Předseda dr John.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, Richter, Procházka, Valo,
David.
Členové vlády: náměstek předsedy
vlády dr Ševčík; ministři
Nosek, dr Nejedlý, Kopecký, Petr,
dr inž. Šlechta, dr Neuman, inž.
Jankovcová.
213 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji 45. schůzi Národního
shromáždění.
Užší předsednictvo usneslo se dne 27.
dubna 1950 na tomto denním pořadu:
1. Společná zpráva výborů kulturního
a ústavně-právního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 438) o vysokých školách
(tisk 453).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu ústavního
zákona (tisk 464)) o úpravách v organisaci
veřejné správy (tisk 470).
3. Společná zpráva výboru branného
a bezpečnostního, výboru sociálně-politického
a zdravotnického a výboru rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 445)
o sociálním zabezpečení osob povolaných
k službě v branné moci a jejich rodinných
příslušníků (tisk 458).
4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 446) o dani ze samostatné
činnosti (tisk 462).
5. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 447) o dani z literární
a umělecké činnosti (tisk 463).
6. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 451)
o užívání a změně jména
a příjmení (tisk 466).
7. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 449)
o provozu na veřejných silnicích (tisk 465).
8. Zpráva výborů hospodářského
a ústavně-právního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 448) o úpravě
podnikání v silniční dopravě
(tisk 468).
9. Zpráva výborů hospodářského
a ústavně-právního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 452) o telekomunikacích
(tisk 467).
10. Zpráva výboru zemědělského
k vládnímu návrhu zákona (tisk 450)
o hospodaření lesními semeny a sazenicemi
(tisk 461).
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Nebyly.)
Námitek není.
Podle § 24, odst. 1 jednacího řádu rozhodne
Národní shromáždění o
pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.
Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržený pořad je
tedy schválen.
Přistoupíme k projednávání
prvního bodu pořadu, jímž je
1. Společná zpráva výborů
kulturního a ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 438)
o vysokých školách (tisk 453).
Zpravodajem je posl. dr Julius Dolanský. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Julius Dolanský: Paní
předsedkyně, páni ministři, paní
a pánové!
Předstupuji před slavné Národní
shromáždění, abych podal jménem
výboru kulturního a ústavně-právního
společnou zprávu k vládnímu návrhu
zákona o vysokých školách (tisk 438
a 453). Máme projednat jeden z nejvýznačnějších
zákonů na poli kulturním. V duchu Ústavy
9. května chceme upravit tímto zákonodárným
aktem novou, lepší a jednotnou organisaci československých
vysokých škol. Naše lidová demokracie
dosáhla a dosahuje už ve druhém roce Gottwaldovy
první pětiletky při budování
socialismu jedinečných hospodářských
a politických úspěchů. Na všech
stranách zaznamenáváme také nikdy
nebývalý kulturní rozvoj. Vzdělání
a osvěta pronikají do nejširších
lidových mas. Přejeme si, aby se tímto předloženým
návrhem zákona o vysokých školách
náš nový kulturní rozmach ještě
více posílil a zabezpečil.
Dovolte, abych hned předem řekl, že tu jde
o zákon v pravém slova smyslu revoluční.
Logicky se jím vyvrcholuje celková školská
reforma, jak vyplynula z epochálního podnětu
pana ministra školství, věd a umění,
dr Zdeňka Nejedlého. Také tímto
navrženým zákonem se má uskutečnit
plán jednotné školy, rozčleněné
podle vzoru Komenského na 4 stupně, nepočítáme-li
v to školství mateřské. Po všech
našich školách žádáme, aby
nám vychovávaly nového člověka,
člověka vpravdě svobodného a socialistického.
Závidíme naší mládeži, že
má štěstí vyrůstat už v
docela jiných podmínkách, než jsme rostli
my za časů kapitalistického rozvratu a buržoasní
zvůle. Nikdy doposud v celých našich více
než tisíciletých dějinách jsme
neměli takový počet škol všech
stupňů a tolik prostředků k všestrannému
vzdělání jako dnes, kdy si u nás vládne
lid sám. Omezíme-li se jenom na oblast vysokých
škol, už pouhé srovnání několika
čísel ukazuje, co tu dovedla vytvořit naše
lidová demokracie za necelých 5 let. Na konci první
republiky, v posledních letech před mnichovskou
zradou ve školním roce 1937/38 bylo v celém
Československu 13 vysokých škol s 21.000 posluchači.
Tohoto rekordního čísla dosáhla naše
vládnoucí buržoasie za 20 let svého
panování, a i tyto vysoké školy prohrála
a pohřbila hanebnou kapitulací před Hitlerem,
který, jak známo, všechny české
vysoké školy uzavřel, rozkradl a zničil.
