Předseda dr John.
Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, Richter, dr
Procházka, Valo, Žiak.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, arm. gen. Svoboda,
dr Ševčík; ministři Nosek,
Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman,
Erban.
Předseda NÚKÚ dr Friedmann.
224 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.
1. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu trestního zákona
(tisky 472, 491).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 486)
o trestním řízení soudním (trestní
řád) (tisk 500).
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu trestního zákona
správního (tisky 471, 499).
4. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 484)
o trestním řízení správním
(trestní řád správní) (tisk
501).
5. Zpráva výboru sociálně-politického
a zdravotnického k vládnímu návrhu
zákona (tisk 474) o pracujícím dorostu (tisk
492).
6. Zpráva výboru hospodářského
k vládnímu návrhu zákona (tisk 473)
o hospodaření s některými místnostmi
(tisk 488).
7. Zpráva výborů hospodářského,
sociálně-politického a zdravotnického
a výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 487) a organisaci bytového
majetku a o Fondu bytového hospodářství
(tisk 495).
8. Zpráva výboru ústavně-právního
a výboru branného a bezpečnostního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 475)
o opatřeních souvisících s úpravou
kázeňského práva příslušníků
ozbrojených sborů (tisk 490).
9. Společná zpráva výborů hospodářského
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 477), kterým se upravují některé
poměry v pojišťovnictví (tisk 496).
10. Zpráva výboru hospodářského
k vládnímu návrh zákona (tisk 476)
o drahách (tisk 489).
11. Zpráva výboru branného a bezpečnostního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 505)
o ubytování branné moci a Sboru národní
bezpečnosti (tisk 507).
12. Zpráva výboru zemědělského
k vládnímu návrhu zákona (tisk 493)
o zrušení Národního pozemkového
fondu při ministerstvu zemědělství
a fondů pozemkových reforem a o sloučení
jejich jmění (tisk 506).
Předseda (zvoní): Zahajuji 47. schůzi
Národního shromáždění.
Na pořadu dnešní schůze je pokračování
v projednávání pořadu včerejší
schůze Národního shromáždění
a dále projednávání bodů 1
až 8 denního pořadu 47. schůze Národního
shromáždění, jak byl pánům
členům Národního shromáždění
rozeslán.
Užší předsednictvo se dále usneslo,
aby mimo to byly ještě projednány:
Zpráva výboru branného a bezpečnostního
k vládnímu návrhu zákona o ubytování
branné moci a Sboru národní bezpečnosti
(tisk 507) a
Zpráva výboru zemědělského
k vládnímu návrhu zákona o zrušení
Národního pozemkového fondu při ministerstvu
zemědělství a fondů pozemkových
reforem a o sloučení jejich jmění
(tisk 506).
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Námitky nebyly.)
Námitek není. Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržený pořad je
tedy schválen.
Podle usnesení užšího předsednictva
navrhuji, aby projednávání předloh
uvedených pod bodem 3 a 4 dnešního pořadu
se sloučilo s pokračováním včerejšího
projednávání předloh trestního
zákona a zákona o trestním řízení
soudním (trestní řád).
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučení těchto bodů? (Nebyly.)
Není jich. Projednávání bude tedy
podle návrhu sloučeno.
Dávám slovo zpravodaji k vládnímu
návrhu trestního zákona správního,
posl. dr Jelínkovi.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Pane předsedo,
slavná sněmovno, paní a pánové!
Mám čest uváděti před vás
a doporučovati vám k přijetí vládní
návrh trestního zákona správního
(tisk 471). Ústavně-právní výbor
projednal tuto osnovu ve svých schůzích dne
22. a 27. června 1950 po zprávách hlavního
zpravodaje i zpravodajů dílčích, kterými
byli páni posl. Čáp, dr Polišenský,
Vošahlík a Karlovská.
V historii zákonů, nařízení,
dekretů a patentů jsme se setkávali a ještě
dnes se setkáváme s právními předpisy,
které jsou označovány jménem určité
osoby. Je to jméno státníka a někdy
to je jméno legislativního pracovníka. Byla
a jsou to jména osob, které buď daly podnět
ke vzniku dotyčných právních norem,
nebo se zasloužily o jejich charakter a jejich formulaci.
