Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Richter, dr Procházka, Valo, David.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstek předsedy vlády a ministr Fierlinger, náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministři Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Rais, Kopecký, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

217 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 44. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že pan předseda vlády oznámil přípisem ze dne 25. dubna 1950, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 25. dubna 1950 zprostil pana ministra arm. gen. Ludvíka Svobodu na jeho žádost řízení ministerstva národní obrany a jmenoval ho náměstkem předsedy vlády, pověřiv ho současně řízením státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport.

Současně pan president zprostil pana ministra informací a osvěty Václava Kopeckého řízení státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport.

Dále pan president zprostil pana ministra JUDr Alexeje Čepičku řízení ministerstva spravedlnosti a řízení státního úřadu pro věci církevní a pověřil ho řízením ministerstva národní obrany. Řízením státního úřadu pro věci církevní pověřil pan president pana náměstka předsedy vlády Zdeňka Fierlingra. Pan president republiky jmenoval dále vedoucího odborového přednostu kanceláře presidenta republiky JUDr Štefana Raise ministrem a pověřil ho řízením ministerstva spravedlnosti.

Dále sděluji, že posl. Zuzaňák se vzdal přípisem ze dne 3. dubna 1950 poslaneckého mandátu. (Č. j. 112-7/4-1950-S.)

Užší předsednictvo Národního shromáždění usneslo se dne 27. dubna 1950 na tomto denním pořadu:

1. Společná zpráva výborů sociálně-politického a zdravotnického, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 442) o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (tisk 459).

2. Společná zpráva výborů sociálně-politického a zdravotnického, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 443) o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon) (tisk 460).

1. Zpráva výboru branného a bezpečnostního a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 444) o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami (tisk 457).

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 437), kterým se mění a doplňuje zákon o Investiční bance (tisk 455).

1. Zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 440) o úpravě hospodaření s tabákem, solí a lihem a o zrušení státních finančních monopolů (tisk 456).

1. Zpráva výboru rozpočtového

a) o státních závěrečných účtech republiky Československé za rok 1946, 1947, 1948 a

b) o vládních návrzích usnesení, jimiž Národní shromáždění uděluje souhlas podle čl. XI. fin. zák. č. 59/1946 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946, podle § 10 fin. zák. č. 234/1946 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947, podle § 12 fin. zák. č. 215/1947 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 469).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy. Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu denního pořadu, jímž je

1. Společná zpráva výborů sociálně-politického a zdravotnického, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 442) o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (tisk 459).

Podle usnesení užšího předsednictva navrhuji, aby jednání o této předloze se sloučilo s jednáním o předloze, která je jako 2. bod denního pořadu, to jest:

2. Společná zpráva výborů sociálně-politického a zdravotnického, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 443) o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon) (tisk 460).

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto bodů? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou: k bodu 1 posl. dr Šmída, k bodu 2 posl. dr Vácha.

Dávám slovo zpravodaji k bodu 1, posl. dr Šmídovi.

Zpravodaj posl. dr Šmída: Paní a pánové!

Dnešní projednávání vládního návrhu zákona o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (tisk 442) jest událost, která z mnoha důvodů vzbuzuje mimořádný zájem. Tento zájem je zaměřen dvěma hlavními směry. Předložená osnova má v prvé řadě velký význam politický. Navržený zákon se stane součástí nového právního řádu, který tvoříme v duchu Ústavy 9. května, a určuje úkoly a postavení státního aparátu za období přechodu k socialismu. Druhý směr zájmu se soustřeďuje uvnitř velmi početné vrstvy státních zaměstnanců, kterým tento zákon přináší netrpělivě očekávanou úpravu platových a pracovních poměrů.

