Socialistická zásada kolektivní spolupráce a vzájemné kontroly vyžaduje, aby také z našich vysokých škol navždycky zmizela stará isolovanost jednotlivých odborníků. Proto podle reformy už zavedené sdružují se učitelé téhož vědeckého nebo uměleckého oboru nebo i několika oborů úzce příbuzných na fakultě do pracovních skupin, zvaných "katedry". Předloženým zákonem se má tento nynější stav legalisovat. Za činnost těchto kateder bude odpovídat vedoucí profesor katedry. On také řídí všecku její výchovnou a vědeckou nebo uměleckou práci. Ručí za odbornou i politickou vyspělost kádrů. O výchovu vědeckého nebo uměleckého dorostu je ještě zvláště postaráno samostatnými vědeckými a uměleckými ústavy.

Z celého ducha navrhovaného zákona vyplývá jasně dvojí stěžejní zásada: princip socialistické kolektivity, vzájemné pracovní družnosti, kritiky a sebekritiky, a na druhé straně princip individuální, osobní odpovědnosti za svěřenou a vykonanou práci. Obě tyto zásady jsou vtěleny také do nově navrhované organisace vedení a správy vysokých škol. V čele každého vysokého učení bude stát rektor, jmenovaný presidentem republiky na období tří studijních let. Jeho náměstky budou dva prorektoři. O zásadních školských otázkách bude rozhodovat rada příslušné vysoké školy. Pro její správu se zřizuje rektorský úřad (rektorát) v čele s tajemníkem. Obdobně mají být organisovány také jednotlivé fakulty vysokých škol s děkanem. Teprve nyní se uskutečňuje starodávná zásada "společenství všech učitelů a studentů", "universitas magistrorum et discipulorum". Teprve za vlády lidu na naší společné cestě k socialismu stávají se všecky vysoké školy u nás v pravém smyslu slova "universitami", t. j. pracovním kolektivem soudružného bratrství v ustavičném úsilí o pokrok a mír.

Řada přechodných a závěrečných ustanovení navrhovaného zákona zajišťuje hladký přechod do nových poměrů vysokoškolského života.

Kulturní výbor a ústavně-právní výbor Národního shromáždění projednaly na svých schůzích dne 26. a 27. dubna t. r. podrobně a pečlivě celou osnovu zákona o vysokých školách. Oba výbory se jednomyslně usnesly doporučit ji Národnímu shromáždění ke schválení v plném znění a jenom s jedinou věcnou změnou: slovo "ministry" je třeba nahradit slovy "členy vlády", a to na konci § § 17, 19 a 37 a ve třetí řádce § 20.

Paní a pánové, předkládáme vám návrh zákona, který zapíná organisaci českého a slovenského vysokého školství do všech ostatních vymožeností lidově demokratické revoluce. Odstraňuje z našich nejvyšších učilišť všecky zbytky zkostnatělého středověku a lživého buržoasního liberalismu. Namísto ilusorní "autonomie" řadí se jím všecky naše vysoké školy uvědoměle a radostně do jednotného společenství pracujícího lidu, aby společně s ním sloužily podle týchž zásad a zákonů stejnému cíli: co nejrychlejší výstavbě socialismu v naší vlasti. Tímto zákonem chceme dát všem vědcům a umělcům na vysokých školách největší a nejkrásnější, opravdu akademickou svobodu: pracovat po boku dělnické třídy a za jejího vedení, po boku rolnictva a pracující inteligence stále více pro štěstí a blaho celku. Může být lepší a krásnější svobody, nežli je svoboda pravdy a pokroku? Naše společná cesta k socialismu nestrpí žádných nepravd a polopravd, žádných lží a výmyslů, žádných skrytých ani otevřených pokusů reakce o zvrat poměrů pod jakoukoli rouškou předstírané "akademické svobody" na vysokých školách. Je jenom jedna pravda a jedna svoboda - to je svoboda lidu a pravda lidu.

