Pokiaľ ide o monopol soľný, tu na začiatku prvej republiky, skôr ako československý štát začal získavať soľ z vlastných prameňov, bola soľ dovážaná poväčšine z cudziny. Prevzatím dvoch solivarov v Prešove a soľných baní v Akne Slatine, ako aj postavením nového výkonného mlyna v Holici pri Olomouci vyrobilo sa u nás ročne okolo 200.000 ton soli. Dnes činí ročná výroba soli z vlastnej suroviny asi 17.000 ton. Táto ťažba má stúpnuť do konca päťročného plánu na 56.000 ton ročne. Hoci v dôsledku úbytku obyvateľstva je dnešná spotreba soli menšia, ostáva úlohou nášho soľného hospodárstva dodať štátu asi 140.000 ton soli rozličných druhov a zaistiť plynulosť tejto dodávky i v prípade nepredvídaných porúch prísunu surovín zo zahraničia.

Soľné hospodárstvo trpelo vždy značnou nejednotnosťou a organizačnou neucelenosťou. Navrhovaným zriadením národného podniku, ktorý by sjednotil a ústredne spravoval ťažbu, výrobu i distribúciu soli, bude tomuto stavu odpomožené.

História monopolu liehového, najmä v období prvej republiky, je najsmutnejším dokladom zneužívania štátnych príjmov proti pracujúcim nanovo sa utvárajúcej hospodárskej sústavy kapitalistickej. V r. 1918 bola ustavená československá komisia liehová, složená zo zástupcov politických strán a záujmových skupín výrobcov liehu. Už od začiatku vycítila agrárna strana politicko-mocenskú dôležitosť liehu vo vtedajšej nanovo sa utvárajúcej hospodárskej sústave. Snažila sa preniknúť a aj prenikla svojimi exponentami do všetkých složiek, ktoré maly vplyv na riadenie liehového hospodárstva. Títo exponenti agrárnej strany zneužívali svojho vplyvu k rozličným finančným machináciám pri ktorých sa osobné a stranícke záujmy stavaly nad záujmy štátu. Hoci známe špiritusové aféry boly síce zlikvidované a osoby ako Kubíček a Prášek zmizly v politickom prepadlišti, agrárna strana neopustila liehové bojište. Agrárna strana presadzovala neúnosné výrobné oprávnenia a štát bol nútený platiť vysoké preberacie ceny za lieh. Tým vzniklo prvé nahromadenie liehu v množstve asi 300.000 hl, čo malo za následok zrušenie československej komisie liehovej.

Vodca agrárnej strany Švehla, aby udržal všetky vlivné pozície agrárnej strany v liehovom hospodárstve, ktoré si vybudoval, postavil sa do čela vlády a dňa 7. októbra 1922 predstavil sa snemovni ako prvý agrárny predseda vlády. Klub komunistických poslancov vtedy vyjadril svoj protest okrem iného tiež tým, že pred ministerského predsedu Švehlu postavil predseda klubu fľašku od denaturovaného špiritusu.

1. septembra 1923 utvorila sa Spoločnosť pre speňaženie liehu. Táto spoločnosť hospodárila na účet výrobcov liehu a štátu odvádzala z docielených prebytkov ujednanú čiastku. Bola to spoločnosť čisto súkromnokapitalistická, sledujúca výlučne záujmy výrobcov liehu, Pritom sa stala politicko-mocenským nástrojom v rukách vodcov agrárnej strany. Odtiaľ pramenily tie veľké zdroje príjmov pre ovplyvňovanie rozličných činiteľov a kupovanie vodcov koaličných strán, odtiaľ pramenil i hospodársko-politický tlak na získanie druhých strán pre agrárnu politiku, najmä k získaniu dediny. Od tej doby sa stala agrárna strana vládkyňou republiky až do mníchovskej zrady. Každá vládna garnitúra, ktorá nastupovala za odstúpivšiu garnitúru, zaváňala korupčným špiritusom.

Spoločnosť pre speňaženie liehu započala svoju činnosť tým, že na základe kartelových smlúv, uzavretých medzi Družstvom hospodárskych liehovarov, ktoré ovládala agrárna strana, a Sväzom priemyslových liehovarov, ktorý ovládaly banky, prevzala nadbytočné zásoby liehu za podstatne nižšie ceny, než aké platia štátna pokladnica výrobcom liehu.