Je možno říci, že takové označení
napovídá mnoho o tom, o jakou normu jde. Jestliže
se mluví o Bachových zákonech, ví
každý, že jde o právní předpisy
z doby nejtemnějšího absolutismu. Mluvíme-li
o Stalinské ústavě, víme všichni
a vědí to i nepřátelé Sovětského
svazu, že jde o předpisy moderní a pokrokové,
které jsou odrazem úspěchu sovětských
národů při budování socialistické
společnosti.
Vládní návrh trestního zákona
správního nebude a nemůže být
nikdy označen jménem určité osoby,
protože popud k jeho vydání a také jeho
obsah není dílem jedné osoby, nýbrž
dílem kolektivním.
Hned krátce po květnové revoluci 1945 volají
funkcionáři našich mladých revolučních
národních výborů, aby se jim v oboru
donucovací moci dostalo nového práva, protože
staré právo je nedostupné a protilidové.
Toto volání neustává ani po únoru
1948. Před námi leží vládní
návrh zákona, k jehož vzniku tedy daly popud
orgány naší lidové správy, orgány,
které se během kodifikačních prací
podílely tak významně při anketách
na podobě a konečném znění
tohoto zákona, který je dílem neprávníků
i právníků. Okolnost, že zákon
vznikl za zmíněného podnětu národních
výborů a že spolupráce velmi širokých
kolektivů, se odráží u předloženého
návrhu jak v jeho obsahu, tak i v jeho jednotlivých
formulacích. Jeho provádění bude rovněž
zcela v rukou národních výborů a jeho
jasná mluva a lidová srozumitelnost jistě
přispějí k tomu, aby zákon splnil,
co od něho naše lidová správa a s ní
i my očekáváme.
Tento zákon není, paní a pánové,
jako jiné zákony. Je to veliké kodifikační
dílo, které upravuje určitý právní
úsek - obor trestního práva správního
- od základu vyčerpávajícím
způsobem a zcela nově, a to v hlavních zásadách
i v jednotlivostech a jednotně pro celé státní
území.
Ústavně-právní výbor vycházel
při hodnocení předloženého vládního
návrhu jednak ze své politicko-odborné funkce,
jednak ze současné vývojové situace.
Vývojová situace dneška má, jak už
včera bylo vzpomenuto, ve svých včerejšcích
významné mezníky, jimiž je osvobození
naší vlasti vítězstvím Sovětského
svazu a jeho statečné armády nad fašismem
a hitlerovskými okupanty, květnová revoluce
1945 a vítězství dělnické třídy,
vedené komunistickou stranou Československa a konečně
rázné zmaření pokusu reakce o cestu
zpět, slavné únorové vítězství.
Jsme dnes po vítězství dělnické
třídy v období přechodu od kapitalismu
k socialismu, které je charakterisováno stálým
utužováním spojeneckého svazku dělníků
s malými a středními rolníky, dále
budovatelským úsilím pracujících
a konečně zvýšeným odporem stvrzených
kapitalistů - zostřeným třídním
bojem a skutečností, že ve vědomí
žijících lidí působí ještě
ve značné míře přežitky
z měšťácké doby.
Není pochyby, paní a pánové, že
v tomto období vzrůstá význam státní
moci, kterou je třeba posilovat. Třídní
boj je namířen především proti
změněným mocenským poměrům,
proti skutečnosti, že nastal třídní
přesun, že buržoasie byla odstraněna od
moci a její moc nahrazena mocí dělnické
třídy a pracujících. Veřejná
správa v rukou národních výborů
odhaluje v každodenním styku s nejširšími
vrstvami občanstva třídního nepřítele
i jeho nepřátelský postoj. Setkává
se také s neporozuměním, nedisciplinovaností
a jinými přežitky těch, kdo nejsou sice
třídními nepřáteli, ale pro
nedostatek uvědomělosti jim mimoděk pomáhají.
Při přenášení denních
budovatelských úkolů do obcí, okresů
a krajů nevystačuje naše lidová správa
s přesvědčováním. Musí
jí býti dána donucovací moc, která
by jí umožnila mařit pokusy třídního
nepřítele o rušení budovatelského
úsilí pracujících, která by
jí umožnila mobilisovat pracující k
boji proti nepříteli a za socialistickou budoucnost
a která by ji umožnila vychovávat neuvědomělé.