Teprve dva roky po tom, co Ústavodárné NS přijalo Ústavu 9. května, přistupujeme k zákonné úpravě této důležité otázky. Neznamená to však nikterak, že po tyto dva roky byla příprava tohoto zákona zanedbávána. Toto zdržení jen ukazuje na to, jak složitá je tato otázka a jak úzce souvisí s celkovým politickým a hospodářským vývojem v našem státě. Krátce řečeno: Teprve když jsme si vítězným únorem vytvořili politické předpoklady pro novou ústavu, vytvořili jsme také podmínky pro zavedení pořádku do výroby a zvýšení národního důchodu. Po splnění těchto úkolů přistupujeme k řešení problémů státních zaměstnanců. Nijak si nezastíráme, že ani vydáním tohoto zákona, který otázku státních zaměstnanců vyřeší rámcově, neodstraníme rázem všechny obtíže. Počítáme s nimi, počítáme i s obtížemi, které koření ve starých předsudcích a přežitcích z doby kapitalismu. Netvoříme státní aparát z nových lidí, nýbrž přebíráme většinu zaměstnanců jako výtvor minulých dob. A proto zejména projednávání této osnovy je příležitostí k tomu, abychom dnes nejen my v NS, nýbrž aby všichni státní zaměstnanci i celá veřejnost si připomenuli minulost. Srovnáváním minulosti s dneškem musí vyniknout rozdílná úloha, kterou měli státní zaměstnanci dříve a nyní. Že je opravdu nejvyšší čas, aby byl tento zákon vydán, ukazuje mezi jiným tato podrobnost: Teprve touto osnovou se ruší platnost služební pragmatiky úředníků a státních zřízenců z r. 1914 a služební pragmatiky učitelů z r. 1917. Po celou dobu první republiky platily tyto předpisy rakouského císařství a ještě 5 roků po našem osvobození Rudou armádou byly součástí našeho právního řádu. Je na tom dobře vidět, jak prázdným heslem bylo odrakouštění první republiky. Buržoasii se podařilo zachovat byrokraticko-policejní aparát starého mocnářství vcelku neotřesený, aby v r. 1920 vykonal svou úlohu k plné spokojenosti svých kapitalistických pánů a potlačil boj pracujícího lidu za spravedlivý společenský řád. A hlavní složky tohoto aparátu měly potom svůj podíl na přípravě mnichovské zrady a mnozí z těch, kteří sloužili císaři a potom buržoasní republice, ochotně sloužili okupantům a po roce 1945 i lidově demokratické republice. Mnozí z nich nechtěli a mnozí z nich neuměli pochopit, že je velký rozdíl mezi službou vládnoucí vykořisťovatelské třídě a mezi službou pracujícímu lidu. Zaměstnanec, který tento rozdíl nepochopil, nemůže dnes plnit povinnosti, které mu tato osnova ukládá, zejména když na prvním místě je uvedena povinnost pracovat s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

Za první republiky byl zájem veřejnosti vždy rozvířen kolem úpravy platů státních zaměstnanců. Byly toho plné noviny, byly z toho velké boje v parlamentě, a politickou byla tato otázka hlavně v tom smyslu, že politické strany se předháněly ve slibech a lákání této početné složky voličstva. Zejména jednání o platových zákonech v r. 1926 ukázalo, že již tehdy viděli zástupci dělnické třídy a zejména komunistické strany ve státním zaměstnanci pracujícího člověka a pro něho také bojovali. Snažili se v těchto bojích otevřít oči státním zaměstnancům, aby poznali, že slouží svým vykořisťovatelům a že jejich pravé místo je po boku pracujícího lidu. Platové zákony v r. 1926, s nimiž současně tehdejší parlament odhlasoval agrární cla na obilí jako další krok ke zbídačení pracujících, přinesly těžké rozčarování z krásných předvolebních slibů, kterými tehdejší koaliční strany před volbami neskrblily. Na platových zákonech z r. 1926 bylo jasné, že sloužily zajištění a ochraně kapitalistického vykořisťování. Také úloha tehdejších odborových organisací veřejných zaměstnanců, které úzkostlivě zachovávaly svůj stavovský ráz a vytvářely co největší odstup od dělnické třídy, odváděly pozornost veřejných zaměstnanců od skutečných politických příčin jejich bídy, byla zradou na členstvu. Léta hospodářské krise přivodila zbídačení širokých mas pracujícího lidu, přinesla i podstatné snížení životní úrovně státních zaměstnanců. Zatím co hladoví nezaměstnaní žebrali dům od domu, těšili se státní zaměstnanci přeludem své definitivy a při snižování platů se klamali známou průpovídkou, že toho mají málo, ale mají to jisté. A v těch letech hodně málo toho měli proslulí aspiranti, kteří sloužili za 300 Kčs měsíčně nebo zadarmo. Léta první republiky měla by být poučením dosti názorným.

