Trestní právo správní za buržoasie připouštělo a dokonce i theoreticky obhajovalo odsouzení pro týž čin soudem i správním úřadem. Velmi časté byly případy, že soud neshledal v určitém jednání nebo opominutí žádný trestný čin. Tu přispěchal trestní referát okresního úřadu a z vysloveně třídních zájmů zakročoval. Soud neodsoudil nezaměstnaného dělníka Matyáše z Týnce nad Labem, který měl 14 dětí, že poslal dospělejší děti na dráhu na uhlí a toto rozprodal. Okresní úřad v Kolíně ho však potrestal pro pohoršlivé a nebezpečné chování, které ohrožuje veřejnou mravnost, a umožnil tak měsíc před uplynutím desetileté doby předepsané pro získání domovského práva, aby buržoasní vedení obce jej vyhostilo, protože prý se svou rodinou nežije bohabojně. Pamatuji se dobře na případ, kdy zemědělská dělnice z Vinařic urazila určitým pohybem ženu sedláka - starosty. Aby se vyhnula potrestání a advokátním útratám, použila ustanovení zákona o ochraně cti a dala uražené selce satisfakci, kterou soud uznal dostatečnou. Co jí to však bylo platno, když okresní úřad vystoupil na obranu starostovy manželky a shledal v urážce jednání, jež vzbudilo veřejné pohoršení, a potrestal zemědělskou dělnici vysokou pokutou, kterou nemohla zaplatit a kterou si musela odsedět.

Aniž tedy buržoasie vyřešila v trestním hmotném správním právu zásadní otázky, rozptýlila jednotlivé skutkové podstaty do nejrozmanitějších zákonů a činila ve svém zájmu tento právní úsek nepřehledným.

Naše projednávání trestního práva správního spadá, paní a pánové, do stejné doby, v jaké v roce 1927 byl projednáván zákon o organisaci veřejné správy, o kterém jednala poslanecká sněmovna ve schůzích od 27. června do 1. července a senát od 12. do 14. července 1927. Nehledě k jiným ustanovením, zachraňoval tento zákon pro obor trestního práva správního ta ustanovení z r. 1854, která dávala Rakousko-Uhersku v celém světě ostudný punc policejního státu a na něž naráželo naše buditelské a obrozenecké období. Nemohu nevzpomenout projednávání zákona o organisaci veřejné správy v roce 1927 právě dnes, kdy vám jménem ústavně-právního výboru doporučuji ke schválení nový moderní lidově demokratický kodex hmotného trestního práva správního a kdy vy, paní a pánové, sledujete můj výklad u vědomí, že vaším schvalovacím aktem usnesením bude dokončeno veliké kodifikační dílo. Tehdy v roce 1927 byl na tom zpravodaj ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny nezměřitelně hůř než já. Tímto zpravodajem byl politický vůdce průmyslových kapitalistů v našem státě dr Karel Kramář a během jeho řeči řídil schůzi sněmovny její předseda agrárník Malypetr. Zpravodajova řeč nebyla dlouhá. Přesto se rozpadá v těsnopiseckém záznamu v celou řadu skupin slov, nanejvýš dvaceti, protože zpravodaj byl od začátku až do konce přehlušován. Oposiční poslanci nebyli jednotni v názorech na význam předkládaného zákona. Pravicoví socialisté dokazovali jeho neúnosnost z toho důvodu, že nejsou účastni ve vládě. Jen komunističtí poslanci se vypořádali s osnovou s hlediska třídního boje v buržoasní společnosti. Zpravodaj ústavně-právního výboru byl často přehlušován a trvalo dlouho, než mohl zase na několik slov pokračovat. Výkřiky a hluk byly doprovázeny i jinými prostředky parlamentní obstrukce, jako jsou trumpety, píšťaly a řehtačky. Krátká řeč zpravodaje ústavně-právního výboru, ve které ovšem neopomněl napadnout Sovětský svaz, byla přerušena předsedou sněmovny Malypetrem téměř devadesátkrát, když 43krát prosil sněmovnu o klid a 45krát volal určité poslance k pořádku.