Také pro naše vysoké školy nadchází doba, o níž řekl Bedřich Engels: "Převzetím výrobních prostředků společností bude odstraněna výroba zboží a tím i panství výrobku nad výrobci. Anarchie ve společenské výrobě bude nahrazena plánovitou cílevědomou organisací. Boj o individuální existenci přestane. Tím teprve vystoupí člověk v jistém smyslu definitivně z říše zvířecí a přestoupí ze zvířecích podmínek existence do podmínek skutečně lidských. Životní podmínky obklopující lidi a dosud je ovládající budou nyní podrobeny panství a kontrole lidí, kteří se tak stanou po prvé vědomými, skutečnými pány přírody, protože se stanou pány svého vlastního společenského bytí... Objektivní, cizí síly které dosud ovládaly dějiny, vstoupí pod kontrolu lidí samých. Teprve pak budou lidé s plným vědomím sami tvořit své dějiny, teprve pak budou mít společenské příčiny, uváděné jimi do pohybu, převážně a v stále rostoucí míře účinky jimi chtěné. Je to skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody."

Pevně věřím a jsem z hloubi duše přesvědčen, že na této společné cestě všeho pokrokového lidstva k opravdové svobodě a ke skutečnému lidství nebudou chybět ani československé vysoké školy. (Předsednictví se ujal předseda dr John.)

Když více než před 600 lety zakládal Karel IV. naši první vysokou školu, universitu Karlovu, výslovně se tehdy dovolával vzoru nejpokrokovějších učilišť tehdejší doby, vysokého učení pařížského a bolognského. Za 600 let se těžisko kulturního světa přesunulo. Ani my dnes v návrhu nové organisace vysokých škol nejsme sami. Těžíme z našich vlastních nejlepších tradic a zkušeností, předznamenaných jménem Komenského. Jdeme ruku v ruce s nejosvědčenějšími výsledky vysokoškolské organisace v zemích lidových demokracií. Ale i v nové úpravě našich vysokých škol na cestě k socialismu jsme se nejvíce naučili od zkušeností nejpokrokovější vědy světa, od Sovětského svazu.

Jestliže vás, paní a pánové, jménem výborů kulturního a ústavně-právního nakonec prosím, abyste přijali tento vládní návrh zákona o vysokých školách, vzdávám znovu náš společný hold sovětské vědě, sovětskému umění a sovětské kultuře. Náš dávný akademický pozdrav "Vivat, crescat, floreat" nechť patří tentokrát věrnému a věčnému přátelství také kulturní spolupráce československé a sovětské a těm, kteří jsou na prospěch světového míru a kulturního rozkvětu jeho nejpevnější zárukou: presidentu republiky Klementu Gottwaldovi a generalissimu Stalinovi! (Dlouho trvající potlesk.)

Předseda: Ke slovu se přihlásil pan ministr školství, věd a umění dr Zdeněk Nejedlý. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr dr Nejedlý (uvítán povstáním a dlouho trvajícím potleskem): Slavná sněmovno, páni poslanci, paní poslankyně!

Od přijetí nového základního školského zákona Národním shromážděním uplynula 2 léta. Přijali jsme tenkrát nový školský zákon, zákon o jednotné škole, jehož účinek - myslím - vidíme dnes již všichni, zejména na venkově.

Dnes předkládá vláda Národnímu shromáždění další důležitý školský zákon, který doplňuje o poslední stupeň naši školskou soustavu. Je to zákon o vysokých školách. Po krásných slovech pana zpravodaje nemusím zde již vyzvedat význam vysokých škol v lidově demokratické republice. My socialisté jsme první, kteří světový názor zakládají na vědě. Odtud ten veliký rozmach vědy v socialismu. Proto nám musí nesmírně záležet na stavu vysokých škol, jako hlavních pěstitelích vědy, které nám vychovávají mládež pro další vědeckou práci. Na druhé straně si musíme říci, že žádná kategorie škol netrpěla tolik konservatismem, jako právě vysoké školy. Na národních školách se již dávno dály přeměny, kdežto vysoké školy zůstávaly pořád stejné.

