Po tom, čo som hovoril o novom postavení sudcu a o jeho poslaní v našej ľudovej demokracii, dovoľte mi, panie a páni, aby som povedal niekoľko slov i o tom, ako treba najmä nám Slovákom dívať sa na novú platovú úpravu štátnych zamestnancov, sudcov z povolania a ostatných. Je nesporné, že najväčšia masa slovenskej inteligencie sa grupuje z radov štátnych a verejných zamestnancov, a je nesporné, že časť týchto štátnych a verejných zamestnancov nesprávne posudzuje otázku súvisiacu s tým, kto má zásluhy na tom, že sa konečne štátny zamestnanec dožíva a dožije zlepšenia svojho hmotného postavenia. Je totiž treba znovu a znovu hovoriť o tom, že je to zásluha budovateľského úsilia robotníckej triedy tohto štátu, ktorá dáva predpoklady k tomu, aby k zlepšeniu mohlo dôjsť. Výchova minulosti nám zámerne krivila charaktery našej inteligencie v tom smere, že ona sa považovala so svojím poslaním v národe za samoúčel a zrádzala svoje triedne korene v prospech vládnucej buržoázie. Hovoriť v určitej časti našej inteligencie ešte i dnes o tom, že základom tohto štátu a činiteľom, ktorý dáva životnú miazgu pre prúdenie života v tomto štáte, je robotník, zdá sa tejto inteligencii nepochopiteľné, veď bola vychovaná v tom, aby sa považovala za vysoko nadriadený výkvet národa a aby považovala všetkých ostatných za takých, ktorých ona musí viesť a usmerňovať. No, musí naša inteligencia jasne pochopiť a vidieť, že bez československej robotníckej triedy, tvoriacej hodnoty najcennejšie, nemala by plného opodstatnenia pre svoju existenciu. A čím prv celá inteligencia, každý jednotlivý jej príslušník, toto pochopí, tým prv nájde každý jeden pre seba šťastné riešenie osobnej problematiky, postoj inteligenta v národe.

Keď takto musíme konštatovať, že možnosť zlepšenia hmotných pomerov nášho štátneho zamestnanectva je zásluhou našej robotníckej triedy, nemôžeme nehovoriť o tom, ako nesmierne zasluhuje sa česká robotnícka trieda o danie tejto možnosti. Iba zadubenec a zlomyseľník mohol by popierať, že hlavným podkladateľom predpokladov pre lepší život našich štátnych zamestnacov je uvedomelá práca miliónov robotníkov bratského českého národa. Deň po dni máme možnosť vidieť, že bez pomoci uvedomelej práce českej robotníckej triedy nebol by sa tak revolučne pohol dopredu vývoj Slovenska a neboly by sa takto mohly vytvoriť predpoklady k tomu, aby slovenská robotnícka trieda mohla sa starať o zlepšenie hmotného postavenia štátnych a verejných zamestnancov. Mätú v hlavách príslušníkov našej inteligencie, a to často i pokrokovej časti, velikášske predstavy o tom, že Slováci sami o sebe, bez bratskej pomoci českej robotníckej triedy, mohli by ísť vo svojom vývoji takým revolučným skokom dopredu, ako idú. Máme v dobrej pamäti nedávnu históriu t. zv. Slovenského štátu, kedy zradná časť slovenskej buržoázie sa nazdávala, že Slováci sami o sebe môžu si vybudovať také šťastie, akého posiaľ nepoznali. No, táto nacionálno-šovinistická namyslenosť doviedla náš slovenský národ do celonárodného nešťastia a musela sa pracujúca časť nášho národa jasne a jednoznačne postaviť do boja za vykorenenie tejto nacionálno-šovinistickej pliagy cestou boja v Slovenskom národnom povstaní. Lebo je vžitou a historickou pravdou pre nás slovenský národ tá skúsenosť, že len v opretí sa o silu a hĺbku skúseností robotníckej triedy českého národa a pri čerpaní posily zo sily a skúseností robotníckej triedy veľkého socialistického Sovietskeho sväzu a ostatných štátov ľudových demokracií možno naplno zabezpečiť šťastnú budúcnosť pre všetkých pracujúcich príslušníkov nášho národa.

