Místopředseda dr Procházka: Dále je ke slovu přihlášen pan posl. David. Dávám mu slovo.

Posl. David (uvítán potleskem): Slavná sněmovno!

Národní shromáždění po důkladném projednání schválí dnes státní rozpočet pro druhý rok naší pětiletky. Může tak učiniti s hrdostí, neboť rozpočet je dobrým vysvědčením pro náš lidově demokratický režim i pro postoj pracujících mas k němu.

V rozpočtu se jasně obrážejí naše dosažené velké úspěchy i další úkoly při budování socialismu v naší republice.

Rozpočet na tento rok je nejen vyrovnaný, nýbrž i aktivní částkou 373,4 mil. Kčs. Myslím, že tento výsledek je dobrým vysvědčením pro nové hospodáře a že jej přivítají především ti, kteří mají na něm největší podíl, náš pracující lid v čele s dělnickou třídou.

Uvážíme-li, jaké veliké úkoly máme před sebou při plnění rozhodujícího roku naší pětiletky, jak mnoho bude třeba investovat, jaká dalekosáhlá opatření bude třeba učiniti pro další zlepšení životní úrovně pracujících, pak docílení nejen vyrovnaného, ale i aktivního rozpočtu je naším velikým vítězstvím, vítězstvím našeho plánování, důkazem převahy našeho způsobu hospodaření nad hospodařením kapitalistů.

Víme, že i cestu k takovémuto rozpočtu proklestil vítězný únor 1948. Toto historické zúčtování našeho lidu se zrádnou reakcí mělo za následek zlikvidování jejích politických posic ve státním aparátě, pronikavé oslabení reakčních posic v hospodářství, posílení veřejného sektoru na různých úsecích hospodářství a tím vším urychlení výstavby socialismu v naší republice.

Únorové vítězství uvolnilo veliké tvůrčí schopnosti našeho lidu, které se projevily v rozmachu socialistického soutěžení a údernického hnutí a vedly ke zlepšení výroby, ke splnění dvouletky a prvního roku naší pětiletky.

Velikou přehlídkou rozvoje našeho socialistického soutěžení a údernického hnutí a vzpruhou k dalšímu jejich rozšíření a prohloubení byl nezapomenutelný IX. sjezd komunistické strany Československa, na němž náš první hospodář, president republiky Klement Gottwald, provedl bilanci dosavadní práce a ukázal, co třeba dělat, abychom v naší zemi vybudovali socialismus. A nedávné zasedání Ústředního výboru komunistické strany Československa konstatovalo, že vývoj od IX. sjezdu potvrdil správnost usnesení IX. sjezdu, a určilo směrnice pro další, smělejší postup vpřed.

Můžeme-li dnes s uspokojením projednávat aktivní rozpočet, děkujeme za to především politice komunistické strany a jejího předsedy presidenta republiky Klementa Gottwalda (Potlesk.), děkujeme za to budovatelskému nadšení, pracovním výkonům našich dělníků a dělnic (Potlesk.), děkujeme za to našim úderníkům a údernicím, jejichž tváře a jména zná celá země. (Potlesk.) Bez nich nebylo by těchto vítězství a nebylo by proto ani aktivního rozpočtu.

Můžeme-li dnes projednávat aktivní rozpočet a můžeme-li se vůbec vykázat dosaženými radostnými úspěchy našeho hospodaření, děkujeme za to také naší šťastné zahraniční politice, opírající se o země s plánovaným hospodářstvím, t. j. o mohutný bratrský Sovětský svaz a země lidové demokracie. (Potlesk.) Díky této politice byli jsme ušetřeni důsledků nejrůznějších forem diskriminace, jimiž se imperialisté již dlouho marně namáhají rozrušit naše pokojné a úspěšné budování. Díky této politice mohou se naše vzájemné hospodářské styky plánovitě rozvíjet a upevňovat, mohou být našemu průmyslu zabezpečeny potřebné suroviny a na trvalo zajištěn i odbyt našich výrobků. Díky této politice mají naši dělníci zajištěnu práci, poněvadž naše hospodářství se včas zabezpečuje před důsledky hospodářské krise, která se již projevuje v kapitalistických státech, především ve Spojených státech amerických, a jejíž následky pociťují již na své kůži miliony tamějších pracujících.

Orientací na Sovětský svaz a země lidové demokracie uchránili jsme republiku takových konců.