Toho dosud naše lidová správa v plné
míře neměla a proto bylo její volání
po novém právu oprávněné a
důvodné. Je sice pravda, že v období
od května 1945 do dnešní doby jsme dali lidové
správě několik speciálních
předpisů trestního práva správního,
které jí umožňovaly zvládnout
konkretní úkoly. Dali jsme jí malý
retribuční zákon a dali jsme jí zákon
o potírání černého obchodu,
a lidová správa v obou těchto úsecích
přes odpor reakce dobře splnila své úkoly.
Nemohla však vystačit s předpisy naší
kapitalistické společnosti.
Jakmile buržoasie u nás zesílila stabilisační
politikou, podporovanou ve všenárodní koalici
pravicovými socialisty, své hospodářské
posice, zesílila i svou politickou moc. Dnes, kdy předkládáme
Národnímu shromáždění
návrh nového trestního zákona správního,
si uvědomujeme, že předkládáme
dílo, k jehož vypracování se nikdy naše
buržoasie za celých dvacet let své vlády
v předmnichovské republice neodhodlala.
Na konci této předmnichovské republiky, v
roce 1938, vyšel u nás slovník veřejného
práva. V něm pod heslem trestního práva
správního jsou uvedeny předpisy, které
v roce 1938 byly platny a tvořily jeho základ. V
českých zemích jsou to předpisy velmi
starobylé, mnohé z období Bachova absolutismu
a nejmladší z nich je z roku 1896. Jsou to předpisy
z let 1854-1868 a zůstávají i v předmnichovské
republice ve stejné platnosti, jako zůstává
na Slovensku po r. 1918 v platnosti trestní zákoník
přestupkový z roku 1879.
Tato skutečnost vyplývá z jediného
důvodu: Vznik Československé republiky v
roce 1918 zastihuje kapitalismus v jeho imperialistickém
období a pro zájmy buržoasie, pro ochranu jejího
buržoasního vlastnictví a vykořisťování
jsou vhodný právní předpisy reakční.
Nic neohrožuje její zájmy více než
porušování veřejného klidu a
pořádku, i když největším
jeho pohoršením a nejhorším porušením
veřejné mravnosti je právě její
systém. Je si vědoma, že vzrůstem útlaku
imperialistického období roste odpor vykořisťovaných,
a proto trvá na zachování a ochraně
veřejného klidu a pořádku, kterým
ovšem rozumí klid a pořádek kapitalistický.
Tím přísněji a ostřeji chrám
"veřejný klid a pořádek",
když si proletariát buduje své revoluční
hnutí, když vzniká Komunistická strana
Československa a když se dává na nekompromisní
cestu marxismu-leninismu.
Naše buržoasie nevyřešila nikdy v oboru
trestního práva správního jeho základní
otázky. Nikdy nevydala žádného předpisu,
který by formuloval trestní odpovědnost a
ostatní základní pojmy, jako je pokus, návod,
výše trestů a pod. Všechny tyto základní
otázky svěřuje praxi a judikatuře.
Praxe - to jsou úředníci, které jmenuje
buržoasní vláda, kteří jsou jí
podřízeni a kteří ji slouží.
Jejich závislost na buržoasii a jejich výchova
je vede k slepé poslušnosti, ve které je trestní
právo správní výkonem policejních
zásahů proti těm, kdo se nesmiřují
s nadvládou vykořisťující menšiny
a kdo tuto nadvládu svým bojem proti kapitalismu
ohrožují. I když buržoasie vytvářela
zdání nadtřídní spravedlnosti,
denní praxe ji usvědčuje z třídního
používání právních norem
a spisy bývalých okresních úřadů
by pro to našly tisíce dokladů. Mluví
o veřejné mravnosti, ale netrestá lichváře
a zdražovatele ani překračování
zákonné pracovní doby, nýbrž
trestá ty, kdo proti těmto zjevům protestují.