Po vydaní malého liehového zákona č. 86/1932 Sb. bolo hospodárenie s liehom znova sverené Spoločnosti pre speňaženie liehu, hoci štát mohol hospodáriť s liehom sám a na vlastný účet. Proti tomu sa však postavila agrárna strana. V tej dobe došlo k druhému nahromadeniu liehových zásob a tu v záujme udržania vysokej a výnosnej výroby liehu presadila agrárna strana zákonom č. 85/1932 miešanie liehu s pohonnými látkami ku škode štátnej pokladnice, ale v prospech vrecák agrárnych mocipánov.

Spoločnosť bola zrušená 1. októbra 1940, kedy okupanti zaviedli v českých zemiach nemecký liehový monopol s ústredím v Berlíne. Vtedy liehové hospodárstvo muselo predovšetkým plniť úlohy nemeckého vojnového hospodárstva. Na Slovensku ostala v dobe našej národnej poroby v platnosti predmníchovská úprava československého liehového hospodárstva a viedla ju Slovenská liehová spoločnosť v Bratislave. Od oslobodenia prešlo liehové hospodárstvo menšími zmenami, až zákonom č. 30/1946 Sb. zriaďuje sa najmladší štátny finančný monopol ako osobitný orgán finančnej správy. Československý monopol liehový stal sa tak vrcholným orgánom pre riadenie výroby, spracovanie, preberanie, dovoz, vývoz, rozdeľovanie a prideľovanie. Československý monopol liehový zriadený v r. 1945 bol síce účelným štátnym riešením, avšak už po februári 1948 stávala sa požiadavka novej úpravy a organizácie liehového hospodárstva naliehavou štátnou úlohou. Nakoľko niektoré práva, udelené československému monopolu liehovému zákonom č. 30/1946 Sb., prešly postupne do iných ministerstiev a ústredných orgánov národných podnikov, najmä distribúcia, plánovanie výroby a odbytu, ako i tvorba cien, došlo sa ku stavu, kedy už niet osobitných dôvodov, aby bol i naďalej udržaný medzičlánok, Československý liehový monopol, preto predložená osnova navrhuje v § 11 jeho zrušenie.

Pokiaľ ide o monopoly umelých sladidiel a výbušných látok, tu ako výroba, tak i predaj boly už znárodnené a na ich výrobky bola zavedená všeobecná daň, zrušuje osnova iba monopolné predpisy.

Osnova zákona obmedzuje sa na hlavné zásady o budúcej úprave nových národných podnikov, o novej organizácii obchodnej činnosti doterajšieho tabakového monopolu a o budúcej úprave liehového hospodárstva.

Pre výrobný sektor zriadi ministryňa výživy národný podnik, do ktorého činnosti bude náležať pestovanie tabaku ako prvovýroba a ďalšie spracovanie tabakových surovín.

Obchodná činnosť Československého tabakového monopolu bude už podľa svojej povahy začlenená do niektorého obchodného podnikania v pôsobnosti ministra vnútorného obchodu. Veľkoobchodná činnosť tabakového monopolu, to jest prevádzka dnešných skladov tabaku, bude zapojená do veľkodistribučného podniku a pokiaľ ide o činnosť maloobchodnú dnešných predajní tabaku, dôjde i tu k určitej novej organizácii tak, aby to odpovedalo požiadavkám našej cesty k socializmu a aby záujmy konzumentov neboly v žiadnom prípade poškodené. Taktiež i doterajšie monopolné hospodárenie so soľou bude postavené na princíp podniku národného. Nový národný podnik pre hospodárenie so soľou sústredí v sebe činnosť, ktorá bola dodnes značne roztrieštená.

Pre hospodárenie s liehom nebude zriadený nový národný podnik. Tu dôjde iba k zrušeniu dnešného monopolu liehového a k prevedeniu jeho činnosti podľa povahy, a to buď na ústredný orgán národného priemyslu výživy, alebo na samotné Ministerstvo výživy. Pre národné podniky zriadené podľa tohto zákona budú platiť obdobné predpisy dekrétu prezidenta republiky č. 101/45 Sb. o znárodnení priemyslu potravinárskeho.

Pokiaľ ide o pomery zamestnancov, ktorých sa tento zákon dotýka, budú upravené v súlade s pomerami zamestnancov iných národných podnikov.

Novou úpravou hospodárenia s predmetmi štátnych monopolov stanú sa bezpredmetnými i právne predpisy týchto monopolov sa dotýkajúce. Tieto predpisy zákon zrušuje. Pokiaľ monopolné predpisy boly zamerané na výnosovú stránku, budú nahradené predpismi o všeobecnej dani.

