdy. "Tady se rolníci nejnázorněji, nejrychleji přesvědčí o výhodách společné práce" říká president republiky Klement Gottwald, "tady je možno lépe použít strojů, využít strojních traktorových stanic atd." Usilujeme o to, aby pokud možno všechna družstva přešla letos na způsob společného obdělávání půdy a snažila se společně obdělávat půdu celé vesnice. Víme, že rolníky přitom zajímá mnoho věcí: jak bude organisována práce, jak se při tom uplatní a ocení jejich schopnosti a zkušenosti, jak bude odměňována jejich práce, kdo bude stát v čele jednotných družstev atd. Na všechny tyto otázky odpovídají a ještě odpoví jednak dosavadní, jednak nové zkušenosti z praxe. Jedno je však již nyní třeba zdůraznit: rolník při řešení všech takových otázek nemůže stát stranou, musí se ve vlastním zájmu a v zájmu celé republiky do budování JZD plně zapojit a usilovat o zvýšení výrobnosti práce v zemědělství formou pro něho nejvýhodnější, společným obděláváním půdy. Velká a soustavná pomoc strany a vlády a nejlepšího spojence drobného a středního rolníka, dělníka ze závodu, je zárukou, že tyto veliké a obtížné úkoly budou se zdarem zvládnuty.

Velkou pomocí našim malým a středním rolníkům musí být Československé státní statky a strojní traktorové stanice.

ČSSS mají být vzorem socialistické velkovýroby, mají napomáhat v zásobování měst a být oporou JZD. Zatím se tato pomoc ještě málo projevuje. ČSSS zápasí se svými těžkostmi, vyrábějí stále ještě draho, stav kádrů je dosud neuspokojivý, je u nich málo potřebné iniciativy, leckde vykonávají byrokraticky co se jim nařídí. Je zde potřebí zlepšit organisaci práce, doplňovat stav schopnými lidmi, rozpracovat operativní plány až na pracoviště, normovat práci, podporovat uzavírání socialistických smluv, odměňovat na př. krmiče podle toho, jak jim svěřená hospodářská zvířata přirůstají na váze, vyrábět laciněji a pracovat tak, aby rolník viděl v ČSSS vzor a pomocníka.

Naše státní strojní stanice mají být oporou a pomocí rolníkům při tvoření jednotných zemědělských družstev a při organisaci společné práce. Zatím tuto pomoc a výhody rolníci ještě málo pociťují. STS obdělávají málo půdy a produktivita práce je nízká. Je nutno především zvýšit politickou úroveň zaměstnanců, naučit se dobře hospodařit, lépe využít strojů, lépe organisovat práci, odměňovat traktoristy podle výsledků jejich práce, jak obdělali půdu, jaká je úroda a pod. STS musí více pomáhat Jednotným zemědělským družstvům a vesnici vůbec, uzavírat s nimi smlouvy a učit je plánovat výrobu. Přesto, že v mechanisování zemědělské práce byly učiněny velké pokroky, bude nutno, aby STS dále rozšiřovaly strojový park a strojů ještě lépe využívaly.

Dobrý vývoj v minulém roce vykazuje i hospodaření ve veřejné správě. Také sem pomalu, ale jistě proniká zásada úspornosti. Nesplnila se tu proroctví různých sýčků o tom, že reorganisace veřejné správy přijde nás dráže. Naopak se potvrdilo, že krajské zřízení je nejen pružnější a lidu bližší, ale i levnější.

Na úseku lidové správy čekají nás velké úkoly. Oddlužením lidové správy, jakož i začleněním hospodářství národních výborů do státního rozpočtu upevňuje se jejich autorita již od nejnižšího stupně jako orgánů státní moci. Naši obětaví pracovníci v národních výborech jsou po prvé zbaveni starostí, kde vzít peníze na plnění svých plánů, ale nejsou zbaveni odpovědnosti za řádné hospodaření. Právě nyní, kdy jim bylo rozpočtem tak ulehčeno, musí svou prací ještě přesvědčivěji dokázat, že jsou orgány lidu a pro lid, musí ještě intensivněji mobilisovat všechny síly pro splnění úkolů našeho budování.