Vzpomínám tohoto roku 1927 také proto, že dnes žijeme v době, kterou tehdy odhlasovali ve zmíněné rozpravě komunističtí poslanci. Dnes máme stát, ve kterém veškerá moc patří lidu. A i když už jsme dali, jak jsem vzpomněl, v oboru trestního práva správního našim národním výborům nové předpisy, na př. v retribuci a černém obchodě, a i když národní výbory při jejich provádění měly přes odpor reakce úspěchy, jsme si, paní a pánové, vědomi, že dnes máme takové objektivní podmínky, že můžeme vybavit národní výbory nástrojem novým, který by je zbavil všech potíží. Potíže spočívaly v roztříštěnosti a nepřehlednosti předpisů a v závislosti národních výborů na ochotě či neochotě správní byrokracie příslušné předpisy vyhledat a použít. Naši byrokraté byli vychováváni ve víře v nadtřídní spravedlnost a psedoobjektivitu. Neuměli a často ani nechtěli jednat podle poukazů národních výborů, které byly dávány v souhlase s právním cítěním pracujících lidí. Odvolávali se na nedostatek právních předpisů. V místech, kde fungovali mladí úředníci a kde národní výbory nebyly vybaveny knihovnami z dřívější doby, to bylo odůvodněno, protože tito úředníci opravdu sami takových předpisů neznali. Mnozí se však odvolávali na právní řád naprosto neprávem, protože před rokem 1945 uměli vykládat právo a jeho jednotlivé předpisy v třídním zájmu buržoasie a považovali dokonce za služební samozřejmost nečekat v tomto směru na pokyny svých šéfů okresních hejtmanů, nýbrž vyjadřovat jejich vůli bez takových pokynů. Jevilo se čím dál tím více nutným vydat zákon, který by s ohledem na třídní přesun a na naši cestu k socialismu vyřešil zásadní otázky trestnosti, viny a pod. a který by současně co nejjednodušeji shromáždil všechny skutkové podstaty, jak je třeba.

Vládní návrh trestního zákona správního je, paní a pánové, vyřešením, po němž volala naše lidová správa. Ve své zvláštní části shromažďuje přehledně všechno, čeho je třeba k ochraně hodnot, které jsou na cestě k socialismu tak významné a které jsou dělnické třídě a našim pracujícím tak drahé. Nenechává nikoho na pochybách. V roce 1928 byl předložen senátu a později v roce 1937 znovu předložen poslanecké sněmovně vládní návrh zákona, který se pokusil řešiti některé základní otázky hmotného trestního práva správního. Nebyl nikdy projednán. Když jej dnes srovnáváme s předloženou vládní osnovou, vyrůstá před našima očima obrovský rozdíl. Tehdy snaha zakrýti třídní zájem buržoasie, dnes otevřená ochrana naší republiky, jejího lidově demokratického rázu, budování socialismu a zájmů pracujících lidí. Proto tehdejší § 1 označoval za správní přestupky ta jednání nebo opominutí, jež přísluší stíhat politickým úřadům, kdežto dnešní § 1 vládního návrhu trestního zákona správního stanoví politický smysl a účel zákona tak, že prohlašuje za trestné vše, co poškozuje lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu a tím zájmy pracujících. Odpůrci naší vlasti a jejího socialistického budování nevystupují jenom ve sféře soudního trestního práva. Daleko častěji se snaží rušiti náš vývoj nejrozmanitějšími způsoby poruch plánovaného hospodářství a veřejné správy. Jsou vynalézaví a proto musí být vynalézavým, tedy pružným i nástroj, který je stíhá. Ani v oboru veřejné správy si nedáme republiku rozvracet a zákon vyjadřuje tuto skutečnost ve shodě s vůlí pracujících naprosto jasně a srozumitelně.