11. prosince 1947 v rozpravě k rozpočtu na r. 1948 pranýřoval zde soudr. Zápotocký volání představitelů naší reakce po "šikovné" politice, t. j. takové, která by podle vzoru Francie a Italie spekulovala na spojenectví s americkým velkokapitálem a reakcí. Jeden z těchto živlů, bývalý agrární předák Zadina, schovávající se v Lidové demokracii za šifru Brázda, dokonce hrozil, že budou přidrženi k odpovědnosti ti, kteří u nás dělají nešikovnou zahraniční politiku - myslel politiku přátelskou Sovětskému svazu - a vyzýval lidi, aby jim podle zásluhy naměřili. Lidi však v únoru podle zásluhy naměřili panu Zadinovi a celé reakční sebrance, po níž dnes pes neštěkne. Ale velké poučení zde zůstalo. Kde bychom se byli octli, kdyby o osudech republiky byli rozhodovali reakční spřeženci západu! Stihl by nás osud zmarshallisovaných zemí, takový, jaký zakouší lid Francie, Italie a jiných zemí.

Projednávání rozpočtu neposkytovalo vždy obraz klidné budovatelské spolupráce jako dnes. V předmnichovské republice byl státní rozpočet nástrojem kapitalistického vykořisťování a útisku pracujících mas, prostředkem k ochraně a upevnění kapitalistického soukromého vlastnictví. Celý rozpočet byl sestaven s hlediska zájmů buržoasie a její zájmy také věrně zobrazoval. Představoval na jedné straně částky, jež budou vyždímány z pracujících, a na druhé straně uváděl různé účely, k nimž bude peněz použito v zájmu kapitalistů a jejich potlačovacího aparátu. Pracující lid takové rozpočty vždy nenáviděl, neboť věděl, že budou znamenat další utažení řemene, další daňové a jiné zatížení pracujících.

Pro takovéto rozpočty mohli hlasovat a hlasovali představitelé buržoasie, zástupci bankéřů, fabrikantů, agrárnických velkostatkářů a zbytkařů a jejich přisluhovači z řad koaličních socialistů. Pro takové rozpočty nemohli hlasovat a nehlasovali skuteční představitelé pracujícího lidu - poslanci komunistické strany Československa.

Proto projednávání rozpočtu bylo ve znamení těžkých politických bojů, v nichž komunisté pranýřovali buržoasní politiku útisku, bídy, nezaměstnanosti a hladu, strhávali pokryteckou masku představitelů vládnoucí buržoasie a jejich koaličních socialistických pomocníků, bojovali za neschválení takových rozpočtů, za provedení škrtů a oprav na účet kapitalistů a ve prospěch pracujících. Komunističtí poslanci neúnavně odhalovali kouzla maskovaných, utajených cifer v rozpočtu, jak je tam podvodně vpašovávali buržoasní šejdíři, a zápasili, podporováni lidem, o každou položku.

Svědectví o tom podává na př. známá řeč Klementa Gottwalda v rozpočtové rozpravě 30. listopadu 1937.

Po osvobození naší republiky slavnou sovětskou armádou dostal rozpočet jiný smysl a obsah. Z dřívějšího nástroje kapitalistického vykořisťování stává se rozpočet nástrojem k zajištění rozvoje naší lidově demokratické republiky, k budování lepšího života našeho lidu. K takovému rozpočtu měli komunisté přirozeně nejkladnější postoj, poctivě a obětavě jej připravovali, projednávali a pro jeho přijetí bez výhrad hlasovali.

Jiný postoj vsak zaujali k rozpočtu mluvčí reakce, proniknuvší do většiny politických stran. Projednávání rozpočtu bylo pro ně příležitostí k pokusům o rozvrácení celého lidově demokratického režimu, jeho vnitřní a zahraniční politiky, k zuřivému napadání, ostouzení a skandalisování komunistické strany a jejích představitelů. Ve sněmovní aréně pokoušeli se prosadit nebo zablokovat to, co se jim jinde, zejména ve vládě, nepodařilo. Napadali zde národní podniky, zemědělskou politiku vlády, nové politické vymoženosti lidu, poctivé budovatele republiky, příslušníky Sboru národní bezpečnosti, bojovníky za svobodu a na druhé straně brali v ochranu zrádce a kolaboranty, fabrikanty a velkostatkáře, vědomě prozrazovali tajemství, důležitá v zájmu obrany republiky. Při projednávání rozpočtu měl pracující lid možnost poznat, jaká je to banda rozvratníků a zrádců. Jejich řádění udělal jednou provždy konec v našem nezapomenutelném únoru 1948. Díky tomu můžeme již po druhé, zbaveni povyku zrádné reakční chamradě, projednávat rozpočet v duchu vzájemné důvěry, dobré vůle, odpovědné spolupráce a jednomyslnosti všech stran obrozené Národní fronty.

Státní rozpočet na rok 1950 má již znaky socialistické rozpočtové skladby země, jež nastoupila cestu k vybudování socialismu. Je součástí celostátního finančního plánu, k jehož sestavení jsme mohli již letos přikročit. Jako nástroj finančního plánování opírá se o hospodářský plán. Vychází z hospodářských výsledků prvního roku pětiletky a z politických a hospodářských předpokladů, jež jsme v tomto roce vytvořili.