Pan zpravodaj se zmínil o šestistyletém jubileu Karlovy university, které jsme slavili před dvěma lety. Při tomto jubileu jsme se chlubili, že jsme 600 let zachovali v podstatě soustavu pražské university. Myslím, že by bývalo bylo třeba vyvodit z toho i druhý důsledek, že je totiž jistě čas, abychom postavili i naše vysoké školy na jiný základ. Doba, která úplně změnila celý svět a celý život, musí se také odrazit ve vysokých školách. Proto vláda předkládá tento zákon. Upozorňuji i s hlediska resortního, že zákon neřeší ještě všechny otázky. Je zde otázka klasifikace vědy - my dnes přece hodnotíme a sestavujeme vědy docela jinak, než jak je to dosud ze starého konservatismu na našich vysokých školách. My stavíme vědu docela jinak, než jak jsou jednotlivé fakulty sloučeny na našich universitách. Jsou to věci, které již dávno nejsou v souhlase s dnešním vědeckým stavem. Toto všechno zákon ještě neřeší. Není to lehký úkol, my nechceme také dnes vyvolat nějaké theoretické otázky, neboť především chceme urychlit výchovu dobrého našeho dorostu. Pouze v jedné věci upravuje tento zákon dosavadní systém, že totiž vylučuje z naší university theologické fakulty. Tento požadavek byl již starý, já se pamatuji ještě jako student, jak jsme se zde za něj bili, neboť theologické fakulty mají docela jiný úkol nežli vědecké zkoumání. My je však nerušíme, ale dáváme je tam, kam patří, to jest pod státní úřad pro věci církevní.

Zákon sám je v podstatě organisačním zákonem, který má zejména zaručit větší pohyblivost. Vysoké školy byly dosavadním zákonodárstvím přímo zabarikádovány, neboť z nich byla vyloučena všechna operativnost, a jestliže se našli rektoři, profesoři nebo děkani, kteří si skutečně něco dovolili, dělali to vlastně mimo zákonný rámec. Byla zde celá řada věcí, které nedovolovaly, aby se jednalo tak, jak doba vyžaduje. I nejmenší úprava vyžadovala často dlouhou proceduru. To byla první věc. Druhou věcí byla nepřesaditelnost profesorů. Když přešel profesor z jedné university na druhou, musel prodělat znovu celou proceduru. Vysokoškolskými profesory byla přímo fetišsky ctěna autonomie, která se však obrátila v něco docela jiného, než čemu měla sloužit. Autonomie ve jmenování se zvrhla často v nejtěžší a nejhorší osobní politiku, kde reakce se velmi často kryla za autonomii a kdo se jí nehodil, toho tam prostě nepustila.

Dále je otázka vysokoškolských funkcionářů, rektorů, děkanů. Většinou se změny dály mechanicky; byl už takový statut, že šel jeden rektor za druhým. Hodil se, nehodil - na tom nezáleželo; prostě šli po sobě. Ovšem jakmile se někdo nehodil vládnoucí - řeknu přímo - klice někdy, pak se tam ovšem nedostal. Mohl bych sám uvést takový příklad a zrovna z naší filosofické fakulty, která byla přece ještě nejpokrokovější fakultou; tam také šli děkani celkem mechanicky po sobě, ale už za Rakouska nebyl děkanem Masaryk, nebyl jím za první republiky F. X. Šalda a nebyl jsem děkanem - což jsem docela chápal - ovšem ani já. Tady je vidět, co znamená autonomie, když se jí takhle využívá. Ale přitom nešlo jenom o osoby, to se týkalo také celého vědeckého systému, celého charakteru věd, které se tam přednášely a jak se tam potom jednalo. Vždyť jsme to viděli po roce 1945 - a je to jistě smutná kapitola z dějin našich vysokých škol - že největším sloupem reakce byli v určitých dobách naši vysokoškolští studenti, což mělo jistě příčinu zejména právě také v nadvládě těchto reakčních živlů na našich vysokých školách. A řeknu to hned přímo: byla to krásná práce Čs. svazu mládeže, která přišla a svou průbojností dosáhla i proti tomuto duchu, že jsme se dočkali naopak zase krásného zjevu, jakým byl letošní sevřený 1. máj, kdy vysokoškolští studenti byli chloubou naší lidové manifestace. (Potlesk.)

Proto předkládáme zákon, který přináší odpomoc aspoň po organisační stránce, jež zejména bránila skutečnému pokroku na našich vysokých školách. Zákon zavádí především daleko větší pohyblivost v celém tom zřízení, v tom, co je třeba, jak to doba a chvíle kolikrát přináší; dává se to do pravomoci vlády a něco do pravomoci školské správy, jež obě jsou zejména v naší republice - a myslím, že to každý přizná - tak operativní, že skutečně zaručují správné řešení věci i úpravu systému.