Není pochyby o tom, že největší část správních přestupků tvoří jednání a opominutí bez nepřátelského úmyslu vůči lidové demokracii a socialistické výstavbě. V této největší části je na místě výchovný charakter zákona, který umožní národním výborům, aby zlepšovaly jednání občanů a působily na ně výchovně. Umožní to národním výborům předpisy o trestním řízení správním, jak dovodí kol. dr. Verich, i předpisy mnou uváděného trestního zákona správního. Ve směru výchovném upozorňuji zejména na ustanovení o veřejném pokárání, které bylo zavedeno na výslovné přání dělníků z továren. Je to způsob trestu, který se osvědčil u malého retribučního dekretu a který pro svou publicitu je považován za trest velmi těžký. Je to dále ustanovení o upuštění od potrestání. Bylo uvažováno o tom, nemá-li být i pro obor trestního práva správního zavedeno podmíněné odsouzení. Při bližším zkoumání se ukázalo, že tato instituce není zde dost vhodná. K výchovným účelům potřebujeme zde nejen odklad výkonu trestu na určitou dobu: potřebujeme i vázat nepotrestání viníkovo na některé podmínky. Takovou podmínkou bude jednou účast na práci pro veřejnost, po druhé určité omezení přestupníkovy činnosti co do času i místa. Tomu plně vyhovuje ustanovení § 16, které formuluje upuštění od potrestání. Nejvíc ovšem budou výchovná ustanovení na místě u mládeže. Zákon upravuje trestání mladistvých v oddílu třetím v §§ 27 až 30. Proti dosavadní praxi zvyšuje věkovou hranici ze 14 na 15 let a stanoví jako jediný účel trestu u mladistvých výchovu v řádného pracujícího občana. Proto je tu upuštění od potrestání, spojené s vhodným poučením, pravidlem, proto omezuje u mladistvých tresty tím, že jim nelze uložit ani veřejné pokárání ani propadnutí jmění, zákaz činnosti ani zákaz pobytu a uveřejnění nálezu. Proto také snižuje horní hranici trestů na polovinu a odnětí svobody ustanovuje jen jako výjimku pro nepolepšitelné.

Zákon chce zabezpečit šťastné a klidné občanské soužití každému občanu, který bude jeho zákonná pravidla dodržovat. Mnohé přestupníky bude ovšem k pravidlům společenského soužití muset vychovávat tresty.

Přísně však dolehne na nepřátele lidově demokratického zřízení, na nepřátele socialistické výstavby, kteří budou ohrožovat svým nenávistným jednáním zájem pracujících. V tomto směru bude na místě třídní charakter zákona, který je jasný a srozumitelný již ve formulaci politického smyslu zákona v § 1. Třídní nepřítel bude obvykle páchat přestoupení zákona z třídního nepřátelství, z odporu a nenávisti proti lidově demokratické republice a její socialistické výstavbě. Na takové přestupníky dolehne zákon plnou vahou. Umožňuje mu to ustanovení § 12 odst. 3 zákona. Bude-li ze způsobu spáchání přestupku patrno, že jím byl nebo měl být projeven nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky a její socialistické výstavbě, lze uložit vyšší trest na svobodě a zdvojnásobit sazbu pokuty. Trest na svobodě a náhradní trest za nedobytnou pokutu bude v takových případech vykonáván v táboře nucené práce, kde bude přestupník prací napravován a vychováván k uplatnění se v nové společnosti. V případech třídních nepřátel, kdy pachatel úmyslně svým přestupkem projevil zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu, bude moci národní výbor použít ustanovení § 21 o propadnutí jmění.