Po květnu 1945 jsme stáli před úkolem
vybudovat všecko naše vysoké školství
znovu od základu. Naše mladá lidová
demokracie nejenom obnovila všecky staré dřívější
školy, připojila k nim ještě školy
další, a tak máme dnes místo 13 už
21 vysokých učilišť, t. j. přes
161% předmnichovského stavu. A počet posluchačů
se na nich téměř ztrojnásobil; proti
původním 21.000 je jich dnes téměř
60.000.
Takové možnosti dává české
a slovenské mládeži lidově demokratická
republika Gottwaldova. Je vládou lidu a pro lid. Kde dříve,
do Mnichova, mohl jít na vysokoškolské studie
jenom jeden vyvolenec, tam dnes studují na našich
vysokých školách 3 studenti, a vůbec
to už není zlatá mládež bohatých
rodin nebo hladová studentská bída, jakou
my jsme se na vlastní pěst probíjeli. Za
štědré podpory státních stipendií
mohutní neustále příliv studentstva
z rodin dělnických a z řad drobného
rolnictva - věc dříve neslýchaná.
Brány nejvyššího vzdělání
se dokořán otevírají opravdu všem
mladým nadaným lidem.
Rozumí se samo sebou, že za takových okolností
veškerá naše péče musí směřovat
a směřuje k tomu, aby vzrůstající
kvantitě odpovídala také vzestupná
kvalita. Chceme nejenom více inteligence, ale také
inteligence lepší. Lidová demokracie, socialismus
a komunismus potřebují co nejvíce vzdělaných
lidí s vyšší úrovní odbornou
i politickou. Hluboké přeměny v celkové
struktuře společnosti se musí nutně
odrazit také v rostoucí národní vzdělanosti
a v dokonalejší lidové osvětě.
Nesmírná zásluha marxismu-leninismu je právě
v tom, že přeměnil socialismus, jak praví
soudruh Stalin, ze snů o lepší budoucnosti
lidstva ve vědu. Věda, umění a kultura
vůbec jsou důležitým nástrojem
a pomocníkem při výstavbě socialistické
společnosti. Pomáhají organisovat, mobilisovat
a přetvářet život nejširších
lidových mas. Ano, potřebujeme takovou vědu,
takové umění a kulturu vůbec, která
by byla spjata co nejúžeji s životem, životu
sloužila a rozvíjela jej. Toto poslání
může plnit jenom tehdy, když budou věda
a umění spojeny co nejtěsněji s praktickou
činností, s pronikavou a aktivní znalostí
skutečných životních potřeb společnosti.
Jedním ze základních požadavků
vědeckého socialismu je bezpodmínečně
spojení theorie a praxe, jejich jednota. V boji o utvoření
nového, lepšího socialistického člověka
připadá právě proto veliký
úkol vysokým školám a vysokoškolské
inteligenci. Už Komenský ukazoval, že školou
dokonale účelnou je taková škola, která
je pravou dílnou lidí, dílnou lidskosti.
Proto požadoval, aby byla jedna a táž methoda
při vyučování všech věd,
a sám se pokusil také takovou methodu vynalézt.
Dnes máme daleko lepší, dokonalejší
a všestrannější methodu, jak uskutečnit
štěstí a blaho všeho lidstva. Je to učení
všech učení a umění všech
umění, marxismus-leninismus. Buržoasie nikdy
nedovedla plně ocenit a uplatnit návod Komenského
pro jednotnou výchovu na školách ve prospěch
rozvoje lidské společnosti. Teprve vědecký
socialismus Marxův a Engelsův, Leninův a
Stalinův ukazuje už naší lidové
demokracii jedině správnou cestu, jak rozšířit
světlo vzdělání do nejširších
lidových vrstev. A dovolte, abych při této
příležitosti citoval slova presidenta republiky
a předsedy KSČ s. Klementa Gottwalda z IX.
sjezdu KSČ: "Zkušenost nás učí,
že pro budování socialismu si musí pracující
lid vytvořit a vychovat vlastní inteligenci, pocházející
z jeho středu a s ním třídně
a ideologicky spjatou... Naše školy, zejména
střední a vyšší, musí lidově
demokratické republice vychovávat lidi věrné
a věci lidu a národa oddané. Pro reakci není
na našich školách místa. Vedle prohloubení
školení odborného musíme naši novou
inteligenci v kursech i ve školách vychovávat
v duchu nejpokrokovějšího světového
názoru, v duchu dialektického a historického
materialismu, v duchu marxismu a leninismu." - Tolik Klement
Gottwald.
Ano; všechny naše vysoké školy se mají
stát takovýmito ohnisky a pevnou základnou
pro šíření opravdové vědy.
Naší mladé inteligenci, vyrostlé z řad
dělnictva, drobného rolnictva a pracujícího
lidu vůbec, se musí dostat nejlepšího
vzdělání odborného i politického.