Rozpočet počítá také s úpravou platů veřejných zaměstnanců, k níž můžeme přikročit díky neustále zvyšované výrobnosti práce našich dělníků. Touto úpravou, která umožní lepší zhodnocení práce, dokazuje náš lidově demokratický režim svůj zájem na zlepšení existenčních poměrů této početné složky pracujících. Dokazuje, že dovede správně ocenit význam práce veřejných zaměstnanců v budování socialismu.

Důsledky této úpravy musí se projevit v tom, že zaměstnanci veřejné správy budou svými pracovními výkony ještě intensivněji napomáhat uskutečnění společného díla a že ještě zodpovědněji budou hospodařit se státními prostředky.

Nesmí se stát, aby, zatím co dělníci poctivě se zavazují k nejvyšším pracovním výkonům a jsou ochotni ke každé oběti pro šťastnou budoucnost republiky, bylo na druhé straně ještě někde v úřadě trpěno šetření si práce, flinkání a plýtvání státními penězi. (Předsednictví se ujal předseda dr John.)

Pomluvy o potlačování náboženství jsou vyvráceny faktem, že v rozpočtových výdajích je pamatováno částkou 1,1 miliardy Kčs na potřeby církví a duchovních. Také tyto peníze musili pracující lidé a především naši dělníci vydělat. Tito pracující souhlasí s použitím peněz na uvedené účely v očekávání, že jejich příjemci budou vedle plnění svých náboženských povinností také řádně plnit své povinnosti vůči státu, jak je to samozřejmé pro každého řádného občana naší republiky. Pracující lid by však nestrpěl, aby těchto peněz bylo zneužíváno na podporu zločinné rozvratnické politiky cizáckého Vatikánu a v jeho službách reakčního odrodilého vysokého kleru. (Potlesk.) Poctivému knězi není zatěžko sloužit a pomáhat pracujícímu lidu, z něhož vyšel, a ztotožnit se s jeho budovatelským snažením. Zatěžko je to jen tomu, kdo se stal mezi vlastním lidem cizincem, kdo nenávidí dosažené vítězství lidu, kdo mu nepřeje lepší život, kdo usiluje o návrat nespravedlivého kapitalistického pořádku a s ním i o návrat vykořisťovatelských privilegií. Nechť si však každý takový žlučovitý zpupný tmář uvědomí, že zákony republiky platí stejně pro všechny a nebudou brát ohled na zlatý ornát, purpur a mitru.

Zmínil jsem se o některých úkolech naší výstavby. Bylo by chybou, kdybychom při tom zapomínali ještě na jeden úkol, na zvýšenou bdělost a ostražitost. Náš reakční nepřítel vynakládá všechno úsilí, aby mařil budovatelské dílo našeho lidu. Co chvíli je vybráno nějaké hnízdo ničemů a v průběhu procesu s nimi dovídá se náš lid s úžasem, jakými způsoby se poražená reakce ve spojení a za podpory zahraničních špionážních agentur snaží rozvracet republiku a poškozovat naši výstavbu. Tyto zjevy nás nutí, abychom neochabovali v ostražitosti a bdělosti, abychom účinně chránili vymoženosti lidu a se škůdci a rozvratníky nemilosrdně zúčtovali.

Projednávání našeho rozpočtu je také příležitostí k jeho porovnání s rozpočty v kapitalistických zemích.

Jak vyhlížejí současné rozpočty těchto zemí malých i velkých, nevyjímaje Spojené státy? Tyto rozpočty vesměs končí deficitem a to velmi značným. Sám president Truman vzkázal americkým poplatníkům, že si budou muset zvykat na rozpočtové schodky i v budoucnu. A jaký je obsah těchto rozpočtů, jejich tendence? Je taková, že se zvyšují náklady na vojenské přípravy do dříve nevídaných rozměrů, aby mohli imperialisté shrabovat stále větší závratné zisky. Přitom jsou čím dál více a více oklešťovány výdaje na školy, sociální a zdravotní péči, osvětu a pod. Úhradu rozpočtového schodku provedou pak dalším přitažením daňového šroubu vůči pracujícím, dalším snížením jejich životní úrovně.