Po osvobození v r. 1945 byly hlavní zásady úpravy našeho státního aparátu vysloveny v Košickém vládním programu. Místo dřívějšího byrokratického správního aparátu byly vytvořeny národní výbory jakožto orgány státní moci. Reakce vedla rozhořčený boj proti zlidovění veřejné správy, využívajíc přitom plnou měrou demagogie s platy a služebními poměry státních zaměstnanců. Snažila se omezit moc národních výborů a zachovat byrokratický aparát, který by ve vhodnou chvíli sehrál úlohu jako v prosinci 1920. Reakce se snažila rozbít jednotu odborového hnutí, vzdálit úřednické složky od složek ostatního pracujícího lidu a přitom neustále lákala státní zaměstnance sliby a velkorysými požadavky o úpravu platů. Zejména v roce velké neúrody 1947 měli státní zaměstnanci sehrát důležitou úlohu, kdyby se bylo reakci podařilo převést je na svou stranu licitačními sliby. V r. 1947 mohli však státní zaměstnanci dostat jen tolik, kolik tehdejší stav našeho hospodářství unesl. A již koncem r. 1947 bylo toho díky obětavé práci našeho pracujícího lidu aspoň tolik, že mohlo být veřejným zaměstnancům pomoženo z nejhoršího, že se nestali obětí drahoty a inflace jako v západních zemích, do jejichž svazku jsme měli být právě v onom neúrodném roce 1947 intrikami naší reakce vtaženi.

Po úspěšném splnění dvouletého plánu a po dalším úspěchu našeho pracujícího lidu v prvním roce pětiletého plánu každý náš občan už dobře poznal, že zvýšení životní úrovně je podmíněno zvyšováním produktivity práce a že se nerozřeší pouhou úpravou mezd a platů. A zvyšování produktivity práce je nerozlučně spojeno s uplatňováním zásady: Každému odměnu podle jeho práce. Jestliže vítězný únor 1948 vytvořil politické předpoklady pro řešení problému státních zaměstnanců, tak teprve úspěchy naší výroby vytvořily pro to hospodářský základ. Proto již v r. 1949 byly vysloveny hlavní zásady pro platovou úpravu. Připomínám zde projev předsedy vlády s. Ant. Zápotockého na konferenci ideových pracovníků KSČ v dubnu 1949, který byl namířen proti rovnostářství v platové a mzdové politice. Tehdy poukázal na to, že jsme u nás platy a mzdy hodně znivelisovali. Udělali jsme to však proto, že jsme musili odstranit hladové mzdy sociálně nejslabších a nejvíce vykořisťovaných a spravedlivě zhodnotit práci žen. Avšak hlavní zájem naší politiky nemůže být zaměřen na vyrovnání mezd a platů, nýbrž na odměňování výkonu a zásluh, na zvyšování produktivity práce. Kdybychom produktivitu práce nezvyšovali, nemohli bychom udržet reálnou hodnotu mzdy ani u dělníků ani u úředníků. Také ve svém projevu na II. všeodborovém sjezdu se předseda vlády zabýval problémy veřejných zaměstnanců a administrativy. Ukázal na to, že naše státní a veřejná administrativa je vzhledem k našemu národnímu důchodu neúnosně široká, málo výkonná a v důsledku toho drahá. Ani v lidově demokratické republice veřejná a státní správa svou prací národní důchod nerozmnožuje, naopak z národního důchodu žije a stravuje jej. Napřed jsme musili rozřešit otázku rozmnožení národního důchodu a snažili jsme se dosáhnout úspor ve státním aparátu. Vydání na administrativu můžeme zvyšovat jen tehdy, zvyšuje-li se národní důchod. Proto i administrativa musí mít zvláštní zájem na zvyšování produktivity práce, musí hledat cesty, jak by tomuto zvyšování produktivity v továrnách i na polích co nejvíce pomáhala.