Když se naše buržoasie v předmnichovské republice pokusila - ostatně, jak jsem už řekl, marně - o stanovení některých základních předpisů trestního práva správního, navrhovala, aby tresty byly vyměřovány v mezích stanovených trestních sazeb a aby se přitom přihlíželo vedle polehčujících a přitěžujících okolností k majetkovým a rodinným poměrům. Na první pohled by se zdálo, že tím chtěla stanovit menší tresty pro chudé a větší pro bohaté. Ovšem tak jednoznačně se to z této formulace nepodávalo a praxe u nás i na Slovensku, kde toto ustanovení bylo uzákoněno trestním zákoníkem přestupkovým z r. 1879, ukázala, že toto ustanovení je dalším třídním opatřením proti dělníkům a pracujícím lidem. Předkládaná vládní osnova trestního zákona správního stanoví, že pro výměr trestu musí být zjištěn stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost, míra zavinění pachatelova, okolnosti polehčující i přitěžující a zkoumán i způsob spáchání přestupku. Cítíte dobře ten rozdíl mezi právem buržoasním a právem lidově demokratickým?

Zákon je rozdělen na dvě části: na obecnou, ve které jsou ve čtyřech hlavách upraveny zásadní otázky: účel zákona, jeho poměr k soudnímu trestnímu zákonu, působnost zákona, trestní odpovědnost, tresty a zánik trestnosti, a na část zvláštní, ve které jsou shromážděny jednotlivé skutkové podstaty, jimiž je chráněno naše hospodářství, práce, zdraví lidu a zásobování, pořádek ve věcech veřejných, brannost, kulturní život pracujících a občanské soužití.

Tato systematika umožňuje spolu s lidovou dikcí zákona, že funkcionáři národních výborů obdrží v zákoně přehledný, lidový a praktický zákoník s možností rychlé orientace.

Zákon je současně velikým dílem unifikačním. Slovensko procházelo jiným právním vývojem než české země, vývojem, který se zdál modernější, ale byl stejně třídně namířen proti slovenským pracujícím jako trestní právo u nás. Nepřevzali jsme ze Slovenska přestupkové soudy a svěřujeme výkon trestní pravomoci národním výborům, které ji mohou uplatňovat pro nejužší souvislost s okamžitými potřebami veřejné správy rychle, účinně a spravedlivě. Na Slovensku se teprve nyní dostane národním výborům této trestní pravomoci, což je významné rozšíření jejich působnosti. Tento unifikační akt, zavádějící v daném oboru dnem 1. srpna 1950 jednotný režim v celé republice, je výrazem veliké a silné politické jednoty Čechů a Slováků a projevem vůle jednotné dělnické třídy československé.

Trestní zákon správní chrání tytéž hodnoty jako trestní zákon soudní, o němž jsme jednali včera. Oba zákony tvoří jednotu. Při bližším zkoumání najdeme v obou zákonech skutkové podstaty, které se překrývají. Přesto je vyloučeno dvojí trestání, jež bylo za buržoasie hájeno a prováděno. Kromě souvislosti trestního práva správního s veřejnou správou a jejími potřebami tu činí hranici množství a velikost nebezpečnosti trestných činů pro společnost. Proto přechází do trestního práva správního řada dřívějších přestupků soudních. Nepřecházejí však mechanicky. l na ně platí hledisko zákona a i jim je dáván nový obsah. Naše občanské soužití je posvěceno budovatelským úsilím pracujících, kteří kladou základy novému společenskému řádu i nové kultuře. V tomto směru se díváme dnes zcela jinak na pojem občanské cti a na její ochranu. Svěřujeme urážkové věci národním výborům, vylučujeme zastoupení advokáty v první instanci a věříme, že národní výbory se svým denním stykem s občanstvem a se svou znalostí poměrů budou působiti na svárlivé občany, že je povedou k smířlivosti, vzájemné úctě a ohleduplnosti a k soužití podle pravidel nové rodící se společnosti.