V našem rozpočtu pro rok 1950 je pamatováno na ochranu republiky 9% celkové sumy, na sociální a zdravotní péči víc než 26%, na kulturní účely skoro 12% a na účely hospodářské 32%.

Naproti tomu na př. v Americe je v rozpočtu pro rok 1950 vyhrazeno vojenským účelům přes 71%, na vzdělání 1% a na sociální věci necelých 5% rozpočtu. Přitom třeba připomenout, že tendence našich rozpočtů je taková, že výdaje věnované na sociální potřeby stoupají, zatím co na západě dále klesají. Bylo již mluveno o výši zadlužení jednotlivých zemí. Zatím co u nás činí na jednoho obyvatele 12.252 Kčs, je ve Spojených státech 86.000 Kčs a ve Velké Britannii dokonce přes 100.000 Kčs.

O čem mluví tato fakta? Mluví jasnou řečí o tom, že náš rozpočet podobně jako rozpočet našich přátel v demokratickém táboře je rozpočtem míru, výstavby země, budování socialismu, prostě rozpočtem, přinášejícím pracujícím další sociální a kulturní zabezpečení. Naproti tomu rozpočty kapitalistických zemí jsou rozpočty na přípravu nové imperialistické války, rozpočty narůstající hospodářské krise, a tím rozpočty na další zbídačování pracujících. Obsahují obrovské sumy, jež musí platit pracující těchto zemí na další vedení imperialistických válek proti koloniálním národům.

Rozpočty kapitalistických zemí jsou svědectvím rostoucích vzájemných rozporů mezi nimi, jež kapitalismus není schopen vyřešit. Důsledkem těchto rozporů je stoupající zadlužení a hospodářská i politická závislost slabších zemí na amerických imperialistech. Na účet těchto slabých zemí i za cenu zruinování jejich hospodářství pokoušejí se američtí imperialisté zachránit a udržet své vývozní zisky a oddálit hospodářskou krisi. Pozdě, na vlastní kůži poznávají nyní tyto země pravou tvář americké pomoci.

Na druhé straně na zcela jiných základech jsou vybudovány a zcela jiný vývoj ukazují hospodářské styky mezi Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. Zde platí a je dodržována zásada, obsažená v uzavřených smlouvách: důsledné respektování politické a hospodářské nezávislosti jednotlivých zemí, zásada rovný s rovným, upřímná, účinná a bratrská pomoc. Na těchto zásadách byla také uvedena v život Rada vzájemné hospodářské pomoci, která plní svou funkci k prospěchu všech svých členů.

U příležitosti projednávání rozpočtu druhého roku pětiletky můžeme se s radostí ohlédnout na dosud vykonanou obrovskou budovatelskou práci našeho lidu. Rozpočet je poctivé, pravdivé dílo bez tajemných sald, jaká byla vlastní rozpočtům kapitalistickým. Jeho číslice jsou pevně stanoveny. Dříve bývalo samozřejmým zvykem za každou cenu svůj rozpočtový příděl vyčerpat a pokud možno ve vydáních přetáhnout. Při našem plánovaném hospodaření víme, že musíme s rozpočtovými položkami dobře hospodařit. To znamená účelně vydávat a účelně šetřit. Rozpočet byl s péčí dobrého hospodáře sestaven a s péčí dobrého hospodáře musí být také plněn. Jsou zde předpoklady, aby hospodaření podle něho skončilo ještě lepším výsledkem, než se očekává. Záleží to ovšem na tom, kolik toho letos vyrobíme a jak s vyrobeným budeme rozumně hospodařit a šetřit.