Předložená osnova zákona upravuje pracovní a platové poměry státních zaměstnanců tak, že je v ní vyjádřena dnešní úloha státního aparátu, který místo přisluhovače kapitalismu a nástroje násilí a vykořisťování se stává spolupracovníkem dělnické třídy při budování nové výroby a nového společenského řádu. Znění zákona pak jasně řadí státní a veřejné zaměstnance po bok ostatním složkám pracujícího lidu. Mizí všechny přehrady a kastovnictví, mizí tituly, které pro uvědomělé zaměstnance byly trapným přežitkem a u ostatních pracujících dnes již budily spíše satirický úsměšek nežli vážnost. V zákoně se nemluví o služebním, nýbrž pracovním poměru, místo titulů se zavádí pracovní označení. Zákon upravuje vznik pracovního poměru a přitom vychází z plánování pracovních sil. Veřejná správa se tak včleňuje do celkového našeho hospodářského plánu, který jí určuje rozsah, odpovídající ostatním složkám hospodářství. Plán také zajistí úsporu hospodaření a platový pořádek a zejména zabrání tomu, aby nedocházelo k neodůvodněnému předimensování vyšších platových tříd. Zákon také zavádí podmínky pro vznik pracovního poměru. Úplně novou podmínkou je, aby zaměstnanec byl před tím přiměřenou dobu zaměstnán ve výrobě. Tato nová podmínka vydatně pomůže odstranit staré přehrady a kastovnictví, přiblíží naše nové veřejné zaměstnance skutečnému životu v továrnách a na polích. Víme, že potrvá řadu let a vyžádá si mnoho převýchovy a uvědomovacího úsilí, nežli si vybudujeme nový státní aparát, který pochází z pracujícího lidu a je mu oddán. A právě přímá zkušenost na pracovištích bude na této cestě nejlepším pomocníkem. Práce, která přetváří člověka, přetvoří i naše budoucí státní zaměstnance a sblíží je s dělnickou třídou. Odstraní přežitky staré společnosti, které se projevovaly v podceňování manuální práce, a pomůže překlenout propast mezi prací duševní a tělesnou. Mezi povinnostmi státního zaměstnance, které zákon vypočítává, se na předním místě ukládá pracovat s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

Další podmínkou pro vznik pracovního poměru je potřebná politická a odborná způsobilost. Politický rozhled většiny státních zaměstnanců byl velmi omezený. Ukážu to na příkladu středoškolského profesora přírodopisu z r. 1931. Tenkrát, v době krise, byly snižovány platy. Po jedné snížené výplatě přišel vyučovat do primy na gymnasiu ve špatné náladě a učinil tento politický projev: Mám s vámi probírat dnes slona afrického a slona indického. Protože však nám stát zase snížil platy, proberu jenom slona afrického. (Veselost.) Aspoň tak ulevil svému hněvu nad tím, že mu kdosi neznámý, podle něho stát, snížil životní úroveň. Sám znal rozdíl mezi slonem africkým a indickým, a na protest proti snížení platu ochudil o tuto důležitou vědomost svoje žáky. A přitom nevěděl, kdo je viníkem, který působí krisi a snižování jeho platu, neznal svého třídního nepřítele a věřil, že je všechno v pořádku, když o příštích volbách odevzdá hlas pro svou stranu národně demokratickou, pro stranu kapitalistů a vykořisťovatelů. Poslouchá se to jako anekdota, ale jistě ještě dnes by se dalo sebrat více takových případů. Dnešní státní zaměstnanec si musí být vědom cílů své práce a práce všech ostatních pracujících v našem státě, a tento zákon tyto cíle jasně vyslovuje.