K tomu směřuje vládní návrh
zákona o vysokých školách. Podle něho
chceme přímo uložit naší lidově
demokratické republice, aby zřizovala vysoké
školy a pečovala o ně. Má se zajistit
také na tomto poli neustálé zlepšování
životních podmínek a kulturní úrovně
našeho lidu, stejně jako rozvoj vědy a umění
pro budování socialismu v naší vlasti,
jak říká § 1. Nejschopnějším
synům a dcerám pracujícího lidu chceme
tím zabezpečit přístup k nejvyšším
stupňům vzdělání se zřetelem
k potřebám a prospěchu celku.
Prvním a nejpřednějším úkolem
vysokých škol jako škol nejvyššího
stupně je ovšem vychovávat odborně i
politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné
lidově demokratické republice a oddané myšlence
socialismu. Ale kromě toho žádáme také
po našich vysokých školách, aby učily
tvořivě vědecky a umělecky pracovat,
samostatně tvořit ve vědách i umění.
Jedině v tom je záruka ustavičného
rozvoje kultury, socialistické obsahem a národní
formou. Jako třetí úkol ukládáme
našim vysokým školám, aby si neponechávaly
výsledky své práce jenom samy pro sebe a
pro své příslušníky. Podle navrženého
zákona musí vysoké školy nadále
také účinně spolupracovat na šíření
vědy a umění mezi lidem. To je novinka. A
revoluční novinka. Odstraňujeme tím
poslední přehrady mezi šťastnými
majiteli nejvyššího vzdělání
a mezi širokými vrstvami pracujícího
lidu. Ani nejvyšší výboje kultury nesmějí
nadále zůstat jenom výsadou studované
inteligence. V socialistické společnosti se už
nikdy nemůže opakovat stížnost takového
Petra Chelčického, samorostlého lidového
myslitele, který kdysi právem káral "roty
mistruov kolejských", t. j. tehdejší universitní
profesory, že se povyšují nad lid a stavějí
se proti lidu.
Obracím se k vám, Magnificence, pánové
rektoři všech našich českých a
slovenských vysokých škol. K vám, Spectabiles
děkani fakult! I k vám, soudruzi a kolegyně
studenti, zástupcové naší veškeré
akademické obce! Přišli jste mezi nás
do Národního shromáždění,
abyste byli svědky projednávání tohoto
zákona. Obrovské, nekonečné a odpovědné
pole nové činnosti se otvírá všem
nám, vysokoškolským pracovníkům.
Bereme na sebe trojí úkol: Nejenom vychovávat
nové odborníky a uvědomělé
občany naší lidově demokratické
vlasti. Chceme je také vést k samostatné
tvůrčí aktivitě. A zavazujeme se před
tímto Národním shromážděním,
že budeme spolupracovat ze všech sil na šíření
vědy a umění mezi lidem. Myslím, že
mohu prohlásit jménem celé naší
akademické obce: Povinnosti, které od nás
očekává naše lidově demokratická
republika, splníme. Vynasnažíme se podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí,
aby se také všechny české a slovenské
vysoké školy staly nejlepšími učitelkami
nové socialistické inteligence, věrné
spolubojovnice dělnické třídy v úsilí
o výstavbu socialismu a o zabezpečení světového
míru. (Potlesk.)
Ze srdce proto vítáme také všechna další
ustanovení navrhovaného zákona. Radujeme
se, že jeho osnova poskytuje náležitou pružnost
a pohyblivost v organisaci vysokého školství
u nás. Ty tam jsou doby, kdy pro vznik každé
nové vysoké školy bylo třeba sestavovat
zvláštní zákon. Rozhodli jsme se, že
chceme dále a směleji vpřed k vybudování
socialismu v naší vlasti. Pověřujeme
proto přímo vládu, aby rozhodovala o počtu,
rozsahu a sídle vysokých škol. Jejich síť
bude možno nadále řídit a upravovat
vždycky včas a v souhlase s plánovanými
potřebami hospodářské a kulturní
výstavby státu. Bude-li kde třeba zřídit
na př. vysokou školu těžkého průmyslu,
nic nám nestojí v cestě, aby takováto
škola byla ihned podle tohoto zákona založena.
Také v tom se obráží přímo
skvěle, jak hluboko a pronikavě zasáhla ve
svých blahodárných důsledcích
lidově demokratická revoluce. I v základní
organisaci vysokých škol vede k dalšímu
zlidovění, k další demokratisaci naší
národní vzdělanosti.
Vrchní správa vysokých škol a dozor
na ně přísluší ovšem ministru
školství, věd a umění. Ten má
také osobní odpovědnost.