Vládny návrh zákona (tlač č. 456) o úprave hospodárenia s tabakom, soľou a liehom a o zrušení štátnych finančných monopolov bol prerokovaný vo výbore hospodárskom dňa 26. apríla 1950 a rozpočtovom dňa 27. apríla 1950.

Doporučujem slávnemu Národnému shromaždeniu, aby prijalo vládny návrh zákona podľa zpráv oboch výborov. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Török: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 5. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého bodu denního pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru rozpočtového

a) o státních závěrečných účtech republiky Československé za rok 1946, 1947, 1948 a

b) o vládních návrzích usnesení, jimiž Národní shromáždění uděluje souhlas podle čl. XI fin. zák. č. 59/1946 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946, podle § 10 fin. zák. č. 234/1946 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947, podle § 12 fin. zákona č. 215/1947 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 469).

Zpravodajem je posl. Janouš, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janouš: Paní a pánové!

Státní závěrečné účty za roky 1946, 1947 a 1948 jsou číselným vyjádřením našeho snažení nejen v oboru výstavby národního hospodářství, nýbrž i vyjádřením našich snah o výstavbu nového lidově demokratického státu, vyvíjejícího se ve stát socialistický. Jsou to účty těžkých poválečných začátků. K velikým válečným škodám na životech a na národním majetku se přidružily další miliardové škody, způsobené nebývalým suchem. A nejen to. Státní závěrečné účty ve svých číslicích obrážejí i třídní zápasy a snahy reakce o využití těžkostí, její přípravy na zvrat, na likvidování systému lidové demokracie, na návrat kapitalismu.

Kromě toho ve výsledných hospodářských číslech hospodaření se projevuje také neustálá, nezištná bratrská pomoc Svazu sovětských socialistických republik, poskytnutá nám hlavně v období sucha i u příležitosti jiných přechodných obtíží.

Proto rozpočtový výbor při projednávání závěrečných účtů nezkoumal dosažené účiny co do správnosti jednotlivých položek a jejich vztahů k příslušným státním rozpočtům, nýbrž právě v souvislosti s celkovým vývojem našeho národního hospodářství a celého politického života. Z tohoto zorného úhlu byly jednotlivé položky závěrečných účtů posuzovány a zkoumány. Též i samy státní rozpočty, jejich schematické sestavení, byly podrobeny určité kritice. To platí zejména o rozpočtu na r. 1946, kdy - nepřihlížíme-li k nedostatečným a nedokonalým pomůckám pro přibližně správné sestavení rozpočtu - byl státní rozpočet rozdělen na rozpočet řádný a mimořádný. Tak byly vlastně dva rozpočty a na každý se hospodařilo odděleně. Rozpočet byl tak učiněn nepřehledným a tím také ztížena i kontrola hospodaření podle rozpočtu.

Prvou znárodňovací etapou bylo dosaženo znárodnění bankovnictví a rozhodující části těžkého, klíčového průmyslu. Téměř nedotčen zůstal velkoobchod a lehký průmysl. Zástupcům reakce, skrytým uvnitř stran Národní fronty, se podařilo prosadit takové sestavení rozpočtu a provádění takové daňové politiky, která nejen že byla výhodná pro kapitalistické podnikatele, ale umožňovala i daňové úniky. Taktéž politika vývozu a dovozu, prováděná tehdejšími ministry zahraničního obchodu, podporovala soukromé podnikatele, byla dělána v jejich zájmu a umožňovala kromě bezpracných a tučných výdělků i devisové a kapitálové úniky za hranice. Černý trh byl dalším zdrojem příjmů, které unikaly jakémukoliv daňovému postihu.

Volby konané v květnu 1946 přinesly velké vítězství KSČ. To se projevilo i ve složení vlády Národní fronty, v jejíž čelo byl ponejprv postaven příslušník KSČ, dnešní president republiky s. Klement Gottwald. To mělo ihned v zápětí vzestup důvěry pracujících mas v reálnost budovatelského vládního programu. Výrobnost stoupala a do konce r. 1946 bylo zhruba dosaženo 71 % předválečné průmyslové výroby. Poměry se vcelku rychle konsolidovaly. Příchod dr Dolanského do ministerstva financí pomohl i rychlému konsolidačnímu procesu v naší finanční a daňové politice. Tak i výsledky hospodaření podle rozpočtu, jak dokazuje státní závěrečný účet za r. 1946, jsou příznivější, než rozpočet předpokládal.

Úhrnný objem státního rozpočtu v obou rozpočtech ve všech třech skupinách na straně výdajů byl stanoven částkou 64.000,719.800 Kčs. Podle státního závěrečného účtu bylo vydán ve všech skupinách obou rozpočtů 63.920,627.770,60 Kčs, to je tedy proti preliminované částce výdajů o 80,092.029,40 Kčs méně.