Potřebujeme nové fakulty. Začali jsme, pak se to zarazilo vlivem známých událostí, také osobních, a nyní se chystáme a budeme pokračovat v zakládání nových fakult podle potřeby. Dále půjde o využití profesorů, jak pan zpravodaj také řekl. Nemůžeme uznávat takovou až nemožnou definitivu u vysokoškolských profesorů, která neexistuje vůbec nikde v celém státním zřízení; taková nesesaditelnost, jako by to bylo něco docela posvátného.

Při jmenování funkcionářů nám zákon pomáhá, abychom vybírali podle schopností. To není žádná diskvalifikace. Jsou učenci - profesoři, kteří se nehodí k takové spíš přece jenom administrativní správě, a jsou učenci a vědci, u kterých je dokonce škoda je tím zatěžovat. Proto i zde nalézá zákon jinou formu pokud se týká ustanovení osob, ke kterým i vláda může mít důvěru a o kterých i my máme přesvědčení, že budou svůj úřad vykonávat pořádně. Proto se také rozšiřuje doba, na kterou budou ustanoveni funkcionáři, rektoři a děkani, na více let, poněvadž staré ustanovení prakticky vedlo k absurdnostem, že sotva se tam některý funkcionář trochu ohřál a jakž takž se orientoval ve svém oboru, musel odejít a přišel tam druhý.

Co se týče autonomie, není tímto zákonem rušena, naopak rozšiřuje se a upravuje, ale ovšem taková autonomie, kde je také možný korektiv, kde ustanovení neplatí jako poslední instance. Je zde Státní výbor, který bude složen většinou z profesorů, ale ne už jenom z jedné university, z jedné fakulty, nýbrž vůbec z našich vysokých škol, kde však budou také jako zástupci lidé z praxe, neboť zejména to musí jistě každý uznat, že na příklad vedoucí našeho průmyslu mají dnes jistě také slovo ke zřízení naší techniky a pod. A tady právě autonomie, která na jedné straně dá větší pohyblivost a daleko lépe zaručí, že se tam nebudou moci uplatňovat rozličné speciální zájmy, ať už jednotlivých osob, oborů nebo pod., ale jinak všechno podle tohoto zákona prochází tímto výborem - tedy autonomií.

A studenti? O těch se dosud vlastně ve vysokoškolských zákonech vůbec nemluvilo, to byla ta "misera plebs", se kterou se jenom jednalo a která se řídila. Tady teď dává zákon něco jiného; dává studentům také - řeknu přímo - jistá práva, a nejenom práva, také výhody, takové, aby opravdu mohli plnit, co od nich žádáme. A právě v důsledku tohoto zákona a jeho uplatnění se vláda obrací ke studentům a očekává, že i oni republice dají, co republika potřebuje. (Předsednictví převzal místopředseda David.)

Naše vláda má jistě největší péči o vysoké školy, a již zde bylo řečeno, co všechno bylo u nás zřízeno od r. 1945: nové university, nové fakulty v českých zemích i na Slovensku. A už jsem také řekl, že přikročíme k dalším. Chceme zvýšit i respekt k našim vysokým školám. Rektora až dosud potvrzoval ministr, nyní ho bude potvrzovat sám president republiky na znamení, že republika si skutečně vysokých škol cení a vysoko je staví. K tomu všemu však jsme potřebovali zákon, který by to umožňoval. A dnes mám čest předložiti lidovému zastupitelstvu tento zákon a jsem přesvědčen, že lidové zastupitelstvo bude mít pro něj nejlepší pochopení v pravém opaku k tomu, co my starší víme, jak buržoasní parlament k těmto otázkám býval často přímo tupý.

Proto prosím o schválení předloženého zákona, aby tak jako jiné, i naše vysoké školy vykročily vpřed a mohly šťastně kráčet kupředu ke cti a užitku naší vědy, společenského pokroku, národní kultury a republiky. (Poslanci povstávají. - Hlučný potlesk. - Poslanci usedají.)

Místopředseda David: Děkuji panu ministru za jeho projev.

Sděluji, že jsou dále ke slovu přihlášeni řečníci: posl. Pelikán, dr Kácl, Podborský, dr Berák a Čaplovič.

Prosím pana posl. Pelikána, aby se ujal slova.