Ale předložený návrh zákona zavádí
další novinku, která má výsostně
demokratický smysl v duchu zásady kolektivní
spolupráce: Jako poradní, iniciativní a koordinační
sbor ministra školství, věd a umění
se zřizuje pro studijní, organisační,
personální a hospodářské záležitosti
vysokých škol zvláštní Státní
výbor pro vysoké školy. Bude se vyjadřovat
o všech zásadních věcech a důležitých
opatřeních na vysokých školách
a bude pečovat o jejich vědeckou a uměleckou
úroveň. Osnova zákona přesně
stanoví složení tohoto Státního
výboru. Přiměřené zastoupení
v něm budou mít Slováci, sdružení
ještě zvláště v samostatnou odbočku
Státního výboru pro vysoké školy
na Slovensku. Chtěl bych výslovně zdůraznit,
že navrhovaný vysokoškolský zákon
se ovšem vztahuje na celé státní území
ČSR a zcela jistě přispěje k vyrovnání
kulturní úrovně obou našich národů.
Jako už naše první hospodářská
pětiletka odstraňuje hospodářskou
nerovnoměrnost všech krajů republiky intensivní
industrialisací Slovenska, tak i tímto vysokoškolským
zákonem zajišťujeme organický a spravedlivý
růst nové mladé inteligence ze všech
končin našeho státu.
Paní a pánové, dovolte, abych pověděl
za všecky nás, příslušníky
starších pokolení, jedno tajné, ale
bohužel už neuskutečnitelné přání:
Chtěl bych být znovu studentem. Nahlédněte
jenom do třetí části navrhovaného
zákona! Sami se přesvědčíte,
jak je postaráno o naše studentstvo. O jejich přijetí
na vysoké školy už nerozhoduje bohatá
kapsa zámožného tatínka nebo mladistvě
hrdinská vůle odvážných jednotlivců,
získat nejvyšší vzdělání
za cenu bídy a odříkání. Studenti
budou přijímáni jenom podle svých
schopností a se zřetelem k plánovaným
hospodářským, sociálním a kulturním
potřebám státu. Stát se o ně
stará po stránce sociální, zdravotní,
kulturní i mravní. Žádá od nich
za to, aby pracovali ze všech sil, aby splnili co nejlépe
studijní plán a stali se tak odborně i politicky
vyspělými budovateli socialismu. Už od roku
1945 se ovšem leccos z toho fakticky uskutečňovalo.
Dnes se to zajišťuje zákonem. Pro zvláště
nadané absolventy navrhuje osnova zřízení
nové instituce "vědecké a umělecké
aspirantury". Tu se učíme od sovětského
vzoru. Chceme tím umožnit těm mladým
lidem, kteří jsou obzvlášť nadáni
pro tvůrčí vědeckou nebo uměleckou
práci, aby se dále vzdělávali na státní
útraty jeden až tři roky pod vedením
svého profesora ve svém oboru na vysoké škole.
Absolventům zákon zaručuje, že se jim
dostane i titulů a hodností. Jsou proto naprosto
zbytečné a jalové strachy, které už
předem u nás šířila zlovolná
reakce, jako by prý měly být akademické
"tituly" zrušeny. Budeme mít i nadále
lékaře, právníky, inženýry,
profesory atd. Akademická hodnost bude udílena zpravidla
ve dvou stupních, takže význam doktorského
titulu se tím po vzoru sovětských doktorů,
učenců nejvyšší kvalifikace, ještě
nekonečně posílí.
Navrhovaná organisace vysokých
škol se ovšem pronikavě dotýká
i vysokoškolského učitelstva. Také tu
zavádí lepší a pružnější
postup. Odstraňuje přežitek dosavadních
"mimořádných profesur" a "soukromých
docentů". Zřizují se nové kategorie
učitelských sil: docenti, odborní asistenti
a odborní instruktoři. Všichni budou za svou
práci náležitě placeni. Profesorům
se dostane cti, že je bude jmenovat na základě
jejich vynikající odborné způsobilosti
president republiky, docenty pak ministr školství,
věd a umění. Rozumí se, že to
musí být vždycky ti nejlepší z
nejlepších. Za jejich vysokou kvalitu ručí
Státní výbor pro vysoké školy,
z něhož budou vycházet příslušné
návrhy na jmenování nebo pověření.
Zákon dává ministru školství,
věd a umění také plnou možnost,
aby na návrh Státního výboru ustanovil
a po případě měnil působiště
profesorů a docentů na vysokých školách,
stejně jako jim určuje jejich učitelskou
činnost v rámci jejich vědního nebo
uměleckého oboru. Dosavadní zásada
nesesaditelnosti vysokoškolských profesorů
se tím ruší. Každý z nás
bude pracovat tam, kde toho vyžadují naléhavé
potřeby státu - podobně jako příslušníci
všech ostatních kategorií veřejných
zaměstnanců. Jsem přesvědčen,
že všichni se vynasnažíme radostně
a nadšeně plnit své čestné poslání
vysokoškolských učitelů, ať nás
naše lidově demokratická republika povolá
kamkoliv.