Uváděje vládní návrh trestního zákona správního, tlumočím, paní a pánové, jednotný názor ústavně-právního výboru a jeho členů, patřících do všech politických stran Národní fronty, tlumočím názor, který je projevem politické jednoty NF, že v tomto návrhu se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dobrý prostředek pro dělnickou třídu a pracující v jejich boji za nový společenský řád, a to pro jeho třídní, výchovný i mobilisační charakter, pro jeho lidovost a srozumitelnost, přesnost i pružnost.

Paní a pánové, žijeme ve veliké době. Dík historickému vítězství Sovětského svazu nad fašismem, dík záštitě míru, který Sovětský svaz soustavně hájí v čele mírového tábora, i dík jeho mravní i hmotné pomoci a dík vítězství dělnické třídy, vedené Komunistickou stranou Československa, prožíváme veliké a historické období přestavby naší vlasti z kapitalistického státu, nepřátelského naší dělnické třídě, ve stát kráčející vstříc šťastné socialistické budoucnosti našich pracujících, prožíváme veliké chvíle přeměny národní společnosti, která na nové hospodářské základně upravuje nově právní, kulturní i ideologické poměry. V takové době je štěstím, můžeme-li v tomto historickém úkolu dělnické třídě jako její věrní služebníci pomáhat na poli zákonodárném.

Navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby vládní návrh trestního práva správního byl přijat ve znění vyznačeném ve zprávě výborové.

Provázíme tento návrh upřímným přáním, aby orgány lidové správy, národní výbory, které se tak významně zasloužily při konsolidaci poválečných poměrů a nápravě válečných škod, které ve své denní činnosti podporují boj dělnické třídy proti třídnímu nepříteli a zajišťují přenesení budovatelských úkolů do krajů, okresů i obcí, stejně významně se zasloužily o rychlé a účinné uvedení zákona v život. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k vládnímu návrhu zákona o trestním řízení správním (trestní řád správní), posl. dr Verichovi.

Zpravodaj posl. dr Verich: Paní a pánové!

Návrh zákona o trestním řízení správním, který je vám dnes předložen k projednání, dává v 94 paragrafech národním výborům směrnice, jak vzhledem k současným politickým a hospodářským poměrům mají být projednávány případy méně závažných porušení pravidel soužití v naší lidově demokratické společnosti. Tato zákonná pravidla nejsou výtvorem neživotné právní spekulace. Do formy zákona byly vloženy zásady, které vytvořil náš život, potřeby klidné práce v závodech, na staveništích, na lánech našeho venkova, mezi všemi občany, kteří v poctivé denní práci vidí hrdinství svého života a v socialismu cíl, který stojí za to, aby člověk přemohl své sobectví, závist a pohodlnost a všechny síly věnoval jeho budování.

Nechci mnoho vzpomínat, ale přece jen je dobře si říci, že vítězstvím dělnické třídy a pracujícího lidu v květnu 1945, které bylo dovršeno únorem 1948, byli do nenávratna smeten byrokraté, mezi nimiž a lidem byla nepřeklenutelná propast a kteří na základě roztříštěných, neúplných předpisů starého řízení správního prosazovali utlačitelskou zvůli vládnoucí buržoasie proti lidu, proti pracujícím.

Byli odstraněni okresní hejtmani. Jen pro jejich ilustraci si připomeňme jednoho okresního hejtmana, který podle interpelace posl. Štětky v r. 1932 v oddané službě vládnoucí třídě nerespektoval dokonce ani ustanovení zákona a žádal úřední povolení i na volební schůze - šlo ovšem o schůze komunistické. Zanikly okresní úřady, které již podle Liebigovy brožury, vydané po svárovském prolití krve dělníků v r. 1870, měly povinnost "dodavatelům práce jejich osoby a vlastnictví chránit". Po odstranění těchto byrokratických přežitků vytvořil si náš osvobozený lid národní výbory jako orgány moci, v nichž podle vůle lidu rozhoduje pracující lid, vedený dělnickou třídou.