Posl. Pelikán: Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Když při letošních oslavách 1. máje skupina vysokoškoláků pochodovala okolo dělníků jednoho pražského závodu, byla zahrnuta srdečnými a upřímnými pozdravy pracujících a jedna z dělnických žen, aby snad ještě zdůraznila a odůvodnila tyto projevy přátelství, hlasitě řekla: "Vždyť jim musíme zamávat, jsou to přece už naši noví studenti!" Tato slova se roznesla po všech fakultách a stala se jedním z nejkrásnějších zážitků našich studentů z májových oslav.

Uvádím tuto drobnou příhodu nyní proto, poněvadž tato dělnická masa vystihla prostou větou to, co svým způsobem vyjadřuje i náš nový zákon o vysokých školách: že totiž stará hradba, dělící naše vysoké školy od ostatního života, stále rychleji se rozpadá, otvírajíc cestu všem novým, smělým myšlenkám, jimiž žije náš pracující lid, a že také nenávratně se smazává se studentstva ona hanba, o které mluvil p. ministr Nejedlý, do níž naše studentstvo uvrhla předúnorová reakce. Naši studenti proto s radostí vítají zákon o vysokých školách, neboť v něm vidí cestu, která je vede ještě k těsnějšímu sblížení s pracujícími, která jim zaručuje péči státu o hmotné podmínky studia, dává jim možnost vědecké práce a zajišťuje jim možnost spolurozhodování o všech otázkách našeho vysokoškolského života. A všechna naše mládež, i dělnická a rolnická, vítá tento zákon proto, poněvadž v něm vidí vyjádření a potvrzení těch hluboce demokratických opatření, jež přivedla do vysokoškolských přednáškových síní mladé dělníky a rolníky a jež i nadále umožní všem nadaným příslušníkům pracující třídy osvojit si vysokoškolské vzdělání.

Co změnilo tak pronikavě tvářnost našich vysokých škol a vytvořilo předpoklady pro provádění vysokoškolského zákona? Především to byl příchod dělníků na vysoké školy, prováděná a stále se zdokonalující reforma vysokých škol, zavedení přednášek ze společenských nauk a ustavení skupin Československého svazu mládeže na fakultách, které v krátké době sdružily tisíce nejlepších studentů a které ukovávají pevný, ideový i organisační svazek studentů s ostatní pracující mládeží. Na fakultách se rozvíjejí družby se závody, při nichž se studenti poznávají s dělníky, učí se vážit si jejich práce, úderníci jsou zváni na fakulty k přednáškám a besedám, při nich informují studenty o úkolech jejich budoucího povolání a závody zase předkládají fakultám a jejich vědeckým ústavům k řešení různé problémy a tím orientují naše vysoké školy na pomoc výstavbě socialismu.

Jednou z největších akcí, která dokazuje nový poměr studentů k práci, je Soutěž tvořivosti mládeže, jejíž studijní část vede studenty vysokých škol k samostatné práci, zaměřené k řešení problémů především naší výroby. Veliké množství dokončených prací v Soutěži tvořivosti mládeže dokázalo, že čeští a slovenští studenti dovedou přinést mnoho cenného a nového a především prakticky prospěšného pro rozvoj našeho hospodářství i ostatních oborů života. Důkazem toho jsou vynikající práce jako na příklad těžní vozík a zařízení na mazání lan, vypracovaný na vysoké škole báňské v Ostravě, návrh na stavbu Sokolovny v Praze, vypracovaný fakultou stavebního inženýrství, mechanisace stájových prací, jež vznikla na zemědělsko-lesnické fakultě v Praze, a mnoho jiných prací. Také mezi našimi studenty máme své zlepšovatele, vynálezce a hrdiny práce, na něž je naše studentstvo právem hrdo. Tak na př. zde přítomný posluchač vysoké školy báňské v Ostravě, Jindřich Lát, zpracoval loňského roku v Soutěži tvořivosti mládeže důlní vrtací stroj na překopy, čímž se produktivita práce v překopech zvýší o 50 - 100%. (Hlučný potlesk.) A tak bychom mohli jmenovat desítky a stovky dalších studentů i celých pracovních kolektivů. Stále častěji byste mohli vidět na fakultách fotografie a jména studentů, kteří svým studiem i prací pro celek jsou příkladem ostatním a chloubou, jako na př. nejlepší studenti filosofické fakulty soudr. Smíšek, Kačer, Grygar, nebo ze stavebního inženýrství Boháč, Chobot, Blažek, kteří jsou nejen vzornými studenty, ale také vzornými politickými pracovníky. (Potlesk.)