Rozpočet je nástroj plánovaného hospodářství na cestě k socialismu. Posuzován s nejdůležitějšího hlediska - na kolik vyhovuje potřebám lidu - plně obstojí. Je z něho vidět úsilí, jež má na mysli náš president, úsilí o hmotné, sociální a kulturní zabezpečení lidu a stálé zlepšování jeho životní úrovně, úsilí o zajištění klidné budovatelské práce uvnitř i navenek. Je z něho vidět, jaký kus cesty k socialismu jsme již urazili.

Náš rozpočet spočívá na pevném základě - na práci milionů poctivých lidí. Vychází z potřeb lidu a lid jej proto musí znát a jeho provádění kontrolovat. A tento poctivý lid si přeje v míru a klidu pracovat a žít ve shodě se všemi mírumilovnými národy. Není v tom sám. Toto přání vyslovují dnes stamiliony. Toto přání je podepřeno vůlí, odvahou i prostředky, jak uhájit a upevnit mír.

V našem úsilí opíráme se o mohutné síly míru, vedené spolehlivým bojovníkem za mír - Sovětským svazem a J. V. Stalinem, naším velkým osvoboditelem, ochráncem, přítelem a učitelem. (Potlesk.) Věrností k Sovětskému svazu a soudruhu Stalinovi, věrností k mírovému táboru, zásadám proletářského internacionalismu a neúnavným plněním pětiletého plánu nejlépe posloužíme věci míru.

A přesvědčivým nástrojem budování socialismu a upevnění míru je i náš letošní rozpočet. Je rozpočtem všeho lidu, celé Národní fronty, slouží k prospěchu všech pracujících a je také pro všechny závazný. Proto komunističtí poslanci, věrní a poctiví bojovníci za štěstí lidu, budou pro něj hlasovat a příkladně se starat o jeho plnění. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu generálnímu zpravodaji posl. Janoušovi.

Gen. zpravodaj posl. Janouš: Páni ministři, paní a pánové!

Za několik okamžiků odhlasujeme největší a nejvýznamnější zákon, kterým si určujeme a ovlivňujeme celý život v tomto roce. Dovolte mi, abych při této příležitosti prohlásil, že jeho projednávání bylo veřejné, že jsme všechny číslice prosvítili ze všech stran a že se tak dálo před tváří všeho našeho pracujícího lidu. Je to veliký rozdíl na př. proti konstatování členů anglického parlamentu v rozpočtovém výboru, kteří musili prohlásit, že jim tam bylo znemožněno prozkoumat všechny položky, poněvadž prý šlo o položky tajné.

Chtěl bych také zdůraznit, že jednotnost názorů na rozpočet a jeho poslání, která se projevila již ve výborovém jednání, byla projevena i nyní mluvčími jednotlivých politických stran zde v plenu sněmovny. Tato jednotnost není jen jednotností názorů na rozpočet, nýbrž také jednotností názorů na problémy našeho národního hospodářství, ze kterého vyrůstá a které pomáhá řídit. Je také jednotností nazírání na další úkoly, ať již jde o úkoly v průmyslu, zemědělství nebo v kterémkoli jiném úseku našeho podnikání.

Z debaty můžeme udělat ještě také tyto závěry: za prvé, že náš státní rozpočet je skutečně rozpočtem vyrovnaným, poněvadž za ním stojí plná zaměstnanost průmyslu a všeho našeho národního hospodářství a za ním stojí práce našeho lidu. Proto také za tuto vyrovnanost vděčíme především pracovitosti našeho lidu a pracovnímu hrdinství naší slavné dělnické třídy. (Potlesk.)

Rozpočet je také výrazem pevného svazku Čechů a Slováků a tím i důkazem pevnosti naší republiky. Postupující industrialisace Slovenska je tím tmelem, který stmeluje jednotu naší drahé Československé republiky.

Třetí takový závěr je, že i nadále budeme pěstovati přátelské a spojenecké svazky se Svazem sovětských socialistických republik a s ostaními zeměmi lidové demokracie. Budeme i nadále budovat socialismus, abychom tím způsobem co nejvíce posilovali tábor míru a pokroku ve světě.