Neviděl jsem v životě víc překvapeného
člověka, než byl úředník
okresního úřadu v Kolíně, který
četl trestní oznámení učiněné
na ředitele kolínské továrny, který
zastavil v okamžiku, kdy vlivem odborové organisace
jeho továrna dostala státní zakázky,
výrobu a propustil dělnictvo s odůvodněním,
že musí si celou práci rozmyslet a opatřit
potřebný materiál, ježto trestní
oznámení vidělo v tomto jednání
porušení veřejného klidu a pořádku.
Jak mohl ředitel továrny porušovat klid a pořádek?
To úředník okresního úřadu
nechápal.
V roce 1878 byla v Kolíně založena akciová
společnost Kolínský lihovar, která
vybudovala novou továrnu a začala vyrábět.
Na začátku okupace v r. 1939 vyšel předpis,
podle kterého muselo být vyvěšeno v
provozovně živnostenské oprávnění
v originále. Nastala po něm v kolínském
lihovaru sháňka a zjistilo se, že lihovar nikdy
takového oprávnění neměl. Po
60 let vyráběl líh a nikoho nenapadlo kontrolovat,
zda má k tomu oprávnění, vždyť
šlo o průmyslové a zemědělské
magnáty! Nic nevadilo, živnostenské oprávnění
bylo v 10 dnech obstaráno.
K jakým cifrám trestů na svobodě a
na penězích bych došel u malých pracujících
lidí, kdybych prohlédl jenom archiv bývalého
kolínského okresního úřadu
jen v období předmnichovské republiky! Trestů,
které byly vysloveny vůči zedníkům,
tesařům, elektrikářům, obuvníkům
a jiným, kteří - jsouce nezaměstnaní
- si bez živnostenského oprávnění
chtěli vydělat nějaký haléř
příležitostnou samostatnou činností.
Stejně tak tomu bylo i s judikaturou. V roce 1927 si prosadila
panská koalice buržoasních politických
stran, že do zákona o organisaci politické
správy byla přenesena ve zhoršené formě
policejní ustanovení t. zv. Prügelpatentu.
Pozdější ministr vnitra dr Černý,
který se neblaze proslavil v období kolem Mnichova,
musel jako vládní poslanec připustit, že
jsou oprávněny obavy, že by mohlo být
těchto policejních předpisů zneužito.
Uklidňoval oposici poukazem na demokratické zřízení
státu a možnost obrany před nejvyšším
správním soudem. Tedy: nejvyšší
správní soud a interpelace. O interpelacích
z doby panské koalice nebudu mluvit. V tomto Národním
shromáždění zasedají mužové,
kteří mohou z vlastní zkušenosti dokázat,
jak panská koalice interpelace vyřizovala a zda
byly zárukou proti policejní libovůli. Jestliže
se opravdu ve výjimečném případě
podařilo vzbudit zájem veřejného mínění
a postavit je proti policejnímu zákroku, došlo
nanejvýš k přeložení úředníka,
ale systém zůstal. A judikatura nejvyššího
správního soudu? Je třeba si uvědomit,
že pro pracujícího člověka byl
nejvyšší správní soud nedostupný
pro nákladnost stížnosti k němu. Pro
dělníka a malého rolníka netvořil
judikaturu nejvyšší správní soud,
nýbrž tvořil ji četnický strážmistr
a nanejvýš úředník okresního
úřadu, protože na odvolání nebylo
prostředků. Jestliže přece měl
nejvyšší správní soud příležitost
judikovat, pak tak činil výslovně jako soud
buržoasie. Ve svém nálezu číslo
8.811 z roku 1924 vyslovil, že posouzení toho, zda
určitý stav se příčí
veřejnému řádu ve smyslu zákona,
je výhradní věcí správního
úřadu, tedy úřadu, který byl
dosazen z vůle a moci vládnoucí kapitalistické
třídy. A v nálezu č. 17.035 z roku
1926 to řekl nejvyšší správní
soud zcela naplno, když judikoval, že veřejný
pokoj a řád nejsou kategorie absolutní, nýbrž
že to jsou měnivé veličiny a že
pro otázku, čeho žádá veřejný
řád ve státě, je směrodatný
názor oněch kruhů obyvatelstva, které,
majíce ve svých rukou politickou moc ve státě,
určují jeho ráz a osudy.