Náš nový štátny aparát, tak ako ho budujeme najmä po slávnom IX. sjazde KSČ, má veľké historické poslanie pri dennej aplikácii právnych predpisov na opatrenia štátnej správy pri našej ceste k socializmu. Robotnícka trieda ľudovodemokratickej Československej republiky oceňujúco zvažuje prácu štátneho aparátu a dokladom tohto ocenenia sú i nové základné zákony štátnozamestnaneckého práva. Odpoveďou na tieto zákonné opatrenia bude so strany štátnych a verejných zamestnancov nadšené a cieľavedomé plnenie povinností ako k užitku štátnych zamestnancov, tak i k užitku vládnucej robotníckej triedy. Vytvára sa takto úzka osudová sopnutosť medzi záujmami nášho štátnozamestnaneckého sboru, našej inteligencie a robotníckou triedou. Vychováva sa takto nový typ triednej uvedomelosti a spolupatričnosti u našej inteligencie a tá nachádza takto správne miesto po boku robotníckej triedy, vedená súc k veľkej budúcnosti všetkých pracujúcich tohto štátu - k socializmu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Společná rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji k bodu 1, posl. dr Šmídovi.

Zpravodaj posl. dr Šmída: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo k doslovu zpravodaji k bodu 2, posl. dr Váchovi.

Zpravodaj posl. dr Vácha: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr Polanský: Vykonáme nyní oddělené hlasování o společně projednávaných předlohách.

Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Budeme hlasovat o prvém bodu pořadu.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (tisk 459).

Zpravodajem je posl. Šmída.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Šmída: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme tedy k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 1. bod pořadu. (Potlesk.)

Budeme hlasovat o druhém bodu pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon) (tisk 460).

Zpravodajem je posl. dr Vácha.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Vácha: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Potlesk.)

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru branného a bezpečnostního a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 444) o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami (tisk 457).

Zpravodajem je posl. Linhart. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Linhart: Paní a pánové!

Máme dnes na denním pořadu vládní návrh zákona o ochraně před požárem a jinými živelními pohromami. Je to osnova velmi významná, která těsně souvisí s národní bezpečností. V této souvislosti je nutné, abychom blíže projednali problémy, které souvisí s požární bezpečností, abychom zjistili, jaký je dnešní stav, a abychom se zmínili o úkolech, které stojí před námi.

Dovolte mi, abych se jako zpravodaj v úvodu zmínil o hlavních otázkách, které s tím souvisí.

Jestliže analysujeme situaci, jak požární bezpečnost vypadala dříve, pak vidíme, že na venkově za Rakouska i v době první republiky vznikaly dobrovolné hasičské sbory, které mají jediný cíl: chránit před požáry a jinými živelními pohromami soukromý majetek soukromých vlastníků. Tím je vyjádřena i druhá zásada, že členové dobrovolných hasičských spolků se rekrutují převážně z příslušníků zámožných rolnických vrstev. Později však tito zakladatelé hasičských spolků na venkově ponechávají vlastní výkon požární bezpečnosti drobným a středním zemědělcům a sami se ucházejí a získávají vyšší místa hasičské hierarchie. Stát, země, okresy i obce se o tyto věci nestaraly, až na malé subvence hasičské spolky nepodporovaly a ponechávaly věci požární bezpečnosti soukromé iniciativě členů hasičských spolků. Veřejnost se nedívala na krásnou myšlenku hasičské občanské svépomoci kladně. Jsou známy posměšky, které znevažovaly nezištnou práci hasičstva. Je třeba zdůraznit v této souvislosti i záměrnou výchovu k tak zvané "nepolitičnosti", která ve skutečnosti byla právě vysoce politickou v tom, že drobných a poctivých příslušníků hasičských spolků bylo využíváno pro politické účely vyšších spolkových činitelů i pro úmysly reakčních politických stran a organisací.