Charakteristickým znakem našeho rozpočtu je to, že plánovitě zahrnuje celé veřejné hospodářství, to znamená nejen ministerstva a ostatní státní úřady, ale i národní výbory všech stupňů, takže státní rozpočet dává obraz o hospodaření i té nejmenší vísky.

Rozpočet ve svém budovatelském zaměření odpovídá úkolům druhého roku Gottwaldovy pětiletky tím, že věnuje na investice 48,2 miliardy korun, t. j. dvojnásobek loňské výše. Jsou to investice mírové a slouží výhradně k vybudování našeho hospodářství a tím k zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Je mezi nimi na př. 8 miliard korun věnovaných na bytovou výstavbu.

Rozpočet pro rok 1950 ještě dokonalejším způsobem než loni slouží redistribuci národního důchodu ve prospěch sociálně-zdravotních a kulturních potřeb našeho lidu. To znamená: je v něm zahrnut rozpočet národního pojištění, které zabezpečuje pracující ve stáří a v případě nemoci, dále zahrnuje a rozšiřuje celou zdravotní péči, na př. rozšiřuje počet nemocničních lůžek, zpřístupňuje ve větší míře lázně pracujícím, nehledě k dosavadní rekreační péči o pracující, jako rozvíjí Revoluční odborové hnutí.

V protikladu k rozpočtům kapitalistických států zabezpečuje náš rozpočet značné pro středky - téměř 6 miliard Kč - pro zvýšení populace a péči o dítě. Tak podporuje a zabezpečuje náš rozpočet zdravý vývoj našich národů. Porovnejme s tím na př. skutečnost, že Times, list anglických lordů, doporučil v těchto dnech Italii řešit její populační problémy omezováním porodnosti a zvýšením vystěhovalectví.

Náš rozpočet je věrným odrazem rozvoje naší školské a kulturní politiky. Nejsou to jen vysoké částky, které jsou věnovány potřebám ministerstva školství, věd a umění a ministerstva informací a osvěty, nýbrž tato péče prolíná i rozpočty řady jiných ministerstev. Zpřístupňuje tak pracujícímu lidu měst i venkova dosažení vyššího politického i odborného vzdělání, aby mohl vykonávat svou vedoucí funkci ve státní správě a v národním podnikání. Tak prakticky rozpočet umožňuje růst nové inteligence z řad dělníků a rolníků.

Péče o fysickou zdatnost našeho lidu, zejména mládeže, je zajištěna novou rozpočtovou kapitolou Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport.

Rozpočet je také důkazem našeho pevného odhodlání urychleně zajistit, aby hospodářská, sociální a kulturní úroveň Slovenska se vyrovnala českým krajům. Svědčí o tom zejména skutečnost, že více než třetina investic je určena pro rozvoj Slovenska.

Všechny tyto veliké budovatelské úkoly, vyjádřené miliardovými rozpočtovými položkami, plně zabezpečujeme řádnými rozpočtovými příjmy, hlavně výnosem všeobecné nákupní daně. Tato daň představuje především celonárodní úspory sloužící nikoli zájmům jednotlivých vykořisťovatelů, jak tomu je v kapitalismu, nýbrž zájmům všeho pracujícího lidu. Všeobecná daň zabezpečuje mimo jiné pracujícím, aby za své vydělané peníze mohli si stále ve větší míře opatřovat předměty své potřeby. Je tak vyjádřením zvyšované produktivity práce. Výsledek této produktivity věnujeme jednak nutným budovatelským investicím, zabezpečujícím a rozšiřujícím blahobyt lidu do budoucna, jednak se tímto výsledkem denně přispívá k zvyšování životní úrovně lidu. Dokladem toho bylo opětovné snížení cen na volném trhu, v kterémžto snižování budeme i nadále pokračovat.

Všeobecná nákupní daň se v minulém roce osvědčila jako účinný nástroj proti thesauraci peněz, černému obchodu, jemuž zasadila smrtelnou ránu. Je trvalým regulátorem trhu a veškerým svým účinkem upevňuje naše celé hospodářství a především naši měnu. Budeme ji dále zdokonalovat, aby ještě lépe plnila svou funkci.

Budovatelské úkoly zajišťujeme dále výnosem zvláštní daně výdělkové, budoucí daně podnikové, která svým významem pro státní pokladnu řadí se hned za všeobecnou daň. Její podstatně vzrůstající výnos svědčí o stále se zlepšujícím hospodaření našich národních podniků, které jsou prakticky jediným plátcem této daně. Zvláštní daň výdělková vynášela v r. 1938 250 mil. korun. Její letošní výnos je v rozpočtu předvídán ve výši 23 miliard korun. Z tohoto porovnání je nejlépe vidět, jaké obrovské zisky utajovali kapitalističtí kořistníci a jak svými daňovými defraudacemi okrádali pracující lid.