Úhrnný objem příjmů byl očekáván ve všech skupinách v obou rozpočtech v částce 37.792,103.600 Kčs. Naproti tomu bylo dosaženo celkem 53.331,432.540,17 Kčs, tedy proti předvídané částce podle rozpočtu o 15 miliard 539,328.940,17 Kčs více.

Rozhodný vliv na zvýšení příjmů měl výnos daní a dávek. Přímé daně vynesly o 11 miliard 949,825.775,25 Kčs více. Bylo to také proto, že tyto daně byly dodatečně vyměřeny za roky 1943-1945. Daň z obratu vynesla v důsledku zlepšení hospodářských poměrů o 1 miliardu 194,290.679,55 Kčs více. Poplatky vynesly více především zásluhou zvýšeného objemu dopravy o 1.743,361.655,20 Kčs. Odvody státních podniků byly proti preliminované částce o 1.501,131.939,25 Kčs vyšší. Proto konečný výsledek hospodaření v r. 1946 skončil - místo předpokládaného schodku ve všech třech skupinách obou rozpočtů ve výši 26 miliard 208,616.200 Kčs - schodkem v částce 10.589,195.230,43 Kčs. Je tedy skutečný schodek nižší proti schodku předpokládanému o 15.619,420.969,57 Kčs.

Ještě k charakteristice r. 1946 bych chtěl za prvé říci, že legislativními úpravami byla provedena očista berní soustavy a že bylo přikročeno k právnímu sjednocení daňové soustavy na celém státním území. I když tato očista a sjednocení znamenaly jisté zjednodušení, neznamenalo toto zjednodušení žádnou daňovou reformu. Za druhé, i když vcelku byly výdaje proti rozpočtu o více než o 80 mil. Kčs nižší, byly překročeny některé výdajové položky, které podle finančního zákona na rok 1946 vyžadují dodatečného souhlasu Národního shromáždění. Jejich podrobné rozvedení a vyčíslení je obsaženo ve vládním návrhu usnesení, tisk 297.

Jak rozpočet na r. 1946, tak hlavně rozpočty na r. 1947 a 1948 byly rozpočty obnovy národního hospodářství a jako takové je musíme posuzovat, a to nejen v podrobnostech, ale i každý jednotlivě v jeho celku a rovněž i všechny v souhrnu. Rok 1946 byl ještě rokem neplánovaného hospodářství, kdežto r. 1947 a 1948 byly roky hospodaření, které bylo u nás prvně hospodařením plánovaným, nazvaným dvouletým hospodářským plánem.

Dvouletý hospodářský plán obnovy byl slavnostně odhlasován v Ústavodárném Národním shromáždění všemi poslanci, t. j. celou Národní frontou dne 28. října 1946. Reakce se z počátku smála a prohlašovala pokus o plánování za nesmyslný a neuskutečnitelný. Pak, když viděla, že se plán daří, počala přímo sabotovat. Na pomoc jí přišlo sucho, a tak na radu bývalého protektorátního ministra dr Feierabenda si z katastrofálního sucha, které postihlo naše země, chtěla učinit svého spojence. Feierabend a po něm ostatní výtečníci razili heslo: "Čím hůře, tím lépe". Ke spekulaci se suchem přidali i demagogii se zvýšením platů státním zaměstnancům a tak chystali útok i na pevnost naší měny.

Jejich pokusy byly pracujícím lidem odmítnuty, ale v boji o milionářské dávky, jejichž výnosu mělo býti plně použito na pomoc postiženým zemědělcům, se jim podařilo tyto dávky tak zeslabit, že jejich výnos ani po únorovém zlepšení zákona nemohl přinést do státní pokladny tolik, aby to stačilo na krytí výdajů na pomoc postiženým zemědělcům. O hospodaření "suchofondu" jsem podrobně hovořil v rozpočtovém výboru a nebudu proto čísla opakovat. V tomto kritickém období, kdy nám hrozil hlad nebo za pomoc ze Západu strčení hlavy do chomoutu Marshallova plánu a tím podřízenost a závislost na Americe, poskytl nám svou nezištnou a bratrskou pomoc SSSR. Tehdejší ministerský předseda, dnešní president s. Klement Gottwald na svém zájezdu do Moskvy sjednal dalekosáhlou pomoc, která byla později na naše přání ještě zvýšena. Tak nás SSSR svou pomocí zachránil nejen od hladu, ale pomohl nám zachránit i naši nezávislost.