Dnešní situace v hasičstvu je obrazem poměrů, o kterých jsem se zmínil. Změna politických i ekonomických a s tím souvisících sociálních poměrů po osvobození 1945 a zejména po únoru 1948 se v hasičstvu neprojevila. Hlavním úkolem hasičstva je zajištění národního majetku, majetku společenského a družstevního před škodami požárními. Je třeba konstatovat, že převážná většina dělníků, malých a středních rolníků správně chápe své úkoly a plní obětavě i nezištně nebezpečnou funkci příslušníka hasičského sboru. Naproti tomu vidíme, že někteří funkcionáři vyšších spolkových organisací nepochopili nové politické úkoly, úmyslně pokračují v šíření myšlenky o nepolitičnosti hasičstva a umožňují tak, že se reakci někdy podařilo proniknout do hasičské organisace.

Není pochyby, že se tento stav odráží i po stránce materiální. Zatím co vidíme ve všech krajích stále stoupající křivku počtu požárů i škod tím způsobených, nevidíme na druhé straně dostatečný zájem, aby byly hlouběji zkoumány příčiny a napraveny chyby.

Chtěl bych vám v této souvislosti podat některá typická data. Za první čtvrtletí 1948 bylo v Čechách a na Moravě 83.0 požárů; ve stejném čtvrtletí r. 1949 jich bylo 1049 a ve stejném období v r. 1950 dokonce 1412. Při stoupající výrobnosti v našem hospodářství nevidíme zvýšenou péči o požární bezpečnost, která podle mého názoru s ní těsně souvisí. Zvyšuje-li se celková výrobnost o 30 %, pak je nutno, aby současně s tím byla o 30 % zvýšena i péče o požární ochranu.

Během dvouletky shořelo nám v ČSR hodnot takřka za 2 miliardy Kčs. Tyto hodnoty představují ztrátu 133 milionů pracovních hodin. Počítáme-li průměrnou mzdu dělníka 15 Kčs za hodinu. Za shořelé hodnoty bychom si mohli pořídit na příklad 16.000 traktorů nebo postavit 8.000 obytných domků o jednom pokoji a kuchyni.

Ztráta hodnoty dvou miliard Kčs daleko ještě nepředstavuje celou národohospodářskou škodu, kterážto je v každém případě mnohem větší a nelze ji ani dobře vyčíslit. Shoří-li nám na př. podnik zařazený do plánované výroby, vznikají další škody, protože požárem bývají zničeny suroviny a polotovary, což má okamžitě za následek zastavení nebo omezení výroby v jiném podniku a nové suroviny nutno pak nakupovat třeba v zahraničí za cenné devisy. Shoří-li nám zemědělský objekt, vznikají ovšem schodky v plánovaných dodávkách obilí a tím je ohrožováno plynulé zásobování.

V r. 1949, t. j. v prvním roce pětiletky, nám sice poněkud klesly škody, způsobené požáry, na 749,231.000 Kčs, ale přihlédneme-li k příčinám jejich vzniku, zjišťujeme, že jde stále ještě převážně o nedbalost a neopatrnost, o stavební a technické závady, o nedodržování požárně bezpečnostních předpisů, ale bohužel také o lhostejnost k zachování národních hodnot, tedy o ztráty v současné době zcela zbytečné, proti nimž bude nutno bojovat všemi prostředky.

Zjištěných žhářství včetně nezjištěných příčin máme nejvýše 19 % ze všech požárů. Prokázaných žhářství různých motivů včetně žhářství jako odrazu zostřeného třídního boje bylo v r. 1949 pouze 5,4 %, nezjištěných příčin 13,5 %.

Jdeme-li po příčinách vzniku požáru, vidíme, že převážná část požárů - 35,66 % - vzniká z nedbalosti: vysypáním žhavého popele do dřevěných bedniček, odhazováním nedopalků cigaret, hořících zápalek a pod. Další velké procento - 11,99 % - připadá na vrub nedospělých dětí, které jen v českých zemích v r. 1949 zapálily ve 446 případech a způsobily škodu ve výši téměř 41 mil. Kčs.