Výnosy těchto dvou daní tvoří asi 4 pětiny všech rozpočtových příjmů státní správy. Ve srovnání s tím ustupuje do pozadí důležitost ostatních daní a dávek. Zejména ztrácejí na svém dřívějším významu ty daně, které v kapitalistickém řádu tvořily hlavní pilíře státních příjmů (důchodová, všeobecná výdělková a jiné). Z toho také vyplývá, že daně z pracovního důchodu, z nichž nejdůležitější je daň ze mzdy, neslouží již k přenášení hlavního břemene státních výdajů na pracující, jak tomu bývalo za kapitalistického řádu.

Z uvedených výdajových a příjmových znaků našeho rozpočtu pro rok 1950 vyplývá i jeho aktivita. Není to aktivita náhodná nebo pouze číselná, nýbrž je to výsledek plánovaného hospodářství, výsledek toho, že jsme během dvouletky a prvního roku pětiletky uvedli do provozu řadu nových závodů a v nich vytvořili nové hodnoty, výsledek zvýšené produktivity práce, dosažené socialistickým soutěžením, údernickým a zlepšovatelským hnutím, výsledek lepší a hospodárnější organisace našeho podnikání a ne v poslední míře výsledek plné zaměstnanosti našeho lidu. (Potlesk.)

Je to důkazem toho, že svobodný lid dovede hospodařit lépe než kapitalisté. Proto aktivita rozpočtu stává se za našich poměrů znakem trvalým.

Reálnost našeho rozpočtu je nerozlučně spojena s plněním hospodářského plánu. A aby byl řádně plněn plán, k tomu je třeba, aby se stal majetkem pracujících mas. Výsledek prvého roku pětiletky, kdy plán v průmyslu byl splněn na 102%, rozmach socialistického soutěžení a údernického hnutí ukazuje, že pracující pochopili oč jde a vzali věc za svou.

Ve zprávě Státního úřadu plánovacího o plnění plánu za rok 1949 se praví, že v tomto roce bylo podáno na 110.000 zlepšovacích návrhů a bylo jimi dosaženo na 3 milardy korun úspor. Počet účastníků socialistického soutěžení vzrostl ze 69.000 v lednu 1949 na 691.000 ke konci roku 1949.

Na nejrozmanitějších pracovištích ukazuje náš lid nový, v kapitalismu nemožný a nikdy nevídaný poměr k práci, stává se zodpovědným hospodářem ve výrobě. Nejrůznějším způsobem zaměřují pracující své úsilí o dosažení vyšší výrobnosti práce, aby se vyrábělo více a přitom lépe a levněji. Uzavírají závazky za lepší využití energie, materiálu, surovin, peněz, pracovních sil, za snížení výrobních nákladů. Provádějí důkladné prověrky pracovišť, přecházejí na nové pevnější pracovní normy. Toto úsilí nezastavilo se jen u dělníků, nýbrž stále aktivněji se do něho zapojují i mistři, technici a jiní činitelé ve výrobě.

Hnutí za zvýšení produktivity práce jako jediná cesta k dosažení lepší životní úrovně razí si cestu i na vesnice a projevuje se tam v plnění výrobních a dodávkových plánů a smluv.

Nový poměr k práci ukazuje se i na našich úřadech.

Novými methodami práce neustále zvyšovat produktivitu práce, to je cesta k lepšímu životu, to je zásada, jež se stává majetkem širokých vrstev pracujícího lidu.

Pětiletý plán nám ukládá značně zvýšit produktivitu práce. Zatím jsme dokázali zvýšit produktivitu v průmyslu za rok 1949 o 3,5%. Její další a rychlejší zvyšování závisí na tom, jak dovedeme zvládnout a zapojit všechny rozhodující činitele produktivity: techniku, organisaci a kádry. Rozvoj produktivity práce brzdila i dosavadní konstrukce daně ze mzdy. Je proto třeba ji reformovat v tom smyslu, aby se stala dobrým nástrojem vyšší produktivity práce.

Hospodaření podle rozpočtu a kontrola tohoto hospodaření korunou, to musí být zásadou vedení každého našeho socialistického závodu.

Jsou to velké úkoly. Jsou však splnitelné a náš pracující lid je také splní.

"Je třeba, abychom socialistické soutěžení a údernické hnutí dále rozvíjeli a prohlubovali, aby se stalo skutečně hnutím masovým a aby do něho byly zapojeny také technické kádry," - řekl na zasedání Ústředního výboru KSČ 24. února t. r. president republiky Klement Gottwald, a upozornil, že při tom musíme současně dělníkům dát jasnou perspektivu, že poctivou a dobrou prací si mohou více vydělat."