Při těchto požárech bylo 55 osob zraněno a popáleno a 16 jich dokonce uhořelo. Děti nám zapálily 84 obytných budov, 190 zemědělských usedlostí, 95 stohů a polních kůlen, 10 garáží, 58 jiných objektů a v 9 případech lesy. Je zajímavé sledovat stáří dětí, ve které zapalovaly. Tak děti do 2 let zapálily ve dvou případech, od 2 do 3 let ve 4 případech, od 3 do 4 let ve 48 případech, od 4 do 5 let již v 96 případech, od 5 do 6 let v 72 případech. Od 6 do 7 let již jen v 29 případech, od 7 do 8 v 19 případech, od 8 do 10 v 37 případech, od 10 do 12 v 21 případech, a od 12 do 14 již jen v 11 případech.

Jak z přehledu požárů a stáří dětí vidno, zapalují nejvíce děti ve věku od 3 do 6 let, tedy v době bezprostřední péče rodičů, a nelze tedy mluvit o zpustlosti mládeže, nýbrž o nedbalé péči a výchově se strany rodičů. Děti školou povinné zapalují mnohem méně, v čemž nutno spatřovati jasně vliv školské výchovy, a rovněž není bez zajímavosti, že tyto děti školou povinné, pokud zapalují, činí tak ponejvíce v době prázdnin, tedy v době, kdy podléhají opět jen dozoru rodičů.

Zkoumáme-li, proč děti vůbec zapalují, shledáváme, že příčina tkví vždy v nedostatečné nebo chybné výchově dětí nebo v lehkomyslnosti, s jakou jsou děti - zejména v útlém věku - ponechávány samy sobě bez dozoru a s volným přístupem k zápalkám, zapalovačům i jiným zapalovadlům. Řádná péče o děti, vedoucí k zábraně požárů, je prevencí lacinější, která nevyžaduje kromě zvýšené bdělosti, pozornosti a uvědomění žádné zvláštní námahy ani nákladů, a snad jedině proto je tolik opomíjena a zanedbávána.

Co se týče technických závad, bylo by zde možno vyjmenovat celou řadu, omezím se však jen na nejpočetnější, t. j. na krátké spojení. I když se tato příčina uvádí velmi často neprávem a svádí se na ni mnohá jiná trestuhodná nedbalost, lehkomyslnost i žhářství, přece ji nelze přezírati, neboť je opravdu mnoho případů vadné instalace či neodborného zásahu do vedení, které byly skutečně příčinou vzniku ohně.

V r. 1949 bylo přisuzováno v zemích českých 358 požárů se škodou 65,015.000 Kčs elektrickému proudu, kteréžto příčiny možno směle zařaditi mezi nedbalost. K zábraně těchto požárů je bezpodmínečně nutno uspíšit revisi všech elektrických zařízení.

Stavebním závadám se přičítá 5,71 % všech požárů. Ve všech těchto případech se zpravidla zjišťuje rovněž nejen zanedbání, ale i jeho pachatel.

Pouze 1,83 % připadá na tak zv. samovznícení. Velmi početnou příčinou vzniku požáru jsou jiskry z lokomotiv, a to v r. 1949 v 7,47 % a způsobená škoda činí 16,734.471 Kčs v zemích českých. Proti požárům od jisker z lokomotiv můžeme chránit hodnoty jedině přesným a plánovitým dodržováním ustanovení zákona č. 84/37 Sb. o drahách, a to zejména pokud jde o požární prostor. Do požárů zdánlivě nezaviněných, jichž bylo v r. 1949 5,96 %, počítáme v prvé řadě blesky a v době sucha jiskry z komínů a podobně. V zemích českých bylo v r. 1949 celkem 149 požárů způsobených bleskem se škodou 26,978.000 Kčs, z nichž připadá 18 požárů na obytné domy, 102 na zemědělské usedlosti včetně stodol, 8 na tovární a živnostenské provozovny, 19 na ohrady, chaty a stohy a 2 na lesy.